Mt 21,33-43

Petr Mareček

 

Ve Starém zákoně se vyvinula pevná metafora Izraele jako Boží vinice nebo vinné révy (Iz 3,14; 5,1-7; 27,2-6; Jer 12,10 popř. Ž 80,9n.16; Jer 2,21; Oz 10,1; Joel 1,7; Ez 15,1-8; 17,1-21; 19,10-14). Metafora se odvolává na spásonosné Boží jednání, který vyvoluje národ a stará se o něj. Bůh je však rovněž Bohem trestajícím. Vinice je Bohem zasazena (Ž 80,9; Jer 2,21; srov. Jer 5,2), je jím udržovaná (Ž 80,10). U proroků se objevuje stížnost, že nenese žádné plody (Jer 2,21; 8,13; Mi 7,1; srov. Iz 5,2.4; 65,8; Jer 6,9). Tak se stává vinice nebo vinná réva součástí metafory soudu (Iz 5,3; Jer 12,10; Mich 7,1; popř. Oz 10,1; Jer 6,9; 8,13). Ve spisech raného židovství pokračuje užívání této metafory. Téma se objevuje též v podobenství o zlých vinařích (Mk 12,1-12; Mt 21,33-43; Lk 20,9-19) – vychází ze skutečnosti zakládání vinice a péče o ni (srov. Mk 12,1 s Iz 5,1n).

Perikopa nazývaná „podobenství o zlých vinařích“, která patří do společné synoptické tradice, obsahuje kromě vlastního znění podobenství (21,33-39) i jistý výklad, jenž po něm následuje (21,40-43).

Samotné podobenství má dvě části. První část se soustředí na postavu hospodáře, který vybudoval vinici a potom ji pronajal vinařům a odcestoval (21,33). Druhá část, která je obsahově delší, popisuje různé hospodářovy pokusy vymáhání pohledávek z úrody (21,34-39).

Podobenství začíná zdůrazněním iniciativy hospodáře, který vysadil vinici. Jeho péče a starostlivost je vyjádřena pomocí čtyř činností: „vysazení vinice, obehnání vinice zdí, vykopání lisu a vystavění strážní věže“ (21,33). Hospodářovým odcestováním začíná druhá část, ve které je vylíčeno dvojí vyslání hospodářových služebníků, aby převzali jeho díl úrody. Vinaři však odpovídají násilím. Agresivní a násilnická reakce vinařů je vyjádřena pomocí třech činností: „zbití, zabití a kamenování“ (21,35). Tato scéna dosahuje svého dramatického vrcholu posláním hospodářova syna, který je vinaři zabit (21,39). Vinaři se tak domnívají, že se tímto činem zmocnili vinice (21,38).

Ježíšova otázka ohledně osudu vinařů: „Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“ (21,40) vyzývá posluchače k odpovědi. Výrok o zahubení zlých vinařů a pronájem vinice jiným vinařům tvoří závěr celého příběhu v podobenství.

Závěrečná formulace je tvořena citací biblického textu, který přechází od symboliky „vinice“ k symbolice úhelného „kamene“. Je zde vyjádřena ztráta království a jeho postoupení lidu, který ponese ovoce.

Toto podobenství vypráví Ježíš v Jeruzalémě během své konfrontace s hlavními představiteli židovského národa. Úvodní formulace perikopy, která vyzývá k poslouchání, je adresovaná posluchačstvu tvořenému z kněží a farizeů (srov. Mt 21,45). Zároveň však zdůrazňuje úzký tématický vztah mezi tímto podobenstvím a předcházejícím podobenstvím o dvou synech.

Ježíš popisuje pečlivou starostlivost hospodáře o vinici pomocí výrazů z Izaiášovy písně o vinici (Iz 5,1-7). Starostlivá pozornost hospodáře zdůrazňuje Boží činnost vůči Izraeli. Vyprávění se nezajímá o důvody hospodářova odcestování, jeho nepřítomnost pouze zdůrazňuje předání vinice do odpovědnosti vinařů. Oni budou muset odevzdávat výnos z úrody – tedy její „plody“. Tento výraz, který se často objevuje v Matoušově evangeliu, se několikrát objeví také v našem podobenství (21,34.41.43). Označuje vytrvalou a činnou víru, která je odpovědí v podobě života prožívaného v lásce (Mt 7,16-19; 12,33).

Motiv přinášení ovoce patří ve Starém zákoně k okolnostem metafory vinice nebo vinné révy, ale i k jiným metaforám, jako např. k fíkovníku. Mudroslovné tradice používají obrazu stromu přinášejícího ovoce k vyjádření spravedlivého jednotlivce (Ž 1,3; 92,13nn; Jer 17,7n; srov. Přís 11,30). Proroci užívají tento obraz jako výtky proti lidu, který nenese žádné ovoce nebo jehož ovoce je trpké (Iz 5,2.4; Jer 8,13; Mich 7,1; srov. Jer 24,1-10; 29,17; Ez 15; též Dt 32,32n).

V Novém zákoně se objevuje široká paleta metafor „ovoce“, které zčásti přebírají tyto tradice nebo je dále rozvíjejí (Mt 3,10 par. Lk; Lk 13,6-9; Jud 12; srov. Mk 11,13n.20n. par. Mt). Zvláště Matouš ukazuje výrazný zájem o metaforu „ovoce“. Z hlediska výskytu je zřejmé, že ovoce je především dáno do souvislosti s jednáním, které je neoddělitelné od samotného člověka. Zvláště je však spojeno s jeho vírou a nevírou (3,8.10; 7,16-20; 12,33; 13,8.26). I prokletí fíkovníku (Mt 21,19) je možné chápat v tomto smyslu: nepřítomnost plodů je výrazem nevíry Izraele.

