Mt 6,24-34

Petr Chalupa

 

Úryvek, vybraný z Matoušova evangelia pro osmou neděli v liturgickém mezidobí cyklu A, je součástí Ježíšova kázání na hoře (Mt 5-7). Tato část Ježíšovy řeči je sestavena podobně jako některé starozákonní knihy, pojednávající o moudrosti. V knihách Přísloví, Kazatel a Sirachovec jsou na některých místech uvedeny řady výroků podobného obsahu nebo stejné literární formy. Podobně tedy máme v této části horského kázání před sebou různé příkazy, příklady a úvahy.
Nedělní úryvek navazuje na předcházející řeč o správném vidění věcí. Ve vztahu k majetku nás Ježíš upozorňuje, že správný je pouze jeden ze dvou možných postojů.

Ježíš řekl svým učedníkům: Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, nebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.

Ježíš předpokládá u člověka úplnou odevzdanost Bohu. Je znázorněna vztahem služebníka k pánovi. Zkušenost vyjádřená úslovím nikdo nemůže sloužit dvěma pánům potvrzovala, že takový vztah oddanosti ve službě lze prožívat jen vůči jednomu pánovi. Není možné praktikovat ji ve stejné míře vůči dvěma různým pánům.
Aramejské slovo mamon znamená bohatství, peníze nebo majetek. Oddanost člověka těmto věcem vylučuje plnou oddanost Bohu.
Jaký je podle Ježíše smysl majetku a peněz? Pokud je někdo má, měl by je brát jako Boží dar a jako prostředky k obdarování těch, kteří je postrádají. Při těchto úvahách se záhy vnucují otázky: Mohu skutečně jen rozdávat? Nemám se snad především postarat o sebe, abych se náhodou někdy nestal břemenem pro druhé? Chápeme, že v Matoušově evangeliu následují za tímto textem úvahy o důvěře v Boží moc.

Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty?

K překonávání strachu z budoucnosti stanovuje Ježíš zásadu: nedělejte si starosti o svůj život. Bůh je schopen postarat se o nás způsobem, který přesahuje všechny naše možnosti. Jeho starost o uspokojení našich základních potřeb – mít co jíst a do čeho se oblékat – vychází ze správného uspořádání hodnot. Život, darovaný Stvořitelem, je víc než jídlo, které slouží k jeho uchování. Šaty by neměly smysl, kdyby člověk nedostal od Stvořitele tělo, jež do nich obléká.
Ježíš uvádí dva názorné příklady Boží péče.

Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni?Kdo z váš si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku?

Ptáci nepracují jako lidé, kteří se sytí plody své práce. Přesto žijí jako tvorové, o které se stará jejich Stvořitel. Vycházíme-li z toho, že jsme stvoření, pak se i na nás vztahuje podobná Stvořitelova péče. Naše lidská starost o obživu může mít kladný význam. Při veškeré úctě k nejnovějším pokrokům v různých vědních oborech, nedokážeme však prodloužit život tak, jak bychom si sami stanovili. Závislost na Stvořiteli je důsledkem našeho charakteru tvorů.
Nedůvěra vůči Stvořitelově péči je známkou slabé víry. Podle židovského komentáře k Druhé knize Mojžíšově (Ex 16,27nn) byli malověrní ti Izraelité, kteří chtěli během putování pouští sbírat manu i v sobotu. Nenašli nic. Mana nasbíraná o den dříve vystačila i pro den, kdy má člověk podle Božího přikázání ustat od práce.
V dalším textu kázání na hoře si můžeme všimnout, že Ježíš vnímá také krásu stvořených věcí.

A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: nelopotí se, nepředou – a říkám vám? Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je, a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní!

Tento příklad vychází z pomíjivosti krásného vzhledu. Ve své stvořitelské velkorysosti dopřává Bůh některým rostlinám, aby svou krásou překonaly nádheru panovníka, i když se vůbec nenamáhají, aby dosáhly takového vzhledu. Potkává je však záhy osud všeho živého na zemi. Izaiáš zjišťuje: Tráva usychá, květ vadne (Iz 40,6-8).
Král Šalomoun je zde příkladem panovníka, který měl velké bohatství. Podrobnosti se dočteme v První knize Královské (1 Kr 10,4-5) a Druhé knize Paralipomenon (2 Pa 9,13-22), i když se v těchto textech nehovoří o kráse Šalomounova oblečení.
Ježíš je jako učitel přesvědčen, že podstatné věci je třeba opakováním důkladně vštěpovat.

Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.

