Ko 1,24-28

Marie Klašková

 

Milé posluchačky a milí posluchači. V dnešním pořadu Bible v liturgii se budeme zabývat druhým nedělním čtením. Podruhé uslyšíme úryvek z listu Kolosanům. Dříve než se začteme do krátkého, ale velmi důležitého textu, připomeňme si, co víme o listu Kolosanům.

Město Kolosy se nacházelo v římské provincii Asii. Leželo na cestě z Efezu a Milétu. Obyvatelé se živili převážně chovem ovcí a jejich vývozem. Hospodářský rozkvět skončil ve 3. stol. př. Kristem, když Antioch II. založil město Laodiceu a učinil z něho hospodářské středisko. Kolosy zanikly v šedesátých letech prvního století po Kristu v důsledku zemětřesení. Katastrofa se však v listu nepřipomíná, můžeme tedy usuzovat, že vznikl ještě před touto událostí, tedy nejpozději koncem šedesátých let prvního století. Kolosané byli před přijetím křtu pohané. Evangelium přinesl do Kolos Pavlův spolupracovník Epafras. Obec přijala evangelium pozitivně a ve svém okolí je praktikovala.V době napsání listu je obec ohrožena nějakým bludem, konkrétní důvody hereze nejsou známy. List Kolosanům se v mnoha bodech podobá listu Efezanům a určitou souvislost najdeme i s listem Filemonovi. List napsal pravděpodobně apoštol Pavel nebo některý z jeho žáků v Malé Asii.

Vybraný úryvek se velmi silně dotýká Kristova utrpení. Přečtěme si první verš: „24Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože já tím na svém těle doplňuji to, co ještě zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap. Obrací se to k prospěchu jeho těla, to je církve“ (Kol 1,24). Hned počáteční slova čtyřiadvacátého verše nás upozorňují na Pavlovo uvěznění za to, že hlásal pohanům evangelium – radostnou zvěst o Ježíši Kristu, spasiteli světa. Proto může Pavel napsat – „teď pro vás trpím.“ Apoštol se však necítí přemožen utrpením a bolestí. Raduje se ze svého podílu na Kristově utrpení. Ke správnému porozumění tomuto verši musíme dobře pochopit jeho význam. Utrpení Ježíše Krista není třeba ničím a nikým doplňovat! Tato oběť byla jednou provždy podána Bohu, má neustálou platnost a nekonečnou cenu. Ani nejlepší člověk či nejvzornější světec nemůže k vykupitelskému utrpení nic přidat. Kristovo utrpení je dokonalé a absolutně dostatečné pro naši spásu. Pavel následuje Krista i přijetím utrpení, které je mu svěřeno. Tím se připodobňuje Kristu. Ve svých listech a také na konci tohoto verše, znázorňuje vztah Krista a církve vztahy v lidském těle. Kristus je hlavou a my lidé jsme údy jednoho společného těla. Každý člověk se svým utrpením a bolestí připodobňuje Kristu. Proto bychom mohli nazvat utrpení jednotlivých lidí, údů Kristova těla, utrpením samotného Ježíše Krista. V jistém smyslu trpí samotný Ježíš Kristus, trpí-li jeho církev. Vycházíme-li z této skutečnosti, pak dobře rozumíme Pavlovým slovům, když mluví o svém utrpení v žaláři jako o utrpení Kristově. Pavel se cítí spojen s Kristem. V těchto slovech můžeme cítit hlubokou křesťanskou mystiku – všechny údy tajemného těla Kristova jsou navzájem propojeny. Jestliže tedy člověk s vírou a důvěrou snáší bolesti a utrpení, má to význam nejen pro jeho duchovní růst, ale i pro život a zdokonalování celé církve, všech věřících. Pavel nechce v žádném případě říci, že by Kristovo utrpení ještě potřebovalo nějak doplnit. To by odporovalo utrpení Mesiáše, který svým utrpením spasil celý svět. Pavel jen reprezentuje Krista v církevních obcích a podílí se na jeho osudu. Ve Druhém listu Korinťanům čteme: „Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem Těle. Tak i my, uprostřed života, stále jsme vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle“ (2 Kor 4,10-11). Také z těchto slov můžeme pocítit ztotožnění člověka s trpícím Kristem.

Obraz těla a jeho údů používá Pavel i v listech Korinťanům a Římanům. Je však zajímavé, že pro stejný obraz používá jiného výkladu, což může vést k domněnce, že autorem tohoto listu není apoštol Pavel. Obraz „těla a údů“ je v listech Korinťanům a Římanům vykládán tak, že obec je Kristovo tělo, jehož údy jsou křesťané (srov. 1 Kor 12 a Řím 12). Podle listu Kolosanům je Kristus hlavou těla (srov. Kol 1,18). V tomto listu je tělem církev a její hlavou je Kristus, který má moc nad všemi silami a mocnostmi.

Další tři verše tvoří dlouhé souvětí. Nejdřív si je přečtěme celé a pak se budeme věnovat jednotlivým částem: „25Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo26totiž ono tajemné rozhodnutí, o kterém od věků a od pokolení nikdo nic nevěděl, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím, 27že totiž Bůh chtěl uvést ve známost, jaké bohatství božské dobroty je pro pohany v tomto tajemném rozhodnutí“ (Kol 1,25-27).

