Sír 27,5-8

Dominik Opatrný

 

O osmé neděli v liturgickém mezidobí cyklu C uslyšíme první čtení z knihy Sírachovec. Z tohoto spisu se příliš často při mši nečte, proto bude vhodné nejprve tuto knihu trochu uvést.
Autor se představuje jako Jozue či Ježíš, syn Siracha Eleazara. Své dílo napsal hebrejsky někdy na začátku druhého století před Kristem. V té době již byly uzavřeny dvě ze tří částí hebrejské Bible – Zákon a proroci. Obsah poslední části, spisů, nebyl ještě zcela ustálen, a proto se Ježíš Sirachvec rozhodl, že připojí i přísloví, která sám sebral. Kniha byla v době prvních křesťanů velmi populární, ale nakonec se nestala součástí židovské ani protestantské Bible, jak se tomu stalo v církvi katolické a u východních církví.
Krátce po napsání přeložil tuto knihu do řečtiny autorův vnuk, který tehdy pobýval v Egyptě. Protože ji ale do své Bible zařadili jen křesťané, nedochovala se hebrejsky. Na křesťanském východě se používal řecký překlad, zde na západě latinský.
Dlouho se ani nevědělo, jestli byl originál skutečně hebrejský, nebo aramejský. Tento spor se definitivně vyřešil až roku 1896, když byly ve skladišti jedné synagogy v Káhiře objeveny části původního textu. Od té doby se našly ještě tři zlomkovité rukopisy, takže máme asi polovinu původního textu. Při překladu do dnešních jazyků se ale vychází z řecké verze, kterou církev po staletí používala ať už přímo, nebo v latinském překladu.
Vykládat přísloví zaznamenaná v knize Sírachovec není snadné. Většina textu se k nám totiž dostává minimálně přes dva překladatele.
Pro přísloví je navíc příznačné velice hutné vyjadřování a o příslovích v hebrejštině to platí dvojnásob. Co ovšem zní v jednom jazyce výstižně a úderně, je v jiném často neohrabané nebo málo srozumitelné. Proto se mohou i překlady do češtiny od sebe lišit.
Sbírky přísloví, jako je kniha Sirachovec, působí často problémy při hledání struktury – obsahují množství více méně samostatných výroků, mezi kterými není vždy snadné najít  spojitost. Většinou ale autor přeci jen sleduje jakousi linii a přísloví píše, jak se mu vybavují spojená různými asociacemi.
Chceme-li číst nedělní úryvek v nějakém kontextu, je asi nejlepší začít veršem 26,28:
Dvě věci zarmucují mé srdce
a nad třetí mne jímá hněv:
když válečník trpí nedostatkem
a když jsou moudří muži v opovržení,
když se někdo odvrátí od spravedlnosti k hříchu
– toho Hospodin připravuje pro meč.
Autor nám tu předkládá číselné přísloví: dvě věci ho zarmucují. První se snad týká starého válečníka, který zůstal zapomenut v bídě. Za druhé je to moudrý muž, kterým lidé opovrhují. Jestliže tyto dvě věci působí smutek, třetí věc je ještě horší a vzbuzuje hněv: když někdo odpadne od spravedlnosti ke hříchu. Jinak řečeno, pád spravedlivého do hříchu je mnohem horší než upadnutí chrabrého válečníka do bídy nebo člověka moudrého do pohrdání.
Nyní následují tři výroky popisující, jak snadno se takového hříchu mohou dopustit například obchodníci:
Těžko se vyhne obchodník provinění
a kramář bude prost hříchu.
Kvůli penězům už zhřešili mnozí
a kdo sleduje zisk, odvrátí svůj pohled.
Stejně jako se do spár mezi kameny vrazí kolík
tak se mezi prodej a nákup vetře hřích.
Kupecké řemeslo svádí k nepoctivosti a dá se na něm proto dobře ukázat, jak snadno člověk zhřeší. Pokušení peněz je jak vidno tisíce let staré. Aby je člověk získal, zavírá oči a odvrací pohled od nuzného a prosícího. Kdo obchoduje, musí si dávat veliký pozor, aby snaha vydělat nepřesáhla do podvádění.
Po příkladu s obchodníkem se autor znovu vrací k původní myšlence, jen místo o spravedlnosti mluví o bázni Boží. Obě věci, spravedlnost i bázeň Boží, tak splývají v jedno:
Jestliže někdo není stálý a upřímný v bázni před Hospodinem,
brzy se zřítí jeho dům.
Člověk bez bázně Boží neobstojí. Vidíme zde odvážné tvrzení mudroslovné literatury, očekává se, že nespravedlivý bude potrestán velice brzy.
Nyní následují čtyři výroky, jakési rady do života. Netýkají se již jen kupců, ale každého člověka. Tento úryvek uslyšíme i v neděli jako první čtení:
V sítu, se kterým se třese, zůstane smetí,
právě tak zůstane vina na člověku, když je prozkoušen.
V peci se osvědčí nádoba od hrnčíře,
člověk se osvědčí, když s ním mluvíš.
Ovoce ukáže, jak byl strom pěstěn,
právě tak slovo vyjádří myšlenky lidského srdce.
Nikoho nechval, než ho vyzkoušíš,
tak se totiž osvědčí člověk.
