L 1,26-38

Petr Mareček

 

Pro čtvrtou neděli adventní byl vybrán úryvek z první kapitoly Lukášova evangelia. Když se modlíme Zdrávas Maria, opíráme se v první části této modlitby o text Nového zákona. Přebíráme vlastně slova, kterými pozdravil anděl Gabriel Pannu Marii: „Buď zdráva, milostiplná, Pán s tebou.“ Známá modlitba pokračuje pak slovy Mariiny příbuzné Alžběty: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého.“ Tyto věty se mnohokrát opakují během modlitby posvátného růžence a vytvářejí tak rámec pro rozjímání o tajemstvích spásy.

Andělův pozdrav, adresovaný Marii, nacházíme v Lukášově evangeliu – v úryvku, který vypovídá o tom, jak Maria přijímá svůj životní úkol a je povolána být matkou Božího Syna (1,26-38). Evangelista líčí stručně především Mariin stav a okolnosti jejího života. Nejdříve je popsána situace, ve které Maria přijímá svůj úkol a začíná jej uskutečňovat (1,26-27). Ve svém pozdravu vyjadřuje Boží posel, v jakém vztahu vůči Bohu se Maria nachází (1,28-29). Pak anděl popisuje Mariin úkol (1,30-34) a nakonec připomíná mocné Boží působení, díky němuž je schopna tento úkol uskutečnit (1,35-38).

Zachariášovi bylo předtím oznámeno narození jeho syna Jana i Janovo poslání. Rovněž Marii je oznámeno narození jejího syna Ježíše a jeho určení. Zvěst o Ježíšově narození je však součástí vyprávění o povolání. Maria se dozvídá nejen o narození svého syna, nýbrž je zároveň Bohem povolaná a uschopněná se stát matkou tohoto syna. Připojuje se k řadě velkých postav – lidí, kteří byli v dějinách vyvoleného národa Bohem povoláni a přijali od něho úkol ve prospěch druhých. Andělův pozdrav – „Buď zdráva, plná milosti, Pán s tebou“ (Lk 1,28) – vymezuje rámec jejího povolání. Jméno anděla Gabriel znamená „Boží síla“ nebo „Boží muž“. Jde o anděla, který byl od Boha posílán k lidem s důležitým poselstvím. Byl poslán k Danielovi (Dan 8,16), k Zachariášovi (Lk 1,19) a k Marii (Lk 1,26n).

První slovo se obvykle překládá starobylým tvarem „zdrávas“, který znamená „buď zdráva“. Můžeme si všimnout, že všude tam, kde Boží posel vystupuje v souvislosti s počátky Ježíšova pozemského života, přináší s sebou velikou radost. Ať jde o Zachariáše (Lk 1,14), nebo o pastýře, kteří se dozvídají o Ježíšově narození (Lk 2,10). Z toho všeho je zřejmé, že právě ústřední a nejdůležitější zvěst Božího posla se vyznačuje radostí. V řeckém textu zní první slovo pozdravu „chaire“, což znamená „raduj se“. Od počátku probíhá tedy všechno s radostí a v jásotu. Jako první přijímá Maria od anděla poselství, které bychom mohli opsat slovy: Máš všechny důvody k radosti. Má zvěst zasahuje do hloubi tvého nitra. Tvůj úžas a porozumění může být provázeno jen radostí a jásavým přitakáním. Maria neodpovídá hned překypující radostí. Je zaražena a uvažuje, ptá se a prosí o další vysvětlení. S důvěrou přijímá svůj úkol. Teprve při setkání s Alžbětou propuká její radost ve slovech chvalozpěvu (Lk 1,46-55). I když cesta k Alžbětě byla poměrně dlouhá, radost už zůstala provždy orientačním bodem jejího povolání.

Andělovo druhé slovo – „milostiplná“ – vyjadřuje důvod radosti: Jsi milostiplná, neboť Bůh ti poskytl svou milost a přízeň; má v tobě své zalíbení. Zahrnul tě svou milostivou láskou. Tato skutečnost je tak podstatná, že ji anděl obměňuje slovy: „nalezla jsi milost u Boha“ (Lk 1,30). Jde tak příznačný rys Mariiny osoby, že ji anděl při pozdravu nenazývá jménem („Maria“), nýbrž oslovuje ji „milostiplná“, jako by jí dával nové jméno. Takto je vyjádřen její vztah vůči Bohu a Boží vztah k ní. Slovem „milostiplná“ je formulován základ jejího povolání a její veškeré radosti. Můžeme snad říci: „Maria“ je jméno, které dostala od svých rodičů; „milostiplná“ je jméno, které jí dal Bůh. Museli bychom nejdříve pochopit, kdo je Bůh, abychom skutečně pochopili, co znamená, že Maria je milostiplná, že Bůh jí projevil svou milostivou lásku. Tento úžas a údiv zaznívá v 8. žalmu. Žalmista si klade otázku se zřetelem na Boží dílo, na jeho velikost a majestát: „Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?“ (Ž 8,5).

Následující andělova věta – „Pán s Tebou“ – poukazuje na Boží pomoc. Nemluví se zde o všeobecné Boží přítomnosti, nýbrž je přislíbena účinná a působivá Boží pomoc a podpora. Tohoto ujištění se nedostalo v dějinách Božího lidu každému příslušníkovi izraelského národa, nýbrž pouze postavám zvláštním způsobem vyvoleným a povolaným, jakými byli například: Jakub, Mojžíš, Jozue, Gedeon nebo David. Tito povolaní nezůstávají ve svém úkolu odkázáni na své vlastní lidské síly. Bůh nepostupuje tak, že by lidi pouze povolal a pak je ponechal na holičkách. Naopak, doprovází je a uschopňuje k uskutečňování jejich úkolu. Bůh má trvalý zájem o člověka, kterého povolal, a zůstává mu věrný. Boží doprovázení a jeho pomoc je povolanému jistotou.

