Manželství jako teologický obraz

Marie Klašková

 

Milé posluchačky a milí poslouchači! Tématem dnešního pořadu “Bible v liturgii” bude vztah mezi Hospodinem a vyvoleným národem. Tento vztah je v Písmu často přirovnáván k manželství, ke vzájemnému vztahu manželů či snoubenců. Pouto manželské lásky je obrazem a znamením smlouvy mezi Bohem a jeho lidem. Lidé však neustále porušovali tuto smlouvu. Proto se v Bibli často setkáme s alegorickými výrazy: cizoložství vyjadřuje modloslužbu, zrada snoubenecké lásky vystihuje neposlušnost vůči Zákonu a Bohu. Neustálá Boží věrnost vůči nevěrnému Izraeli má být příkladem věrnosti až do smrti mezi manželi.

S přirovnáním k manželství se setkáme hlavně u proroků, a to zejména uOzeáše. Jeho manželství zpodobuje vztah Boha k nevěrnému lidu. ProrociJeremiáš a Ezechiel velmi tvrdě a důrazně napadají Izrael za jeho nevěrnost vůči Bohu. Ale všechny tyto texty proroků mají společné východisko i závěr. Hospodin odpouští a přijímá zpět svou nevěrnou manželku – Izrael.

Také Píseň písní může být vykládána jako alegorie vztahu Hospodina k Izraeli, protože vypráví o svatbě mezi Bohem a jeho lidem. Právě díky možnosti tohoto výkladu se stala tato kniha součástí Písma svatého.

Nyní se budeme, milí posluchači, podrobně věnovat knize Ozeáš. Člověka, který si náhodně začne číst v knize Ozeáš, hned na začátku zarazí, že sám Hospodina nařizuje prorokovi, aby si vzal za ženu nevěstku, žil s ní a měl s ní děti. Toto nařízení a Ozeášovo jednání může vést k otázkám: “Proč? Jaký to má smysl?…”.

Už samotné jméno Ozeáš má symbolický význam. Mohli bychom je přeložit “Hospodin zachránil” nebo “Hospodin spasil”. Ozeáš byl posledním prorokem ze severního, izraelského království. Zahájil svou službu v posledním desetiletí vlády krále Jarobeama II a prorokoval několik desítek let až po nástup krále Chizkijáše, tedy v letech 752 – 736 př. Kristem. Žil ve stejné době jako známí proroci Izaiáš a Micheáš. Bylo to období, kdy úcta vůči Hospodinu byla ovlivněna Bálovým kultem, kultem plodnosti. Izraelité přejímali v té době řadu mravních a náboženských zvyků okolních národů. Mohli bychom říci, že Hospodin se sice dává poznat v přírodě, ale neztotožňuje se s ní. Boží dar života nemůže být ze strany člověka vynucován rozmanitými obřady plodnosti. Izrael jedná správně vůči svému Bohu, jestliže plní jeho vůli.

Kniha Ozeáš se zaměřuje především na manželství tohoto proroka, které Bůh používá pro ohlášení své zvěsti. V této knize se “smlouvou” míní “manželská smlouva”. Když Ozeáš popisuje vztah mezi Hospodinem a Izraelem výrazy jako zasnoubení, sňatek, láska, pak nepomýšlí na doslovný význam těchto pojmů. Užívá obrazů pro vyjádření bezprostředního vztahu mezi Bohem a jeho lidem. Obraz manželství však také prorokovi umožňuje, aby mluvil o niternosti Boží lásky.

Nyní se budeme podrobněji věnovat osudům tohoto proroka. Ozeáš byl muž , který žil přísným životem. Právě jemu bylo Hospodinem nařízeno, aby si vzal Gomeru, která byla zasvěcena ritům plodnosti kananejského kultu:“Jdi, vezmi si nevěstku a ze smilstva měj děti. Země jen smilní a smilní, odvrací se od Hospodina” (Oz 1,2). Bůh tak pomocí podobenství sděluje, že stále miluje Izrael, i když je mu nevěrný. Ozeáš vytýká Izraeli modlářství a chce upozornit na blížící se trest. Pomocí tohoto manželství má vyburcovat lid severního království z jeho náboženské a mravní lhostejnosti. Ozeášův hmatatelný čin mohl zapůsobit daleko více, než mnoho sebelepších slov a alegorických vyprávění.

Gomera mu porodila tři děti, která dostala symbolická jména. O prvním čteme: “Pojmenuj ho Jizreel, neboť zakrátko potrestám Jehúův dům za krev prolitou v Jizreelu.” (Oz 1,4). Nejstarší syn dostal tedy jméno Jizreel, což vyvolávalo v myslích Izraelitů řadu zlověstných vzpomínek. Izraelské město Jizreel spojovali s jednak Jezábelinou vraždou Nábota. Připomínalo jim však také, jak krvavá byla cesta vládnoucí Jehúovy dynastie na trůn. Ozeáš varoval svou generaci, že severní království se blíží zkáze; v jizreelském údolí bude zlomena jeho moc.

