Magie a čarodějnictví

Marie Klašková

 

Milé posluchačky a milí posluchači! Dnes se budeme zabývat tématem, které je velmi zajímavé. Magie je praktikou, která lidstvo přitahuje. V současnosti je magie velmi módní, ale není žádnou novinkou. Magii a čarodějnictví zná už Bible. Odnepaměti se člověk snažil překonat sám sebe, přesáhnout své vlastní síly a využít nadlidských bytostí k ovládnutí božstev, vlastního osudu a jiných lidí. Touha po ovládnutí neznáma je v lidech hluboce zakořeněna a vede je ke snaze tuto touhu naplnit.

Nejdříve bychom si měli osvětlit některé pojmy. Astronomie a astrologie se ve starověku překrývaly. Až v současnosti jsou obě rozděleny. Astronomie se věnuje vědeckému zkoumání vesmíru, kdežto astrologie využívá postavení planet a hvězd k vysvětlování a ovlivňování osudu člověka. Mezi starodávné praktiky mágů patří věštění a čarodějnictví. Oba směry využívají zaklínání, uhranutí, ochranných předmětů apod. Židé se setkávali s magickými praktikami zejména v Egyptě a Mezopotámii. V Knize Moudrosti čteme: “Pojal jsi nenávist k dávným obyvatelům své svaté země, protože páchali to nejhorší, prováděli čáry a bezbožné orgie” (Mdr 12,3-4).

V Bibli najdeme podrobně vykreslený příběh, který se týká vyvolávání duchů: “Samuel zemřel a všechen Izrael ho oplakával. (…) Saul pak vymýtil ze země vyvolávače duchů zemřelých a jasnovidce. Filišťané se shromáždili, vtrhli do země a utábořili se v Šunemu. Saul proto shromáždil celý Izrael a utábořili se v pohoří Gilboa. Když Saul uviděl filišťanský tábor, strachy se celý roztřásl. I doptával se Saul Hospodina, ale Hospodin mu neodpovídal ani skrze sny ani skrze urím ani skrze proroky. Tu řekl Saul svým služebníkům: „Vyhledejte mi ženu, která vyvolává duchy zemřelých. Půjdu k ní a dotážu se jí.“ Jeho služebníci mu řekli: „Taková žena, která vyvolává duchy zemřelých, je v Endoru.“ Saul se přestrojil, vzal si jiné šaty a šel tam spolu se dvěma muži. Přišel k té ženě v noci a řekl jí: „Věšti mi prostřednictvím ducha zemřelého. Přivolej mi, koho ti řeknu.“ Žena mu odpověděla: „Však ty víš, co udělal Saul, že vyhladil ze země vyvolávače duchů zemřelých a jasnovidce. Proč mi strojíš léčku? Chceš mě vydat na smrt?“ Ale Saul se jí zapřisáhl při Hospodinu: „Jakože živ je Hospodin, žádný trest tě za to nestihne.“ Žena se ho zeptala: „Koho ti mám přivolat?“ Odvětil: „Přivolej mi Samuela.“ Když žena Samuela viděla, hlasitě vykřikla a obrátila se na Saula: „Proč jsi mě obelstil? Vždyť ty jsi Saul!“ Ale král jí řekl: „Neboj se! Co vidíš?“ Žena Saulovi odvětila: „Vidím božský zjev, jak vystupuje ze země.“ Řekl jí: „Jak vypadá?“ Odpověděla: „Vystupuje starý muž, zahalený pláštěm.“ Saul poznal, že to je Samuel, padl na kolena tváří k zemi a klaněl se. Samuel se Saula otázal: „Proč rušíš můj klid? Proč jsi mě dal přivolat?“ Saul řekl: „Jsem ve velkých úzkostech. Bojují proti mně Filišťané a Bůh ode mne odstoupil. Vůbec mi neodpovídá ani prostřednictvím proroků ani skrze sny. Proto jsem zavolal tebe, abys mi oznámil, co mám dělat.“ Samuel odvětil: „Proč se ptáš mne, když Hospodin od tebe odstoupil a stal se tvým protivníkem? (…) Spolu s tebou vydá Hospodin do rukou Filišťanů též Izraele. Zítra budeš ty i tvoji synové u mne. Také izraelský tábor vydá Hospodin do rukou Filišťanů.“ Saul se náhle skácel, jak byl dlouhý, k zemi; tak velice se polekal Samuelových slov. Nebylo v něm síly, protože nepojedl chleba celý den a celou noc. (1Sam 28,3-21). U tohoto podrobně popsaného příběhu si můžeme všimnout několika věcí. V Saulově době žili lidé, kteří se živili věštěním. Četli jsme o tom, že Saul se snažil vyhubit je. Přesto však v době nouze věštkyni vyhledá a nechává si vyvolat ducha zemřelého proroka. Jeho poselství jej však vyděsí tak, že se zhroutí k zemi. Vyvolávání jakýchkoli duchů, dobrých či zlých, může člověku ublížit, může ho psychicky narušit nebo vyvolat mdloby či infarkt. Saul se dozvěděl, že zemře, a to ho doslova položilo. K Hospodinu se však neobrátil.

