J 10,11-18

Petr Mareček

 

Evangelium čtvrté neděle velikonoční cyklu B je úryvkem ze známé Ježíšovy řeči tradičně nazývané „o dobrém pastýři“ (Jan 10,1-42). Jedná se o poslední velkou Ježíšovu řeč pronesenou před Židy, skrze kterou se zjevuje před světem. Hlavní téma této řeči tvoří výroky „já jsem“: „Já jsem dveře“ (Jan 10,7.9) a „Já jsem dobrý pastýř“ (Jan 10,11.14). Tyto výroky poukazují na výlučnost Ježíšova zjevení a jeho mesianity.

Pro Janovo evangelium je právě typické, že Ježíš o sobě sděluje, kdo je. Nejedná se však o tradiční tituly (Mesiáš, Boží Syn, Pán), které používá ve svých řečech, nýbrž užívá jednoduché věci a skutečnosti z každodenního života. Ježíš je vším, co lidé potřebují k životu: chléb, voda, světlo, vinný kmen, cesta, pravda, vzkříšení. Ježíš je tím výhradně a naprosto. Vůči němu, původnímu a pravému, se jeví všechno, po čem lidé v životě touží, aby žili, pouze slabým a nedostatečným odrazem. Pozemský chléb neuchrání před smrtí, „kdo však jí tento chléb, živ bude navěky“ (Jan 6,58). Se svými výroky „já jsem“ se Ježíš dává poznat, oznamuje svá vlastnická práva (vždyť „přišel do vlastního“ – Jan 1,11) a dává všemu krásnému, dobrému a užitečnému věčný smysl a trvání.

Vyslechněme si nyní nedělní úryvek: Ježíš řekl: „Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk, a vlk je uchvacuje a rozhání. Vždyť je najatý za mzdu a na ovcích mu nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčína. Také ty musím přivést a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř. Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc zase ho přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce“ (Jan 10,11-18).

V tomto evangelním úryvku čtvrté neděle velikonoční zaznívají dvakrát Ježíšova slova: „Já jsem dobrý pastýř“ (Jan 10,11.14). Obraz dobrého pastýře byl nejčastějším symbolem, který křesťané v prvních stoletích používali k zobrazení Krista. S tímto ztvárněním se setkáváme již na kresbách v katakombách. Tato vyobrazení představují Krista jako toho, kdo přišel na tento svět, aby hledal ztraceného člověka, aby se o něj staral, a kdo rovněž touží po tom, aby ho zpět přivedl k Bohu. Kristus jako dobrý pastýř je tím, kdo s příkladnou a neúnavnou starostlivostí a s naprostým nasazením usiluje o každého člověka.

Ve Starém zákoně je objasněno Boží jednání vůči jeho lidu pomocí obrazu starajícího se pastýře. U proroka Ezechiela zaznívají slova Hospodina: „Ztracenou ovci vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím, kdežto tučnou a silnou zahladím. Budu je pást a starat se o ně podle práva“ (Ez 34,16). Nic není vyjmuto ze starostlivosti pastýře. Jemu záleží na tom, aby všem dal to, co potřebují, aby je vedl k plnosti života. Ježíš bere na sebe tento úkol a poslání, aby byl právě tímto pastýřem. Odděluje se od falešných vůdců, kteří hledají pouze svůj vlastní prospěch a kteří v okamžiku nebezpečí mizí ze scény (srov. Jan 10,12n). Ježíš zvláštním způsobem zdůrazňuje, že nasazuje život pro své (Jan 10,15) a že tyto své zná (Jan 10,14).

Mohlo by se stát, že budeme číst řeč o Dobrém Pastýři nebo jí naslouchat s neochotou. Kdo by chtěl být pokládán za ovci a náležet do nějakého stáda ovcí? My si přece najdeme sami svou cestu a sami se o sebe postaráme. Pastýř z nás přece dělá nesamostatné lidi a zbavuje nás tak svéprávnosti.

