Andělé v Bibli

Marie Klašková

 

Milé posluchačky a milí posluchači! V dnešním pořadu Bible v liturgii se budeme zabývat zajímavým tématem. Budeme mluvit o andělích v Bibli. Pro anděla se v hebrejštině užívá slova „maleach“, v řečtině „angelos“ – obojí znamená česky „posel“. Výraz posel zdůrazňuje funkci této bytosti. Když se v biblických knihách mluví o andělech, používá se někdy výrazu posel, jindy muž. Již jsme si řekli, že anděl znamená posel. Ve starém Řecku byl tímto slovem nazýván každý, kdo nesl nějaké poselství. Stál tak pod zvláštní ochranou nejrůznějších bohů, byl prostředníkem mezi bohy a lidmi. Jedna část nauky víry se zabývá problematikou andělů.

Podívejme se však do doby, kdy vznikaly první knihy Starého zákona, kdy ještě zvláštní nauka o andělech neexistovala. Starozákonní knihy nelpí na rozlišení mezi bytostmi nebeskými a pozemskými. Andělé se velmi podobají lidem. Pravděpodobně ani nemuseli mít křídla. V První knize Mojžíšově čteme o tom, jak se synové božští spojovali s ženami pozemskými – a těm se pak rodily podivné bytosti, podobné obrům. Stejná kniha vypráví o třech nebeských poslech – andělích, kteří navštívili Abrahama a Sáru. Nebo také o dvou poslech, kteří přišli varovat Lota před zkázou Sodomy. Podle biblických zpráv jsou tyto bytosti velmi podobné lidem, ale převyšují je svými znalostmi a moudrostí.

Starý zákon nevznikal v izolované společnosti. Izraelité byli ovlivněni nejrůznějšími mytologiemi, náboženstvími a filozofií. Bůh je proto často přirovnáván k mocnému orientálnímu vládci, který má k dispozici četné dvořany a služebníky. V První knize Královské čteme: „Viděl jsem Hospodina, sedícího na trůně. Všechen nebeský zástup stál před ním zprava i zleva“ (1 Kr 22,19). Jeho dvořané jsou zároveň Hospodinovými služebníky.

Na některých místech mluví Bible o Hospodinovu andělovi (Ex 14,19; 2 S 14,17). Termín „Hospodinův anděl“ označuje samotného Boha. Člověk nemůže spatřit Boha, jeho tvář, jinak by zemřel. Člověk může nanejvýš zahlédnout Boží odraz. V nejstarších biblických textech můžeme jen těžko rozlišit, kdy se mluví o samotném Hospodinu a kdy o Hospodinovu andělovi. Připomeňme si vyprávění o obětování Izáka: „Hospodinův posel zavolal pak z nebe na Abrahama podruhé: Přísahal jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím…“ (Gn 22,15-17). Všimněme si této skutečnosti – Hospodinův posel promluvil k Abrahamovi. Hned v další větě však čteme – já, Hospodin, ti požehnám! Termínem „Hospodinův anděl“ je označen sám Bůh.

Původně se andělům připisovaly úlohy dobré i zlé. Bůh používá dobré i zlé anděly k plnění své vůle. V době před babylónským vyhnanstvím neexistovalo ještě přesné rozdělení andělů. Bůh posílá svého dobrého anděla, aby bděl nad lidmi, nad Izraelem. V Druhé knize Mojžíšově, popisující vyjití z Egypta, čteme: „Hle, posílám před tebou posla, aby tě opatroval na cestě a aby tě uvedl na místo, které jsem připravil“ (Ex 23,20). V Egyptě posílá Bůh anděla zhoubce, aby zahubil všechno prvorozené: „Až Hospodin bude procházet zemí, aby udeřil na Egypt, uvidí krev na nadpraží a na obou veřejích. Hospodin ty dveře pomine a nedopustí, aby do vašeho domu vešel zhoubce a udeřil na vás“ (Ex 12,23). Druhá kniha Mojžíšova mluví o dobrém andělu, ochránci, ale také o andělu zhoubci. Čteme-li knihu Job, zjistíme, že k nebeskému dvoru patřil i satan. Čteme: „A nastal opět den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina. Přišel mezi ně i satan, aby i on předstoupil před Hospodina…Hospodin satanovi odvětil: Nuže, měj si Joba v moci, avšak ušetři jeho život. A satan…ranil Joba od hlavy k patě ošklivými vředy“ (Job 2,1.6-7). Kniha Job byla napsána pravděpodobně po pádu Jeruzaléma, tedy po roce 587 před Kristem. Z toho můžeme usoudit, že ještě v šestém století před Kristem nebylo jasně určeno členění andělů. Satan je bez problémů zařazen k nebeskému dvoru. Až po návratu z vyhnanství se úlohy andělů upřesňují a dochází k jejich jasnějšímu členění. Dobří andělé stojí na straně Boží a na opačné straně je satan a zlí démoni. Neviditelný svět je rozdělen na dobrý a zlý. Můžeme zde vycítit mezopotámskou, a hlavně pak perskou polaritu. Perské náboženství dělí všechno přísně na černé a bílé, na dobré a zlé, na dobrá a zlá božstva. Aby Izraelité nepodlehli tomuto smýšlení, vypracovávají si vlastní nauku. Udržují si víru v jediného Boha. Nejmladší knihy Starého zákona – Ezechiel, Daniel a Tobiáš – se na mnoha místech věnují andělům. V knize Tobiáš provází anděl Rafael mladíka Tobiáše na jeho cestách. Když se na závěr knihy představuje, říká o sobě: „Já jsem Rafael, jeden ze sedmi andělů, kteří jsou připraveni, aby vcházeli před Hospodinovu slávu“ (Tob 12,15). Podle knihy Tobiáš se již rýsovalo určité rozdělení a postavení andělů. Nejblíže Bohu bylo sedm andělů. Někteří andělé mají svá vlastní jména, která vyjadřují jejich úlohu. Již jsme si řekli, že v knize Tobiáš se anděl jmenuje Rafael (Tob 3,17), což znamená „Bůh uzdravuje“. Kniha Daniel nám představuje andělyGabriela (Da 8,16), jeho jméno znamená „mou silou je Bůh“, a Michaela (Da 10,13), kterému je svěřeno celé židovské společenství. Jméno Michael můžeme přeložit větou: „kdo je jako Bůh?“