Narození dalších dětí bylo doprovázeno stále důraznějším varováním před blížícím se trestem. O druhorozené dceři čteme: “Pojmenuj ji Loruchama, protože nadále nebudu izraelskému domu milostiv” (Oz 1,6). Při narození Ozeášovy dcery se Izraeli dostalo dalšího varování. Z jejího jména – v překladu “neomilostněná” – si Izraelité mohli odvodit, že Bůh k nim již není milosrdný a nebude už odpouštět.

Ozeášovi a Gomeře se narodilo třetí dítě. O tom čteme: “Pojmenuj ho Loami, neboť vy nejste můj lid a já nejsem váš Bůh” (Oz 1,9). Narozením třetího dítěte proroctví vyvrcholilo. Nyní však Ozeáš oznámil Izraeli, že pouto smlouvy bylo přetrženo. Izrael již není Božím lidem a Bůh již není Bohem Izraele. Vztah, založený na smlouvě, byl zrušen.

První tři kapitoly knihy proroka Ozeáše odkazují na vztah mezi Hospodinem a jeho lidem. Prostřednictvím Ozeášova manželství se odkrývá Hospodinova touha být se svým lidem. Lid si měl uvědomit, že je nevěrný a dopouští se cizoložství vůči svému Bohu. Podle starozákonního názoru se cizoložství rovná modloslužbě. Ozeáš zdůrazňuje výlučnost vztahu. Izrael se však rozvedl s Hospodinem: “Vždyť ona není mou ženou a já nejsem jejím mužem”(Oz 2,4). Izrael Hospodina opustil. On však neustále přemlouvá svůj lid k návratu. Hospodin neopouští svou nevěrnou manželku: “Proto ji přemluvím, uvedu ji na poušť, budu jí promlouvat k srdci” (Oz 2,16).

Ozeáš hlásá, že smlouva bude obnovena a Izrael se bude moci znovu těšit z Božího požehnání. Prorokovi bylo nařízeno, aby vyhledal svou ženu, která ho opustila, a přivedl ji zpět k rodině. Podle Mojžíšova zákona bylo takové jednání nepřípustné (Gn 24,4). Prorok ji našel na tržišti, kde byla v dražbě nabízena k prodeji. Ozeáš šel dál, ale pak se vrátil, zaplatil za ni, obnovil manželský slib a opět si ji zamiloval. Dostal příkaz:“Jdi a opět miluj ženu, milenku jiného, cizoložnici. Právě tak miluje Hospodin izraelské syny, i když se obracejí za jinými bohy a milují koláče z hroznů. Opatřil jsem si ji tedy za patnáct šekelů stříbra a za půldruhého chomeru ječmene. Řekl jsem jí: Po mnoho dní zůstaneš se mnou, nebudeš smilnit, nebudeš patřit jinému. Také já budu jen s tebou” (Oz 3,1-3). Prorok vyjadřuje naději, že se vztahy obnoví. Vždyť Hospodin je Bůh, který odpouští: “V onen den, je výrok Hospodinův, budeš ke mně volat: Můj muži, a nenazveš mě už: Můj Bále! Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním, zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina. Neomilostněné budu milostiv, těm, kdo Nejsou-lid-můj, řeknu: Tys můj lid, a on řekne: Můj Bože!” (Oz 2,18.21-22.25).

I v následujících kapitolách knihy proroka Ozeáše je vyjádřena dokonalost snoubenecké lásky Hospodina, který nikdy neopouští nevěrnou manželku, ale stále začíná znovu: “Jejich odvrácení uzdravím, rád si je zamiluji, neboť můj hněv se od nich odvrátil” (Oz 14,5).

Ozeášovo manželství mělo tedy sloužit jako ukázka vztahu, který má Hospodin k Izraeli. Pro Izraelce to bylo velmi jasné, blízké a názorné přirovnání.

Hospodin se projevuje jako Bůh smlouvy. Smluvní vztah není chápán čistě právně, ale na základě osobních vztahů. Dějiny manželství se stávají dějinami spásy. V izraelském národě narůstá postupně hlubší pochopení manželství – a současně pochopení Hospodinovy věrnosti vůči lidu.

