Ž 11

Dominik Opatrný

 

O 16. neděli v mezidobí budeme po prvním čtení zpívat Žalm 23. Ten už ale v pořadech Bible v liturgii komentován byl, proto se nyní zaměříme na Žalm 11, který mnozí znají z denní modlitby církve. Začíná nadpisem „Pro předního zpěváka, pro Davida“.

Celá píseň je vlastně dialogem mezi modlícím se spravedlivým a jeho přáteli, kteří ztrácejí naději. Na začátku žalmista vyznává svou naději v Hospodina a shrnuje argumentaci svých přátel:

U Hospodina hledám útočiště.
Jak mi můžete říkat:
„Uleť na hory, jako pták!
Neboť hle, hříšníci napínají luk,
svůj šíp kladou na tětivu,
aby ve tmě zasáhli lidi upřímného srdce.
Když se totiž základy řítí,
co může spravedlivý dělat?“
 (Ž 11,1-3).

Žalmista nás tedy od prvních slov své modlitby nenechává na pochybách, jaký je jeho postoj k nebezpečné situaci – pomoc hledá u Hospodina. Teprve potom připomíná rady svých přátel – totiž že nejlepším řešením nebezpečné situace je útěk daleko od nepřátel.

Žalmistovi druzi barvitě líčí nástrahy hříšníků – jejich útoky jsou jako šípy. Popis přípravy napadení spravedlivého se skládá ze tří výpovědí. Modlící se člověk jakoby viděl nepřátele, jak napínají luk, potom do něj kladou šíp a nakonec míří na něj, aby zasáhli jeho – nevinného. Toto pomalé detailní líčení může dát posluchači čas, celou situaci si představit, vžít se do ní a okusit pocity oběti útoku.

Může nás napadnout, jak je možné ve tmě někoho trefit šípem? Je ale třeba si uvědomit, že pro starozákonní poezii je typické, že psychické stavy nepopisuje pomocí abstraktních pojmů, ale pomocí obrazů z každodenní zkušenosti. Tma tu může znamenat skryté a pokoutné jednání hříšníků, kteří „jsou ve tmě“, tedy daleko od Hospodina a skrytí, aby nebylo vidět jejich špatnost. Podobný obraz nalezneme v Prvním listu Janově: „Kdo říká, že je ve světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě.”

S obratem „upřímné srdce“ se kromě jednoho místa v knize Job setkáme pouze v žalmech. Například v Žalmu 7 modlící se vyznává, že Bůh ochraňuje ty, kdo mají upřímná srdce (Ž 7,11). V protikladu k tomu jsou na tomto místě právě lidé upřímného srdce ohrožováni zlobou hříšníků. Tento obrat je také často používán v paralelních vyjádřeních, když se v poezii dvakrát říká tatáž myšlenka různými slovy, aby člověku pronikla hlouběji pod kůži. Tam bývá obrat „člověk upřímného srdce“ opisem slova „spravedlivý“.

Celý obraz útoku nepřátel zůstává jakoby viset ve vzduchu – šíp míří na spravedlivého a posluchači očekávají, jak vše dopadne. Autor žalmu nechává konec otevřený a pokračuje dalším argumentem svých přátel: základy veškerého spravedlivého řádu se řítí. Spravedlivý člověk to vidí, ale co s tím může sám udělat?

Pro upřesnění je dobré dodat, že hebrejský obrat, který překládáme „řítit se“, nesouvisí ani tak s pádem něčeho chatrného, ale spíš ukazuje na páchané násilí, tedy poněkud krkolomně by se dalo přeložit: Když jsou totiž základy země bořeny – rozumí se hříšníky – co může spravedlivý dělat?

Toto vyjádření lidské bezmoci se stává pro žalmistu příležitostí, aby přerušil proud pochyb a připomenul moc Boží:

Hospodin však sídlí ve svém posvátném chrámě,
na nebesích má Hospodin svůj trůn,
jeho oči pozorují,
smrtelníky zkoumá jeho zrak.
Hospodin zkouší spravedlivého i bezbožníka,
miluje-li kdo bezpráví, toho nenávidí z duše.
Sešle na hříšné déšť žhavého uhlí a síry,
žhoucí vítr bude úděl jejich číše.
Vždyť Hospodin je spravedlivý,
má rád spravedlivé skutky,
zbožní uzří jeho tvář
 (Ž 11,4-7).

Žalmista začíná svou odpověď vyznáním Hospodinovy slávy a moci. On sídlí ve svém posvátném chrámě, v místě, kde se s jeho slávou může setkat člověk. Přes tuto blízkost ale není omezen tímto světem. Jeho nebeský trůn zase ukazuje na moc, která převyšuje tento svět. Krom toho může Bůh z této své nebeské perspektivy dobře vidět, co kdo na zemi dělá. A on se opravdu dívá!