Andělé mají také zvláštní poslání u „nejmladších“ proroků, kteří psali v šestém století a později. U proroků Ezechiela, Zachariáše a Daniela pomáhají andělé odhalit smysl prorockého vidění. Prorok Daniel to popisuje takto: „Když jsem já Daniel uviděl to vidění a snažil se mu porozumět, hle, postavil se naproti mně kdosi podobný muži a uslyšel jsem nad Úlajem lidský hlas, který takto volal: Gabrieli, vysvětli mu to vidění“ (Da 8,15-16). Vysvětlování prorockého vidění se stává charakteristickým rysem apokalyptické literatury, tedy textů, které se věnují budoucím věcem: konci světa a všemu, co s ním souvisí.

Ve Starém zákoně najdeme jen náznaky nauky o andělech. Touto tématikou se spíš zabývají apokryfy, což jsou knihy, které nebyly zařazeny mezi biblické knihy, ale které rozvíjejí některá biblická témata. Andělům se věnuje kniha Henoch a nejrůznější rabínské spisy. V židovském myšlení se tak postupně vytvořila celá nauka. Andělé jsou v ní rozděleni na různé třídy – vyšší a nižší. Bezprostředně před Bohem stojí archandělé. Existují také strážní andělé (Mt 17,10) a statisíce andělů obklopujících Boží trůn (Da 7,10). Starý zákon neklade důraz na dělení a postavení andělů, ale na skutečnost, že andělé jsou především prostředníky mezi Bohem a člověkem. Andělé bdí nad lidskými osudy a přednášejí Bohu modlitby lidí.

Nový zákon přejímá starozákonní nauku o andělech. Představuje anděly jako Boží tvory, kteří se nesmějí stát cílem uctívání a modliteb. Andělé však nejsou hlavním předmětem novozákonní zvěsti. Středem je a musí zůstat příchod Božího Syna Ježíše Krista. Andělé jsou pouze služebníky. Podílejí se na velkých událostech kolem Ježíše Krista. Několikrát se andělé objevují před Ježíšovým narozením a v souvislosti s ním. Anděl Gabriel se zjevuje Marii a zvěstuje jí, že se stane matkou Božího Syna. Tentýž anděl se zjevuje také Zachariášovi a zvěstuje mu narození dlouho očekávaného syna, který bude předchůdcem Mesiáše. V Lukášově evangeliu čteme: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem. Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst… tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan“ (Lk 1,19.13). Anděl se ve snu zjevuje Josefovi a vybízí ho, aby Marii přijal za svou manželku. Později se mu opět zjevuje a posílá ho s Marií i Ježíšem do Egypta. Při Ježíšově narození zvěstují andělé pastýřům radostnou zvěst o narození Spasitele: „Anděl jim řekl: … Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově“ (Lk 2,10-11). Jak vidíme, milí posluchači, andělé se velmi často vyskytují okolo Ježíšova narození.

Později se s nimi můžeme setkat při dvou zápasech. Na poušti je Ježíš pokoušen od ďábla. Pak přichází andělé a slouží mu. Matouš nám o tom zanechal zprávu: „V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho“ (Mt 4,11). S anděly se setkáváme ještě při jiné, velmi podobné situaci – při Ježíšově zápasu v Getsemanské zahradě. Všichni jeho blízcí usnuli a on musel v modlitbě bojovat sám se sebou. „Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly“ (Lk 22,43).

Andělé jsou poslové, kteří oznamují apoštolům a ženám radostnou zvěst, že Ježíš vstal z mrtvých. V Matoušově evangeliu čteme: „… Marie z Magdaly a jiná Marie se podívaly k hrobu. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh…“ (Mt 28,1-3). Všimněme si, jak Matouš popisuje zjev anděla. Vypadal jak blesk, roucho měl bílé jako sníh. Člověk těžko hledá obrazy a přirovnání, s jejichž pomocí by popsal nepopsatelné.

S anděly se potkáme ještě při Ježíšově nanebevstoupení. Učedníci se rozloučili s Ježíšem, který vystupoval na nebesa. Pak vedle sebe uviděli dva muže v bělostném rouchu, kteří je ubezpečili, že Ježíš se zase vrátí – zřejmě proto, aby ho toužebně očekávali. V duchu těchto slov se nese kniha Skutků apoštolů, Pavlovy listy i kniha Zjevení. Andělé v nich mají úkol poslů a pomocníků člověka. Podle knihy Zjevení budou andělé přítomni u posledního soudu, budou obklopovat Boží trůn a Boha oslavovat.

 
  • Kalendář akcí
    << Čvc 2017 >>
    púsčpsn
    26 27 28 29 30 1 2
    3 4 5 6 7 8 9
    10 11 12 13 14 15 16
    17 18 19 20 21 22 23
    24 25 26 27 28 29 30
    31 1 2 3 4 5 6