Dt 6,2-6

Alžběta Dvořáková

 

O 31. neděli v mezidobí uslyšíme v rámci prvního čtení text z Páté knihy Mojžíšovy 6,2-6. Součástí tohoto úryvku je příkaz milovat Boha s názvem „slyš, Izraeli“, hebrejsky „Šema Israel“. Toto přikázání prohlašuje Ježíš v Matoušově (22,36-38) i v Markově (12,28-34) evangeliu za největší přikázání Zákona. V židovství je nejdůležitější částí modlitby Šema, kterou se každý zbožný Žid modlí dvakrát denně, a kterou má vyslovit i na své smrtelné posteli.

V předchozí kapitole opakuje Mojžíš přikázání Desatera, která Izrael přijal na hoře Chorebu. Mojžíš připravuje židovský lid na vstup do zaslíbené země, do které sám již nevstoupí. Dva verše, které bezprostředně předcházejí našemu úryvku, znějí takto:

Jděte ve všem cestou, kterou vám přikázal Hospodin, váš Bůh, abyste zůstali na živu, dobře se vám vedlo a abyste dlouho žili v zemi, kterou obsadíte. Toto jsou příkazy, nařízení a ustanovení, o nichž Hospodin, váš Bůh, přikázal, že v nich máte být vyučeni, abyste je dodržovali v zemi, kterou přicházíte obsadit.

 Mojžíš pokračuje ve své řeči slovy, která uslyšíme i v nedělním čtení, a začíná takto:

Aby ses bál Hospodina, svého Boha, a svědomitě zachovával všechna jeho nařízení a příkazy, které ti ukládám, ty a tvůj syn i syn tvého syna, po všechny dny svého života, a tak abys dlouho žil. Proto poslouchej, Izraeli, a dbej na jejich zachovávání, aby se ti dobře vedlo a velmi jste se rozmnožili v zemi oplývající mlékem a medem, jak ti slíbil Hospodin, Bůh tvých otců:

Slyš, Izraeli, Hospodin ji náš Bůh, Hospodin jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou! Tato slova, která ti dnes přikazuji, ať zůstanou v tvém srdci (Dt 6,2-6).

Pokud Izrael bude žít důsledně v souladu s Desaterem a s dalšími přikázáními a nařízeními, která mu Mojžíš předává, bude žít v blahobytu a pokoji a „velmi se rozmnoží“. Dodržování zákona povede k novému uspořádání společnosti, ve které bude možné žít naplněným životem v zemi rajského nadbytku. Sousloví „země oplývající mlékem a medem“ odkazuje na slova, která řekl v Druhé knize Mojžíšově (3,8) Hospodin Mojžíšovi, když se mu zjevil v ohnivém keři: Sestoupil jsem, abych Izraele vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem, na místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců.

Po mnoha letech putování vyschlou pustinou má Izrael zabydlet úrodnou kenaanskou zemi. Ta je na mnoha místech Páté knihy Mojžíšovy vnímána jako možná hrozba pro víru Izraelitů, a to na prvním místě kvůli rozšířenému modloslužebnému kultu v kenaanské zemi, ale také kvůli nadbytku samotnému. Výslovně to můžeme cítit třeba z veršů 8,12-14: Až se dosyta najíš a vystavíš si pěkné domy a usídlíš se, až se ti rozmnoží skot a brav, až budeš mít hodně stříbra a zlata, až se ti rozmnoží všechno, co máš, jen ať se tvé srdce nevypíná, takže bys zapomněl na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.

Proto i v našem úryvku hned po zmínce o plodné zemi hojnosti přichází závažná duchovní výpověď, která má udržet srdce posluchačů zaměřené na Hospodina i v situaci náhlého nadbytku. Následující verš zní:

Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.

