Ž 21

Marie Zouharová

 

O 6. neděli v liturgickém mezidobí budeme prvním čtení zpívat některé verše 1. žalmu. Tento žalm jsme již v pořadu “Bible v liturgii” probírali. Proto se dnes budeme zabývat 21. žalmem.

21. žalm má velmi mnoho společného se žalmem dvacátým. Je ovlivněn stejnou představou o světě – král je vylíčen jako vítěz nad nepřáteli; skrze krále uskutečňuje však svou moc Hospodin; ten plní prosby krále; společným prvkem je rovněž jásot a radost nad záchranou krále. V žalmu se vyskytuje vedle proseb o záchranu krále ve válečných taženích také poděkování za záchranu – s vyjádřením důvěry v budoucnost.

Je však málo pravděpodobné, že by 20. a 21. žalm byly dříve jedinou písní, ať už při svém vzniku nebo při používání v rámci bohoslužby . Nemůžeme ale přehlédnout jejich vzájemnou podobnost. 21. žalm vznikl jako samostatný žalm. Zpíval se v jeruzalémském chrámě – v době před babylonským vyhnanstvím. Nelze s jistotou určit, zda se používal při korunovaci krále nebo při slavení výročí korunovace.

Žalm se skládá ze dvou částí. První část, 2. až 7. verš, je díkůvzdáním Bohu za vyslyšení králových proseb. Druhá část, 8. až 13. verš, je prorockým zaslíbením. Žalm končí sborovou prosbou, aby Bůh uskutečnil svá zaslíbení a lid jej oslavil zbožnými písněmi.

Po nadpisu, který se jako mnohé další žalmy zmiňuje o sbormistrovi a králi Davidovi, následuje vlastní text písně:

Hospodine, z tvé síly raduje se král,
jak velice jásá nad tvou pomocí!

Počáteční verše uvádějí téma: Jde o vztah mezi Hospodinem a králem. Izraelský král se nachází ve zvláštním vztahu k Hospodinu. Má přednostní právo přednášet své prosby Hospodinu. Tak čteme např. v 2. žalmu: “Požádej mě a dám ti v majetek národy, do vlastnictví končiny země” (Ž 2,8).

Obě slovesa “raduje se” a “jásá” vystihují častou reakci na lidí, kteří vnímají Boha jako zachránce a pomocníka. Z těchto veršů můžeme také pochopit, jak byl chápán izraelský král. Byl zástupcem skutečného krále, Hospodina; byl ustanoven k tomu, aby prosazoval Boží vládu ve svém národě. Proto se raduje ze zvláštní Boží ochrany, proto zpívá píseň chvály na Boží pomoc, kterou opět obdržel. Tato pomoc znamená pro něho i celý národ spásu.

Splnil jsi mu, po čem v srdci toužil,
neodepřels, co jeho rty žádaly.

Izraelský král se nachází v obzvláště blízkém vztahu k Hospodinu. Má také výsadní právo přednést svou prosbu Hospodinu. Bůh není zdrojem radosti jen pro krále, ale také pro národ. V tomto dialogu je král zcela závislý na Bohu, vzdává Hospodinu úctu. Proto se je vyslyšen a národ mu důvěřuje.

Neboť jsi mu vyšel vstříc s hojným požehnáním,
vsadils mu na hlavu korunu z ryzího zlata.
Žádal od tebe život: dopřáls mu
dlouhá léta na věčné časy.
Veliká je sláva jeho, protožes mu pomohl,
ozdobils ho ctí a vznešeností.
Učinils ho věčným požehnáním,
oblažils ho radostí před svou tváří.
Neboť král doufá v Hospodina,
z milosti Nejvyššího nezakolísá.

Zde jsou popsány jednotlivé Boží dary. Důležitý je hned začátek: “vyšel jsi mu vstříc”. Takto je vyjádřena Boží náklonnost. Tato náklonnost znamená, že od Boha vychází iniciativa k vyvolení a požehnání. Král se účastní požehnání, které začíná u Abraháma: “I řekl Hospodin Abramovi: “Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním. Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země” (Gn 12,1-3). Požehnání znamená podle biblického pojetí zlepšení života v celé jeho šíři.

Veršem – “vsadils mu na hlavu korunu z ryzího zlata” – je vyjádřena králova vláda nad celým Božím lidem. Projevem Božího požehnání je také dar dlouhého života. Požehnání provází krále po celý život. Platí – jako požehnání Davidovi – provždy: “Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu otcem a on mi bude synem. Když si bude počínat zvráceně, budu ho trestat metlou a ranami jako kteréhokoli člověka. Avšak svoje milosrdenství mu neodejmu… Tvůj dům a tvé království budou před tebou trvat navěky, tvůj trůn bude navěky upevněn” (2 S 7,13-16). Požehnáním se králi dostává podílu na Boží nádheře a vznešenosti. Společenství s Bohem jej naplňuje radostí. Tato radost pramení z důvěry v Hospodina. Král totiž nespoléhá jen na vlastní moc a schopnosti. Zvláštní vztah k Bohu mu propůjčuje pevnou jistotu.

Oslava královy korunovace se podle některých badatelů opakovala každý rok. Král při ní údajně vstupoval do chrámu jako kněžský prostředník svého lidu: “Já však pro velikou tvou milost smím vstoupit do tvého domu, padnu na tvář před tvým svatým chrámem v bázni před tebou, Hospodine!” (Ž 5,8). “Hospodin přísahal a nebude toho litovat: “Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchizedechova!” (Ž 110,4). Tato skutečnost byla předpokladem jeho zdárného působení.