Zatímco král Saul měl snahu čarodějnictví vymýtit, za jiných králů tyto praktiky kvetly přímo na královském dvoře. Jako příklad si můžeme vybavit krále Achaba a jeho ženu Jezábel. Sama královna prováděla mnoho čarodějných praktik. Pověrčivost krále Achaze způsobila smrt jeho syna, jak čteme v Druhé knize královské: “Achaz dokonce dal svého syna provést ohněm podle ohavností národů, které Hospodin před Izraelity vyhnal. Obětoval a pálil kadidlo na posvátných návrších a na pahorcích a pod každým zeleným stromem” (2 Kr 16,3-4).

Bůh zakazuje v Izraeli veškerou magii. Mojžíšův zákon je k magickým praktikám velmi tvrdý. Za čarodějnictví ukládá trest smrti: “Neobracejte se k duchům zemřelých a nevyhledávejte vědmy a neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh” (Lv 19,31). “Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody. Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha. Tyto pronárody, které si podrobíš, poslouchají mrakopravce a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil” (Dt 18,10-14).

Mezi čarodějnické praktiky patří nejrůznější zvyky, převzaté z kanánské kultury. Například obětování dětí při kladení základů domu. Zakázáno je také požívání krve, které znázorňovalo touhu uchvátit a ovládat životodárnou sílu bez ohledu na Boha. Navzdory všem zákazům a tvrdým trestům se čarodějnictví nikdy nepodařilo zcela vymýtit. Jakékoliv magické praktiky překoná Boží moc. Připomeňme si události v Egyptě před odchodem Izaelitů. V Druhé knize Mojžíšově čteme: “Árón hodil svou hůl před faraóna i před jeho služebníky a ona se stala drakem. Farao však také povolal mudrce a čaroděje, a egyptští věštci učinili svými kejklemi totéž. Hodili každý svou hůl na zem a ony se staly draky. Ale Árónova hůl jejich hole pohltila” (Ex 7,10-12). Mojžíšův Bůh překonává všechny faraonovy mágy, i když se na první pohled zdá, že mají stejnou moc. Bůh je však silnější. Farao však nechce uznat tuto skutečnost. Kupodivu ji však poznávají jeho mágové. Dále čteme: “Árón vztáhl ruku s holí a udeřil do prachu na zemi a na lidech i na dobytku se objevili komáři. Po celé egyptské zemi se ze všeho prachu země stali komáři. Když totéž chtěli učinit věštci svými kejklemi, totiž vyvést komáry, nemohli. A komáři byli na lidech i na dobytku. Věštci tedy řekli faraónovi: „Je to prst Boží” (Ex 8,13-15).

Také v Novém zákoně se setkáváme s věštci a kouzelníky. Ve Skutcích apoštolů čteme: “Jeden muž, jménem Šimon, který tam žil, už dlouhou dobu svou magií uváděl v úžas samařský lid; říkal o sobě, že je v něm božská moc. Všichni – prostí i významní – mu dychtivě naslouchali a říkali si: „On je ta božská moc, která se nazývá Veliká.“ Poslouchali ho ve všem proto, že na ně dlouhý čas působil svou magií. Ale když uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu, dávali se pokřtít muži i ženy. Tu uvěřil i sám Šimon, dal se pokřtít, byl stále s Filipem a nevycházel z úžasu, když viděl, jak se tu dějí veliká znamení a mocné činy” (Sk 8,9-13). Kouzelník Šimon se obrací na Petra s Filipem a chce od nich nejprve koupit jejich moc. Petr jej přísně pokárá a Šimon prosí apoštoly, aby mu vyprosili u Boha odpuštění.