Naše oprávněné lidské potřeby nejsou zpochybněny. Ježíš však opakuje jinými slovy základní zásadu: Váš nebeský Otec přece ví, co potřebujete. Volbou úzkostlivě ustaraného postoje se člověk stává pohanem, tedy někým, kdo místo oddanosti živému Bohu spoléhá na něco nebo někoho jiného.

Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.

Boží království je velkým tématem Matoušova evangelia. Ježíšovým příchodem už sice začíná Boží vláda mezi lidmi. Bude však dovršena až s jeho příchodem ve slávě. Proto je třeba hledat Boží království. To se totiž neukazuje každému, kdo by se třeba jen ze zvědavosti rád podíval. Společné úsilí Ježíšových učedníků má být prvotně zaměřeno právě na hledání Božího království. Takto jednající lidé mohou počítat s tím, že dostanou, co potřebují k životu.
Matoušovi velmi záleží na Boží spravedlnosti. Ta se zjevuje v Ježíšově nauce. Kdo tedy je svým životem prvotně zaměřen na takto odhalovaný Boží řád ve stvoření, může se spolehnout, že dostane navíc všechno to, oč marně usilují lidé, jimž je tento řád panující ve stvoření cizí.

Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení.

Věta každý den má dost svého trápení zní jako příslovím zachycená životní moudrost. Podobně čteme už v knize Přísloví: Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí (Př 27,1). Starosti a trápení, které mohou přijít v budoucnosti, dokáží zaměstnat představivost člověka natolik, že se jimi stále zabývá a nemá čas ani sílu věnovat se něčemu jinému. Ježíšův učedník je naproti tomu osvobozený od obav z budoucnosti. Boží péče, na kterou spoléhá, jej osvobozuje od strachu z budoucnosti.
Papež Benedikt XVI. píše ve své knize Ježíš Nazaretský, která už vyšla v českém překladu: „Pán, který náš pohled obrací k podstatnému, k tomu, čeho je jedině třeba, přece jen ví i o našich pozemských potřebách a uznává je. On, který říká učedníkům: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst (Mt 6,25), nás přece jen zve, abychom se modlili za potravu a přenášeli tak své starosti na Boha… my lidé jsme odkázáni na sebepřekračování, že se stáváme velkými, svobodnými a sami sebou jen otevíráním se Bohu. Smíme prosit a máme prosit. Víme: když i pozemští otcové dávají svým prosícím synům dobré věci, pak Bůh nám neodepře dobra, která nám může darovat jedině on (srov. Lk 11,9-13).“

Všimněme si ještě souvislosti evangelia s ostatními liturgickými texty 8. neděle v mezidobí. S ohledem na úryvek Matoušova evangelia, jímž jsme se zabývali, byl jako první čtení vybrán úryvek z knihy proroka Izaiáše. Jde o pouhé dva verše ze čtyřicáté deváté kapitoly (Iz 49,14-15). V prvním z nich naříká zosobněný Sión jako člověk, který bolestně postrádá Boží přítomnost a pomoc: Hospodin mě opustil, Pán na mě zapomněl. Další verš je Boží odpovědí na tento nářek: Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí lito syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu. Vzhledem k Matoušem zdůrazněné otcovské lásce je zde Boží jednání přirovnáno k projevu mateřské lásky. A kdyby snad tato láska selhala, Boží věrnost zůstává neochvějná.
Po prvním čtení zpíváme při nedělní liturgii některé verše šedesátého druhého žalmu. Vyjadřují důvěru člověka spoléhajícího na Boha. Žalmista vyznává: Jen Bůh je má skála a spása, má tvrz, nic mnou nepohne. Autor žalmu zaujímá vnitřní postoj, který Ježíš požaduje od svých učedníků: Od Boha pochází to, v co doufám. Nezůstává ovšem u svého osobního vyznání a vyzývá ostatní, aby svou naději také vkládali v Boha. Můžeme se považovat za lidi, které oslovuje: doufejte v něho v každé době, před ním vylejte své srdce.
Alelujový zpěv před evangeliem, který doprovází průvod s evangeliářem, cituje slova listu Židům: Boží slovo je plné života a síly a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Jen v případě, že jsme přesvědčeni o životodárné síle Božího slova, budeme schopni přijmout jeho úsudek o všem, co se skrývá v našem nitru.

 
  • Kalendář akcí
    << Lis 2017 >>
    púsčpsn
    30 31 1 2 3 4 5
    6 7 8 9 10 11 12
    13 14 15 16 17 18 19
    20 21 22 23 24 25 26
    27 28 29 30 1 2 3