L 21,25-36

Marie Klašková

 

Milé posluchačky a milí posluchači! Tímto týdnem končí církevní rok. Příští nedělí, první adventní, začíná nový liturgický rok. Nedělní čtení budou z třetího okruhu biblických úryvků pro liturgii, z takzvaného cyklu C. Pořad „Bible v liturgii“ se obvykle ve čtvrtek věnuje úryvku evangelia z následující neděle. Příští neděli budeme číst z jedenadvacáté kapitoly Lukášova evangelia.

Tato kapitola patří k vrcholu evangelia, které má celkem 24 kapitol. Lukáš pojal velkou část evangelia jako Ježíšovu cestu do Jeruzaléma. V této linii pak pokračuje další Lukášovo dílo, Skutky apoštolů. V Lukášově evangeliu působí Ježíš nejprve po celé izraelské zemi. Teprve pak přichází do Jeruzaléma, k cíli svého putování. Zde ho čeká utrpení, smrt, ale také vzkříšení. Z Jeruzaléma pak vychází celosvětová misie hlásání evangelia o příchodu Božího království.

Důležitý oddíl začíná slavnostním vjezdem do Jeruzaléma, který si každoročně připomínáme na Květnou neděli. Pak následuje Ježíšovo kázání v Jeruzalémě. Do této části patří také náš dnešní úryvek. Následují zprávy o Ježíšově utrpení, smrti – a v poslední kapitole také o vzkříšení z mrtvých.

Jedenadvacáté kapitole Lukášova evangelia se říká „apokalyptická“. Jde tedy o kapitolu, která se věnuje skrytým věcem, které je třeba alespoň poodhalit. Vypráví o konci světa, najdeme v ní předpověď zničení jeruzalémského chrámu a druhého příchodu Syna člověka – Ježíše Krista.

Jistě jste si všimli, že některé texty jednoho evangelisty se velmi podobají textům jiného. Všeobecně se dnes uznává, že Matouš a Lukáš znali Markovo evangelium, které jim posloužilo jako jistá předloha. S využitím jiných pramenů sepsali pak své evangelium. Lukáš vychází ve vybraném nedělním textu z třinácté kapitoly Markova evangelia, ve které čteme: „Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce a měsíc ztratí svou záři, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí“ (Mk 13,24-25). Lukáš vychází pravděpodobně z tohoto textu. Mluví jen o znameních na slunci, měsíci a hvězdách. Nekonkretizuje, zda půjde o zatmění slunce či měsíce, nebo zda budou hvězdy padat z nebe. Ježíš říká v Lukášově podání: Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře (L 21,25). Konec světa si lidé představovali jako zhroucení všech jistot a řádu. Slunce, které každé ráno vyšlo a večer zapadlo, se zatmí a již nevyjde. Hvězdy budou padat na zem. Na celé obloze bude mnoho znamení. Evangelisté vycházejí ze starobylých představ. Podobné obrazy najdeme u proroka Izaiáše, který píše: „Nebeské hvězdy a souhvězdí se nezatřpytí svým světlem, slunce se při svém východu zatmí, měsíc svým světlem nezazáří“ (Iz 13,10). V podobném duchu mluvil také prorok Joel: „Před ním se roztřese země, zachvějí nebesa, slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář“ (Jl 2,10). Poznání přírody nebylo tehdy na současném stupni, proto bylo zatmění slunce pro tehdejší lidi rozumově nevysvětlitelné. Pokud nastalo, připisovaly se mu nemoci a katastrofy. Podle Lukáše má však být jen průvodní jevem při příchodu Syna člověka. Národy se budou děsit z přicházejících katastrof. V Lukášově evangeliu dále čteme: Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou (L 21,26-27). Po zhroucení všech jistot vznikne na zemi chaos. Lidé se vyděsí panickou hrůzou. Se strachem budou čekat, co přijde. Do hrůzy, děsu a chaosu přichází Syn člověka, Ježíš Kristus. Druhý Kristův příchod se uskuteční v moci a slávě. Ve dvacátém sedmém verši cituje Lukáš přesně Markovu předlohu. V dalším verši však dodává:Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko (L 21,28). Ježíš povzbuzuje své věrné k naději. Až začnou katastrofy, nevěste hlavu, ale radujte se. Pánův příchod je blízko a s ním i vykoupení pro všechny věrné.

Nedělní evangelium pokračuje Ježíšovým podobenstvím o fíkovníku. Zdá se, že také v tomto podobenství vychází Lukáš z Markova evangelia. Srovnáme-li obě podobenství, najdeme jen několik nepatrných rozdílů. V podstatě však Lukáš cituje Markovu verzi: Vypravoval jim podobenství: ´Podívejte se na fíkovník nebo na jiný strom. Když se už zelenají sami víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží (L 21,29-30). Na mnoha místech najdeme v Lukášově evangeliu stejný úvod k podobenstvím. Vždy čteme: „Vypravoval jim podobenství.“ Ježíšovi učedníci i ostatní posluchači se mají podívat na fíkovník. Je to ovocný strom, který běžně roste v Izraeli. Lidem dává plody s množstvím sladkých semen uvnitř. Skutečnost, na kterou chce Ježíš poukázat, se netýká jen fíkovníku, ale většiny ostatních stromů. Jakmile začnou pučet a vyhánět listy, znamená to, že léto je blízko. To vědělo každé malé dítě. S podobnou samozřejmostí mají lidé poznat, že Boží království je blízko.