Sousloví „Slyš Izraeli“ je v Páté knize Mojžíšově často opakovanou formulí, která mohla původně sloužit ke kultickému svolání celého kmene. Zde je následováno zcela zásadní výpovědí, totiž vyznáním víry shromážděného lidu. Tato krátká věta nabízí hned několik možností překladu. První z nich by zněla: Hospodin, náš Bůh, je Hospodin. Druhá, která dává našemu uchu větší smysl, zní tak, jak ji přeložil Liturgický překlad, tedy: Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Protože však slovo „jediný“ má v hebrejštině původně význam číslovky, a ne přídavného jména, hebrejskému znění textu je zřejmě bližší překlad Kralické Bible, který zní: Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš, Hospodin jeden jest. Věta má zdůrazňovat jedinost Hospodina v kontrastu k mnoha kultům bůžka Baala, které se lišily podle místa. Mohla také prosazovat myšlenku, že navzdory mnoha tradicím a místům, kde byl Hospodin uctíván, je On sám jen jeden. V Páté knize Mojžíšově všeobecně je Hospodin chápán jako jediný živý Bůh, kdežto modly a božstva vlastně neexistují. To vysvítá například z verše 4,35: Tobě bylo odhaleno poznání, že Hospodin je Bůh; kromě něho není žádný jiný. Také verš 32,39 mluví velmi jasně: Nyní hleďte, jsem jedině já, jiný bůh vedle mne není, já usmrcuji i obživuji, zdeptal jsem, a zase zhojím, není, kdo by vytrhl z mé ruky.

Jak jsme již řekli, gramatickým významem slova echad je původně číslovka, tedy „jeden“. Slovo však začalo být s postupem času víc a víc chápáno ve významu „jediný“ nebo „jedinečný“, a tomu odpovídá i jeho dnešní překlad. To nám umožňuje vnímat v textu ještě další rozměry navíc: Bůh není jen jeden v protikladu k mnoha bůžkům. Bůh je také nejvyšší bytostí, je naprosto jiný než to, co si pohanství představuje pod pojmem „bůžek“. Je úplně jiný než cokoli, co stvořil.

Hospodin je jedinečný také proto, že s Izraelem uzavřel zcela jedinečný vztah smlouvy, vyvolil si jej mezi národy. Zachraňoval jej mocnou pravicí při putování pouští a nyní jej chce uvést do země hojnosti. Jako odpověď na svůj zvláštní vztah k izraelskému lidu Hospodin očekává výlučný vztah věrnosti a lásky zase od Izraele. Jedinečnost jako důvod výlučné, vzájemné lásky mezi Izraelem a Hospodinem je opěvována v Písni písní 6,8-9:

Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu, ona jediná je holubice moje, moje bezúhonná, jedinečná ze své matky, přečistá z té, jež ji porodila. Vyznání jedinosti a jedinečnosti Boha má tedy ten smysl, aby vyvolalo ve věřícím láskyplnou odpověď, vnitřní přimknutí se bez výhrad. Pátý verš shrnuje, jaký následek má toto vyznání víry mít pro život věřícího člověka:

Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

„Milovat Hospodina celým svým srdcem a celou svou duší“ je v Páté knize Mojžíšově ustálený výraz, Mojžíš ho neustále opakuje shromážděnému Izraeli. K této nerozdělené lásce je povolán v první řadě celý Izrael jako lid, a současně každý jednotlivý Izraelita. Také Hospodinova láska – přestože zároveň žehná každému jednotlivci – je v první řadě věnována židovskému lidu jako celku, jak vyplývá už z oslovení „slyš, Izraeli“. Proto je také přikázání milovat Boha bezprostředně po našem úryvku v Deuteronomiu (6,7) rozvedeno nikoli jako individuální příkaz, který má plnit každý o samotě, ale s důrazem na společenství: Budeš (tato slova) vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Jedině ve společenství je možné uskutečnit spravedlivý společenský řád, který Mojžíš lidu předkládá před vstupem do země.