Pojďme se však, milí posluchači, věnovat dalšímu z proroků – Jeremiášovi. Také on přirovnává manželství ke smlouvě mezi Bohem a Izraelem. Jeremiáš žil na přelomu 7. a 6. století př. Kristem. V době jeho mládí upadá moc Asýrie, ale roste moc říše novobabylónské. Po pádu Jeruzaléma zůstal v Jeruzalémě. Ale pak byl násilně odveden prchajícími Židy do Egypta, kde také pravděpodobně zemřel. Kniha Jeremiáš se mimo jiné zmiňuje o manželství v symbolickém smyslu. Prorok Jeremiáš, podobně jako Ozeáš, popisuje vztahy mezi Izraelem a Hospodinem. Jeremiáš vystupuje ostře proti jiným kultům. Obraz nevěstky objasňuje, jak hluboce byl porušen vztah mezi lidem a Hospodinem. Jeremiáš ukazuje na praktiky v kultech plodnosti, které stály v ostrém protikladu ke kultu Hospodinovu. Podle toho, jaký vztah zaujímá Izrael k Hospodinu, se pak nazývá nevěstou a ženou, nebo nevěstkou a odpadlicí: “Připomínám ti zbožnost tvého mládí, tvou lásku před sňatkem, jak jsi za mnou chodila pouští, zemí neosívanou” (Jr 2,2). “Už dávno jsi zlomila své jho, zpřetrhala svá pouta a řekla: Nebudu sloužit modlám. Ale na každém vysokém pahorku, pod každým zeleným stromem se, nevěstko, rozvaluješ. Jak můžeš říkat: Neposkvrnila jsem se, za bály jsem nechodila!” (Jr 2,20.23).

Pomocí obrazu, který převzal z rozvodové praxe, chce Jeremiáš ukázat, co by si zasloužil zpronevěřilý lid. Podle manželského práva se rozvedená žena, která se znovu provdala, nesměla vrátit ke svému prvnímu muži. Bylo by to porušení řádu a poskvrna země, kterou dal Hospodin jako dědictví svému lidu. Izraele se dopustil nevěry, cizoložství v podobě modloslužby. Přesto však Bůh stále znovu nabízí odpuštění: “Jestliže muž propustí svou ženu a ona od něho odejde a vdá se za jiného, smí se k ní znovu vrátit? Což by tím země nebyla nesmírně potřísněna? Smilnila jsi s mnoha druhy, avšak vrať se ke mně, je výrok Hospodinův” (Jr 3,1). Jeremiáš vyjadřuje naději, že Bůh odpouští. Hospodin neopustí svůj národ, ale zve ho k novému začátku. Celá jednatřicátá kapitola knihy Jeremiáš je plná naděje. Jako se žena vrátí ke svému muži, tak se národ vrátí k Bohu, který zůstává věrný: “Hospodin se mi ukázal zdaleka: Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství. Postav si milníky, vztyč ukazatele, zamysli se nad cestou upravenou, nad cestou, po níž jsi chodila. Vrať se, izraelská panno, vrať se do těchto svých měst! Jak dlouho budeš pobíhat sem a tam, dcero odpadlice?” (Jr 31,3.21-22a)

Jeremjáš kárá velmi tvrdě Izraele za jeho nevěru vůči Hospodinu. Připomíná Izraeli dobu vyjití z Egypta, kdy důvěřovali Hospodinu a on se ukázal jako Bůh mocný a silný. Obrazem nevěstky, která se rozvaluje na každém pahorku, mu velmi jasným způsobem vytýká modloslužbu. Ale navzdory nevěrnosti Izraele je Bůh věrný a vybízí svou manželku – Izraele – k návratu.

Dalším prorokem, kterému se budeme podrobněji věnovat, je prorokEzechiel. Podobně jako Ozeáš používá obrazu manželství k znázornění vztahu mezi Bohem a jeho lidem. Prorok Ezechiel byl přiveden do Babylónie už za první deportace horní jeruzalémské vrstvy v roce 597. V Babylónii byl ještě před dobytím Jeruzaléma povolán za proroka. Izrael se v té době hodně obracel k cizím bohům, hlavně egyptským, asyrským a kanánským. Spojenectví s Egyptem a Asýrií mělo podporovat a posílit spojenecké svazky. Toto spojenectví přirozeně vedlo i k přejímání cizích kultů. Postupné politické oslabování vedlo k neustálému vyhledávání spojenectví s okolními národy.

Ezechiel poukazuje na absurdní nadbíhání Izraele modlám. Je přirovnán k nevěstce, která platí svým milencům, místo aby přijímala dary od nich: “Při všech svých ohavnostech a smilstvech sis nevzpomněla na dny svého mládí, jak jsi byla docela nahá a jak ses třepala ve své krvi. Po všech tvých zločinech se stalo, běda, běda tobě, je výrok Panovníka Hospodina, že sis vybudovala modlářskou svatyňku a udělala sis vyvýšené místo na kdejakém prostranství … a tak jsi zohavila svou krásu. Své nohy jsi roztahovala pro každého, kdo šel kolem, a tak jsi množila své smilstvo. Smilnila jsi s Egypťany… smilnila jsi také s Asyřany a neměla jsi nikdy dost…Rozmnožila jsi své smilstvo po zemi kanánské i kaldejské a ani tak jsi neměla dost…Všem nevěstkám se dává dar, ty jsi však dávala dary všem svým milencům a odměňovala jsi je za to, že k tobě vcházeli z celého okolí a smilnili s tebou” (Ez 16,22-29.33).

