L 3,10-18

Marie Klašková

 

Milé posluchačky a milí posluchači! Příští neděle je už třetí nedělí adventní. Nazývá se podle prvních slov liturgie v latině „gaudete“ – „radujte se“. Jaký máme důvod k radosti? Oslava Ježíšova narození už je velmi blízko. Každý čtvrtek se v našem pořadu „Bible v liturgii“ věnujeme evangeliu z následující neděle. Příští neděli budeme číst ze třetí kapitoly Lukášova evangelia.

V tomto evangeliu můžeme odhalit poměrně jasnou strukturu. Po úvodu, do kterého patří zprávy o Ježíšově dětství a o působení Jana Křtitele, následuje Ježíšovo působení v Judsku, pak velmi důležitá cesta do Jeruzaléma a události v Jeruzalémě – kázání, smrt, vzkříšení.

Nedělní úryvek je ze třetí kapitoly Lukášova evangelia, která se ještě řadí k úvodu. Již minulou neděli jsme četli o působení Jana Křtitele. Dnes navážeme. Jan Křtitel je osobou, která stojí na přelomu Starého a Nového zákona. Je prorokem, který předpovídá Mesiášův příchod a bezprostředně mu připravuje cestu. S Ježíšem se setkal už jako nenarozené dítě v lůně své matky, která při Mariině příchodu řekla: „Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých učí, pohnulo se radostí dítě v mém těle!“ (Lk 1,44). O tomto setkání uslyšíme v evangeliu čtvrté adventní neděle.

Za Janem Křtitelem přichází zástupy lidí ze širokého okolí a nechávají se od něho pokřtít. Celé Lukášovo evangelium je určeno chudým a obyčejným lidem. Srovnáme-li tento text s Matoušovým podáním, najdeme několik rozdílů. Mezi ty nejdůležitější patří skutečnost, že v Matoušově evangeliu mluví Jan především k představitelům Židů – k farizeům a saduceům. Kázání Jana Křtitele má v Lukášově podání jasnou strukturu. V sedmém až devátém verši hrozí Jan Božím soudem. V další části svého kázání odpovídá na otázky posluchačů, dává jim přesné a konkrétní rady, co mají ve své situaci a postavení dělat. V poslední části vybízí posluchače k radostnému očekávání Mesiáše. Takto patrně vypadaly katecheze v prvotní církvi. Podobné schéma můžeme najít ve Skutcích apoštolů (Sk 17,30-34) nebo v některých Pavlových listech.

Pojďme se nyní podrobněji věnovat Janovu kázání. Již jsme si řekli, že má tři části. V první části hrozí prorok Božím soudem. Přečtěme si z této části jeden verš: „Sekera už je na kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně“ (Lk 3,9). Jan svoje posluchače vůbec nešetří. Nazývá je dokonce zmijím plemenem. Chce snad docílit zvýšené pozornosti.

Posluchači jsou zmatení, slyší o Božím soudu a rádi by mu unikli. Takto si Jan připravil půdu pro další část svého kázání. Lidé nevědí, co mají dělat, a proto se ptají: ´Co jen máme dělat?´“ (Lk 3,10). Tuto otázku najdeme v Lukášově díle cekem třikrát. Nejprve zde, v reakci na Janovo kázání. Pak ve Skutcích apoštolů, kdy lidé po letnicích a slavném Petrově kázání kladou stejnou otázku. Potřetí při Pavlově obrácení, kdy se Pavel ptá Pána, co teď má dělat. Po této otázce přichází vždy konkrétní odpověď, která je praktickým ukazatelem jednání. Evangelium ukazuje člověku, jak má jednat. Jan dává zcela konkrétní rady, které jsou základem sociálního smíru. On jim odpověděl: ´Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak´“ (Lk 3,11). Jan neříká lidem nic nového, jen jim připomíná, co již znají. Ukazuje jim, jak mohou jednat.

Přicházejí však také celníci. Těmito lidmi druzí pohrdali. Byla to zvláštní skupina, se kterou se zbožní farizeové a saduceové nepřátelili. Brali je jako lidi nečisté, protože se neoprávněně obohacovali na úkor ostatních. Přečteme si, co nám říká Lukáš o jejich setkání s Janem Křtitelem: Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: ´Mistře, co máme dělatOn jim řekl: ´Nevymáhejte víc, než máte nařízeno´“ (Lk 3,12-13). Určitě může být sympatická Janova konkrétnost. Neopovrhuje těmito lidmi, ale dává jim jasnou a konkrétní radu – nechtějte víc, než máte dostat!

Janovo kázání oslovilo také vojáky. Tázali se ho i vojáci: ´A co máme dělat my?´ Řekl jim: ´Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojení se svým žoldem´“ (Lk 3,14). Římští žoldáci Heroda Antipy nebyli zbožnými Židy přijímáni s úctou. Často se nebylo čemu divit. Mnozí z nich holdovali násilí a vydírali místní obyvatele. Někteří se zabývali přípravou násilného vojenského převratu. Jan radí jasně i těmto lidem. Buďte spokojení se svým žoldem a šiřte kolem sebe pokoj, nikoli násilí.

Na tomto reprezentativním vzorku ukazuje Jan, jak by se lidé měli chovat. Poukazuje na všeobecné etické a sociální postoje. V popředí jeho kázání se nachází sourozenecké sdílení, solidarita a láska k bližnímu. To jsou základní normy pro šťastný život člověka.