Smrtelníci, které zkoumá, jsou doslova lidští synové, tedy příslušníci lidského rodu. Toto pojmenování zdůrazňuje právě nepatrnost člověka před Božím majestátem. Stejně bývá ve své knize oslovován i prorok Ezechiel. I v ní je totiž zdůrazňována Boží sláva, a to v kontrastu s křehkostí lidských synů.

Jestliže Hospodin zkouší spravedlivého i bezbožníka, znamená to, že velice bedlivě zkoumá, kdo kam patří a nenechá se ošálit.

Zatímco vševědoucnost Boží je nám dnes poměrně blízká, další výpověď o Bohu: „miluje-li kdo bezpráví, toho Hospodin nenávidí z duše“ už zní přinejmenším cize.Nesmíme ale zapomínat, že před sebou nemáme teologické výpovědi o podstatě Boží, ale vyjádření lidských pocitů. Žalmista se nachází ve velikém ohrožení a vyjadřuje svou víru, že Hospodin ho neopustí, že se nespojí proti němu s jeho nepřáteli, že zůstává věrný.

Hříšníky čeká déšť žhavého uhlí a síry, tedy stejný osud, jako postihl Sodomu a Gomoru. Navíc místo aby se alespoň občerstvili nápojem ze své číše, budou z ní pít horkou písečnou bouři, tedy naprostý opak chladivé osvěžující vody. Při těchto slovech musíme mít stále na paměti, že se jedná o výkřiky pronásledovaného člověka, který odplatu za své příkoří nebere do vlastních rukou, ale přenechává ji Bohu. Říká tím, jak velké bylo jeho utrpení a že věří v Boha, který tohle všechno nemůže nechat jen tak. A není to žádný slabý bůh, který by se nezmohl než na neúčinné protesty, ale Bůh vládnoucí pevnou rukou.

Spravedlnost Boží se stává pro spravedlivého jistotou, i kdyby se základy světa řítily. V té chvíli se totiž může spolehnout na Boha, na to že on zjedná spravedlnost. A to, že se člověk sám snaží o spravedlnost, mu právě dává tuto jistotu pomoci spravedlivého Boha.

Zatímco tedy Bůh hříšníky potrestá, zbožným dá spatřit svou tvář. Podobný obrat nalezneme ještě na konci 17. žalmu: „Já však ve spravedlnosti uzřím tvoji tvář, až procitnu, budu se sytit tvým zjevem” (Ž 17,15). Vždy se tedy jedná o jistotu, že ač hříšníci páchají na světě jakékoliv nepravosti, spravedlivý se nemusí děsit, protože jeho místo je před Boží tváří. Protože dělá spravedlivé skutky, líbí se Hospodinu a smí mu v bezpečí sloužit. Hospodin si své služebníky ohlídá, takže se nemusí bát. Navíc je služba v jeho blízkosti největší radostí, jakou si žalmista dokáže představit.

Pokud v modlitbě žalmu dospějeme na toto místo, můžeme si připomenout, kdy se nám jednání motivované Bohem stalo radostí.

Na závěr se vrátíme ještě k nadpisku žalmu. První informace, pro předního zpěváka, je zřejmě návodem, jak se měl žalm zpívat. Dále je ale žalm označen Davidův, nebo pro Davida. Davidovi je takto, nebo ještě rozvitěji, připisována drtivá většina žalmů první knihy žaltáře, která končí 41. Žalmem.

Takovéto spojení s konkrétní osobou může pomoci nevnímat žalm příliš abstraktně, ale zkusit jednotlivé výpovědi spojit s událostmi v životě krále Davida. Je to pak jakýsi návod, jak při modlitbě žalmu vycházet i ze svého života. Navíc se můžeme žalm modlit společně s tímto zbožným králem.

Spojnic mezi osudy krále Davida a žalmem je několik. Hned na začátku žalmu se mluví o útěku do hor. Podle První knihy Samuelovy se David po svém útěku skrýval před Saulem právě v horách. Saul přitom pronásledoval Davida a jeho útoky začaly ne sice šípem, ale vrženým kopím. Nakonec byl Saul poražen a Davidovi se dostalo uznání.

Jako mnohé další žalmy, je i Žalm 11 modlitbou člověka v tísni. Je ale zajímavé, jak se s touto situací tento autor vypořádal – odmítl rezignaci, ke které ho přemlouvali jeho přátelé. Přitom ale ani nepopírá závažnost celé situace. Místo toho hledá svou naději u Hospodina, který je spravedlivý a nenechá na holičkách spravedlivého člověka.

Modlíme-li se tedy tento žalm, když procházíme těžkými obdobími svého života, může být pro nás posilou a inspirací. Můžeme se s pomocí jeho slov pokusit odmítnout rezignaci na spravedlnost ve světě a přihlásit se k naději, že Bůh je spravedlivý a že se zasadí o právo kolem nás, i když třeba nevíme přesně jak.

 
  • Kalendář akcí
    << Zář 2017 >>
    púsčpsn
    28 29 30 31 1 2 3
    4 5 6 7 8 9 10
    11 12 13 14 15 16 17
    18 19 20 21 22 23 24
    25 26 27 28 29 30 1