J 6,1-15

Petr Mareček

 

Evangelním úryvkem 17. neděle liturgického mezidobí cyklu B je událost zázraku nasycení pěti tisíc podle svědectví Janova evangelia. Vyprávění o tomto zázraku se objevuje na začátku 6. kapitoly tohoto evangelia. Zázrak nasycení pěti tisíc bývá v komentářích označován jako zázrak obdarování. Jedná se o jediný Ježíšův zázrak, který popisují všechna čtyři evangelia (Mk 6,31-44; Mt 14,13-21; Lk 9,10-17; Jan 6,1-15). V exegetické literatuře se setkáváme s téměř jednotným názorem, podle kterého se 6. kapitola Janova evangelia nenachází na správném místě v celkovém evangelním vyprávění. Po ostré výměně názorů mezi Ježíšem a židy v Jeruzalémě, která je popsána v 5. kapitole Janova evangelia, je na začátku šesté kapitoly sděleno, že Ježíš odešel na druhou stranu Galilejského neboli Tiberiadského moře (Jan 6,1). Naopak ale začátek 7. kapitoly poskytuje smysluplné pokračování 5. kapitoly. V Jan 7,1 čteme: „Potom Ježíš chodil po Galileji; po Judsku totiž chodit nechtěl, protože mu židé ukládali o život.“ Většina biblistů z tohoto důvodu řadí kapitoly v Janově evangeliu následujícím způsobem: 4. 6. 5. 7.

Vyslechněme si tedy nedělní evangelium: Ježíš odešel na druhou stranu Galilejského neboli Tiberiadského moře. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky. Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází veliký zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat. Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Jeden z jeho učedníků – Ondřej, bratr Šimona Petra – mu řekl: „Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co je to pro tolik lidí?“ Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí!“ Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!“ Sebrali je tedy a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: To je jistě Prorok, který má přijít na svět!“ Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám (Jan 6,1-15).

Příběh zázračného nasycení, který pochází z evangelní tradice, slouží pro evangelistu Jana pouze jako úvodní obraz, jehož teologický význam je rozvinut až v následující řeči o chlebě života (Jan 6,26-71). Vyprávění zázračného nasycení pravděpodobně navazuje na událost druhého zázraku v Káně Galilejské (Jan 4,46-54). Této skutečnosti odpovídá zmínka v Jan 6,2 o tom, že za Ježíšem šel velký zástup lidí, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Za dějiště zázračného nasycení bývá obvykle považována opuštěná oblast, která se nachází na severovýchodním břehu Galilejského jezera. Označení Galilejského jezera výrazem „Tiberiadské“, se kterým se setkáváme ještě v Jan 21,1, je pravděpodobně pozdějším redakčním doplněním. Josephus Flavius ve svém díle Židovská válkaoznačuje Galilejské jezero jako „jezero u Tiberiady“. Tiberiadu vystavěl Herdes Antipas v roce 26 po Kristu jako sídelní město a pojmenoval ji po Tiberiovi, který byl římským císařem v letech 14-37 po Kristu.

Zmínka o tom, že za Ježíšem šel zástup (Jan 6,2) je v imperfektu, které vyjadřuje trvalý stav. Tato formulace znamená, že evangelista chce svým líčením poukázat na charakteristický obraz při Ježíšově působení: „zástupy ho následovaly“! Pouze v Janově evangeliu je sděleno, že Ježíš vystoupil na horu (Jan 6,3). Takto pravděpodobně chce evangelista Jan vyjádřit majestát Ježíše, který pozvedá oči a hledí na velký zástup, jenž k němu přichází. Možná chce evangelista poukázat na obraz Mojžíše, jehož výstup na horu Sinaj je stálým rysem sinajské tradice. Ježíš je takto představen jako vůdce lidu, který jedná ve jménu Hospodinově a který se prokazuje jako ten, kdo je Bohem poslaný (srov. Jan 6,14). Časová zmínka v Jan 6,4 „bylo krátce před židovskými velikonočními svátky“ by mohla poukazovat na událost východu z Egypta a zázrak s manou, nebo na křesťanskou Paschu, to je Eucharistii.