Maria reaguje na andělova slova citově i rozumově: zarazí se a uvažuje. Nechala se poselstvím zasáhnout a snaží se o hlubší pochopení. Povolání každého člověka žije z toho, že se povolaný nechává oslovovat Bohem stále znovu a do větší hloubky, že se mu úplně odevzdává a snaží se pochopit význam svého povolání. Anděl popisuje následujícími slovy Mariin úkol: „Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.“ Jako žena může Maria darovat Ježíšovi lidský život. V jejím těle má získat lidské tělo. Ona mu rovněž má dát jméno. Marii jsou svěřeny všechny úkoly, které má jako matka vůči svému dítěti. Celá je postavena do služby Ježíšovi. On bude zachráncem a vládcem Božího lidu (Lk 1,32n). Maria je však povolána, aby Ježíš mohl skrze ni vstoupit do lidského bytí a přijmout úděl člověka. Tento úkol zahrnuje celé Mariino bytí, veškerý její čas a celý její život. Boží hlas ji zcela volá k službě Ježíšovi.

Svou otázkou – „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ – prosí Maria o další vysvětlení. Anděl o ní doposud mluvil jako o matce, ale nezmínil se o žádném otci. Maria se drží andělových slov, ani je nedoplňuje, ani nerozvádí pomocí nějaké vlastní úvahy. Svou otázkou vystihuje svou momentální situaci. Věta – „nežiji s mužem“ – poukazuje na skutečnost, že je panna. Říká proto Božímu poslovi: Nevím, jak mám jako panna uskutečnit. sama tento úkol Maria konstatuje svou nedostatečnost vzhledem k danému úkolu. Podobně mluvil prorok Jeremiáš v okamžiku svého povolání: „Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec“ (Jer 1,6). Dostal však od Boha odpověď: „Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš. Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě“ (Jer 1,7n). Vidíme, co patří ke skutečnému porozumění Božímu povolání: Povolaný člověk poznává svou vlastní nedostatečnost. Takové povolání se nevyznačuje důvěrou ve vlastní síly. Naopak, vede k vědomí vlastní nedostatečnosti a k hledání Boží pomoci. Anděl přislíbil mocné Boží přispění slovy: „Pán s tebou“ (Lk 1,28). Nyní rozvádí, jak se tato pomoc projeví: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní.“ Bůh ji svou stvořitelskou a životodárnou mocí uschopní k službě, která zahrnuje Ježíšův vstup do lidské existence. Co není schopna uskutečnit sama, stává se možným díky působení stvořitelské moci Boží. Bůh napomáhá splnění úkolu, který stanovil. Maria je osobou, v níž se uskutečňuje mocné Boží jednání. Podobně jako Bůh jednal na počátku při stvoření, tak jedná při vtělení svého Syna i při vzkříšení mrtvých. Ježíš je novým začátkem stvoření skrze stvořitelskou moc Boží. Je svatý a zcela náleží Bohu. Je Boží Syn. Jedinečným způsobem vděčí Bohu za svou existenci, pochází výhradně od něho. Maria tak dostává odpověď na svou otázku. Je povolána k víře v milostivé a mocné Boží působení, pro které není nic nemožné. Co je Bohem ohlášeno a uloženo, díky němu se též uskutečňuje a dokonává. Maria však zůstává oslovena Bohem a zahrnuta do Božího působení.s celou svou osobou, s celým svým tělesným bytím

Po ustrnutí a pozorné úvaze (Lk 1,29) a po vysvětlení položené otázky (Lk 1,34) vyslovuje Maria svůj souhlas: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova“ (Lk 1,38). Oslovením „milostiplná“ ukázal Bůh Marii, jaký má k ní vztah. Slovním spojením „služebnice Páně“ vyjadřuje Maria svůj vztah vůči Bohu. Je si vědoma, že je pověřena službou Bohu. Nechce prosazovat své vlastní plány a představy. Chce naslouchat Pánu a plnit jeho vůli. Mariina odpověď je vzdálená všemu vyvyšování. Vyjadřuje však jisté a radostné vědomí, že je Pánem vzata do jeho služby. Čím větší je pán, tím čestnější je být v jeho službách. Hospodinovými služebníky jsou ve Starém zákoně nazýváni významní lidé, kteří byli Bohem povoláni, jako např. Mojžíš, Jozue, David nebo někteří proroci. Žádná žena kromě Panny Marie není v Písmu svatém nazvána „Pánovou služebnicí.“ Jako služebnice přijímá Boží plán a vyslovuje přání, aby se uskutečnil. Maria nepřijímá své povolání slepě a z donucení, nýbrž s jasným vědomím svého úkolu a na základě svobodného rozhodnutí plnit Boží vůli.

Marii se dostalo jedinečného úkolu. Můžeme si všimnout výjimečnosti jejího povolání a radovat se společně s ní. Z jejího úkolu však smíme vyčíst, co platí pro každé povolání, které pochází od Boha: Takovéto povolání pochází z milostivé Boží náklonnosti a je doprovázeno Boží působivou pomocí. Takové povolání klade nárok na celého člověka a veškerý čas. Takové povolání staví člověka do služby Ježíšovi. A vede k tomu, co bychom snad od služby ani neočekávali – dává radost.

 
  • Kalendář akcí
    << Zář 2017 >>
    púsčpsn
    28 29 30 31 1 2 3
    4 5 6 7 8 9 10
    11 12 13 14 15 16 17
    18 19 20 21 22 23 24
    25 26 27 28 29 30 1