Jako jsme závislí na chlebě, na vodě, na světle, tak se stává zřetelná naše závislost rovněž na pastýři. Nejedná se zde o materiální rozměr, nýbrž jde o lidskou náklonnost a péči. Bez dlouhého uvažování si můžeme představit situace, ve kterých si nejsme schopni sami pomoci, avšak jsme závislí na pastýři. Malé dítě, které je přenecháno samo sobě, zahyne. Za to, že dospíváme a stáváme se samostatnými, vděčíme „pastýřům“, kteří se o nás starají. Představme si těžce nemocného člověka. Ten je nevyhnutelně odkázán na cizí pomoc. Každé společenství se rozpadne bez zodpovědného vedení, které se stará o všeobecné dobro a které vyžaduje respektování společných základních hodnot. Nejsme samostatnými a nezávislými, nýbrž jsme odkázáni na pokyny k cestě a na pomoc druhých!

Jako je zřejmá naše závislost na materiálních skutečnostech, kterými jsou chléb, voda, světlo, tak je tomu rovněž v otázce lidské péče. V rozličných situacích zakoušíme svou vlastní slabost a často i bezmocnost. Zde je možné zmínit narušené mezilidské vztahy, které se jen stěží urovnávají. Dále pak slepotu, tvrdohlavost a nepřátelství, které není možné překonat. Protichůdné nebo od sebe jdoucí síly, způsobují vzájemné oddělení jak jednotlivých lidí, tak i třeba celých národů. Nakonec je to vina před Bohem, kterou nejsme schopni odpustit ani sobě a ani někomu jinému. Z tohoto všeho je zřejmé, jak jsme odkázáni na pastýře, který je schopen zvládnout všechny tyto těžkosti a který se o nás postará.

Ježíš je dobrý pastýř. On přišel na tento svět, aby vzal na sebe naše těžkosti a trápení a aby nás vedl k životu v jeho plnosti. Proto se prokazuje skutečně jako dobrý pastýř, který za nás dává svůj život (Jan 10,11.15.17). Jeho nasazení a jeho námaha nezná hranice. On se nestrachuje o svůj život a ani si ho nešetří. On nás miluje více než svůj vlastní život. Z této lásky pak pramení jeho starost o nás. Tento postoj není nějakou dočasnou náladou, chvilkovým rozmarem. Opírá se o Boží vůli a je svobodným Ježíšovým rozhodnutím. Ježíš si je vědom, že kvůli tomuto rozhodnutí je Bohem milován (Jan 10,17n). Jako veškeré Ježíšovo jednání, tak i jeho pastýřská láskyplná péče vychází z jeho vztahu k Bohu. Nic není spolehlivější než tento vztah. Toto pouto se vyznačuje láskou Otce vůči Synovi a poslušností Syna vůči Otci. Nic neselhává ze strany Pastýře a v žádném ohledu neschází nic v jeho nasazení vůči nám. Kde se nemusí všeho dostávat, kde může být nedostatku, je naše strana, naše víra. Nacházíme se stále na cestě dohnat to, co nám Ježíš daroval. V něm je přítomen Bůh ve své nesmírné bezmezné lásce pastýře. Skrze nasazení vlastního života pro nás tento Pastýř svůj život neztrácí. On může život, který dává, vzít opět nazpět. On není omezen žádnou mocí, ani mocí smrti.

Vztah dobrého pastýře ke svým chráněncům není rezervovaný, nevyznačuje se chladností, není vztahem ryze věcným a neosobním, nýbrž se vyznačuje srdečností. Jedná se o skutečně osobní vztah, který se podobá vztahu mezi Otcem a Synem. Ježíš tuto skutečnost sám dotvrzuje slovy: „Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce“ (Jan 10,14n). Rovněž ve svém chování se Ježíš nechává určovat svým vztahem k Otci. Oni se znají navzájem, jsou v důvěrném vztahu, cení se navzájem a navzájem si projevují lásku. Takový je rovněž vztah Ježíše vůči nám a takový vztah má být také z naší strany vůči němu. Nejsme pro něj pouhými čísly. Zná nás s našimi dějinami, s našimi námahami, našimi selháními a veškerými našimi osobními zvláštnostmi. Ježíš nás zná a miluje nás a rád by nás stále více vtáhl do společenství se sebou. K tomu je však nezbytné, aby On nebyl pro nás pouhým jménem, nýbrž abychom ho stále lépe poznávali a důvěřovali v něj. Dobrý pastýř nezaujímá vůči nám odstup, dobrý pastýř nás nechce mít stále malé a nezralé. Naším trvalým úkolem je, abychom se stávali stále více zralejšími a schopnějšími k osobnímu společenství s ním.