Otázka, se kterou se Ježíš obrací na Filipa, je zkouškou jeho schopnosti víry a dává najevo, že iniciativa k zázračnému jednání bude mít výhradně původ u Ježíše. Je možné si všimnout, že v textu není sdělena informace o stavu nouze zástupu (srov. Mk 8,3). Filipova odpověď a připomínka Ondřeje zdůrazňují velikost zázraku. Zmínka o ječných chlebech, které byly potravou chudých, připomíná starozákonní vyprávění ze 4. kapitoly Druhé knihy Královské o zázraku nasycení v souvislosti s prorokem Elizeem (2 Král 4,42-44). Ježíš koná větší zázraky než proroci před ním. Zmínka o tom, že na místě, kde se mělo uskutečnit zázračné nasycení, bylo mnoho trávy (Jan 6,10) dodává hostině radostný a slavnostní charakter. Ježíš, mesiánský pastýř, vede svůj lid, kterým není již starý Izrael, nýbrž universální lid Boží, na zelené pastvy (srov. Žl 23,2). Jako při židovské hostině pronáší Ježíš v roli předsedajícího modlitbu díků. Sesbírání zbylých kousků po zázračném nasycení, aby nic nepřišlo nazmar, odpovídá židovské zvyklosti. Je sesbíráno mnohem víc, než bylo na začátku před zázrakem k dispozici. Dvanáct košů znázorňují velikost zázraku. Na tento zázrak lidé reagují vyznáním: „To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět“ (Jan 6,14) a záměrem Ježíše provolat za krále (Jan 6,15). Ježíš si však nenechá přiřadit tuto politickou roli. Jeho odejití na horu do ústraní je výrazem protestu proti tomuto mylnému pochopení jeho osoby a jeho poslání.

Jestliže hledíme na počet těch, kteří Ježíše následují, pak je možné událost nasycení pěti tisíc považovat za vrchol Ježíšova úspěchu. Ježíš je doprovázen velkým zástupem lidí. Velice na ně zapůsobilo Ježíšovo uzdravování nemocných a od Ježíše očekávají další pomoc. Po Ježíšově řeči o chlebě života se však situace zásadně mění. Zůstává s ním dvanáct učedníků. Ježíš dává najevo, jaký dar nabízí, a nečiní žádné ústupky očekáváním ze strany lidí. Hlavní normou, podle které se řídí, není počet přívrženců, nýbrž poslání, které obdržel od svého Otce. Skrze své jednání při zázračném nasycení Ježíš ukazuje, že vše pochází od něj, že vše má původ u něj a že všechny může obdarovat v hojnosti. V řeči o chlebě života Ježíš sděluje, co je jeho pravým darem a na co odkazuje znamení, kterým je zázračné nasycení. Člověk, který bude vkládat do Ježíše nesprávné naděje, dojde zklamání. Když však bude člověk naslouchat Ježíšovým slovům a přijme jeho dar, Ježíš ho pak sám přivede k plnosti života.

V události zázračného nasycení má vše původ u Ježíše. Nikým není vyslovena prosba, aby se Ježíš postaral o chléb pro velký zástup lidí. Tato skutečnost je velmi příznačná pro Ježíšovo působení. On jedná sám od sebe, bez toho, že by ho někdo žádal nebo prosil. On jedná z pověření svého Otce. Jedná sám od sebe, jedná tak, jak to odpovídá vůli Otce. Sám od sebe bere na sebe starost o nasycení zástupu lidí. S touto myšlenkou vstupuje do rozhovoru se svými učedníky (Jan 6,5-9). Dává příkaz a učedníci se snaží přimět lidi, aby se usadili. Ještě tu není žádný chléb a přesto se již mají všichni posadit uspořádaně po skupinách, aby byli obslouženi jako při skutečné hostině. Ježíš bere do rukou pět ječných chlebů a pronáší modlitbu díkůvzdání. Jedná jako otec v židovském domě při zahájení společného stolování. Před každým jídlem zaznívá díkůvzdání a chvála Bohu. Jedná se především o modlitbu díků Dárci všech darů. Ježíš pak láme chléb a ryby a rozdává všem lidem tolik, jak jen potřebují. Pak vyžaduje od svých učedníků, aby shromáždili zbylé kousky chleba. Vše je do nejmenších jednotlivostí určováno a způsobeno Ježíšem. Toto je výraz jeho poslání.

