Ž 98

Marie Zouharová

 

O 28. neděli v liturgickém mezidobí budeme zpívat po prvním čtení některé verše 98. žalmu. Tento žalm patří ke skupině hymnů, tedy písní oslavujících Hospodinovu vládu. Výraznou skupinu hymnů tvoří v žaltáři 95. – 99. žalm. 98. žalm je v této dílčí sbírce velmi blízký 96. žalmu, a to formou i obsahem. Oslavuje Hospodinův příchod k soudu a k nápravě světa. Nápadně se podobá některým oddílům z takzvaného Druhého Izaiáše. Je snad závislý na této prorocké předloze. Podobně jako předcházející žalmy je zaměřen na poslední věci světa a člověka. K oslavování Hospodina vybízí postupně Boží lid, celou zemi a nakonec celé stvoření.

Pro odhad doby vzniku je rozhodující už zmíněná závislost na takzvaném Druhém Izaiášovi. Prorocké zaslíbení – „obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha” (Iz 52,l0) – je v tomto žalmu chváleno jako uskutečněná spása. Izaiáš těšil těmito slovy židovské zajatce v Babylónii. Žalm naznačuje uskutečnění slibu. Proto jej řadíme mezi žalmy, které vznikly po babylónském vyhnanství.

Vlastní text žalmu začíná výzvou ke chvále:

Zpívejte Hospodinu píseň novou,
neboť učinil podivuhodné věci.
Vítězství je dílem jeho pravice,
jeho svatého ramene.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu,
před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.
Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost
Izraelovu domu;
uzřely všechny končiny země
spásu našeho Boha.

Úvodní verše vyzývají k oslavě Hospodina novou písní. Tato píseň je především oslavou všech skutků, které Bůh vykonal v minulosti. Může jít například o vysvobození z Egypta: “Tvá pravice, Hospodine, zdrtí nepřítele” (Ex 15,6) nebo o návrat z babylonského vyhnanství: “Zachrání ho jeho paže, podepře ho jeho spravedlnost” (Iz 59, 16). Nejde však jen o minulost. Před očima národů Bůh opět zachraňuje svůj lid, jehož záchrana byla podle lidských měřítek nepravděpodobná. Záchranné Boží skutky jsou pro Izraelity znamením nového společenství s Bohem; jistotou, že Bůh pokračuje ve svém díle a také je úplně dokončí. V knize proroka Ozeáše můžeme číst: „zasnoubím tě sobě a dám ti věnem věrnost, ať poznáš Hospodina” (Oz 2, 22). Prorok připomíná, že cesta Božího lidu je určena smlouvou. Ručitelem této smlouvy je Bůh, který střeží její nezrušitelnost a platnost. Jeho moc a věrnost je větší než největší nevěra lidu. Vždy se o něj uchází službou proroků a čeká, až lid na tuto věrnost odpoví novou věrností.

“Vítězství je dílem jeho pravice, jeho svatého ramene” – nikoli tedy výsledkem příznivého politického dění, ani přízně vladařů. Spásu uskutečnil Hospodin, který vše svrchovaně řídí, prosazuje své plány a uskutečňuje své cíle. Tím zachraňuje nejen Izraele, ale také celý svět.

Izrael poznával Hospodina vždy jako Boha plného milosrdenství, který je věrný smlouvě, již uzavřel s jejich předky. Proto může lid oslavovat Hospodina a k jeho oslavě vyzývat všechno stvoření.

Jásejte Hospodinu, všechny země,
radujte se, plesejte a hrejte!
Hrejte Hospodinu na citeru,
na citeru a s doprovodem zpěvu,
za hlaholu trub a rohů,
jásejte před králem Hospodinem.

Žalmista navazuje za počáteční verše a dále je rozvíjí. Žádná lidská činnost nemůže dostatečně oslavit skutky, které učinil Hospodin. Přesto jsou obyvatelé země vyzýváni k oslavě. Hudební nástroje, které se běžně používaly při slavnosti uvedení krále na trůn, mají hrát novou píseň. Hospodin je zde oslavován jako král. Žalmista používá k oslavě Hospodina zvyky, se kterými se můžeme setkat při nastolení krále. Můžeme o nich číst například v První a Druhé knize Královské: „Kněz Sádok a prorok Nátan ho pomažou za krále nad Izraelem. Zatroubíte na polnici a budete volat: “Ať žije král Šalomoun!” (1 Kr 1,34); „Každý vzal rychle své roucho a položili mu je pod nohy na schody, zatroubili na polnice a provolávali: “Jehú se stal králem” (2 Kr 9,13).

V žalmu je prohlášením Hospodina za krále vyjádřen ideál Boží moci. Bůh používal své moci k záchraně lidí.

Hospodina nestačí oslavovat jen v chrámě a na Siónu, je třeba slavit jej po celé zemí. Každý člověk se má připojit k lidu vázanému smlouvou, když pozná Hospodina jako svého Krále.

