Ž 91

Marie Zouharová

 

Zítra začíná Popeleční středou doba postní. V neděli budeme zpívat po prvním čtení některé verše 91. žalmu. Je svědectvím o mocné Boží ochraně. V celém žalmu zakoušíme velkou Hospodinovu dobrotu a moc, které nás bezpečně vedou o ochraňují. V rámci žaltáře se 91. žalmu velmi podobá 46. žalm.

Ačkoli v žalmu není naznačeno, kdy vznikl, na základě okolností, které jsou zde uváděny, řadíme jej mezi žalmy z období po babylonském vyhnanství. Byl složen v prostředí, plném důvěry v Hospodina. Autor byl dobře obeznámen s izraelskou moudrostí. Důraz položil na “prorocké” téma důvěry a vytvořil žalm, který mohl být přednášen v chrámě knězem nebo levitou. Zároveň se s ním může každý člověk ztotožnit jako se svou osobní modlitbou. Objevuje se v něm mnoho obrazů, všechny však vyjadřují na jedné straně ohrožení lidského života, na druhé straně důvěru člověka v neustálou Boží dobrotu.

Už první slova jsou vyznáním důvěry:

Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího,
kdo dlíš ve stínu všemocného,
řekni Hospodinu: “Mé útočiště jsi a má tvrz,
můj Bůh, v něhož doufám!”

Toto základní téma prostupuje celý žalm. Kdo s důvěrou hledá u Boha ochranu, nalezne ji. První verš se obrací k člověku, který už “přebývá v ochraně Nejvyššího” a “dlí ve stínu všemocného”. Tento člověk je navzdory své blízkosti vůči Bohu vyzván, aby hledal v Hospodinu své útočiště. Má vyznat svou důvěru slovy: “mé útočiště jsi a má tvrz, můj Bůh, v něhož doufám!”

Výraz “stín” se často používá ve smyslu ochrany. Tomuto obrazu velmi dobře rozuměli lidé, kteří žili v zemi, ve které museli snášet palčivý sluneční žár. Prorok Jeremiáš nazývá Hospodina “útočištěm ve zlý den” (Jr 17,17). Hlásá: “Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu” (Jr 17,7).

Výrazy “Nejvyšší” a “Všemocný” používali Kananejci pro své bohy. V Izraeli je však “Nejvyšším Bohem” jedině Hospodin. Mezi různými označeními Boha vyniká osobní oslovení “můj Bůh”. Toto důvěrné vyznání vystihuje ochranu, kterou pociťoval jednotlivec.

Věta – “jsi mé útočiště a má tvrz” – byla starozákonnímu člověku srozumitelná. Skalní hrady, nepřístupná místa v horách, která byla někdy jen nepatrně upravená, poskytovala uprchlíkům ochranu. Do takového úkrytu se schoval např. David před Saulem: “…David byl ve skalní skrýši. Prorok Gad řekl pak Davidovi: “Nezůstávej ve skalní skrýši. Odeber se do judské země…” (1 S 22,4n). Proto je tento obraz vhodným znázorněním Boží ochrany. Za útočiště byly nejčastěji považovány oltáře a svatyně, protože se věřilo, že v nich je přítomen Bůh. V Izraeli však tato představa ustoupila představě, podle které Bůh není vázán na určité místo, ale spojuje se s člověkem, ať už se tento člověk nachází kdekoli.

