Mk 1,12-15

Marek Dunda

 

Milí posluchači, dnes se budeme zamýšlet nad čtyřmi verši Markova evangelia, které uslyšíme tuto neděli při bohoslužbách v katolických kostelech. Tyto čtyři verše najdeme u Marka v 1. kapitole, a to 12-15 verš.

Úryvek přímo navazuje na vyprávění o Ježíšově křtu. Bezprostředně po křtu byl Ježíš vyveden Duchem na poušť, tam pobýval čtyřicet dnů a byl pokoušen satanem. Evangelista připojuje, že žil mezi divokými zvířaty a že mu sloužili andělé. Dále se dozvídáme o začátku Kristova působení v Galileji. Poté, co byl uvězněn Jan Křtitel, přichází Ježíš do Galileje a hlásá tam evangelium. V 15. verši je shrnuto jeho evangelijní poselství slovy: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“ Celý tento úryvek nás uvádí do začátku Ježíšovy veřejné činnosti.

Poslechněme si tedy začátek nedělního evangelia: Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili (Mk 1,12-13).

Podívejme se teď podrobněji na jednotlivé myšlenky, které stojí za naši pozornost. Úryvek začíná tím, že hned po křtu vyvedl Duch Ježíše na poušť. O dva verše dříve je také zmiňován Duch. Je to ten Duch, který sestoupil při křtu na Ježíše v podobě holubice. Tentýž Duch vede Ježíše na poušť. Ježíš byl ve křtu naplněn Duchem svatým a nechal se jím takto vést. I my jsme při křtu byli naplněni Duchem svatým, ale často nám schází to druhé, abychom se jím nechali ochotně vést, schází naše poslušnost vůči vedení Božím Duchem.

Poušť, na níž byl Ježíš vyveden, je v biblickém pohledu často spojována s cestou z Egypta do zaslíbené země. Na poušti není člověk schopen trvale žít. Je to však místo, kde může víc udělat zkušenost s Bohem. Izraelský národ, který pobýval na poušti pod vedením Mojžíše, opakovaně právě zde zažíval blízkost Boží.

O pobytu na poušti Marek sděluje čtyři skutečnosti: za prvé, že tam byl Ježíš čtyřicet dnů. Za druhé byl pokoušen od satana. Za třetí žil mezi divokými zvířaty. A za čtvrté sloužili mu andělé. Toto vyprávění je ve srovnání s popisem dalších dvou synoptických evangelií – Matouše a Lukáše – velmi strohé. Tato tři evangelia se shodují pouze v délce trvání pobytu na poušti – čtyřicet dnů. Narozdíl od Matouše a Lukáše, pokušení v Markově podání se nemuselo odehrát až na konci Ježíšova pobytu na poušti. Naopak se zdá, že mohlo být rozvrstveno do celého období.

Odborníci se domnívají, že právě toto Markovo podání je nejpůvodnější tradice, která vypráví o Ježíšově pobytu na poušti. Čtyřicet dnů může být vnímáno jak doslovně, tak i symbolicky. Čtyřicet roků pobýval izraelský národ na poušti, když se vracel z egyptského otroctví. Čtyřicet dní a nocí setrvával Mojžíš u Boha na hoře Sinaj. Čtyřicet dnů šel prorok Eliáš v síle andělského pokrmu k hoře Chorebu.

Pokud se týká zmínky, že Ježíš byl pokoušen satanem, spokojuje se Marek pouze s tímto konstatováním. Neuvádí žádné podrobnosti. Někteří se domnívají, že přestože na tomto místě Marek neupřesňuje, jak byl Ježíš pokoušen od satana, je celé jeho další vyprávění naznačením střetu mezi Ježíšem, který byl veden Duchem svatým, a satanem, který je nositelem ducha nesvatého.