Zahuč, moře a vše, co je naplňuje,
svět i všichni, kdo ho obývají.
Řeky, tleskejte rukama,
hory, spolu zajásejte
před Hospodinem, že přišel,
že přišel, aby spravoval zemi,
aby spravoval svět ve spravedlnosti
a národy podle práva.

Zdá se, že tyto verše hovoří o Hospodinově příchodu na konci času. Podobně jako v 96. žalmu je zde oslovena neživá příroda. Při výčtu požadavků na různé oblasti přírody je zvolen jiný postup než v 96. žalmu, kde je osloveno nebe, země, moře a vše, co je naplňuje, pak lesní stromy (Ž 96,11n). V 98. žalmu je zvoleno horizontální střídání vody a suché země, moře a souše, řek a hor. Ve svých výzvách žalmista vše odvážně zosobňuje: „řeky tleskejte rukama, hory spolu zajásejte.“ Tleskání rukama vyjadřovalo ve Starém zákone nadšení. Máme je doloženo především při korunovaci krále: “Jojada vyvedl králova syna, vložil na něj královskou čelenku a předali mu Hospodinovo svědectví. Dosadili ho za krále a pomazali ho, tleskali rukama a provolávali: Ať žije král!” (2 Kr 11,12).

Radost ze spásy bude zakoušet celé stvoření. Hospodin napraví vše, Boží divy se budou týkat celého tvorstva. Na prvním místě je uvedeno moře, protože podle staroorientálních představ bylo představitelem chaotických, protibožských sil. Zatímco pro žalmistu je burácivý chvalozpěv mořských vln dokladem přemožení protibožských sil, v novozákonní knize Zjevení svatého Jana je tímto důkazem zmizení moře: „A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo” (Zj 21,1). Jde o tutéž věc, vyjádřenou jen pomocí různých obrazů. Jedná se o překonání zlých mocností. Jestliže se moře přidává ke chválení a vyznávání Hospodina, přestává být podle starozákonních představ zkázonosným mořem. Celá příroda a všechno stvoření se účastní nápravy světa, kterou očekávali starozákonní proroci.

Při posledním zjevení Hospodina jako krále a soudce bude jeho jednání dotaženo až do konce. Ukáže se jako svrchovaný panovník. Takto o něm čteme v knize proroka Izaiáše: „Panovník Hospodin přichází s mocí, jeho paže se ujme vlády” (Iz 40,10). Závěrečný soud je Božím vstupem do završeného, všeobecného království, které vychází od Izraele a nyní zahrnuje celý svět.

Pomyslíme-li na historický základ žalmu, vnucuje se myšlenka na zvláštní Boží vítězství při osvobození vyvoleného národa z babylónského zajetí. Právě osvobození ze zajetí je žalmistovi podnětem k poučení v Izaiášově duchu, že totiž spása přichází od Izraele. I v Novém zákoně -v Janově evangeliu – čteme: „… spása je ze Židů” (J 4,22). Tak nám 98. žalm odhaluje smysl vyvolení židovského národa. Zvláštní Boží zásah do dějin tohoto národa je od počátku zaměřen na všeobecnost spásy. Chce být velkou předehrou díla spásy, které je naplněním Božího zaslíbení Abrahamovi: „I řekl Hospodin Abramovi: “Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země” (Gn 12,1-3). Hospodinova všeobecná spása se prosadí na konci času.

V neděli budeme zpívat některé verše 98. žalmu po prvním čtení, které je vybráno z Druhé knihy Královské (2 Kr 5,14-17). Vypráví se v něm o uzdravení pohanského vojevůdce Námana ponořením do řeky Jordánu – podle pokynů proroka Elizea. Náman byl uzdraven z malomocenství, které bylo v dávné době nevyléčitelnou nemocí. Když prorok odmítá dar jako projev jeho vděčnosti, požádá Náman o „tolik prstě, kolik unese spřežení mezků.“ Tento zvláštní požadavek odůvodňuje tím, že „nebude už obětovat celopaly a žertvy jiným bohům, jen Hospodinu.“ Náman je pohanem, před jehož zraky zjevil Hospodin svou spásu. Navíc přitom spolupůsobila voda Jordánu a do budoucna má mít na důsledcích podíl půda, tvořící zřejmě malou svatyni.

Jestliže se podíváme v čase nazpět, vidíme Hospodinovy spásné činy v Egyptě a na poušti. Pro křesťana vrcholí Boží spásné působení v Ježíšově zmrtvýchvstání. Jeho vzkříšením nastává nový věk. Proto se v církvi užívá tento žalm ke chvále o Vánocích a Velikonocích. Vždyť lid Starého i Nového zákona očekávají Boží příchod na konci tohoto světa i času a vstup do “nového nebe a nové země” (Zj 21,1). Tento žalm v nás může posílit naději na věčnou budoucnost a naplnit nás očekáváním, „že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy Božích dětí (Ř 8,21).

 
  • Kalendář akcí
    << Zář 2017 >>
    púsčpsn
    28 29 30 31 1 2 3
    4 5 6 7 8 9 10
    11 12 13 14 15 16 17
    18 19 20 21 22 23 24
    25 26 27 28 29 30 1