Text žalmu pokračuje:

Neboť on tě vysvobodí z léčky ptáčníka,
ze zhoubného moru.
Ochrání tě svými perutěmi,
uchýlíš se pod jeho křídla,
štít a pavéza je věrnost jeho.
Nemusíš se bát noční hrůzy,
šípu létajícího ve dne,
moru, který se plíží ve tmě,
nákazy, jež pustoší o polednách.
I když padne po tvém boku tisíc a po tvé pravici deset tisíc,
k tobě se přece nepřiblíží.
Svýma očima jen můžeš hledět,
a spatříš odplatu bezbožníků.
Neboť Hospodin je tvé útočiště:
za ochranu zvolil sis Nejvyššího.
Nepřihodí se ti nic zlého
a útrapa se nepřiblíží k tvému stanu.
Vždyť svým andělům přikázal o tobě,
aby tě střežili na všech tvých cestách.
Na svých rukou tě ponesou,
abys nenarazil o kámen svou nohou.
Po zmiji a hadu budeš kráčet,
šlapat budeš po lvu i draku.

Mnoha obrazy je vylíčen svět, který se stal pro věřícího nepřátelským. Žalmista zdůrazňuje základní poselství: “Bůh tě vysvobodí”. Následující obraz je převzat z oblasti lovu: “vysvobodí tě z léčky ptáčníka”. Podobně jako lovec klade sklopné sítě, aby chytil ptáky, tak kladnou lstiví lidé nástrahy Hospodinovým věrným. Z této nástrahy nelze uniknout vlastními silami – jen s pomocí Boží. Právě tak byli lidé bezmocní vůči moru. Vedle války a hladu byl právě mor postrachem starověkého Orientu.

Ochrání tě svými perutěmi,
uchýlíš se pod jeho křídla,

Větou “uchýlíš se pod jeho křídla” je vystižena Hospodinova ochrana. Ve Starém zákoně se Boží péče mnohokrát přirovnává k ochranným křídlům orla. Tento obraz najdeme už v Druhé knize Mojžíšově: “Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě” (Ex 19,4). V Páté knize Mojžíšově se praví: “Jako bdí orel nad svým hnízdem a nad svými mláďaty se vznáší, svá křídla rozprostírá, své mládě bere a na své peruti je nosí, tak Hospodin ho vedl, žádný cizí bůh s ním nebyl” (Dt 32, 11n). Stejné přirovnání se objevuje v knize Rút: “Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!” (Rt 2,12). Týž obraz používá 17., 36., 57. a 63. žalm (Ž 17,8; 36,8; 57,2; 63,8). V Novém zákoně se setkáme s podobnou představou v Matoušově evangeliu. Ježíš říká Jeruzalému: “…kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!” (Mt 23,37).

V 91. žalmu je připojen další obraz, a sice z oblasti válečnictví: “štít a pavéza je věrnost jeho”. Má vyjádřit ochranu před násilím, před nepřátelským náporem zvenčí.

Nemusíš se bát noční hrůzy,
šípu létajícího ve dne,
moru, který se plíží ve tmě,
nákazy, jež pustoší o polednách.

Tyto verše vypočítávají vše, na co člověk pomýšlí s hrůzou; kde se cítí bezradný a bezmocný. Podle starověké představy je lidský život ohrožován démonickými silami, nepřátelskými mocnostmi a nemocí.

Obraz “šípu létajícího ve dne” lze vykládat různě. Může být myšlen blesk, sluneční paprsky, které způsobují úpal, nebo se pomýšlí na záhubu, kterou přináší nemoc. S podobnou myšlenkou se můžeme setkat např. v knize Job: “neboť ve mně vězí střely Všemocného, můj duch se napájí jejich jedem, seřadily se proti mně hrůzy Boží” (Jb 6,4); podobně někdo naříká v 38. žalmu: “Vždyť se do mě zaryly tvé šípy, dopadla na mě tvá ruka” (Ž 38,3). Noc znamenala – mimo jiné – nekontrolovatelné dění, které přinášelo zkázu. Lidé, důvěřující v Hospodina, nalézají u něho ochranu a bezpečí.

Následující verš rozvíjí už zmíněné katastrofy:

I když padne po tvém boku tisíc a po tvé pravici deset tisíc,
k tobě se přece nepřiblíží.

