Mt 25,1-13

Petr Mareček

 

V neděli uslyšíme úryvek z 25. kapitoly Matoušova evangelia. Zabývá se příslušností k Božímu království. Ta není samozřejmostí a každý k ní nedospívá stejným a přirozeným vývojem. Předpokládá totiž uvážlivé, cílevědomé a prozíravé jednání každého člověka, může však být zanedbáním takového jednání promarněna. V podobenství o deseti družičkách učí Ježíš velmi důrazně, jak nezbytné je rozumné, předvídavé a důsledné jednání každého jednotlivce. Boží království nelze získat nerozumností, nýbrž pouze prozíravostí.

Podobenství o deseti družičkách, které se připravují na příchod ženicha, nemá souběžný text u Marka a Lukáše, i když Lukášovo evangelium zmiňuje Ježíšovu výzvu k připravenosti, která je znázorněna lidmi, čekajícími na pána, až se vrátí ze svatby (Lk 12,35-36).

Úvodní formulace „nebeské království je podobné“ dokládá styl Matoušova evangelia, které stejným způsobem uvádí podobenství o pleveli mezi pšenicí (13,24), podobenství o nemilosrdném služebníkovi (18,23) a podobenství o králi, který vystrojil svatební hostinu svému synu (22,2). Nebeské království tudíž neodpovídá nějaké statické situaci ani je nelze zachytit definicí. Jde o událost dynamického charakteru, při které na Boží jednání odpovídá přijetí či odmítnutí ze strany lidí. V našem případě bude nebeské království definitivně zahájeno konečným příchodem ženicha, na jehož svatební hostinu mohou vstoupit ti, kteří jsou připraveni. Tato skutečnost předpokládá tedy přípravu během očekávání.

Při slavení židovské svatby bylo obvyklé, že ženich si přišel pro svou nevěstu do domu jejích rodičů a že pak společně šli slavnostním průvodem do ženichova domu, kde se pak slavila svatba slavnostní hostinou. S nevěstou čekaly na ženicha rovněž družičky. Jejich úkolem bylo doprovázet tento noční průvod svatebčanů a osvětlovat jej lampami a pochodněmi. Z různých okolností se mohl zpozdit příchod ženicha. Pak ovšem musely lampy déle hořet a musel do nich být doplňován olej. S přijetím pozvání se družička zavazovala k tomu, že obstará vše, co bylo nezbytné k splnění jejího úkolu. V 9. kapitole První knihy Makabejské (1 Mak 9,37-39) se objevuje zmínka o takovémto svatebním průvodu.

I když nejsme schopni rekonstruovat přesně zvyky při slavení židovské svatby v Ježíšově době, je možné, že uvedení deseti družiček, které očekávají ženicha, má souvislost s židovskou tradicí, jež vidí v čísle deset dostatečný počet k požehnání snoubencům nebo novomanželům (Ket 7b-8a).

I když se ženich objevuje pouze v druhé části vyprávění (25,5.6.10), je v podobenství vůdčí osobností. Chceme-li lépe porozumět tomuto hlavnímu představiteli vyprávění a obrazu svatební hostiny, musíme se odvolat na biblickou tradici, která používá vztahu mezi mužem a ženou ke znázornění úzkého a nerozlučného vztahu mezi Bohem a jeho lidem. Tuto tradici můžeme sledovat zejména u proroků Izajáše, Jeremjáše a Ozeáše (srov. Iz 50,1; 54,4-10; 61,10-62,5; Jer 2,2; Oz 1-3). I když v židovské tradici není Mesiáš nikdy popsán pomocí obrazu ženicha, tento symbol se objevuje ve spisech prvních křesťanských společenství, například v Janově evangeliu, v Druhém listu Korinťanům, v listu Efesanům a v Janově zjevení (srov. Jan 3,29; 2 Kor 11,2; Ef 5,25-27; Zj 19,7).

Evangelista Matouš se ve svém předcházejícím textu již odvolal na tento biblický obraz, když Ježíše přestavil jako Mesiáše, který zahajuje novou dobu: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit“ (9,15). Ježíš je Synem Otce, který dal pozvání univerzální charakter (22,1-14). Tedy ženich, který je očekáván deseti družičkami, je sám Ježíš, jenž je vylíčen při svém příchodu na konci časů.

Protikladné rozlišení na „pošetilé“ a „rozumné“, které proniká celé podobenství, tvoří podstatnou část teologie Matoušova evangelia. Horské kázání vrcholí představením „rozumného člověka“, který postavil svůj dům na skále, a „pošetilého člověka“, který postavil svůj dům na písku (7,24-27). Toto rozlišení bývá někdy dáváno do souvislosti s předcházejícím textem, ve kterém se rozlišuje mezi tím, kdo pouze říká „Pane, Pane“, a tím, kdo naproti tomu činí „vůli Otce“ (7,21-23). Ve výkladu podobenství o pleveli mezi pšenicí vypovídá oddělení plevele od pšenice o rozdělení na ty, kteří se dopouštějí nepravostí, a ty, kteří jednají spravedlivě (13,40-43). V podobenství o rybářské síti jsou dobré ryby odděleny od špatných (13,47-50); v podobenství o svatební hostině je vyhoštěn ze svatby člověk, který byl shledán bez svatebního šatu (22,11-14); v podobenství o věrnosti služebníků je věrnému a rozumnému služebníkovi darován odlišný úděl – na rozdíl od špatného služebníka (24,45-51).

