Ef 3,2-6

Marie Klašková

 

V dnešním pořadu „Bible v liturgii“ se budeme zamýšlet nad druhým čtením ze slavnosti Zjevení Páně. Je to úryvek z listu Efesanům. Nejdříve si však řekneme něco o celém tomto listu, o jeho autorovi a církevní obci, pro kterou byl tento dopis napsán. Tyto informace nám pak pomohou k lepšímu pochopení našeho dnešního úryvku.

Při pozorném čtení listu Efesanům a Kolosanům si můžeme všimnout podobné tématiky, stavby obou knih i podobného myšlenkového sledu. Oba listy mluví o Ježíši Kristu jako o hlavě těla, kterým je církev. V obou listech, Kolosanům i Efesanům, najdeme starokřesťanské hymny nebo jejich části. List Efesanům jistým způsobem navazuje na list Kolosanům. Z podobnosti těchto listů tedy vyplývá, že autor listu Efesanům už znal list Kolosanům. Podle tradice napsal tento list svatý Pavel z římského vězení. Jak se k tomuto Pavlovu autorství staví současní badatelé a exegeté? Vědci se přiklání k názoru, že list Kolosanům napsal někdo z Pavlových žáků, buď ještě za Pavlova života anebo těsně po jeho smrti, tedy kolem roku 70. Budeme-li vycházet z názoru, že autor listu Efesanům znal již list do Kolos, pak list Efesanům vznikl někdy v osmdesátých nebo počátkem devadesátých let prvního století. Autor tohoto listu byl pravděpodobně křesťan ze židovství, zatímco adresáti byli křesťané z pohanství.

Dříve, než se začneme plně věnovat dnešnímu textu, řekněme si ještě něco o městě, pro které byl tento list napsán. Efes byl v době apoštola Pavla hlavním městem římské provincie Asie, která se rozkládala na dnešním poloostrově Malá Asie. Bylo to kvetoucí město velikého významu, které uctívalo mnoho bohů, především pak bohyni Artemis. V současné době lze v těchto místech nalézt mnoho zbytků chrámů, divadlo atd. Pavel do tohoto města přišel při své druhé apoštolské cestě a založil zde křesťanskou obec, která byla složena převážně z křesťanů, pocházejících z pohanů. Při své třetí misionářské cestě zůstal v Efesu více než dva roky. Efes se tak stal určitým centrem Pavlovy misionářské činnosti. Odtud vysílal své žáky do jiných měst Malé Asie a odtud také psal některé dopisy. Například List Galaťanům, První list Korinťanům a list Filipanům. Byla to tedy křesťanská obec, kterou znal snad nejlépe. Podíváme-li se však na list Efesanům blíže, zjistíme, že je velmi neosobní. Což je zvláštní, vezmeme-li v úvahu skutečnost, že Pavel v této obci žil déle než dva roky. Tento dopis mohl být určen nejen církvi v Efesu, ale také jiným křesťanským obcím v Malé Asii. Byl by to tedy okružní list neboli encyklika. Na tuto možnost poukazuje i skutečnost, že v nejstarších rukopisech chybí slova ´v Efesu´, která jsou na počátek tohoto listu dopsána až v pozdějších rukopisech.

O Efesu se zmiňují Skutky apoštolů v 19. kapitole v souvislosti s Pavlovou misionářskou cestou a střetem se stříbrotepci, kteří uctívali bohyni Artemis. O svém pobytu v Efesu píše apoštol Pavel také v Prvním listě do Korintu, kdy byl v Efesu pravděpodobně vězněn a musel bojovat se šelmami.„Jestliže jsem v Efesu podstoupil zápas se šelmami jen z lidských pohnutek, co mi to prospěje?“ (1Kor 15,32). Také jeden ze sedmi okružních listů z knihy Zjevení sv. Jana je adresován efeské obci. V úvodu čteme: „Andělu církve v Efesu piš…“ (Zj 2,1). Efes tedy bylo významné a známé město, ve kterém byla také silná křesťanská obec. Později se v Efesu konal jeden z církevních koncilů.

List Efesanům má poměrně jasnou strukturu. První část, kapitoly 1-3, tvoří určitý teologický základ a druhá, kapitoly 4-6, je praktickou aplikací. Celý tento list je psán slavnostním, místy až hymnickým slohem. Pravděpodobně se opírá o křesťanské hymny, které byly všeobecně známé. Teologická část tohoto listu se věnuje nové existenci člověka. Ústředním tématem celého listu je církev. A to církev jakožto zjevení tajemství Boží spásy. Církev, která je přístupná pro Židy i pohany. Pavel, apoštol národů, je autoritou, která má za úkol uskutečňovat Kristovo dílo spásy. Tímto tématem se také budeme v dnešním zamyšlení zabývat. Ve druhé části listu jsou výzvy k jednotě, lásce, čistotě a pokoře. Na závěr listu píše autor o křesťanské praxi v rodině a životním stylu. Zvláště v páté a šesté kapitole, kde se mluví o vztazích v rodině, můžeme objevit výraznou podobnost se třetí kapitolou listu Kolosanům, kterou jsme se zabývali minulý čtvrtek.