Satan, jakožto Boží odpůrce, vystupuje vůči Ježíši v Markově evangeliu jako ten, kdo je nekompromisně porážen, jako ten, kdo je vůči Božímu Synu bezmocný. Na tomto místě však Markovo evangelium neuvádí okolnosti, za kterých Ježíš nad satanovým pokušením zvítězil, přesto můžeme jistě právem předpokládat, že vítězem byl Ježíš a poraženým satan. Je zde jedno malé povzbuzení pro nás: Když si satan troufl se svým pokušením na samotného Božího Syna, jistě si troufne i na nás. Ale podobně jako v případě Ježíšova pokušení, můžeme i my v síle ducha nad satanem vítězit.

Realitu pouště dokresluje i nenápadná zmínka o tom, že Ježíš tam žil mezi divokými zvířaty. Není snadné rozpoznat, proč evangelista tuto poznámku zařazuje. Vysvětlení se nabízí hned několik. Vzhledem k tomu, že tato poznámka je jen v Markově evangeliu, může naznačovat Markův záměr připomenout harmonii prvních lidí Adama a Evy v ráji. Před pádem do hříchu žili lidé, zvířata a andělé v jednom velkém společenství. Není divu, že lidé v Izraeli doufali v obnovení tohoto rajského stavu, až přijde Mesiáš. Jestliže tedy Marek vylíčil svým čtenářům Ježíše v míru se stvořením, pak jim Ježíše ukázal jakoby v ráji. Duch, který Ježíše vyvedl na poušť, ho nechal dospět do ráje! A on, Ježíš, na rozdíl od Adama ráj neprohrál. V Ježíšovi se nám zjevuje nový člověk, v jehož společnosti nachází stvoření svůj mír.

Čtvrtá zmínka o tom, co se dělo na poušti, se týká andělů. Marek píše: a andělé mu sloužili. Andělé jsou pojímáni jako Boží služebníci. To, že slouží Ježíši na poušti, v tomto případě naznačuje vyznání Ježíšova Božství. Markovo podání o Ježíšově pobytu na poušti je převážně vykresleno ve světlých barvách: společenství s Bohem, mesiášský pokoj, soulad mezi tvorstvem a Mesiášem, Boží požehnání tomu, kdo se nechá vést Božím Duchem, a to i tehdy, když je vystaven útokům, zkouškám, pokušením a ohrožení života. Boží Duch je silnější než moc temnot.

Napadla by nás otázka, jak se o tom vůbec někdo mohl dovědět, co se na poušti dělo? Nabízí se jediné vysvětlení: sám Ježíš o tom mluvil. A měl k tomu zřejmě dobrý důvod, chtěl svým posluchačům zdůraznit duchovní ráz svého poslání.

Evangelium pokračuje: Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu (Mk 1,14-15).

Poté, co Marek vylíčil Ježíšův pobyt na poušti, seznamuje své čtenáře s počátkem Ježíšova veřejného působení. Zmiňuje uvěznění Jana Křtitele a zároveň to, že Ježíš začal hlásat Boží evangelium. Pozorný posluchač cítí zvláštní souvislost mezi Janovým uvězněním a Ježíšovým začátkem veřejného působení. Předchůdce Jan byl uvězněn a ten, který by tím mohl být zastrašen, volí právě tento okamžik, aby ukázal svou svobodu, svou vnitřní sílu. Veřejně vystupuje s obdobným učením bez ohledu na nebezpečí, které by se dalo vytušil z Janova uvěznění. Ježíš je ve svém konání zcela svobodný. Nebojí se těch, kdo umlčeli jeho předchůdce. Nečeká na lepší podmínky, nevymlouvá se, že teď to není to správné. Podobně bychom měli jednat i my, kteří chceme Ježíše následovat. Není třeba bezhlavě riskovat, ale při pohledu na Ježíšův příklad bychom se měli nechat povzbudit k neohroženému a vytrvalému hlásání Božího evangelia.

