L 10,38-42

Petr Mareček

 

O 16. neděli v liturgickém mezidobí uslyšíme úryvek z 10. kapitoly Lukášova evangelia. Krátký text představuje protiklad dvou postojů znázorněný jednáním dvou sester. Marie sedí u Ježíšových nohou, aby naslouchala jeho slovu, zatímco Marta je zaneprázdněna prací a znepokojuje se starostmi. První vykonává pouze jednu činnost: „naslouchá“; druhá činí „mnoho věcí“, které jsou spojeny se službou Ježíšovi.

Kdo má zdravý úsudek ohledně pohostinnosti, bude souhlasit s Martinou výtkou: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ (Lk 10,40). Situace je jasná. Milý host přišel do domu. Nyní je třeba učinit vše, aby byl dobře pohoštěn. Marta se pouští jako schopná a zdatná žena do nutných činností a je jimi zcela zaneprázdněna. Nemá snad pravdu, když si přeje pomoc své sestry? Někteří lidé nevidí sami od sebe, kde je třeba přiložit ruku k dílu. Možná jsou pohodlní. Je třeba popostrčit je k práci jasnými slovy.

Má však Marta skutečně pravdu? Jak potom porozumět Ježíšově odpovědi, ve které nepřistupuje na její prosbu? Marta má pravdu za předpokladu, že vše záleží na tom, aby byl host dobře pohoštěn. Zůstává pouze otázkou, zda je tento předpoklad správný, zda odpovídá názoru a přání hosta. Je Ježíšovým přáním pouze to, aby byl dobře pohoštěn? Na čem mu záleží? Tuto otázku si Marta nepoložila. Již předem – takříkajíc – ze zvyku se domnívá, že ví, co situace vyžaduje. Bez toho, že by se dotazovala na přání hosta, předepisuje mu, co má přednost a co by se mělo stát. Přerušuje Ježíšovo vyučování adresované Marii. Míní to určitě dobře. Bere však příliš málo ohledu na přání a záměry svého hosta. Ježíš jí dává zřetelně pochopit, že nechce být nejprve pohoštěn, nýbrž, že je zde něco důležitějšího.

Marie sedí u Pánových nohou a naslouchá jeho řeči. Podle rabínského chápání bylo vyučování a poučování určeno pouze mužům. Ženy byly vyloučeny z jakéhokoli vyučování. V židovském světě neměla totiž žena význam v oblasti nábožensko-právní, ani v oblasti politicko-sociální. Nebylo jí například dovoleno veřejně číst z Tóry (TgMeg 4,11). Podle Josefa Flavia zastává žena v každé oblasti života menší význam než muž, a proto jej musí poslouchat (Contra Apionem 2,24). V židovské tradici objevíme i výčet úkolů, které má žena vykonávat pro svého muže. Jedná se o mletí obilí, pečení, praní, vaření, kojení dětí, ustlání postele a zpracovávání vlny (Ket5,5). Trojí díkůvzdání Bohu, které má muž vyslovovat každý den podle židovské tradice, vypovídá rovněž o zneuznaném postavení ženy v židovství. Muž má dennodenně říkat: 1) Požehnaný je Hospodin, že mne neučinil pohanem. Pohané jsou totiž před ním nicotou (Iz 40,17). 2.) Požehnaný je Hospodin, protože mne neučinil ženou. Žena totiž není zavázána plnit přikázání Zákona. 3) Požehnaný je Hospodin, že mne neučinil nevzdělancem – hlupákem. Nevzdělanec totiž nemá bázeň z hříchu (srov. Str-B, II, 495).

Ježíš však převrací toto zažité židovské chápání a uznává ženy jako rovnocenné. Věnuje jim pozornost a obrací se na ně svými slovy. V našem vyprávění je představena Marie, jak naslouchá Ježíšovým slovům. To je potřebné a stále správné – naslouchat Pánu. Ježíš přišel na návštěvu k Martě a Marii nikoli proto, aby byl v první řadě pohoštěn, nýbrž aby byl vyslechnut. Nejprve si přeje, aby mu lidé naslouchali. Při vší dobré vůli opomíjí Marta toto přání. Pouze Marie přistupuje na to, co chce Ježíš. Chce nejdříve obdarovat, nikoli přijímat. Ježíš nechce přičinlivou aktivitu, která vždy ví, co je správné a co je tudíž třeba dělat, nýbrž chce nejprve rozvahu a klid, se kterými člověk naslouchá, přemýšlí, nechá si říci, co je skutečně důležité a co je třeba činit.

Marie naslouchá. Tématika naslouchání hraje zvláštní roli v Lukášově evangeliu. Blahoslavený je totiž ten, kdo slyší Boží slovo a zachovává je (Lk 11,28). Povolání Petra se odehrává ve shromáždění lidí kolem Ježíše, kteří chtějí slyšet Boží slovo (Lk 5,1n). Kdo slyší Ježíšova slova a plní je, podobá se člověku, který postavil dům na skále (Lk 6,46-48). V podobenství o rozsévači jsou semenem v dobré zemi ti, kdo slyší slovo a uchovávají je v dobrém a upřímném srdci (Lk 8,15). Ty, kdo slyší Boží slovo a podle něho jednají, označuje pak Ježíš za své příbuzné (Lk 8,21).