Po praktických příkladech, jak se má člověk správně chovat, nastupuje třetí fáze Janova kázání. V ní poukazuje na napjaté očekávání příchodu Mesiáše. V patnáctém verši čteme: Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš“ (Lk 3,15). Lidé, které Jan oslovil, se domnívali, že je slíbeným Mesiášem. Janovo kázání hluboce zasahovalo posluchače. Jan křtil, a to mnohé přivedlo na myšlenku, že právě on je Mesiáš. Lukáš dokonce píše – všichni uvažovali o Janovi jako o Mesiáši“. On to okamžitě odmítá. Na to Jan všem řekl: ´Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já. Nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm“ (Lk 3,16). Jan Křtitel poukazuje na silnějšího než je on. Ten právě přichází. V Markově evangeliu čteme: „Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já“ (Mk 1,7). Marek odkazuje na Ježíše, který přichází po Janovi. Lukáš chápe Ježíše jako Janova současníka. Naznačuje to už setkání Marie a Alžběty před jejich narozením. Museli se narodit několik měsíců po sobě.

Jan ukazuje všem podstatný rozdíl mezi ním a Mesiášem, a to dokonce na třech místech. On, prorok, není hoden prokázat ani tu nejposlednější otrockou službu, jakou bylo rozvázání řemínků u opánků. Podstatný rozdíl je také ve křtu, který hlásal a vykonával Jan. Jan křtil vodou, jeho křest byl potvrzením pokání a odhodlanosti k obrácení. Jan kázal: „Čiňte pokání, obraťte se a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů!“ (Lk 3,3). Mesiáš však bude křtít Duchem svatým a ohněm. Mesiášovým křtem bude udělován Boží Duch. Nevíme s jistotou, zda sám Ježíš křtil či nikoli. Písmo se v tom rozchází. Pouze na jednom místě se píše, že Ježíš křtil, na mnoha jiných místech najdeme zmínku o tom, že Ježíš sám nekřtil, ale posílal učedníky do okolních měst a po zmrtvýchvstání i do celého světa, aby křtili v jeho jménu. O rozdílu mezi Janovým křtem a křtem ve jménu Pána Ježíše najdeme zmínku ve Skutcích apoštolů. Pavel se setkal s učedníky v Efezu a zeptal se:„´Jakým křtem jste byli pokřtěni?´ Oni řekli: ´Křtem Janovým.´ Tu jim Pavel prohlásil: ´Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm – v Ježíše.´ Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení“ (Sk 19,3-6). Při Janově křtu nebyl udělován Duch svatý. V tom je podstatný rozdíl mezi křtem, který hlásal Jan, a křtem ve jménu Ježíše Krista.

Přečtěme si třetí místo, na kterém Jan ukazuje moc Mesiáše, který právě přichází: „Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky. Ale plevy spálí ohněm neuhasitelným“ (Lk 3,17). Mesiáš přichází s Boží mocí na konci času. Mlat znamená žně jako obraz dovršení. V jeho ruce je lopata, která třídí pšenici od plev. Takové postavení nepřísluší Janovi, ani jinému prorokovi. Mesiáš bude soudcem, který oddělí pšenici od plev a plevy spálí neuhasitelným ohněm. Jan vychází ve svých přirovnáních z běžného života posluchačů. Každý rok odděloval hospodář po sklizni dobré zrno od plev. Při soudu si bude Mesiáš počínat jako dobrý hospodář. Jan upozorňuje, že soud nastane už brzy, protože Mesiáš už má v ruce lopatu, už je připraven. Také člověk by měl být v každé chvíli připraven na příchod Mesiáše a na Boží soud. To bylo hlavním cílem Janova kázání!

Lukáš dodává na konci Janova kázání: A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst (Lk 3,18). Pro Lukáše je Jan Křtitel prorokem, který je již od mateřského lůna naplněn Duchem svatým, jak řekl anděl Zachariášovi: „Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým“ (Lk 1,15). Jan je bezprostředním Ježíšovým předchůdcem, a proto o něm Ježíš říká, že je víc než prorok: „Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší prorok než Jan“ (Lk 7,28). Jan měl přivést izraelský lid k obrácení, měl ho připravit na příchod Mesiáše.

Podobně se můžeme prostřednictvím Janova kázání připravit na Ježíšovo narození. Pomáhá nám přitom doba adventní. Třetí neděle adventní má radostný ráz. Proto jsou ostatní nedělní čtení vybrána tak, aby poukazovala na radost z blížícího se příchodu Mesiáše. V prvním čtení uslyšíme slova proroka Sofoniáše: „Zaplesej, siónská dcero, zahlahol, Izraeli! Raduj se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská! Rozsudek nad tebou Hospodin zrušil!“ (Sof 3,14-15). Místo žalmu budeme zpívat starozákonní kantikum z knihy proroka Izaiáše: „Jásej a plesej, ty, která bydlíš na Sijónu, neboť Veliký je ve tvém středu – Svatý Izraele!“ (Iz 12,6). Izajášova a Sofoniášva slova jsou podobná. Siiónskou dcerou se myslí obyvatelé Jeruzaléma a celý izraelský národ. Všichni se mají radovat, jásat a plesat, protože Bůh je v jejich středu. Zrušil rozsudek o zavržení. Ve druhém čtení uslyšíme snad nejznámější slova z listu Filipanům: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! … Pán je blízko!“ (Flp 4,4-5). Pavel vybízí a povzbuzuje věřící k radosti – Pán je blízko – to je opravdový důvod těšit se a radovat!

 
  • Kalendář akcí
    << Lis 2017 >>
    púsčpsn
    30 31 1 2 3 4 5
    6 7 8 9 10 11 12
    13 14 15 16 17 18 19
    20 21 22 23 24 25 26
    27 28 29 30 1 2 3