Zmínka, že Ježíš přišel do Galileje, nás nemusí vůbec překvapit, protože v Galileji je Nazaret, kde Ježíš vyrostl. Je tedy pochopitelné, že začíná se svým veřejným vystoupením právě zde.

Evangelista Marek uvádí v 15. verši to, co Ježíš hlásá. Nazývá to termínem „Boží evangelium“. Ježíšovo hlásání shrnuje do čtyř témat: 1. naplnil se čas, 2. přiblížil se Boží království, 3. obraťte se, 4. věřte evangeliu.

Možná bychom chtěli slyšet víc a podrobněji, co konkrétního říkal Ježíš svým krajanům. Ale buďme vděční za to, že Marek zapsal aspoň toto. Už i z těchto jeho strohých poznámek je možno mnohé pochopit a vyčíst. Naplnil se čas, mohli bychom říci, udeřila ta pravá hodina. Řečtina má pro čas dvě slova: jednak chronos – používá se pro čas jako určitý rozměr, jednak kairos– to je ten pravý okamžik, např. čas žní. Marek zde používá právě výrazkairos pro shrnutí Ježíšova kázání.

Máme-li tedy vystihnout, co Ježíš naznačuje slovy „naplnil se čas“, můžeme říci něco ve smyslu „přišel rozhodující okamžik“! Nemáme už důvod čekat na pozdější dobu. Čas se naplnil právě tím, že přišel Ježíš. Nastal čas spásy.

Dále Ježíš říká „přiblížilo se Boží království“. Židé od dob slavných králů Davida a jeho potomků toužili po tom, aby konečně Bůh byl jejich králem a aby se jako král projevoval v našem světě. S ohledem na tuto touhu a naději zde Ježíš zvěstuje „Boží království je tady“. Toto království není žádné politické zřízení, žádný přesně určený prostor nebo místo, ale jedná se o uskutečňování spásného Božího činu. Nastává moc Božího panování, tak jak ji předpovídali proroci pro konec věků.

Tyto dvě skutečnosti, že se naplnil čas a přiblížilo se Boží království, vedly posluchače k otázce: co máme dělat, jak máme žít, co z toho pro nás vyplývá? A odpovědí jsou další dvě témata, která Marek uvádí: „obraťte se“ a „věřte evangeliu“. Obraťte se – původní slovo v textu je metanoeite a znamená obnovte se v duchu, změňte smýšlení.

Být Kristovým následovníkem znamená podstatně změnit smýšlení. Nestačí jen alibisticky nikoho nezabít a nikoho neokrást, odebírat zbožný časopis a jít v neděli do kostela. Je třeba obracet celý život vědomě v modlitbě k Bohu. Je třeba se namáhat o smýšlení Kristovo, o smýšlení Božích dětí, a to nejen určitou část života, ale po celý život.

„Věřte evangeliu“ , to je výzva uvěřit Božímu poselství lásky, uvěřit, že Bůh to s námi myslí dobře, uvěřit, že za všech okolností, zůstaneme-li věrni Bohu, jsme v Božích rukou. Jak někdo může říkat, že věří evangeliu, že věří Bohu, když zároveň často reptá. Reptat znamená v dané chvíli neuvěřit, že i skrze to, co zrovna prožívám, si mě Bůh může vést blíž ke svému cíli. Že i to těžké a nepochopitelné se pro mě může stát šancí, kterou v síle důvěry v Boží lásku mohu proměnit ve velký zisk. V tomto 15. verši končí úryvek, nad nímž se zamýšlíme. Jsou v něm samotným Ježíšem uvedeny základní pojmy křesťanského hlásání a křesťanského života: evangelium, věřit, Boží království. Zdá se, jako by zde bylo zhuštěno celé evangelium.

 
  • Kalendář akcí
    << Čvn 2017 >>
    púsčpsn
    29 30 31 1 2 3 4
    5 6 7 8 9 10 11
    12 13 14 15 16 17 18
    19 20 21 22 23 24 25
    26 27 28 29 30 1 2