Dále je třeba si všimnout, že Ježíšova pastýřská starostlivost není ohraničena pouze na lid Izraele. Ježíš totiž obdržel od Otce pověření, aby se staral o všechny lidi a aby z nich vytvořil jedno stádo, jedno společenství těch, kdo v něho věří (Jan 10,16). Zde vychází zcela jasně najevo rozsah Ježíšova úkolu. Nikdo není vyloučen, vyřazen nebo vynechán z jeho pastýřské péče a láskyplné starostlivosti. Boží láska, která je v něm přítomná a v něm působí, náleží všem lidem bez jakékoliv výjimky. Všem lidem patří pozvání, aby se stali jedním velkým společenstvím skrze něj, dobrého pastýře, a skrze společenství s ním. Tohoto společenství není schopen člověk nikdy sám dosáhnout. Toto společenství je dílem dobrého pastýře, je jeho posláním.

Ježíš se dožaduje toho, že on je jediným dobrým pastýřem. Přijde mnoho těch, kteří se budou vydávat za pastýře a budou to o sobě tvrdit. Objeví se mnoho těch, kteří budou chtít to nejlepší pro člověka, kteří budou mít řešení na problémy a kteří budou znát cestu k pravému životu a štěstí. Tyto všechny však Ježíš označuje jako zloděje a lupiče. Jejich jednání pak charakterizuje jako krádež, zabíjení a ničení (Jan 10,10). Takoví chtějí mít pouze sami prospěch a ty, které povedou, přivedou do zkázy. Ježíš tedy varuje, abychom se nesvěřili falešným vůdcům. Jediným dobrým pastýřem je Ježíš sám. Podle něj je třeba ostatní posuzovat. Pouze o něm platí: „Já jsem přišel, aby ovce měly život a měly ho v hojnosti“ (Jan 10,10). K tomuto úkolu byl Ježíš Bohem poslán. K tomuto úkolu je zaměřen celý jeho život, celé jeho vyučování, veškerá jeho činnost. S tímto úkolem je úzce spjata jeho smrt. Ježíš přišel do tohoto světa, abychom měli plnost života. To je jeho jediným cílem. On je však také jediným, kdo k tomuto cíli může dovést. Od nás se však očekává, že se jím necháme vést.

Tato Ježíšova řeč není od všech stejným způsobem přijata. Mezi Židy kvůli ní vznikla roztržka (Jan 10,19). Někteří se nechávají ovlivnit spontánním dojmem, předsudkem a neochotou přijmout toto poselství. Označují Ježíše za posedlého a pomateného. Takového už není možné poslouchat. Pokládají za nesmyslné již vůbec jeho slova poslouchat (Jan 10,20). Jiní se nechávají touto Ježíšovou řečí oslovit a dávají ji do souvislosti s Ježíšovým uzdravením slepého od narození (Jan 10,21). Skutky a slova, která pochází od Ježíše, nemohou přece pocházet z moci, která se staví proti Bohu a která působí zkázu. Ježíšovo slovo náleží především těm, kteří jsou ochablí, unavení, zranění, zklamaní, zatížení vinou, zmatení, bez jakékoliv orientace, kteří jsou jakýmkoliv způsobem v nouzi. My však smíme vědět o tom, že máme jednoho dobrého pastýře, který nás zná, který se o nás stará, který dělá vše dobré a který nás vede k plnosti života.

 
  • Kalendář akcí
    << Lis 2017 >>
    púsčpsn
    30 31 1 2 3 4 5
    6 7 8 9 10 11 12
    13 14 15 16 17 18 19
    20 21 22 23 24 25 26
    27 28 29 30 1 2 3