V 7. verši čteme: “Učinils ho věčným požehnáním”. Podobné bylo zaslíbení Abrahamovi. V něm a skrze něho dojdou požehnání také ti, kteří ho dříve neznali. Ve společenství s Bohem pocítí radost. Králova radost plyne z důvěry v Hospodina, nikoli z vlastní moci a schopností. Nachází se pod zvláštní Boží ochranou: “Má věrnost a láska bude ho provázet, ve jménu mém zmohutní jeho síla… Navěky mu zachovám svou milost, má smlouva s ním platit nepřestane… svou milost mu však neodejmu a svou věrnost neporuším” (Ž 89,25.29.34).

21. žalm pokračuje 9. a 10. veršem:

Tvá ruka ať dostihne všechny tvé nepřátele
tvá pravice ať najde ty, kdo tě nenávidí.
Polož je jako do žhoucí pece,
jakmile se objeví tvoje tvář.
Hospodin ať je stráví ve svém hněvu,
ať zhltne je oheň.

Královo postavení není ohrožené, stojí za ním Hospodin. S tím souvisí také překonání a zničení nepřátel. Královým posláním není boj – ten vybojuje Hospodin. Avšak svému pomazanému svěří vykonání soudu nad pokořenými protivníky: “Požádej mě a dám ti v majetek národy, do vlastnictví končiny země” (Ž 2,8). Vše je vylíčeno pomocí obrazů, které odrážejí tehdejší vladařské způsoby. Je jisté, že král může s úspěchem zasáhnout proti nepříteli. V našem žalmu nejde o osobního protivníka, ale o cizí nepřátele, kteří se svým králem vytáhli proti Izraeli. Věty – “tvá ruka ať dostihne všechny tvé nepřátele, tvá pravice ať najde ty, kdo tě nenávidí” – hovoří o vypátrání nepřátel. Pomýšlí se na pouštní kmeny, které ohrožují zemi. “Žhoucí pec” a “zjevení Hospodinovy tváře” zastupují Boží moc, která krále podporuje a rozhodne boj v jeho prospěch.

Vyhub ze země jejich plémě,
jejich potomstvo mezi lidmi!
I kdyby se pokoušeli o zlo proti tobě
a úklady vymýšleli, nic nezmohou,
neboť je obrátíš na útěk,
lukem svým namíříš na jejich tváře.

V těchto verších jsou vylíčeny jednotlivé tresty. Nejen jednotliví nepřátelé, ale celé “jejich plémě” bude ze země vyhubeno. Jejich úklady proti Hospodinovu národu nebudou mít úspěch. Rozhodnou se sice pro boj, střetnou se s králem, ten je však na útěku dostihne a s Boží pomocí zvítězí. Krutost a tvrdost, která je obsažena v těchto obrazech, má v žalmech hlubší smysl. Má lidu připomínat přísnost při posledním soudu, kdy bude soudit sám Hospodin. Také prorok Joél volá ve své závěrečné kapitole: “Ať se pronárody probudí a přitáhnou do Doliny Jóšafatu, zasednu tam a budu soudit všechny národy vůkol… Davy a davy jsou v Dolině rozhodnutí a den Hospodinův v Dolině rozhodnutí je blízko” (Jl 4,12.14). S podobně drastickými obrazy se setkáme i v Novém zákoně – v knize Janova Zjevení: “A viděl jsem jednoho anděla, jak stojí na slunci a volá mocným hlasem na všechny ptáky letící středem nebes: “Pojďte, slétněte se k veliké hostině Boží! Budete se sytit těly králů a vojevůdců a bojovníků a koní i jezdců; těly všech, pánů i otroků, slabých i mocných” (Zj 19,17n).

21. žalm končí 14. veršem:

Povstaň, Hospodine, ve své síle,
tvou moc oslavíme zpěvem!

Žalm končí sborovou prosbou “povstaň, Hospodine”. Tato slova mohou znamenat naplnění Božího zaslíbení. Lid bude oslavovat Hospodina zpěvem.

21. žalm můžeme propojit s Nátanovým zaslíbením Davidovi v Druhé knize Samuelově. Vyzdvihuje důležité prvky Božího chování, které sice v náznacích, ale velmi zřetelně směřují k očekávání Mesiáše. Vyvolenému králi Bůh žehná a chrání ho, vyslyší jeho prosby. Bůh je s ním ve vítězném boji a zaručí mu úspěch, když král podřídí své plány Božímu vedení a důvěřuje Bohu.

21. žalm byl původně poděkováním starozákonního Božího lidu za vyslyšení proseb za krále. Víme, že tyto prosby a dík se v dějinách spásy prorocky vztahují na Krista. My se můžeme tento žalm modlit především jako děkovný hymnus za Kristovo královské vítězství nad nepřáteli spásy a jako dík za naše konečné vykoupení: “Radujme se, jásejme a vzdejme mu čest, neboť nadešla Beránkova svatba, jeho nevěsta se připravila” (Zj 19,7).

 
  • Kalendář akcí
    << Kvě 2017 >>
    púsčpsn
    1 2 3 4 5 6 7
    8 9 10 11 12 13 14
    15 16 17 18 19 20 21
    22 23 24 25 26 27 28
    29 30 31 1 2 3 4