Závažné Ježíšovy věty v Lukášově evangeliu jsou uvedeny slovy: „Amen, pravím vám…“ V dalších dvou verších čteme: Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane. Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou (L 21,31-32). Tato věta uvedla mnoho lidí v omyl. Z Pavlových listů poznáváme, že také apoštol nejprve očekával druhý Kristův příchod ještě za svého života, v době života svého pokolení. Záhy se však ukázalo, že pokolením jsou myšleny všechny generace. Každý má být vždy připraven na příchod Božího království v plné šíři. Slyšeli jsme slova „nepomine toto pokolení, než se to všechno nestane“.Lidstvo bude existovat tak dlouho, dokud nepřejdou všechny katastrofy, dokud nevyprší určený čas. Všimněme si pomíjivosti nebe i země v protikladu k neměnnému Božímu slovu. Právě tyto dva verše Lukáš přesně cituje z předlohy Markova evangelia.

Marek však ve své verzi podobenství o fíkovníku připojuje závěr o dni a hodině: „O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec“ (Mk 13,32). Tuto zmínku Lukáš vypouští. Najdeme ji však na začátku Skutků apoštolů, které rovněž sepsal Lukáš. Když se učedníci ptali Ježíše, kdy znovu přijde, řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci“ (Sk 1,7).

V nedělním úryvku Ježíš pokračuje: Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi (L 21,34-35). Ježíš vybízí posluchače k bdělosti. Neznáme dne ani hodiny. Ježíšova slova jsou naléhavá, protože se týkají všech lidí na zemi. Druhý příchod Syna člověka a s ním i poslední soud se týká všech a všichni by na něj měli být neustále připraveni. Nemáme být zatíženi zbytečnými starostmi, opilostí nebo nenasytností. V Lukášově evangeliu mluvil Ježíš už několikrát o zbytečných starostech. Přečtěme si několik veršů dvanácté kapitoly: „Neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. Po tom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete.… Opatřete si…nevyčerpatelný poklad v nebi. … Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce“ (L 12,29-30;33-34). V několika podobenstvích vybízel Ježíš k bdělosti. Připomeňme si známé podobenství o družičkách nebo o boháči a stodolách.

Také poslední verš nedělního úryvku mluví jasně: Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka (L 21,36). Ježíš vybízí své posluchače k připravenosti a modlitbě. Radí jim, aby prosili o sílu a mohli statečně obstát ve všech zkouškách, které přijdou. Jen tak budou moci stanout před Synem člověka při jeho druhém příchodu. Tato výzva platila nejen tehdy pro pár Ježíšových učeníků, ale platí stále pro všechny, kdo v něj věří.

Doba adventní nás vybízí ke větší bdělosti a připravenosti vzhledem k příchodu Pána Ježíše. Během čtyř týdnů se máme připravovat na Vánoce, na oslavu narození Ježíše Krista. Také ostatní nedělní čtení jsou vybrána tak, aby nás vybízela k radosti, bdělosti a připravenosti.

V prvním čtení budeme uslyšíme slova proroka Jeremiáše. Podrobně jsme se jimi zabývali v pondělním pořadu Bible v liturgii. Připomeňme si alespoň několik veršů: „Hle, přicházejí dny,…,kdy splním to dobré slovo, které jsem vyhlásil!…V oněch dnech a v onen čas způsobím, aby Davidovi vyrašil výhonek spravedlivý, a ten bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost“ (Jr 33,14-15). Bůh plní své sliby v pravý čas. Slíbil příchod Mesiáše. V době adventní se na tento příchod zvláštním způsobem připravujeme.

Druhé čtení je úryvkem z Prvního Pavlova listu Soluňanům. Apoštol vybízí věřící v Soluni, aby byli připraveni na druhý Kristův příchod. Říká jim: „Žijte tak, abyste se líbili Pánu!“ (1 Sol 4,1). Jaký život se líbí Kristu, známe z evangelií a vlastně z celého Písma svatého. Nezbývá nám, než skutečně žít tak, abychom byli vždy připraveni na druhý Ježíšův příchod – a nebyli jím nepříjemně překvapeni nebo zaskočeni. On sám nás ujišťuje: „vaše vykoupení je blízko.“

 
  • Kalendář akcí
    << Čvc 2017 >>
    púsčpsn
    26 27 28 29 30 1 2
    3 4 5 6 7 8 9
    10 11 12 13 14 15 16
    17 18 19 20 21 22 23
    24 25 26 27 28 29 30
    31 1 2 3 4 5 6