Křest

Marie Klašková

 

Hlavním tématem, které propojuje všechny texty této neděle, je křest. České slovo křest, křtít je odvozeno od řeckého baptein, nebo baptizein, což znamená ponořit, smýt, omýt.

Omývání vodou není vynálezem Jana Křtitele, Ježíše nebo prvních křesťanů, ale znali je už Židé. Společně s obřízkou je praktikovali u těch, kteří se obrátili na víru Izraele.

Zákon ukládá mnoho povinných obřadných umývání. 4. kniha Mojžíšova – Numeri- se zmiňuje o obětním spálení krávy. Z popela, který z ní zbyl, se připravovala voda, která očišťovala od hříchů.

Také proroci mluví o vylití očistné vody na hříšníky. Prorok Zachariáš píše:„V onen den vytryskne pro dům Davidův i pro obyvatele Jeruzaléma pramen k obmytí hříchů a nečistoty.“ (Zach 13,1) Ezechiel pak spojuje obmytí vodou s darem Ducha: „Pokropím Vás očistnou vodou a budete očištěni. Dám Vám nové srdce a do nitra Vám vložím nového ducha.“ (Ez 36,25-26) Také žalmista prosí v 51. Žalmu: „Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě a budu bělejší než sníh.“ (Ž 51,9).

Ve Starém zákoně můžeme nalézt několik předobrazů křtu. Připomínáme si je na Bílou sobotu v noci při vigilii zmrtvýchvstání Páně. Velmi často se ve Starém zákoně mluví o očistné síle vody. Už na počátku, když se Duch Boží vznášel nad vodami, vložil Bůh do vody život a požehnání. Když byl v přívalech potopy zničen hřích, stala se voda znamením spravedlnosti a nového života. Také když byli Izraelité vyvedeni z egyptskeho otroctví Rudým mořem, byla voda znamením osvobození. A když zemřel Ježíš Kristus na kříži, tak z jeho probodeneho boku vytryskla krev a voda. Po jeho zmrtvýchvstání dostávají učedníci příkaz: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky a křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“ Mt 28,19

Křest Jana Krtitele připojoval hříšníky ke skutečnému potomstvu Abrahámovu, ke svatému zbytku Izraele, na který se nevztahuje Boží hněv. Křest, na znamení obrácení a odpuštění hříchů, hlásal Jan zejména na poušti. Volal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů!“ (Mk 1,4)Tento křest Jan uděloval jednou provždy. Přístup k němu měl každý, kdo vyznal své hříchy, litoval jich a chtěl se obrátit. Jan však především ukazoval na Ježíše – mesiáše, na toho, který měl přijít po něm. Zdůrazňuje:„Ten, který přichází za mnou je silnější než já, on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ (Mt 3,11)

Mnoho let po smrti Jana Křtitele se Pavel na své třetí apoštolské cestě setkává v Efesu s učedníky, kteří nevěděli nic o přijetí Ducha svatého. Pavel se jich ptal: „Jakým křtem jste tedy byli pokřtěni? Oni řekli: Křtem Janovým. Tu jim Pavel prohlásil: Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm – v Ježíše. Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení.“ (Sk 19,3-6)

Také Ježíš Kristus se podrobil Janovu křtu. Samozřejmě ne proto, že by potřeboval obrácení a odpuštění hříchů, ale ze solidarity se svým hříšným lidem. Ježíš se řadí mezi hříšníky, jako beránek vedený na porážku, který na sebe bere hřích světa, jak to předpověděl prorok Izajáš. Křest v Jordánu tedy také naznačuje Ježíšův křest ve smrti. Tak se celý Ježíšův život odehrává mezi dvěma křty. Křtem Janovým a smrtí. Tuto teologii zastává také svatý Jan, který tento takzvany ´druhý křest´ ve smrti připomíná ve chvíli, kdy z Ježíšova probodeného boku vytryskla krev a voda. (J 19,34-35) Nejdůležitějším okamžikem při křtu Ježíše v Jordánu je sestoupení Ducha svatého v podobě holubice a Otcův hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ (Mt 3,17). Seslání Ducha znamená v řeči proroků povolání, uvedení do funkce nebo do úřadu. Proto v prvním čtení této neděle, které je z proroka Izajáše, a kterým jsme se zabývali již v pondělí, čteme: „Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům.“ (Iz 42,1)

Jan Křtitel hlásal křest ohněm a Duchem. Duch je darem mesiánské doby a ohněm začíná soud v okamžiku Ježíšova příchodu. V Ježíšově křtu je počátek obojího, spolu s perspektivou křtu věřících. Pro církev jsou letnice křtem, počátkem tohoto osvobození skrze Ducha a oheň. Kniha Skutků apoštolů začíná velkým zaslíbením Ježíše Krista jeho učedníkům. „Vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dni.“ (Sk 1,5) Petr bezprostředně po letnicích káže shromážděnému davu nutnost křtu, spojeného s obrácením a z něj plynoucím odpuštěním hříchů a daru Ducha. Tato skupina lidí, která uvěřila, byla pokřtěna Duchem svatým v jedno tělo. Pohané v Kornéliově domě byli stejným způsobem přijati do tohoto těla Ježíše Krista, když uvěřili a sestoupil na ně Duch svatý. Byli tedy skrze Ducha svatého ponořeni do církve. V listu Korinťanům svatý Pavel píše:„Neboť my všichni, ať židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. Tělo není jeden úd, nýbrž má mnoho údů.“ (1Kor12,13). Být pokřtěn Duchem svatým tedy znamená být spojeni v jednotu v těle Ježíše Krista.

