Bůh jako pastýř svého lidu

Marie Klašková

 

Milé posluchačky a milí posluchači! V dnešním pořadu se budeme věnovat zajímavému tématu „Bůh jako pastýř svého lidu“. Asi bychom čekali, že přirovnání Boha k pastýři bude v Bibli velmi časté, takřka na každé stránce. Právě opak je však pravdou. Hospodin není skoro nikde v Bibli nazýván pastýřem. Výjimku tvoří dvě velmi stará označení v První knize Mojžíšově, několik zvolání v knize Žalmů (Ž23; 28; 80) a u proroků.

Každému z nás asi přijde na mysl velmi známý třiadvacátý žalm, který začíná slovy: Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují“ (Ž 23,1-4).

Hospodin se během izraelských dějin často projevuje jako dobrý a starostlivý pastýř, ale tento titul se pro něj příliš často nepoužívá. Při vyjití z Egypta vede svůj lid přes poušť, dává mu životodárnou vodu. Jako pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nosí, březí ovečky šetrně vede, tak vede Hospodin svůj lid. Ten si však jeho starostlivosti opakovaně neváží. Tak se dostává znovu do zajetí, odkud ho Hospodin opět vyvede. Titul pastýře je vyhrazen tomu, který má přijít, mesiáši. Přesto můžeme z jednání Hospodina vyčíst chování dobrého pastýře.

Pastevectvím se v naší republice mnoho lidí neživí. Proto si přibližme, jaký musel být dobrý pastýř, jaké měl povinnosti. Být pastýřem bylo tradiční izraelské povolání. Pastýř nosil zvláštní plášť z ovčí kůže, do kterého se mohl zahalit v noci či v zimě. Míval také mošnu na potravu, prak a na jednom konci zahnutou pastýřskou hůl. V jeho práci mu pomáhal pes. Pokud navštívíte Izrael, uvidíte, že práce pastýře vůbec nebyla jednoduchá. Krajina je to hodně zvrásněná, s množstvím roklin a jeskyní. Ovce se tak jednoduše mohly zatoulat a ztratit se. Pastýř býval vůdcem ovcí. Ovce se nedají pohánět jako třeba drůbež, ale pastýř jde před nimi a ony ho následují. Pastýř znal své ovce a každá ovce poznala svého pastýře podle hlasu. Proto i když spolu přenocovalo několik stád, ráno se opět rozdělila správně, protože každá ovce šla za svým pastýřem. Večer po pastvě pastýř společně se psem sháněli stádo dohromady a vyhledávali zbloudilé ovce. Zvláštním obřadem bylo počítání oveček. Ovce procházeli pod pastýřovou holí a ten je počítal. Ve třetí knize Mojžíšově k tomu čteme: „Každý desátek ze skotu a bravu, každý desátý kus, který při počítání prochází pod holí, bude svatý Hospodinu.“ (Lv 27,32). Pastýř hlídal ovce ve dne v noci proti zlodějům a dravé zvěři. Pastýř nejen ovce ochraňoval, ale také léčil jejich zranění a vyhledával jim potravu a vodu. V První knize Mojžíšově čteme o Jákobovi:„Pojednou spatřil v poli studni, u níž odpočívala tři stáda ovcí. Z té studně napájeli stáda. Na jejím otvoru byl veliký kámen. Když přihnali všechna stáda, odvalovali kámen z otvoru studně a napájeli ovce; potom zase kámen přivalili zpět na otvor studně“ (Gn 29,2-3). Ovce si nenajde vodu sama, pastýř ji musí ke zdroji vody přivést. Pastýř miloval své ovce, a proto snášel všechna utrpení spojená s tímto povoláním. Byla to odloučenost od ostatních, bydlení ve stanech, neustálé putování od pastviny k pastvině.

