Jr 38,4-10

Petr Chalupa

 

O 20. neděli v liturgickém mezidobí uslyšíme jako první čtení úryvek z knihy proroka Jeremiáše. Tvoří ho několik veršů 38. kapitoly. Vybraný úryvek patří k takzvanému Baruchovu spisu, který v knize Jeremiáš sahá od 36. po 45. kapitolu. Text je zde sepsán v próze a popisuje životní osudy proroka Jeremiáše, zejména události, které se odehrály během obléhání Jeruzaléma babylónským králem Nebukadnezarem v letech 588 – 587 před Kristem. Nedělní úryvek přibližuje záchranu proroka Jeremiáše Etiopanem Ebedmelechem.

Úsek má dvě části. V první se dozvídáme o plánech královských úředníků, jak zabít proroka, rovněž o pokusu provést tento záměr. Druhá popisuje Ebedmelechovu záchranu a jeho posouzení situace.

Text bychom mohli chápat jako historickou zprávu, která spočívá na očitých svědectvích účastníků. Zároveň si však musíme uvědomit, že hlavním cílem zde není úplný výčet historických událostí, ale teologický výklad prorokova utrpení.

Chceme-li vybranému úryvku porozumět, měli bychom si nejprve poslechnout v přecházejících verších, co bylo důvodem útoku královských úředníků proti Jeremiášovi. Tento text v neděli neuslyšíme.

Šefatjáh, syn Matanův, Gedaljáh, syn Pašchurův, Juchal, syn Šelemjáhův, a Pašchur, syn Malkijáhův, slyšeli řeči, které mluvil Jeremiáš ke všemu lidu:

Tak praví Hospodin: Kdo zůstane v tomto městě, zahyne mečem, hladem nebo morem, ale kdo uteče k Chaldejcům, bude žít, život mu bude kořistí a bude živ.

Tak praví Hospodin: Toto město bude jistě dáno do rukou vojska babylónského krále a ten ho dobude.

Prorok Jeremiáš byl uvězněn, ale král mu zmírnil vazbu. Mohl se volně pohybovat ve vězeňském dvoře. Zdá se však, že přitom otevřeně hovořil o budoucnosti města s vojáky a zástupci jeruzalémského obyvatelstva.

Obsah rozhovorů je zachycen dvěma Hospodinovými výroky, které Jeremiáš tlumočil jako prorok. Hovoří o dobytí Jeruzaléma nepřáteli a radí tomu, kdo se chce zachránit, aby přeběhl k babylónskému králi. Slova o městě vyjadřují nezměnitelnost Božího odsouzení Jeruzaléma, návod přeběhnout k Chaldejcům je možností záchrany, kterou Bůh nabízí v neštěstí. Prorokova řeč nevychází z politické úvahy, ale je ovlivněna jeho teologickým záměrem.

Prorocké slovo však vyvolá protest a zásah vysokých úředníků královského dvora:

Úředníci řekli králi: “Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí.”

Všimněme si zvláště dvou bodů:

Prvním je nehorázné pohoršení. Podle svých odpůrců narušuje Jeremiáš bojeschopnost vojska, neboť zpochybňuje víru ve vítězství a vliv těch, kdo válku podporují. Jako prorok znamená Jeremiáš pro své protivníky provokaci, která musí být neprodleně odstraněna. Jeho smrt měla posílit upadající bojovou morálku vojáků a kázeňsky zapůsobit na celé vojsko.

Za druhé bylo třeba zpochybnit prorokovu autoritu. Podle svých protivníků neusiluje Jeremiáš o blaho národa, ale o jeho neštěstí. O blahu národa mluvili ve své válečné propagandě falešní proroci. Odvolávali se přitom na údajnou nedobytnost Jeruzaléma. Odtud odvozovali, že nyní je třeba jen vydržet. Tomuto lživému pojetí se staví Jeremiáš do cesty.

Král Sidkijáh pravil: “Hle, je ve vašich rukou” – neboť král proti nim nic nezmohl.

Králova odpověď prozrazuje dvojím způsobem ubohost tohoto vladaře.

Jednak se zříká vlastního rozhodování. Snad chce zakrýt svou slabost nebo si udržet mocenské postavení navzdory intrikánům. Nelze však přehlédnout, že se vzdává své odpovědnosti, a tak se proviňuje.

Musíme ovšem vzít v úvahu také důsledky jeho nerozhodnosti. Místo toho, aby dal příklad odsouzením zločinců, podporuje splněním jejich přání síly, které ve státě ničí morálku. Umožnil přece vydat nevinného člověka krutému usmrcení.

Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Milkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta.

Vykonání rozsudku je střízlivě vylíčeno. Prorokovo utrpení znázorňuje osud Jeruzaléma a jeho obyvatel. Obležení města nepřátelským vojskem, nedostatek jídla a všeho, co je k životu nezbytné, vzrůstající úzkost z bezvýchodné situace a nevyhnutelnost smrti. Tím vším trpí Jeremiáš jako příklad i jako představitel ztraceného národa. Jeho vězením je totiž směrem vzhůru se zužující cisterna, z níž nelze uniknout vyšplháním po zdi – nehledě na nedostatek sil. Zásobování potravou se řídí náladou jeho protivníků a postupné zapadání do odporného bahna ho naplňuje strachem a zoufalstvím.

