Ž 18

Petr Chalupa

 

O této neděli budeme zpívat po prvním čtení některé verše 18. žalmu. Tento žalm je zvláštní v mnoha ohledech. Po 119. a 78. žalmu je třetí nejdelší skladbou v žaltáři. Jeho znění se nachází také ve 22. kapitole Druhé knihy Samuelovy. Po stránce literárního druhu jej nelze jednoznačně zařadit – obsahuje prvky děkovné písně, královské písně o vítězství a mudroslovné úvahy. Vznikal pravděpodobně po dlouhou dobu. Konečná úprava pochází jistě z doby po babylónském vyhnanství.

Redakčnímu zpracování vděčíme také za nadpis v 1. verši:

Od Hospodinova služebníka Davida, který zpíval Hospodinu slova této písně, když jej Hospodin vysvobodil z moci všech nepřátel i z ruky Saulovy.

Nadpis vnímá Davidovu píseň v souvislosti se závěrem jeho života, kdy byl vysvobozen od svého úhlavního nepřítele Saula a všech ostatních nepřátel.

Miluji tě, Hospodine, má sílo,

Výzva ke chvále je vyjádřena neobvyklým způsobem. O své lásce k Hospodinu se žalmista zmiňuje i v žalmech 26 a 116. Hospodin je žalmistovi silou, pomáhá králi v jeho boji.

Následující zpráva o nouzi a záchraně začíná důvěryplným vyznáním o tom, co znamená Hospodin pro pronásledovaného žalmistu.

Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Můj Bože, má skálo, na níž se utíkám,
můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má!

Rovněž 31., 71. a 144. žalm hromadí tituly pro Hospodina. Titul „roh mé spásy“ je v rámci Starého zákona ojedinělý. Roh byl znamením moci.

Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála,
a od svých nepřátel budu vysvobozen.

Říci o někom, že mu náleží chvála, je projevem důvěry. Zbývající text je nadpisem pro následující verše: žalmista vzýval Hospodina a byl zachráněn.

Obklopil mě smrtící příboj,
přepadly mě záhubné přívaly,
ovinula mě osidla podsvětí,
ohrozily mě léčky smrti.

Pomocí bájných obrazů je vylíčena nesnesitelná žalmistova nouze. Je vyjádřena představami o smrti, chaosu a podsvětí. „Záhubné přívaly“ znázorňují ničivou moc chaosu. „Osidla a léčky“ připomínají nebezpečí pro lovenou zvěř.

Ve své tísni jsem vzýval Hospodina,
k svému Bohu jsem volal o pomoc:
Ze své svatyně slyšel můj hlas,
mé volání proniklo k jeho sluchu.

Žalmistova nouze je chápána jako tíseň, jež způsobuje strach a vede k naději na vysvobození. Volání o pomoc směřuje k Hospodinovu příbytku, k jeho chrámu, kde trůní nad celou zemí. Podle biblických představ o prostoru trůní Bůh vždy nahoře.

Zachvěla se a zatřásla země,
zakolísaly základy hor
a zachvěly se, neboť vzplál hněvem.

Účinkem Božího zjevení je všeobecný otřes země a hor, oceánů a základů země.

Vystoupil kouř z jeho chřípí,
sžírající oheň z jeho úst,
žhavé uhlí od něho vzplálo.

Zde je Boží zjevení popisováno pomocí projevů sopečné činnosti – podobně jako v Druhé knize Mojžíšově na Sinaji (Ex 19,18).

Nebesa sklonil a sestoupil,
černý mrak byl pod jeho nohama.
Jel na cherubu a letěl,
nesl se na křídlech větru.

Představa o zjevení Boha v bouři se pojila s bůžkem Bálem. Bůh, který dokáže letět na cherubu a nést se na křídlech větru, má bouři za společníka. Takto vystupňovaná Hospodinova pohyblivost má vystihnout jeho všudypřítomnost.

Jako rouchem se temnotou oděl,
zahalil se do tmavých vod, do hustých mračen.

Zjevující se Bůh zůstává přesto zahalen, navzdory své blízkosti se člověku vymyká.

Bleskem v jeho dohledu
vzplálo žhavé uhlí.

Projevy Božího zjevení jsou blesk a žhavé uhlí, připomínající opět výbuch sopky.

Z nebe Hospodin zahřměl,
Nejvyšší zaburácel svým hlasem.
Vyslal své šípy a rozptýlil je,
vyslal přemnohé blesky a rozdrtil je.

Tyto představy naznačují znovu zjevení v bouři. Hospodin je označen jako Nejvyšší. Tento titul náleží k jeruzalémské tradici spojené se Siónem.

Tu se ukázala dna oceánů,
základy země byly obnaženy,
když Hospodin pohrozil,
když zavanul dech jeho hněvu.

Hospodin vítězí nad chaosem pouhou hrozbou.

Napřáhl svou ruku z výšin a uchopil mě,
vyprostil mě ze spousty vod,

Představa je velmi konkrétní: Hospodin napřahuje svou ruku z chrámu a vytahuje topícího se žalmistu z vod. Spousty vod jsou klasickým obrazem chaosu.

vyrval mě mému mocnému nepříteli,
těm, kdo mě nenáviděli, kdo mě předčili silou.
Přepadli mě v den pro mě osudný,
ale Hospodin se mě zastal.

Obraz záchrany se týkal vysvobození z pronásledování nepřáteli.

Vyvedl mě na volné prostranství,
vysvobodil mě, protože mě má rád.

Volné prostranství je protikladem tísně, o které jsme slyšeli v 7. verši. Záchrana je odůvodněna Hospodinovou láskou k žalmistovi.

Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti,
odměnil mě podle čistoty mých rukou.
Vždyť jsem zachovával Hospodinovy cesty,
nevzdálil jsem se hříchem od svého Boha.
Neboť jsem míval na zřeteli všechny jeho příkazy,
jeho nařízením jsem se nevyhýbal,
ale byl jsem před ním bez úhony,
uchoval jsem se bez viny.
Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti,
podle čistoty mých rukou, kterou vidí svýma očima.

Slova o odplatě vystihují Hospodinovo jednání pomocí obratů starobylé žalmové tradice z doby před babylónským vyhnanstvím. Záchrana odpovídá žalmistově spravedlnosti, která se projevuje i v „čistotě rukou“, to znamená ve viditelných skutcích. Žalmistovo jednání vycházelo z Mojžíšova Zákona.

K dobrému člověku se chováš dobrotivě,
s bezúhonným zacházíš láskyplně,
s upřímným jednáš upřímně,
s vychytralým však obezřetně.

Poučné věty se řídí takzvaným zákonem odplaty.

Neboť pokorný lid ty zachraňuješ,
ale ponižuješ oči zpupných.

Hospodin se zastává pokorných a chudých – pyšné a bohaté však ponižuje.

Ano, ty Hospodine, zažehuješ mou svítilnu,
mou temnotu ozařuješ, můj Bože!
S tebou se vrhám na šiky nepřátel
a hradby ztékám se svým Bohem.
Boží cesta je dokonalá,
Hospodinovo slovo, tříbené ohněm,
štítem je všem, kdo se k němu utíkají.

Tento verš oslavuje Boží dokonalost a spolehlivost jeho slova. Mojžíšův Zákon je dokonalou cestou, vytříbeným slovem a ochranou všem, kdo se jím zabývají.

Neboť kdo je Bohem kromě Hospodina,
kdo je skálou kromě našeho Boha?

Vyznání o jediném Bohu je vyznáním víry chudých. Hospodin je jediný Bůh, který poskytuje jistotu jako skála.

Bůh, který mě opásává silou,
činí mé chování dokonalým,
mým nohám dal hbitost jako nohám laní
a postavil mě na výšiny,
mé ruce vycvičil k boji
a mé paže k napínání bronzového luku.

Bůh připravil krále k boji. Opásal ho tělesnou silou, odstranil mu z cesty překážky a nařídil mu rychlý a úspěšný postup. Ruce naučil ovládat kyj a meč, paže si zvykly napínat bronzový luk.

Dals mi svůj záchranný štít,
tvá pravice mě podpírala a tvá starostlivost mě učinila mocným.
Mým krokům jsi otevřel širokou cestu,
proto nezakolísaly mé nohy.
Honil jsem své nepřátele a dostihl je,
nevrátil jsem se, dokud jsem je úplně nezničil.
Potřel jsem je, že se nemohli vzchopit,
padli mi pod nohy.

V boji se Hospodin stává ochranným štítem. Zároveň kryje bojujícího krále a podpírá ho při vedení útoku. Boží zaslíbení jej psychicky povzbuzuje.

Opásals mě statečností k boji,
pod mě srazils mé protivníky,
zahnals na útěk mé nepřátele
a zničil ty, kdo mě nenávidí.
Křičeli o pomoc, ale nikdo jim nepomáhal,
volali k Hospodinu, ale neslyšel je.
Rozdrtil jsem je jako prach na větru,
jako bláto na ulicích jsem je rozšlapal.

Tyto verše popisují reakci nepřátel. Zdá se, že šlo o vnitropolitické nepřátele. Hospodin i král postupovali proti vzbouřencům a zahubili je. Není divu, že křik nepřátel zůstal Hospodinem nevyslyšen. Prach a bláto na ulicích jsou obrazy zneuctění a zničení.

Vyprostils mě, když se lid bouřil,
vládcem národů jsi mě ustanovil.
Slouží mně lid, který jsem neznal,
poslouchají mě na jediné slovo.
Cizince se ucházejí o mou přízeň,
strachem jsou stiženi, v hrůze opouštějí své tvrze.

Nyní se vítězná píseň zabývá zahraničně politickými nepřáteli. Král se stal panovníkem nad národy a neznámými lidmi. Poslouchají ho na slovo, jsou jeho poddanými se všemi projevy podřízenosti.

Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála,
sláva buď Bohu, mému spasiteli!
Bohu, který mě pověřil odplatou,
pod moji moc národy sklonil.
Vysvobodil jsi mě od mých nepřátel,
povýšils mě nad moje odpůrce,
vyrvals mě z násilníkovy moci.

Závěr opět oslavuje Hospodina řadou vyznání. Hospodin je živý Bůh, je záchranná skála, pomocník.

Proto tě budu, Hospodine, mezi národy chválit,
opěvovat chci tvoje jméno.

Zaslíbení chvály tvoří závěr písně o vítězství. Vládne nad národy, chválí tedy Hospodina mezi nimi.

Veliká vítězství jsi popřál svému králi,
dáváš přízeň svému pomazanému,
Davidovi a jeho potomstvu na věky.

Tato slova můžeme chápat jako podpis. Ztotožňuje zatím bezejmenného krále s Davidem a vyzvedá velikost a trvalost Boží lásky k jeho potomstvu. V tomto smyslu je žalm mesiánský a jako křesťané jej můžeme vztahovat na Ježíše Krista Krále.

 
  • Kalendář akcí
    << Kvě 2017 >>
    púsčpsn
    1 2 3 4 5 6 7
    8 9 10 11 12 13 14
    15 16 17 18 19 20 21
    22 23 24 25 26 27 28
    29 30 31 1 2 3 4