Pro slavnost Zjevení Páně je jako druhé čtení vybrána třetí kapitola listu Efesanům, která pojednává o službě apoštola Pavla u pohanů. Plynule tak navazuje na závěr druhé kapitoly: „Proto jsem já, Pavel, vězněm Krista Ježíše pro vás pohany“ (Ef 3,1). V předcházející kapitole najdeme nejrůznější teologické úvahy na téma církev, od kterých se plynule přechází k samotné osobě apoštola Pavla. Ten se nazývá vězněm Krista Ježíše. Podobně o sobě píše i v listu Filipanům: „…všude jinde je známo, že jsem vězněn pro Krista…“ (Fil 1,13) a v listu Filemonovi: „…já Pavel, vyslanec a nyní i vězeň Krista Ježíše.“ (Flm 8). Pavel se tak stává symbolem věrnosti ve víře pro prvotní církev a je považován za autoritu ve věcech víry. Co to pro Pavla znamená být vězněm Kristovým? Pavel je připoután ke Kristu, který ho uschopňuje a dává mu sílu vydržet všechna utrpení, se kterými se ve vězeních setkává. Nevězní jej tedy lidé, ale samotný Kristus, aby se tak Pavlovo utrpení stalo svědectvím o utrpení Ježíše Krista.

Autor připomíná svým posluchačům, že všechno, co apoštol Pavel dělá, činí z milosti, která mu byla Bohem dána. Ve druhém verši čteme: „Slyšeli jste přece o milosti, kterou mi Bůh podle svého plánu udělil kvůli vám. Dal mi ve zjevení poznat tajemství, které jsem vám právě několika slovy vypsal“ (Ef 3,2). Boží plán spásy se stal skutečností také díky Pavlovu apoštolátu, který byl zaměřen převážně na pohany a následně na křesťany z pohanství. V tomto listu však nezmiňuje už Pavel svou minulost, než byl povolán Ježíšem. V ostatních listech vzpomíná na své obrácení při cestě do Damašku, kam šel zatýkat křesťany. Tady je Pavel vykreslen jako apoštol, kterému se dostalo zjevení samotného Ježíše Krista. Svatý Pavel zaměřil svůj apoštolát převážně na pohany. Na začátku listu Efesanům čteme: „… dal nám poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu“ (Ef 1,9-10). V Božím plánu spásy tedy bylo spojení Židů i pohanů v církvi Kristově. Apoštol Pavel mluví v listu Kolosanům o rovnosti, o všeobecnosti spásy pro všechny. Říká: „Není Řek ani Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný, ale všechno a ve všech Kristus“ (Kol 3,11). K provedení tohoto plánu si Bůh povolal Pavla na jeho cestě do Damašku a poslal ho hlásat radostnou zvěst pohanům. Dával tak všem možnost poznat tajemství Boží spásy, Ježíše Krista.

Dřívějším generacím však nebyl znám obsah Božího zjevení. Autor Listu Efesanům přímo říká: „Z toho můžete vyčíst, že jsem porozuměl Kristovu tajemství, které v dřívějších pokoleních nebylo lidem známo, ale nyní je Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům, že pohané jsou spoludědicové, část společného těla, a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia“ (Ef 3,4-6). Tajemství Božího plánu spásy nebylo lidem známo před příchodem Ježíše Krista. Autor zdůrazňuje, když říká ´ale nyní´ ! , tedy dnes, v církvi, bylo Boží rozhodnutí zjeveno apoštolům a prorokům. Vzhledem k minulosti bez Krista je doba církve ze Židů i pohanů dobou spásy. Velmi podobnou formulaci najdeme také v listu Kolosanům, kde je psáno: „tajemství, které po věky a po celá pokolení bylo skryto, ale nyní je zjeveno jeho svatému lidu“ (Kol 1,26). Jeho svatým lidem nejsou myšleni andělé či snad lidé, kteří jsou už v nebi, ale křesťané, tedy lidé jako my. V našem úryvku z listu Efesanům čteme, že ono tajemství bylo Duchem zjeveno apoštolům a prorokům, tedy těm, kteří tvoří základ církve a jsou nositeli tradice.

Ježíši Kristu tedy došlo ke zjevení tajemství spásy a také Božího bytí. Právě Ježíšovou smrtí a vzkříšením se celému světu zjevila spása, kterou po mnoho let očekával Izrael. Zjevením Spasitele, Ježíše Krista, byla lidem dána Boží milost, bylo mu zjeveno tajemství, které bylo skryté dřívějším pokolením, jak jsme o tom četli ve čtvrtém verši. Bůh se tak dal poznat nám všem. Právě tuto skutečnost si připomínáme v těchto dnech, když oslavujeme narození našeho Pána Ježíše Krista, který se nejdříve ukázal nejen chudým židovským pastýřům, ale také bohatým mudrcům od Východu, tedy pohanům, kteří se mu přišli poklonit.

 
  • Kalendář akcí
    << Lis 2017 >>
    púsčpsn
    30 31 1 2 3 4 5
    6 7 8 9 10 11 12
    13 14 15 16 17 18 19
    20 21 22 23 24 25 26
    27 28 29 30 1 2 3