Protikladné rozlišení na „pošetilé“ a „rozumné“ je stanoveno na základě skutečnosti, zda družičky mají či nemají s sebou společně s lampou rovněž nádobku s olejem. Nemít nádobku s olejem znamená nesmět se účastnit svatební hostiny. Tento rozlišující prvek, který vyplývá z prozíravosti či z neprozíravosti družiček, se teprve na konci vyprávění stává rozhodující skutečností.

Olej je v biblické tradici symbolem síly, zasvěcení (Ex 29,21.23; 30,34), slavnosti a radosti (Žalm 23,5; 45,8; 104,15; 133,2). V našem textu zastává stejnou roli jako svatební šat v podobenství o svatební hostině (Mt 22,11). Olej tudíž označuje vytrvalou víru, která se projevuje v praxi láskou. V pozdní židovské tradici souvisí symbolika oleje s dobrými skutky, které je třeba přidružit ke studiu Zákona (NumR 13,15.16).

Příchod ženicha je v podobenství vyjádřen pomocí formulace „uprostřed noci se rozlehl křik“ (23,6). Křik nemůže v souvislosti se slavením svatby vyjadřovat nic jiného než radostné zvolání. Časový údaj „uprostřed noci“ poukazuje na druhý příchod Páně, který byl očekáván během noci (1 Sol 5,1; Řím 13,11-12; Ef 5,14; srov. Mt 24,42).

V podobenství se družičky liší tím, že jedny byly předvídavé a měly přichystanou doplňkovou nádobku s olejem. Byly tak schopny zcela splnit svůj úkol, a to za všech okolností. Těm druhým naproti tomu scházel nezbytný olej – a je tak zřejmé, že neměly zcela na zřeteli úkol, ke kterému byly objednány. Důsledkem toho je skutečnost, že jedny družičky se mohou účastnit svatební hostiny, zatímco druhé jsou z účasti na jejím slavení vyloučeny. Jejich cesty se tak zcela rozcházejí. Tímto podobenstvím Ježíš ukazuje, že lidé, kteří společně začali a kteří měli mnoho společného, končí naprosto odlišně na základě svého vlastního jednání.

Vzhledem k Božímu království a jeho příchodu sděluje Ježíš, jak máme nyní jednat a co je ve hře. Nelze se připravit na ženichův příchod, teprve až Kristus přijde. To je už příliš pozdě. Takto promeškáme svatební hostinu s ním. Již nyní – v době, kdy ještě není zde, ale kdy je ohlášen jeho příchod, musíme se přichystat. Tuto připravenost nelze chápat v nějakém vnějším slova smyslu. Připravenost neznamená, že bychom měli stále bdít a ve dne v noci nesměli ani oka zamhouřit. Neznamená rovněž, že bychom měli nepřetržitě a výslovně myslet na Pána. Neznamená, že se zajímáme o Pána jen jaksi okrajově a že se mu jaksi přizpůsobujeme. Znamená, že k němu důsledně a rozhodně zaměřujeme celý náš život a necháme se jím vést. Pošetilé družičky věděly o ženichově příchodu a čekaly na jeho příchod, připravily se na něj. I ony se chtěly účastnit svatební hostiny (25,11). Nepřipravily se však důsledně – a tak propásly rozhodující okamžik, který není možné nikdy dohonit. Když přichází Pán, je rovněž vše rozhodnuto a nemůže být nic dohnáno. Již před jeho příchodem, to znamená nyní, v přítomném okamžiku, musíme dělat všechno, abychom byli připraveni. V první řadě musíme mít Pána a jeho vůli ve svém srdci a ve své mysli – a musíme činit všechno, co je nezbytné ke vstupu do nebeského království. Nestačí urazit pouze kousek cesty k němu, jak to učinily pošetilé družičky.

Podobenství však rovněž jasně vyjadřuje, co je pro nás rozhodující a na čem závisí naše připravenost. Družičky, které jsou připraveny, vstupují s ženichem do sálu svatební hostiny. Účastní se slavnostní hostiny a jsou přijaty do radostného a slavnostního společenství s Pánem. Jen když jsme zcela připraveni, můžeme vstoupit do nebeského království a jsme zahrnuti do blaženého společenství s Bohem. Kdo však není v rozhodujícím okamžiku připraven, ocitá se před zavřenými dveřmi a je vyloučen ze svatební hostiny. Ženich ho nezná a nechce o něm vědět. Kdo se zcela nepřipravil na příchod Pána, sám se odepsal a promarnil možnost náležet k Božímu království.

Pouze v přítomnosti můžeme získat budoucnost. V přítomný okamžik vyžaduje moudré a prozíravé jednání, zaměřené na budoucnost. Ježíš se zcela o nás stará a chce docílit, abychom měli účast na Božím království a naši skutečnou budoucnost neprohráli. Z tohoto důvodu popisuje závažnost naší situace. Dává najevo, co je ve hře a co znamená jednat moudře. Ježíš nás tak upozorňuje na velké nebezpečí nepřipravenosti v rozhodujícím okamžiku a promarnění cíle, jež nebude moci být napraveno. Vyzývá nás ke skutečně rozumnému jednání, které nepromarní přítomnost, nýbrž je schopné získat v přítomnosti budoucnost.

 
  • Kalendář akcí
    << Lis 2017 >>
    púsčpsn
    30 31 1 2 3 4 5
    6 7 8 9 10 11 12
    13 14 15 16 17 18 19
    20 21 22 23 24 25 26
    27 28 29 30 1 2 3