Jakým způsobem se křtilo?

Křest se stal obvyklým způsobem přijetí do společenství křesťanů, věřících v Krista. Byli křtěni muži i ženy. Někdy i děti. Křest byl obvykle udělován ponořením do vody nebo litím vody na hlavu. Ve Skutcích apoštolů čteme o tom, jak se Filip setkal s Etiopským dvořanem. Po tom, co mu Filip vyprávěl o Ježíši a dvořan uvěřil přijeli k vodě. „Oba, Filip i dvořan sestoupili do vody a Filip jej pokřtil.“ (Sk 8,38). Ponoření symbolizuje smrt a pohřeb Ježíše Krista. Vynoření z vody pak Ježíšovo zmrtvýchvstání a tak spojení věřícího s ním. Svatý Pavel v listě Římanům doslovně říká: „Byli jsme tedy křtem spolu s ním pokřtěni ve smrt, abychom jak Kristus byl vzkříšen z mrtvých mocí svého Otce i my vstoupili na cestu nového života.“ (Řím 6,4) Tak tedy novokřtěnec umírá hříchu, aby dále žil v Kristu pro Boha: „Jsme mrtví hříchu, ale živí Bohu v Kristu Ježíši.“ (Řím 6,11) V Novém zákoně však nenajdeme žádný příkaz o tom, jak se ma křtít. Ponoření a vynoření z vody, jak jsme si již řekli, symbolizuje Ježíšovu smrt a vzkříšení.

A co říká Bible o křtu malých dětí?

Podívejme se na tento problém z pozice Boží smlouvy. Bůh uzavírá s lidmi slmouvu bez ohledu na jejich věk. Po dva tisíce let, od doby Abraháma až po příchod Ježíše Krista, ukazoval Bůh svému lidu, že si přeje, aby se jeho smlouva vztahovala i na jejich děti. Ve starozákonní době byla znamením vstupu do této smlouvy obřízka. V novozákonní době je to křest. Nikde v Bibli Ježíš neříká, že by děti do určitého věku měly být z této Boží smlouvy vyřazeny. Právě naopak. Ježíš říká: „Nechte děti a nebraňte jim, přijít ke mně, neboť takovým patří království nebeské.“ (Mt 19,14) Učedníci Ježíše i v tomto věrně následovali. Například o letnicích, když Petr skončil své první kázání, volal všechny, aby svým vstupem do Nové Boží smlouvy přijali Krista. Říká jim: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista a na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko.“ (Sk 2,38-39) Bůh si tedy stále přál, aby i děti měly účast na jeho smlouvě. A protože Nový zákon dává jako znamení účasti na této Nové smlouvě křest, proč by tedy neměly být děti věřících pokřtěny. Zvláště pak, když se za jejich víru zaručí jejich rodiče a kmotři. Když se tedy v Písmu píše, uvěřil on i celý jeho dům, tak se tím myslí celá rodina, která žila s tím člověkem. To je tedy jeho žena, děti, služebnictvo,…

Zaměřme se nyní ještě na otázku křestní formule. My známe formuli:  „… křtím tě ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ Ale nejstarší křestní formule nebyla trinitární, tedy křest ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, ale původně se křtilo ve jméno Ježíše Krista, ´eis Christos´ – ´do Krista´. Svatý Petr při kázání o letnicích hlásal: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jméno Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.“ (Sk 2,38) Člověk se tak stává majetkem Ježíše, je včleněn v Krista. Proto bylo užíváno ve jméno Ježíše Krista. Také v Samařsku kázal Petr a Jan. Ti, kdo uvěřili, „byli pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr a Jan na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého.“ (Sk 8,16) Trinitární formule, kterou používáme my, je napsána v závěru Matoušova evangelia ve 28. kapitole,19. verši, je až pozdější: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všechno, co jsem Vám přikázal.“ (Mt 28,19). A proto tedy, jako Kristovi učedníci, pojďme ke všem národům, získávejme mu učedníky a křtěme je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.

 
  • Kalendář akcí
    << Lis 2017 >>
    púsčpsn
    30 31 1 2 3 4 5
    6 7 8 9 10 11 12
    13 14 15 16 17 18 19
    20 21 22 23 24 25 26
    27 28 29 30 1 2 3