Jedinosti a nerozdělenosti Boha má odpovídat také celistvost srdce, duše a síly člověka – tedy činění správných skutků s plným nasazením. Nebylo by výstižné pojímat text čistě jako ustanovení právnického vztahu mezi vazalem a jeho pánem, při kterém se od vazala očekává postoj poslušné vydanosti a vděčnosti. Toto přikázání je mnohem více založeno na vztahu mezi otcem a dítětem, který byl ve starověkém Orientu přenesen na vztah mezi učitelem a žákem a pak i na vztah mezi otrokem a pánem. To, že se Izrael vztahoval k Hospodinu jako syn k otci, je v Páté knize Mojžíšově vyjádřeno na několika místech. Příkladem může být verš 8,5: Uznej tedy ve svém srdci, že tě Hospodin, tvůj Bůh, vychovával, jako vychovává muž svého syna. Také verš 14,1 začíná velmi výmluvně: Jste synové Hospodina, svého Boha.

Poprvé ve Starém zákoně – a to velmi naléhavým způsobem – se zde setkáváme s příkazem milovat Boha. Láska se zde prolíná s poslušností, loajalitou a úctou. Tyto způsoby chování je možné si osvojit, a proto je také možné takovou lásku dát příkazem. Příkaz milovat Hospodina kvůli jeho jedinosti je prvním a nejdůležitějším příkazem ze všech. Pro křesťany zdůraznil jeho prvenství sám Ježíš, jak jsme již řekli na začátku. Kromě toho v Jn 15,12 říká: To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Spojení příkazu s láskou pro Ježíše nebylo v žádném protikladu, jak čteme o dva verše dřív: Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. V podobném smyslu se vyjadřuje i autor 1. Listu Janova 5,3: V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká.

Láska k Hospodinu jakožto k jedinému Bohu je v Páté knize Mojžíšově představena jako nejdůležitější postoj vůči Bohu, vyjádřený v nitru člověka i navenek v jeho činech. Vztah smlouvy, který Hospodin uzavřel s izraelským lidem, nemá vést pouze k bázni před Hospodinem, jak by se mohlo zdát z první věty našeho úryvku, aby ses bál Hospodina. Pátá kniha Mojžíšova následuje příklad proroka Ozeáše, který dává lásce k Hospodinu hlubší a širší význam. Také u Ozeáše najdeme otcovský vztah Hospodina k Izraeli, nejkrásněji vyjádřený snad ve verši 11,1: Když byl Izrael mládenečkem, zamiloval jsem si ho, zavolal jsem svého syna z Egypta. Lásku mezi Hospodinem a Izraelem Ozeáš ovšem mnohem výrazněji připodobňuje lásce mezi mužem a ženou – tento motiv vnímáme mezi řádky Písně písní, ale v Páté knize Mojžíšově ho již nenacházíme.

Náš úryvek končí slovy: A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci.Ono „dnes“ se v Páté knize Mojžíšově opakuje dva a šedesátkrát. Je liturgickým zpřítomněním předání smlouvy Izraeli. Každý, kdo čte nebo slyší toto „dnes“ v Páté knize Mojžíšově, se má cítit tak, jakoby Mojžíš stál v tuto chvíli před ním a přímo jemu osobně předával naléhavou výzvu: následuj v lásce jediného Boha. Dovolme i my dnes, aby do našeho srdce, do středu naší bytosti, vstoupila tato veliká výzva. Nedopusťme, aby náš čas s Bohem, který trávíme při bohoslužbě a modlitbě, pro nás byl jednou z mnoha činností, stejně důležitých mezi ostatními.

Bůh je jeden, jediný, jedinečný, pramen všeho našeho bytí.

 
  • Kalendář akcí
    << Zář 2017 >>
    púsčpsn
    28 29 30 31 1 2 3
    4 5 6 7 8 9 10
    11 12 13 14 15 16 17
    18 19 20 21 22 23 24
    25 26 27 28 29 30 1