Ex 15,1-18

Petr Chalupa

 

Pro bohoslužbu slova na Bílou sobotu, pro vigilii slavnosti Zmrtvýchvstání Páně, je vybráno sedm starozákonních čtení. Podle okolností, za kterých se bohoslužba slaví, se mají číst alespoň tři, z vážných důvodů se jejich počet může zmenšit na dvě. Čtení z Druhé knihy Mojžíšovy o přechodu Rudým mořem se ovšem nikdy nevynechává. Jako mezizpěv zazní po tomto čtení některé verše následujícího biblického textu, takzvané Mojžíšovy písně o vítězství. Bude však užitečné, když si celý tento text postupně projdeme a zamyslíme se nad ním. Záchrana u moře se tak vryla do izraelské tradice, že se o ní stále znovu hovořilo a líčila se v pestrých barvách. Píseň je děkovným chvalozpěvem za Boží záchranu a podivuhodné vedení pouští do Zaslíbené země. Byla snad složena v době královské pro bohoslužbu ve svatyni na Siónu. Na Sión totiž odkazuje pojetí hory jako Božího vlastnictví; místa, kde Hospodin sídlí; a svatyně, kterou vystavěly jeho ruce.

Pro křesťanskou víru má klíčový význam událost, kterou o Velikonocích slavíme. Uvědomujeme si zároveň, že v dějinách spásy máme na co navázat. Velikonoční chvalozpěv to vyjadřuje slovy: „To je ta noc, ve které jsi, Bože, naše praotce, Izraelovy děti, kdysi vyvedl z Egypta; Rudým mořem jsi je pak převedl suchou nohou.“

Věta, která píseň uvozuje, byla připojena na závěr předcházejícího čtení: „Tehdy zazpíval Mojžíš s Izraelity tuto píseň Hospodinu.“ Časové určení „tehdy“ propojuje text písně s vyprávěním o záchraně u Rudého moře.

Pokusme se tedy už nyní otevřít své srdce, abychom porozuměli Božímu slovu o tom, jak Hospodin vysvobodil a vedl svůj lid.

Chci zpívat Hospodinu, neboť je velmi vznešený, koně i jezdce svrhl do moře.

Slova chci zpívat Hospodinu, neboť je velmi vznešený jsou odpovědí, kterou se do zpěvu zapojuje bohoslužebné shromáždění.

V prvním verši se nepopisuje, jakým způsobem svrhl Hospodin koně i jezdce do moře. Ve vyprávění se prolínají dvě představy. Jedna počítá se záplavou na místě, kde bylo moře předtím vysušeno žhavým větrem. Druhá vnímá rozdělení vod Boží mocí za Mojžíšova zprostředkování – vody se pak vracejí na původní místo a ničí pronásledovatele.

Hospodin je má síla, jej opěvuji, stal se mou spásou. On je můj Bůh, a já ho chválím, Bůh mého otce, a já ho oslavuji.

V hebrejštině čteme doslova: „Hospodin je mou písní.“ On je tedy hlavním obsahem, o kterém se v písni zpívá.

Hospodin je hrdina ve válce, jeho jméno je Hospodin.

Jako pomocník v bojích Izraele proti nepřátelům byl Hospodin oslavován titulem „válečný hrdina.“ Není však dobré vázat se na jednu představu o Bohu. V souvislosti s celým biblickým poselstvím je na tomto místě vhodné citovat z knihy Judit: „Hospodin je Bůh, který činí přítrž válkám“ (Jdt 16,2). V krajním ohrožení života si ovšem dokážeme představit, že zachránce z takové situace musel být chápán jako zdatný válečník.

Faraónovy vozy a jeho vojsko svrhl do moře, výkvět jeho reků byl potopen v Rákosovém moři. Hlubiny je přikryly, zřítili se do propasti jako kámen.

O čem jsme v předcházející kapitole Druhé knihy Mojžíšovy slyšeli v próze, je teď vyjádřeno pomocí básnických obrazů.

Tvá pravice, Hospodine, ukazuje svou moc a sílu, tvá pravice, Hospodine, drtí nepřátele. Nesmírně vyvýšen rozmetáš útočníky, vysíláš své rozhorlení, jako oheň strniště je pozře.

Pokoření nepřátel je znamením Hospodinovy velikosti, moci a slávy. „Pravice“ je obrazem mocného Božího působení. Obraz ohně vystihuje nebezpečí, která může znamenat Boží blízkost.

Dechem tvého chřípí počaly se kupit vody, příboje zůstaly stát jako hráze, sesedly se tůně propastné v klín moře.

„Dech Hospodinova chřípí“ je básnickým znázorněním větru, který dokáže zahnat nebo rozvlnit moře. Na tomto místě nepomýšlí autor textu na projití mořem, ale na záplavu, způsobenou vodou, která se nakupila jako zeď, zřítila a pohřbila vše, co bylo nablízku. Pro nás ničivá přírodní katastrofa je pro básníka projevem Hospodinova hněvu.

Nepřítel si řekl: Pustím se za nimi, doženu je, rozdělím si kořist, ukojím jimi svou duši, meč vytasím, podrobí si je má ruka.

Nepřítel vidí jen nezatopenou zemi, která mu umožňuje zaútočit na Izraele.

Zadul jsi svým dechem a moře je zavalilo, potopili se jak olovo v nesmírných vodách.