Všechny tři verše se věnují Pavlovu hlásání evangelia. Ve dvacátém pátém čteme: „25Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo“ (Kol 1,25). Pavel píše o svém daru evangelizace. Má hlásat všem národům radostnou zvěst o smrti a vzkříšení Ježíše Krista, o příchodu Mesiáše. Pavel dává sám sebe, celou svou bytost do Božích služeb. Již jsme četli o jeho utrpení, které cítí jako podíl na utrpení Kristově. Pavel je poslán hlásat všem Boží slovo, jak čteme v dalším verši: 26totiž ono tajemné rozhodnutí, o kterém od věků a od pokolení nikdo nic nevěděl, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím“ (Kol 1,26). Věřící poznávají tajemství, které bylo předtím skryté mnoha generacím. Nyní se však dávné tajemství odhaluje. Podobně mluví apoštol Pavel v listu Efezanům: „Co se toho týká, můžete tady při čtení poznat, že jsem obeznámen s oním tajemstvím o Kristu. V dřívějších dobách to lidé tak nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí z osvícení Ducha, že totiž také pohani mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení“ (Ef 3,4-6). Pro mnoho Židů bylo obtížné přijmout, že Mesiáš může přijít spasit nejen je, ale i pohany. Toto tajemství je odhaleno až později a každý se s ním musí vyrovnat. O tajemství, které bylo skryté a nyní je odhaleno a zjeveno, mluví některé apokalyptické spisy, které nejsou součástí Starého zákona. Zajímavé pasáže k tomuto tématu můžeme najít ve Čtvrté knize Ezdrášově.

Vraťme se však k našemu vybranému úryvku. Ve třetí části souvětí čteme: „27že totiž Bůh chtěl uvést ve známost, jaké bohatství božské dobroty je pro pohany v tomto tajemném rozhodnutí. A toto tajemné rozhodnutí je: Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu“ (Kol 1,27). Podobně jako jsme četli v úryvku z listu Efezanům také v tomto listu je tajemství zjeveno Kristovým věřícím. Stalo se tak bez ohledu na jejich původ – ať byli Židé nebo pohané. Tajemství se odhaluje a stává se při hlásání evangelia skutečností. Bůh chtěl všem oznámit tajemství: Kristus je ve vás! Slovo Kristus má zde původní význam: Mesiáš neboli Pomazaný. V této souvislosti se používá jako Ježíšovo příjmení. Kristus je v každém z nás věřících a je v nás nadějí na věčnou spásu. Křesťané jsou na cestě do nebe, kde je čeká spása a nekonečná sláva. Spása člověka nezávisí na mnoha různých předpokladech, jak zřejmě hlásali někteří z bludařů v Kolosech. Naděje na věčnou spásu je v Kristově přítomnosti v církvi a v každém z nás.

V posledním verši se přesouvá důraz od misijního hlásání evangelia k napomínání. Čteme: „28O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme a snažíme se to podat co nejhlouběji, aby každý člověk byl v křesťanské víře dokonale obeznámen“ (Kol 1,28). Všimněme si opakovaného důrazu na slovní spojení – každý člověk. Kristova zvěst je určena každému člověku na světě. Každý má mít možnost poznat Kristovo evangelium, být v něm vyučen a dokonale obeznámen se vším, co se týká jeho víry v Ježíše Krista. Takto Pavel opět reaguje na názory bludařů, které vyčleňovali některé lidi na okraj a Kristovu zvěst o vzkříšení adresovali jen určitému, úzce vymezenému, okruhu lidí. Bludaři v Kolosech se vyznačovali vytvářením elitních skupin, které se cítily lepší než ostatní. Právě vědomí výjimečnosti a vymezenosti jedněch vůči druhým Pavel ostře napadá a zpochybňuje. Radostná zvěst je určena všem. Každému, kdo uvěří, je svěřeno tajemství. Kristus je v něm přítomen. Člověk se pak svým utrpením může podílet na utrpení Kristově i na utrpení celé církve. Tento vztah je krásně vyjádřen obrazem těla, jeho údů a hlavy.

Závěrem se pokusíme, milí posluchači, o krátké shrnutí. Ve vybraném úryvku bychom našli tři důležité body – apoštolovo utrpení ve prospěch církve, odhalení tajemství a hlásání evangelia všem lidem. Všechny tři body jsou vzájemně propojeny. V celém listu Kolosanům se tyto tři body neustále opakují. Spása člověka je pouze v Ježíši Kristu. A není vyhrazena jen určité elitní skupině lidí, nýbrž je určena všem lidem bez rozdílu.

 
  • Kalendář akcí
    << Čvc 2017 >>
    púsčpsn
    26 27 28 29 30 1 2
    3 4 5 6 7 8 9
    10 11 12 13 14 15 16
    17 18 19 20 21 22 23
    24 25 26 27 28 29 30
    31 1 2 3 4 5 6