Celou třiadvacátou kapitolu věnuje Ezechiel podobenství o Ohole a Oholíbě. Pomocí obrazu líčí Hospodin zvrácené jednání Izraele. Zaposlouchejme se do tohoto podobenství: “Synu člověka, dvě ženy byly dcerami jedné matky. Smilnily v Egyptě, smilnily od svého mládí. Tam byla mačkána jejich ňadra a ohmatávány jejich panenské bradavky. Starší se jmenovala Ohola a její sestra Oholíba … Jménem Ohola je míněno Samaří, Oholíba je Jeruzalém” (Ez 23,2-4). Hlavní města obou království jsou představena jako dvě nevěstky, které si Hospodin vyvolil za své manželky. Obrazem manželství je vyjádřen láskyplný Hospodinův vztah k jeho lidu. Obě sestry však odpověděly na Boží lásku nevěrou. Jméno Ohola znamená v hebrejštině “její stan”, což symbolizuje severní Izrael, který si vytvořil proti Boží vůli své vlastní svatyně. Jméno druhé ženy Oholíba znamená v překladu “můj stan je v ní”. Jméno připomíná, že uprostřed Judska zůstává Hospodinův chrám. Obě ženy byly nevěstkami už od svého mládí. Ani před sňatkem nepředcházela doba nevinnosti. Hned po vyvedení z egyptského otroctví reptal lid nad ztrátou hojnosti, kterou zajišťovala egyptská zem. Později se ukázalo, že místo jedné věrné manželky, jde o dvě nevěstky, které se dopouštějí cizoložství s mnoha milenci. Ohola se zpronevěřila především s Asýrií; a za to byla potrestána zničením Samaří a odvedením lidu do zajetí. Oholíba viděla, co stihlo její sestru, přikláněla se však stále na tu stranu, kde to bylo právě výhodné. Jednou k Asýrii, podruhé k Egyptu či Babylónii. Avšak její bývalí milenci se obrátili proti ní. Skončila podobně jako její sestra. Touto nepřímou formou vyzýval Ezechiel k obrácení. Navzdory tomu, jak se Izrael zachoval, mu Hospodin opět odpouští a dává novou možnost smlouvy, která už bude trvalá: “Avšak rozpomenu se na svou smlouvu s tebou ze dnů tvého mládí a ustavím s tebou smlouvu věčnou” (Ez 16,60)

Uzavření smlouvy je vylíčeno jako setkání Hospodina s izraelskou dcerou. Na znamení zasnoubení ji přikrývá pláštěm, a tak ji bere pod svou ochranu. Pro vyjádření radosti ji maže olejem a obléká do pestrého šatu. Jeho nevěsta – Izrael dostává nové opánky a je ozdobena šperky a čelenkou na znamení královské důstojnosti, kterou získala zasnoubením s Hospodinem:“Šel jsem kolem tebe, uviděl jsem tě, a hle, byl právě tvůj čas, čas milování. Rozprostřel jsem na tebe svůj plášť… pak jsem ti přísahal a vešel jsem s tebou v smlouvu, je výrok Panovníka Hospodina, a stala ses mou” (Ez 16,8).

Po vylíčení všech špatností, kterých se dopouštělo Samaří i Judsko, naznačuje Ezechiel východisko v návratu k Hospodinu, který je Bohem Izraele. Ukazuje ho jako Boha laskavého, odpouštějícího a milujícího, který stále čeká na svůj lid. Když se Izrael k němu obrátí, dostává nový oděv, je ozdoben šperky a hlavně: získává královskou důstojnost.

Také u jiných proroků, u takzvaného druhého či třetího Izaiáše nebo u Malachiáše, nacházíme znázornění vztahu mezi Hospodinem a Izraelem pomocí manželství. Prorocké výpovědi ovlivňovaly chápání manželství, a tím také život izraelského společenství. Věřící Izraelita rozuměl bezprostředně. Snadno vycítil, že se jedná o něho, o celý národ a jeho vztah k Hospodinu.

 
  • Kalendář akcí
    << Zář 2017 >>
    púsčpsn
    28 29 30 31 1 2 3
    4 5 6 7 8 9 10
    11 12 13 14 15 16 17
    18 19 20 21 22 23 24
    25 26 27 28 29 30 1