Náhlá změna směru, kterým vítr vane, může vytvořit jakoby hráz, která se rozpadne a zavalí vše v okolí. Básník používá opět obrazu: poražení nepřátelé se potopili jako olovo ve vodě.

Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty, tak velkolepý ve svatosti, hrozný v chvályhodných skutcích, konající divy?

Svou záchranou se Hospodin ukázal jako nesrovnatelný – vzhledem k němu jsou pohanští bohové nicotností. Velkolepá svatost znamená, že se člověk nemůže k Bohu přiblížit. Pojem „chvályhodný“ připomíná, že Hospodinu je třeba projevit úctu chvalozpěvem. Ať už si představíme událost u moře jakkoli, Izraelité byli přesvědčení, že šlo o zázrak, protože k záchraně došlo v okamžiku krajní nouze.

Vztáhl jsi pravici a země je pohltila.

Vůči nepřátelům se Hospodin projevuje kvůli Izraeli jako mocný a svatý. O tom, jak země pohltila Hospodinovy nepřátele, se dočteme ve Čtvrté knize Mojžíšově: „Sotva Mojžíš domluvil, rozpoltila se pod Dátanem a Abiramem půda, země otevřela svůj chřtán a pohltila je i jejich obydlí a všechny lidi… i všechen jejich majetek. Sestoupili do podsvětí zaživa se vším, co bylo jejich, a země se nad nimi zavřela“ (Nu 16,30-33). Básník snad chce uplatnit všechny možné způsoby, kterými může být zničen nepřítel. Někteří vykladatelé se domnívají, že „zemí“ je myšleno podsvětí, říše mrtvých.

Druhá část písně popisuje další putování Izraele pouští pod Boží ochranou.

Se svým milosrdenstvím jsi vedl tento lid, který jsi vykoupil, provázel jsi jej svou mocí ke své svaté nivě.

Verš je souhrnem všeho, co Izrael prožil při putování pouští. „Svatou nivou“ je snad míněn Kanán jako pastvina pro lid, chápaný jako stádo.

Uslyšely o tom národy a zmocnil se jich neklid, bolest sevřela obyvatele Pelišteje. Tehdy se zhrozili edomští pohlaváři, moabské vůdce zachvátilo chvění, všichni obyvatelé Kanánu propadli zmatku. Padla na ně hrůza a strach; pro velikost tvé paže zmlknou jako kámen, dokud, Hospodine, neprojde tvůj lid, dokud neprojde ten lid, který sis získal.

Národy v okolí Izraele poznaly Hospodinovu moc, když nedokázaly zabránit Izraelitům, aby prošli jejich zemí. Vypráví o tom Čtvrtá a Pátá kniha Mojžíšova. Jak „propadli zmatku obyvatelé Kanánu“, se dočteme v knihách Jozue, Soudců a první Samuelově.

Přivedeš a zasadíš svůj lid na hoře, na svém vlastnictví, na místě, kde si, Hospodine, buduješ své sídlo, ve svatyni, Pane, kterou vystavěly tvé ruce. Hospodin bude kralovat navěky a navždy.

Básník se ohlíží v čase nazpět, vidí Hospodinovy spásné činy ve prospěch národa a oslavuje Sión jako Hospodinovo vlastnictví, jako Hospodinův trůn. Píseň byla složena pro bohoslužbu, při které se Hospodin oslavoval jako král.

V Izraeli bylo zvykem, že vítězné vojsko vítaly ženy hudbou, písněmi a tancem. V následujících dvou verších vede Árónova sestra Mirjam takový ženský sbor:

Tu vzala prorokyně Mirjam, sestra Árónova, do ruky bubínek a všechny ženy vyšly za ní s bubínky v tanečním reji. A Mirjam střídavě s muži prozpěvovala:

Zpívejte Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem.

Na Bílou sobotu nejen zpíváme po starozákonních čteních mezizpěv, ale následuje vždy modlitba, která zpřítomňuje poselství přečteného textu pro účastníky bohoslužby. Po čtení o vysvobození z Egypta a Mojžíšově písni o vítězství si uvědomujeme, že také nás Bůh vysvobodil. První varianta modlitby upřesňuje, z čeho jsme byli vysvobozeni, a v souvislosti se záchranou z vod Rudého moře zdůrazňuje význam křtu:

„Bože, to, o čem jsme nyní slyšeli ze Starého zákona, je pro nás stále živé. Ani dnes nepřestáváš konat své podivuhodné skutky, a cos vykonal kdysi, je předobrazem toho, co konáš křtem mezi námi. Vysvobodil jsi z otroctví svůj vyvolený národ, vysvoboď z otroctví hříchu celý svět a uskutečni na nás své zaslíbení, které jsi dal Abrahamovi a jeho potomkům.“

Druhá varianta modlitby si více všímá společenství zachráněných. V křesťanském pojetí je jím církev, ve které se mají shromáždit všechny národy světa:

„Bože, ve světle tvého evangelia nově vidíme podivuhodné skutky, které konáš od počátku světa: vody Rudého moře nám připomínají křest a Izrael vysvobozený z otroctví je obrazem tvé církve. Prosíme tě: Vlož víru do lidských srdcí a dej nám svého svatého Ducha, ať se tvůj vyvolený lid shromažďuje ze všech národů světa.“

 
  • Kalendář akcí
    << Kvě 2017 >>
    púsčpsn
    1 2 3 4 5 6 7
    8 9 10 11 12 13 14
    15 16 17 18 19 20 21
    22 23 24 25 26 27 28
    29 30 31 1 2 3 4