Není proto divu, že Bible učinila službu pastýře symbolem Božích služebníků, a na některých místech dokonce Boha samotného. Mojžíš byl nazýván pastýřem, podobně také Jozue nebo někteří kněží či proroci. Bůh bere Davida od pasení ovcí a činí z něj pastýře svého lidu. V sedmdesátém osmém žalmu čteme: „Davida si zvolil, svého služebníka, povolal ho ze salaší, od ovcí s jehňaty ho přivedl, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědičný díl. A pásl je s bezúhonným srdcem, rukou zkušenou je vodil“ (Ž 78,70-72). Je však zajímavé, že kromě krále Davida se tento titul žádnému dalšímu králi nepřisuzoval. Byl to titul vyhrazený novému Davidovi, Mesiáši. Prorok Ezechiel, a před ním již Jeremiáš, poukazuje na to, že Hospodin se sám ujme svého lidu a předá ho Mesiášovi, protože se ukázalo, že králové – vůdci nebyli hodni svého poslání a nestarali se o Boží lid, nehledali Hospodinovu vůli. Prorok Jeremiáš se o vládnutí králů vyjadřuje velmi trefně: „Pastýři jsou tupí, nedotazují se Hospodina. Nejsou prozíraví, všechna jejich stáda jsou rozprášena“ (Jr 10,21). Také u proroka Ezechiela čteme silnou kritiku na vůdce izraelského lidu. Bůh však i do takovéto situace dává řešení. On sám se bude starat o své ovce, vyhledá je, uzdraví, přivede na dobré pastviny. Pak nad nimi ustanoví nového věrného pastýře, nového Davida, který se bude vzorně starat o svěřené stádce: „Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. Což pastýři nemají pást ovce? Pojídáte tuk, oblékáte se vlnou, porážíte vykrmené, ale ovce nepasete. Neduživé jste neposílili, nemocné jste neléčili, polámanou jste neovázali, zaběhlou jste nepřivedli nazpět, po ztracené jste nepátrali, panovali jste nad nimi násilně a surově. Jsou rozptýlené, jsou bez pastýře; staly se potravou veškeré polní zvěři a zůstávají rozptýleny. Mé ovce bloudí všude… po celé zemi a není, kdo by je hledal, kdo by po nich pátral. …Hle, chystám se na ty pastýře, budu je volat k odpovědnosti za své ovce. Nedovolím jim už pást ovce, aby místo nich pásli sami sebe. Vysvobodím své ovce z jejich chřtánu, nebudou jim potravou.“…“Hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. Tak jako pastýř pečuje o své stádo, když je uprostřed svěřených ovcí, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v den oblaku a mrákoty. Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je do jejich země. Budu je pást na izraelských horách, při potocích a na všech sídlištích v zemi. Budu je pást na dobré pastvě; jejich pastviny budou na výšinách izraelských hor. Budou odpočívat na dobrých pastvinách, budou se pást na tučné pastvě na horách izraelských. Sám budu pást své ovce a dám jim odpočívat… Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím, kdežto tučnou a silnou zahladím. Budu je pást a soudit.“ Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást, Davida, svého služebníka. Ten je bude pást a ten bude jejich pastýřem. Já Hospodin jim budu Bohem a David, můj služebník, bude uprostřed nich knížetem. …Budete mými ovcemi, ovcemi, které já pasu, vy lidé, a já vám budu Bohem“ (Ez 34,3-31).

Na tato očekávání proroků navázal Ježíš, když představuje sám sebe jako dlouho očekávaného dobrého pastýře. „Amen, amen, pravím vám:… Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají….Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce… Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř“ (J 10,1-16) Tato známá slova najdeme v desáté kapitole Janova evangelia. Ježíš zná všechny své ovce jménem a ony ho slyší a následují. Tato vzájemná komunikace je základem nové existence, nového vztahu mezi Bohem a člověkem. Tato existence spočívá na vzájemné lásce. Ježíš dává život za své ovce dobrovolně, z vlastního svobodného rozhodnutí. Čímž definitivně potvrzuje svou roli dlouho očekávaného pastýře, Mesiáše. On shromažďuje nejen Izrael, ale také všechny ostatní národy v jedno společenství.

Také v ostatních evangeliích se Ježíš představuje jako starostlivý a milosrdný pastýř. V Lukášově evangeliu najdeme podobenství o ztracené ovci: „Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.´ Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují“ (Lk 15,5-7). Ježíš jako dobrý pastýř, který nese zbloudilé ovce na ramenou, byl oblíbeným motivem v prvotní církvi. Nástěnné kresby s tímto motivem najdeme v římských katakombách, na lampách, stěnách domů i jinde.

S Ježíšovou smrtí na kříži nekončí poslání pastýře. Ježíš ho předává dál na apoštoly. Ježíš se Petra třikrát ptá: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“ (J 21,16). Petr a ostatní učedníci mají bdít nad věřícími, hledat zbloudilé ovce, chránit je proti bludům a falešným vůdcům. Jejich úkoly a povinnosti jsou dány celou starozákonní tradicí i samotným Ježíšem jako dobrým pastýřem. Svůj úkol předávají dál a dál. Úkol dobrého pastýře po nich tak převzali i naši biskupové.

 
  • Kalendář akcí
    << Říj 2017 >>
    púsčpsn
    25 26 27 28 29 30 1
    2 3 4 5 6 7 8
    9 10 11 12 13 14 15
    16 17 18 19 20 21 22
    23 24 25 26 27 28 29
    30 31 1 2 3 4 5