Tímto veršem nechce žalmista říci, že člověka, který věří v Hospodina, nemůže postihnout žádné neštěstí. Je třeba zdůraznit, že Boží ochrana je mocnější než to, co ohrožuje život věřících. Vše je v jeho rukou. Hospodin zachraňuje, ochraňuje, udržuje život.

Svýma očima jen můžeš hledět, a spatříš odplatu bezbožníků.

Ten, kdo hledá ochranu u Boha, vidí, jak na konci vypadá odplata bezbožníků.

Pak se opakuje hlavní myšlenka celého žalmu:

Neboť Hospodin je tvé útočiště:
za ochranu zvolil sis Nejvyššího.

Věřící nachází ochranu u “Nejvyššího. Tato věta zní jako nějaká věštba. Mluví zde nejspíš kněz nebo prorok. Nazývá Hospodina svým Bohem a chválí žalmistu, že se neuchýlil k jinému Bohu Jen u Hospodina najde svůj domov.

Nepřihodí se ti nic zlého
a útrapa se nepřiblíží k tvému stanu

Představa o stanu je převzata ze života kočovníků. Takto však můžeme uvažovat o lidském životě. Podobně jako žili kočovníci se svými stády na určitém území omezenou dobu, je i lidský život omezen prostorem a časem. V tomto prostoru a čase je však neustále chráněn Hospodinem.

Vždyť svým andělům přikázal o tobě,
aby tě střežili na všech tvých cestách.
Na svých rukou tě ponesou,
abys nenarazil o kámen svou nohou.

Skutečnost, že andělé jsou vysláni jako ochránci izraelského národa i jednotlivce, nalezneme na více místech Starého zákona. Andělé jsou dokladem všemocné Boží ochrany. Neviditelný Bůh se jejich prostřednictvím zjevuje smrtelnému člověku a ujišťuje ho o své blízkosti a pomoci.

Po zmiji a hadu budeš kráčet,
šlapat budeš po lvu i draku.

Výraz “šlapat po něčem nebo po někom” označuje ve Starém zákoně přemožení nepřítele. Kdo je pod Boží ochranou, nemusí se bát žádné temné moci. Proto může “šlapat po lvu i draku”, kteří byli pokládání za nepřekonatelné nepřátele člověka.

Vysvobodím ho, protože lne ke mně,
ochráním ho, protože zná mé jméno.
Vyslyším ho, až mě bude vzývat,
budu při něm v tísni,
zachráním ho a oslavím.
Nasytím ho dlouhým věkem
a ukáží mu svou spásu.

Závěrečná slova žalmu jsou zaslíbením. S ochranou jako Božím darem mohou počítat lidé, kteří doufají v Boha. Neznamená to však, že by člověk mohl Boha ovlivňovat svou prosbou či přáním. Bůh zůstává tajemně skryt. Nevíme, proč si nás vyvolil. Kdo se modlí nemůže s Bohem manipulovat. Ježíš varuje před takovou snahou, když je pokoušen ďáblem na poušti: “Je psáno: Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého” (Mt 4,6). Ježíš zde cituje starozákonní příkaz z Páté knihy Mojžíšovy (Dt 6,l6). Věřícímu stačí vědomí, že Pán je s ním – navzdory těžkostem, které může prožívat. V Janově evangeliu čteme: “Hle, přichází hodina, a již je zde, kdy se rozprchnete každý do svého domova a mne necháte samotného. Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou. To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět” (J 16,32n).

Církev se modlí 91. žalm každou neděli po druhých večerních chválách – v rámci poslední části breviáře, kterou se každodenní modlitba uzavírá. Příslib Boží ochrany se vztahuje na společenství církve i na každého věřícího.

 
  • Kalendář akcí
    << Čvn 2017 >>
    púsčpsn
    29 30 31 1 2 3 4
    5 6 7 8 9 10 11
    12 13 14 15 16 17 18
    19 20 21 22 23 24 25
    26 27 28 29 30 1 2