Vše má původ u něj, vše pochází od něho. Na začátku této události si můžeme všimnout bezradných učedníků, mladíka, který má pět ječných chlebů a dvě ryby, a velkého zástupu lidí, který má být nasycen. Na konci příběhu je sděleno, že všichni jsou nasyceni a že učedníci sesbírali dvanáct košů zbytků. To vše je dílem, které má původ u Ježíše. On sám se o vše postaral.

Ježíš sám ze sebe nasytil zástupy. Nepoužil při tom žádných běžných prostředků. On dal vše. Jeho rozhovor s učedníky dává najevo výchozí situaci. Bylo by potřeba koupit chleba za dvě stě denárů. Toto však nenastává. To, co Ježíš nabízí, si není možné obstarat za peníze. Pět chlebů, které mají učedníci k dispozici, nestačí k ničemu. Avšak jakmile Ježíš tyto chleby bere do svých rukou, je možné jíst, je možné odstranit hlad. Vše pochází od něho. On dává najevo, co může dát, že může dát najíst všem, že může všechny nasytit.

V Káni Galilejské Ježíš dopomohl svým zázrakem proměnění vody ve víno ke zdárnému průběhu svatební hostiny. V mnoha případech pak Ježíš pomohl nemocným jednotlivcům tím, že je uzdravil. Zde sytí velký zástup lidí. Ježíš tedy nepomáhá pouze jednotlivcům nebo malým skupinám lidí. Jeho moc nezná žádné hranice a žádné omezení. On je schopen kolem sebe všechny shromáždit a všechny nasytit. Nikoho nevylučuje ze své péče. On má dostatek pro každého. Problém se objevuje na druhé straně u lidí. Zůstává otázkou, zda lidé jsou schopni docenit a přijmout s vděčností to, co je nabízeno.

Skrze zázraky uzdravení a rovněž zázrak rozmnožení chlebů Ježíš zjevil svou moc a zasadil se tak ve prospěch lidí. Tyto zástupy jsou jím nadšeny a vidí v něm pravého člověka. On má být v jejich čele, on je má vést, on má nést veškerou zodpovědnost za jejich blaho, on se má o vše postarat. On přece ukázal, že k tomu má moc. Zástupy lidí chtějí, aby jim tato Ježíšova zázračná moc byla ku prospěchu, a to trvalým způsobem. Ježíš ale poznává, že jej chtějí násilně prohlásit za krále. On, který se suverenitou a sám ze sebe jednal, si nenechá vnutit a diktovat nějakou roli, ve které ho chce lid využívat podle svých vlastních představ. Skrze čím větší mocné činy se zjevuje, tím většímu neporozumění musí čelit. Ježíš se nestaví do čela tohoto nadšeného davu. Vzdaluje se od nich. V řeči o chlebě života pak podává vysvětlení tohoto znamení zázračného nasycení.

Ve svých velkých činech Ježíš ukazuje, že má moc a že ji používá ve prospěch lidí. Člověk by se měl svěřit této jeho láskyplné moci, kterou projevuje vůči lidem. Není možné Ježíšovi nic předpisovat a on si také nenechá předpisovat to, co má darovat. Člověk by neměl jednat tak, jako by věděl lépe než sám Ježíš, co je pro něho tím nejlepším. K Ježíšovi, který je tak mocný a dobrý, je třeba přistupovat s postojem důvěry a s otevřeností. Kým chce být Ježíš pro nás a co nám chce darovat, to si máme od něj nechat sdělit a radostně a plni důvěry a vděčnosti to přijmout.

 
  • Kalendář akcí
    << Kvě 2017 >>
    púsčpsn
    1 2 3 4 5 6 7
    8 9 10 11 12 13 14
    15 16 17 18 19 20 21
    22 23 24 25 26 27 28
    29 30 31 1 2 3 4