Skutky apoštolů nám však ukazují jiného kouzelníka, který byl zatvrzelý ve svých čárech a bránil ostatním v přijetí víry v Ježíše Krista. Tento čaroděj je krutě potrestán: “V Páfu se setkali s jakýmsi židovským kouzelníkem, který se vydával za proroka; říkali mu Barjezus. Byl u dvora místodržitele Sergia Paula, muže vzdělaného. Ten k sobě povolal Barnabáše a Saula, protože chtěl slyšet Boží slovo. Ale Elymas, ten kouzelník – tak se totiž vykládá jeho jméno – vystoupil proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry. V tu chvíli Saul, kterému říkali také Pavel, byl naplněn Duchem svatým, upřel na Elymase zrak a řekl: „Ty svůdce všeho schopný, synu ďáblův, nepříteli Boží spravedlnosti, kdy už přestaneš podvracet přímé cesty Páně? Nyní na tebe dopadne Boží trest: Oslepneš a neuzříš sluneční světlo, dokud se nad tebou Bůh neslituje.“ Tu Elymase náhle obestřela mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku” (Sk13,6-11).

Podle Skutků apoštolů se zdá, že magie byla hodně rozšířená po Samařsku, v Malé Asii a Řecku. V Efezu uvěřilo v Ježíše Krista mnoho zaklínačů, kteří spálili své magické knihy, které měly velkou finanční hodnotu: “Také někteří židovští zaříkávači, kteří cestovali od města k městu, pokusili se užívat ke svému zaklínání jména Pána Ježíše. Nad těmi, kteří byli posedlí zlými duchy, říkali: „Zaklínáme vás Ježíšem, kterého káže Pavel.“ (…) To se rozhlásilo mezi všemi židy i pohany, kteří žili v Efezu; na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo ve velké úctě. Přicházeli i mnozí z těch, kteří uvěřili, a přede všemi vyznávali, že také oni dříve používali zaklínání. Nemálo pak těch, kteří se zabývali magií, přinesli své knihy a přede všemi je spálili. Jejich cena se odhadovala na padesát tisíc stříbrných” (Sk 19,13.17-19). Při čtení těchto řádků by možná bylo zajímavé, jakou tržní cenu by měly dnes všechny knihy, které se zabývají magií, čarodějnictvím a vyvoláváním duchů…

S pokušením k magickým praktikám se setkával i Ježíš. Připomeňme si ďáblovo pokoušení na poušti. Satan ho navádí, aby použil nadlidskou moc k tomu, aby ohromil Židy a sám sebe nasytil. Ježíš však nechce získávat lidi cestou čar a kouzel, ale satanovi odpoví: “Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat” (Mt 4,10).

Bůh člověku dává velké množství pravomocí, dává mu absolutní svobodu. Člověk může se svým životem nakládat, jak uzná podle svého svědomí za vhodné. Člověk dostává od Boha také rady, jak se chovat, aby byl šťastný. Různé magické praktiky, jako je vyvolávání duchů či předpovídání vlastního osudu, nevedou k trvalému štěstí člověka. Právě naopak, mohou člověku ublížit. Připomeňme si jen některé z biblických postav, o kterých jsme dnes mluvili. Saul se po vyslechnutí věštby skácel k zemi, kouzelník Elymas oslepl a kouzelník Šimon úpěnlivě prosil za odpuštění. Vše přesahující Boží moc zůstává vždy Božím darem.

 
  • Kalendář akcí
    << Kvě 2017 >>
    púsčpsn
    1 2 3 4 5 6 7
    8 9 10 11 12 13 14
    15 16 17 18 19 20 21
    22 23 24 25 26 27 28
    29 30 31 1 2 3 4