První ze čtyř přísloví vychází z obrazu síta nebo řešeta, kterým se třese. Mohlo se tak oddělovat zrno od plev nebo písek od kamení, jako se to objevuje ve výroku proroka Amose, kde Hospodin říká svému lidu: „Neboť hle, přikázal jsem a zatřesu izraelským domem mezi všemi národy, jako když se třese řešetem, a žádný kamínek nepropadne na zem” (Am 9,9).
Jestli má Sirachovec na mysli zrní nebo písek, není pro význam obrazu podstatné. Hlavní je, že v sítu zůstane všechno smetí, které bylo potřeba oddělit. Stejně tak zůstane na odiv vina člověka, když je prozkoušen. Můžeme se ale ptát, co se míní touto zkouškou a kdo to koho zkouší. Jiné překlady uvádějí, že se ukáže špína na člověku, když se s ním promluví. Potom je každý rozhovor s druhým člověkem jeho zkouškou, podle které můžeme usuzovat na jeho charakter. V tomto smyslu by měla všechna přísloví velice podobný charakter – rozhovor je tak hlavním prostředkem pro posouzení člověka.
Tento verš se bohužel nezachoval v hebrejském originálu a řečtině je asi nejbližší překlad latinský, takzvaná Vulgáta. Podle ní se nejedná o prozkoušení, ale o myšlenky nebo úmysly. Lidské uvažování se podobá třesení sítem, stále znovu a znovu přetřásáme problém. Na tom, jak kdo mluví o svých úmyslech, se pozná, jaké plevy v sobě nosí. Jako se při třesení sítem objeví odpad, tak se objeví špína člověka, když probírá své úmysly.
Jak už bylo řečeno, podobný, ne-li stejný význam má i přísloví druhé: rozhovor je jako pec, ve které se ukáže kvalita nádoby. Když je špatná, neobstojí a praskne. Když je dobrá, vypálí se a je pevnější než dřív. Stejně tak se v rozhovoru pozná, zda někdo skrývá nějakou vnitřní vadu.
Třetí přísloví mluví o stromu a ovoci. Snad kvůli němu byl tento text vybrán, aby doplnil nedělní evangelium, ve kterém Ježíš pronáší známý výrok, že strom se pozná po ovoci. Pro jeho učedníky tak nemá být směrodatné, jaké má kdo postavení a co o sobě říká, ale co dělá a co jeho skutky přinášejí. V Sirachovcově obraze ale ovoce ukazuje na toho, kdo se o strom stará, nebo možná na pole, z jehož půdy strom vyrůstá. Tento druhý význam je nejen pravděpodobnějším překladem, ale dává i dobrý smysl. Jako strom vyrůstá ze země a přináší ovoce podle toho, je-li půda úrodná či špatná, tak také slova vycházející člověku z úst ukazují, jestli je jeho srdce plné života, nebo vyschlé a trpké.
Poslední, čtvrté přísloví je spíše rada: Než někoho pochválíš, vyzkoušej ho. Dovětek, že tak se zkouší lidé, zní poněkud přebytečně. Problém je opět v mnohoznačnosti téhož slova, které vytvářelo nejasnosti už v prvním přísloví. Tam bylo také překládáno jako vyzkoušení. I zde se může jednat o zkoušku rozhovorem, pak by význam byl jasnější: Nikoho nechval, dokud ho neuslyšíš mluvit, tak se zkoušejí lidé. Nejedná se jen o jakékoliv popovídání, ale o rozhovor vyjevující myšlenky a úmysly. Chceme-li tedy někoho pochválit, dává nám Sirachovec radu, abychom se nedívali jen na to, co dělá, ale i proč to dělá a k čemu tím směřuje. Jinak by se nám mohlo stát, že se za svou chválu budeme zanedlouho stydět.
V těchto čtyřech příslovích nám tedy dává Sirachovec radu, že chceme-li být moudřejší a umět zacházet s lidmi, máme se více soustředit na to, jaké má kdo úmysly, za čím v životě jde. A to se nejlépe pozná z rozhovoru, při kterém se hodně věcí přetřese, ale pozorný člověk si všimne toho, co zůstalo jako nečistota na povrchu. To, co říkáme, totiž vyrůstá z našeho nitra a vyjevuje o nás, jací uvnitř jsme.
Samy o sobě by byly tyto rady sice moudré, ale máme důvod je považovat za Boží slovo? Je důležité k čemu směřují, a to následující výrok, který už ale v neděli nezazní:
Jestliže usiluješ o spravedlnost,
dosáhneš jí a oblékneš ji jako roucho slávy.
Znalost lidí a umění s nimi zacházet je mocná zbraň. Bible uchovává mnohé starověké výroky, které měly mladé lidi naučit pohybovat se ve světě, nenechat se podvést, ale prosadit svůj záměr. Mnohé knihy se tomuto tématu věnují i dnes. Nesmíme ale zapomenout, že Bible všechny tyto dovednosti předává jako nástroj, jak dosáhnout spravedlnosti. Posledním cílem tedy není sebezdokonalení, ale prosazování Božího řádu ve světě a Boží oslava. Pokud člověk využije toho, co umí, aby se zasadil o spravedlnost, je mu zde slíbeno roucho slávy.

 
  • Kalendář akcí
    << Kvě 2017 >>
    púsčpsn
    1 2 3 4 5 6 7
    8 9 10 11 12 13 14
    15 16 17 18 19 20 21
    22 23 24 25 26 27 28
    29 30 31 1 2 3 4