Když však slyšel Etiopan Ebedmelech, komorník v královském domě, že vsadili Jeremiáše do cisterny – král se zdržoval tehdy u Benjaminské brány – vyšel z královského paláce a řekl králi:

Záchrany se Jeremiášovi dostává od etiopského služebníka v královském paláci. Jeho jméno Ebedmelech znamená v hebrejštině služebník krále. Jde o cizince, který byl pravděpodobně zaměstnán jako eunuch na královském dvoře. Když se dozví o hrůzném činu úředníků, spěchá ihned ke králi, který se nachází v Benjaminské bráně. Je možné, že úředníci úmyslně neinformovali krále o provedení svých plánů. Král tedy – navzdory svému souhlasu – zřejmě nevěděl o nynější prorokově nouzi.

Ebedmelech přináší králi čerstvé zprávy:

“Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb.”

Král se dozvídá o skandálním počínání svých úředníků od člověka, který usuzuje podle práva a spravedlnosti. Etiopan odhaluje vražedný plán: Cílem není zpřísnění vazby, ale usmrcení nepohodlného karatele, který je vědomě odsouzen k smrti hladem.

Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: “Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře.

Král Sidkijáh si uvědomuje důsledky svého chybného rozhodnutí. Bez váhání dává Ebedmelechovi rozkaz, aby proroka zachránil. Dvě věci nelze přehlédnout. Na jedné straně změnil král své smýšlení. Navzdory své hříšné povolnosti není zlý člověk, který by chtěl usmrtit proroka na základě odporu proti Hospodinovu slovu. Po vyslechnutí Etiopana byl ochoten napravit své selhání v postavení ochránce Božího právního řádu. Na druhé straně se zdá, že proměnu v dobré způsobilo Ebedmelechovo odvážné vystoupení ve prospěch práva a spravedlnosti.

V knize Jeremiáš následuje popis záchranné akce, který však už v neděli neuslyšíme. Zdůrazňuje Ebedmelechovu obdivuhodnou opatrnost a pečlivost při vysvobozování zesláblého proroka z cisterny. Etiopanova lidskost kontrastuje s brutalitou prorokových protivníků.

Vzal tedy Ebedmelech s sebou muže, vešel do šatny ve skladišti královského paláce, nabral odtud staré hadry a vetché cáry a spustil je po provazech Jeremiášovi do cisterny.

Etiopan Ebedmelech řekl Jeremiášovi: Podlož si ty staré hadry a vetché cáry na provazy pod ramena! Jeremiáš to udělal, a tak vytáhli Jeremiáše po provazech a vyzvedli ho z cisterny. Jeremiáš zůstal ve vězeňském dvoře.

Teologické poselství úryvku se soustředí do tří bodů: prvním je nepřátelství vůči prorokovi, druhým Jeremiášovo utrpení způsobené pronásledováním ze strany nepřátel a třetím Ebedmelechova ochota pomoci.

Nepřátelství královských úředníků vůči Jeremiášovi pramení z porušenosti jejich víry v Hospodina, zvláště víry v Boží zjevení a poslání proroka, které ze zjevení vychází. Přesněji: Jde o otázku, zda prorok, který upozornil na porušenost víry v Hospodina, předešel dobu a stal se inspirací pro teologii a život z víry – nebo, zda Jeremiáš, který kritizoval falešné proroky, chtěl otřást sebevědomím hříšníka a přivést ho tak k pokání. Střetávají se zde dva navzájem se vylučující duchovní postoje, které bychom mohli charakterizovat takto: Nabízí už samotná současná situace, ve které žijeme, klíč porozumění Božímu zjevení na základě víry? Nebo je spíš Boží zjevení klíčem k porozumění současné situaci a v ní obsažené výzvě Božímu lidu? První postoj vede zpravidla k zpolitizování víry a zneužití náboženství i k nepřátelství vůči pravému prorokovi, který stojí v cestě hříšníkovu sebevědomí a jeho touze po autonomii. Druhý vede k rozmnožení víry a k jednání v odpovědnosti před Bohem, které vychází z obrácení.

Jeremiášovo utrpení patří k podstatě poslání Hospodinova proroka, které se dotýká celé jeho existence. Bůh se zjevuje ve světě, který je prostoupen zlem a potřebuje vykoupení. Proto trpí prorok při plnění svého úkolu podobně jako Bůh při svém zjevení ve světě. Zakouší nepřátelství zlé moci, která se stále znovu projevuje snahou být jako Bůh (Gn 3,1-7) a násilím vůči druhému (Gn 4,1-16).

Zřetelným kontrastem k nepřátelství vůči Jeremiášovi je Ebedmelechova ochota pomoci. Takto se projevuje neizraelita, příslušník sociálně nižší vrstvy černých otroků. Ebedmelech vyniká ovšem nejen smýšlením, které se opírá o právo a spravedlnost a které jej vede k zásahu u krále ve prospěch trpícího a k smrti odsouzeného Jeremiáše. Je také vzorem laskavého zacházení s člověkem při záchraně proroka. Dává příklad člověka vedeného vírou, který svým jednáním svědčí o Boží lásce ke stvoření, jež potřebuje vykoupení.

 
  • Kalendář akcí
    << Čvn 2017 >>
    púsčpsn
    29 30 31 1 2 3 4
    5 6 7 8 9 10 11
    12 13 14 15 16 17 18
    19 20 21 22 23 24 25
    26 27 28 29 30 1 2