Mariino jednání – zdánlivě povalečské a zahálčivé – je postaveno do protikladu vůči usilovnému a starostlivému chování Marty, které byla zcela zaneprázdněna činnostmi, jež vyžaduje situace. Projevuje pohostinnost vůči tak významnému hostu. Sloveso, které charakterizuje Martu jako ženu, která je zcela zaneprázdněná a zavalená prací, znamená „být neklidný, úzkostlivý“ a „žít ve velkém napětí“. Její činnost je sice označena jako služba, jak je tomu třeba v případě jednání žen, které se nacházejí v Ježíšově doprovodu (Lk 8,2n), avšak je zde velký rozdíl. Z otázky vyslovené Martou – „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má setra nechala sloužit samotnou?“ (Lk 10,40) – zaznívá nadřazenost nejen vůči sestře, nýbrž i snaha imponovat Ježíšovi, i když ho uznává jako Pána.

Jaká je Ježíšova reakce? Obrací se na Martu a opakuje její jméno. Toto oslovení znamená nejen výtku vyřečenou s autoritou, nýbrž poukazuje také na laskavost, s kterou Ježíš reaguje na její neklid a rozrušení. V evangelijní tradici jsou učedníci neustále vyzýváni, aby se varovali starostlivosti především ohledně jídla a oblečení (Lk 12,22-34). Marta je pravděpodobně zneklidněna kvůli jídlu, které chtěla Ježíšovi nabídnout.

Sloveso „dělat si starosti“ popisuje totiž rozdělení, které nastává v srdci člověka, který je přitahován dvěma záměry nebo dvěma protikladnými volbami. Ve výkladu podobenství o rozsévači představuje semeno padlé do trní ty, kteří slyší Boží slovo, ale potom je starosti o majetek a rozkoše života dusí (Lk 8,14). Marta nepochopila účel Ježíšovy návštěvy, který nespočíval v tom, aby se nechal pohostit. Ježíš neznehodnocuje pozornost, kterou mu projevuje Marta, nýbrž ji kárá za její úzkostlivou starostlivost. Vůči tomuto postoji poukazuje na správné měřítko hodnocení: „Hledejte království Boží a ostatní vám bude přidáno“ (Lk 12,31). Boží svrchovanost se uskutečňuje skrze naslouchání Ježíšovu slovu – to je „dobrá volba“, kterou si vybrala Marie.

Marie je představena jako prototyp věřícího člověka ve svém postoji naslouchání Ježíšovým slovům. Tento postoj neznamená únik od povinností nebo odpovědnosti, nýbrž jen poukazuje na poznatek, že naslouchání slovu předchází jakékoli činnosti.

Marta je na druhé straně představena jako žena, která klade pohoštění do popředí. Často se nacházíme v nebezpečí spotřebovat veškerou sílu a čas starostí o tělesné potřeby, o jídlo, pití, bydlení, pohodlí. Samozřejmě, že v této oblasti je třeba vykonat mnoho malých a každodenních služeb. Je pochopitelné, že některé hospodyně zde nevidí problémy: Chtěli by příslušníci mé rodiny dnes jíst nebo ne? Mám dnes něco předložit na stůl nebo ne? – Přesto musí být jasné, že tyto starosti a starání nejsou dostačující. Pro náš společný lidský život by mělo velikou hodnotu, kdybychom si vždy kladli také otázku: Jaká přání mají druzí? Co potřebují kromě materiálních statků? Ukáže se, že potřebují především naši účast a náš čas. Děti potřebují nejen něco k jídlu. Jejich rodiče mají mít pro ně čas, aby si s nimi hráli, aby na jejich otázky odpovídali a aby si od nich nechali vyprávět jejich zážitky. Rovněž starší lidé by si rádi činili nárok na náš čas, abychom jim naslouchali a abychom byli pozorní vůči jejich úvahám, starostem a zkušenostem. Pro pracovníka v nějakém podniku není vše pouze dobrý plat. Potřebuje také lidský zájem a uznání, pochvalu a dobré slovo. Nejlepší materiální zabezpečení nemůže nabídnout žádné uspokojení základní potřeby: mít na sebe navzájem čas, naslouchat si v trpělivosti a lásce a být si navzájem nablízku.

Svým jednáním neodsuzuje Ježíš Martinu aktivitu a starostlivost jako na něco špatného, nýbrž přiděluje jim náležité místo. Ježíš dává Martě nejen pochopit, že se má více ptát na skutečná přání druhých, nýbrž že má rovněž více dávat pozor na to, co je důležité při jejím rozhodování. Ježíš uvedl v chaos Martino chápání a její zvyklosti. Musíme přezkoumávat systém našich přesvědčení a zvyklostí podle Ježíšova měřítka a být připraveni k opravám. Potřebujeme svobodu vůči všem nátlakům osobních zvyklostí, konzumu a životní úrovně. Nesmíme jednoduše přebírat, co je předkládáno naším okolím jako obvyklé, nutné a správné. Musíme uvažovat nad tím, co je skutečně nutné a správné. Ježíš staví na první místo naslouchání jeho slovu. Potřebujeme čas pro klid a rozvahu, pro modlitbu. Musíme stále znovu Ježíšovi naslouchat a nechat si jím ukázat cestu. Nesmíme se vyhýbat námaze a bolesti, když se budeme muset změnit a zaujmout novou orientaci. Od Ježíše se dovídáme, čeho je zapotřebí.

 
  • Kalendář akcí
    << Zář 2017 >>
    púsčpsn
    28 29 30 31 1 2 3
    4 5 6 7 8 9 10
    11 12 13 14 15 16 17
    18 19 20 21 22 23 24
    25 26 27 28 29 30 1