Dění kolem služebníků, kteří mají převzít hospodářův podíl z úrody, okamžitě vyjevuje záměr vinařů. Jednají se služebníky neoprávněným a násilnickým způsobem. Výrazy „zabít“ a „kamenovat“ se často objevují v souvislosti s osudem proroků a Božích vyslanců. Sám Ježíš vyjadřuje tuto skutečnost ve svém nářku nad Jeruzalémem: „Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni“ (Mt 23,37). Druhé vyslání skupiny služebníků, která je početnější než první, poukazuje na trpělivost a houževnatost hospodáře. Dvojí vyslání služebníků, kteří mají za úkol vyzvednout podíl z úrody, je schematickým znázorněním celé biblické historie. Služebníci totiž představují proroky, kteří jsou posláni Bohem a kteří mají za úkol přivolat lid zpět k plnění závazků smlouvy (Jer 7,25).

Trpělivý hospodář se však nevzdává ani tváří v tvář násilí, se kterým se setkala druhá skupina vyslaných služebníků. Naopak – je přesvědčen, že se vinaři podrobí před synem, dědicem otcova vlastnictví. Vyslání syna vyjevuje konečným způsobem tvrdošíjnou ničemnost vinařů, kteří si uvědomili, že zabitím syna by se snad mohli stát se dědici majetku. Líčení synovy smrti – „chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili“ – je s největší pravděpodobností narážkou na Ježíšovu smrt, která nastala za hradbami Jeruzaléma (srov. Lv 24,14.23; Nm 15,36; Dt 22,24; Sk 7,58; Žid 13,12).

Podobenství končí Ježíšovou otázkou, která zahajuje dialog s jeho posluchači. Pouze v Matoušově evangeliu uzavírá odpověď posluchačů podobenství. Tato odpověď vyznívá jako sebeodsouzení. Soud probíhá ve dvou fázích. Nejdříve jsou zlí vinaři bez milosti zahubeni a pak je vinice pronajata jiným vinařům.

Ježíš pokračuje v dialogu druhou otázkou, která je uvedena polemickou větou: „nečetli jste?“ (srov. Mt 12,3.5; 19,4; 21,16; 22,31). Po ní následuje citace 118. žalmu (118,22-23). Text je převzat ze Septuaginty, řeckého překladu Starého zákona. Odvolává se na mesiáše a na chrám. V žalmu je vyjádřeno díkůvzdání člověka, který prošel nebezpečím smrti. Jakmile byl zachráněn, může vstoupit do chrámu a zaujímá významné postavení, které je možné přirovnat k úhelnému kameni v nějaké stavbě. Tento text žalmu byl velmi používán v katechezi prvotní církve. Měl ukázat, jak násilná smrt Ježíše – Mesiáše náleží do Božího plánu spásy (Sk 4,11; 1 Pt 2,7). On, syn, odmítnutý, zavržený a zabitý vinaři mimo vinici, odpovídá nyní kameni, který stavitelé zavrhli, který je však Bohem vyvolený jako kámen úhelný. Odmítnutí Ježíše znamená odmítnutí samotného základního kamene Božího království. Protože Izrael nepřijal Ježíše a kladně neodpověděl na jeho evangelium, království je vzato z jeho opatrování a nabídnuto pohanům, „kteří ponesou ovoce“.

Zarputilé a ničemné jednání vinařů způsobuje ztrátu „Božího království“, které bude nabídnuto lidu, jenž bude schopen přinášet ovoce. Odmítnutí Ježíše, Syna, má za následek předání království jinému lidu, do kterého náleží Židé i pohané (Mt 28,16-20). Tento lid bude mít základ v úhelném kameni – vzkříšeném Kristu. Předání se shoduje se svěřením vinice vinařům na začátku podobenství. Podobenství o vinařích se nevypravuje pouze proto, aby vylíčilo nevěrnost Izraele, ale rovněž aby upozornilo lid, kterému bylo nabídnuto království. Tento lid se má chránit před nebezpečím považovat za vlastnictví to, co je nezcizitelné. Boží království naopak zůstává stále nezaslouženým Božím darem, který může být odebrán.

Podobenství o hospodáři, který vysázel vinici, již dal do správy vinařům, a který se pak vydal na cesty, je dramatem celé historie spásy a stává se klíčem k pochopení hanebné smrti Ježíše – Mesiáše. Podobenství vyzdvihuje na jedné straně a houževnatou Boží trpělivost, na druhé straně však obviňuje z nevíry Izraele, který nejen odmítá a odstraňuje Boží posly, ale rovněž zabíjí Božího Syna. Výpověď o hříchu některých představitelů židovského lidu se stává napomenutím pro ty, kterým je nyní svěřena vinice, aby neupadli do stejně zvrhlého postoje jako jejich předchůdci.

Podobenství o zlých vinařích si klade za cíl vést křesťanské společenství k bdělosti, která se projeví plnou a opravdovou odpovědí evangeliu, jež bylo Ježíšem zvěstováno.

 
  • Kalendář akcí
    << Lis 2017 >>
    púsčpsn
    30 31 1 2 3 4 5
    6 7 8 9 10 11 12
    13 14 15 16 17 18 19
    20 21 22 23 24 25 26
    27 28 29 30 1 2 3