Zkouška a pokušení v Bibli

Marie Klašková

 

Milé posluchačky a milí posluchači! V dnešním pořadu „Bible v liturgii“ se budeme zabývat tématem, které je nám blízké z naší každodenní zkušenosti. České slovo zkouška má dva základní významy. První je orientován na určitou činnost. Zkouška jako něco, co člověk zkusí ve sportu, znalostech či dovednostech. Druhý význam zachycuje spíš pasivní působení na člověka: zkouška jako utrpení, nemoc, neúspěch či úmrtí někoho blízkého. Také tyto skutečnosti označujeme někdy slovem zkouška.

Podobně je tomu s významem slova pokušení. V tomto slově cítíme něco příjemného, co má však nepříjemný dopad. Může se týkat věcí duchovních i běžných. Člověk je pokoušen, musí sám v sobě bojovat s určitou rádoby příjemnou představou. Jednoduchým příkladem může být touha člověka, který má nařízenou dietu, po tučném kousku masa či přeslazeném zákusku. Podobnou zkušenost má každý z nás a měli ji snad i lidé v době, kdy vznikala Bible. Proto se nyní ponořme hlouběji do zákoutí tohoto tématu v Bibli.

V Bibli najdeme oba termíny – zkouška i pokušení. Zkouška má vést k životu, kdežto pokušení směřuje ke smrti. Bůh zkoušel člověka už v rajské zahradě. Nemůžeme brát doslova vše, co je napsáno v příbězích o stvoření. Tyto texty máme vždy číst se zřetelem na dobu, kdy byly napsány, a na obrazný způsob vyjadřování. Stvořitel svěřuje člověku vše živé. Dává mu také svobodu v rozhodování a očekává od něho lásku a důvěru. Člověk se však rozhoduje proti Bohu, k jehož obrazu byl stvořen. V okamžiku zkoušky a s ní související volby přichází pokušení, jehož původcem je satan. Člověk mu neodolá a rozhoduje se proti Bohu, porušuje jeho zákaz. Podléhá pokušení a upadá do hříchu a jeho důsledku: smrti. Člověk volí sám sebe, odděluje se od Boha s touhou po životě. Je však podveden a nachází nahotu a smrt. Od té doby je člověk zmítán množstvím zkoušek a bez Boží pomoci a milosti by nebyl schopen v nich obstát. Bůh slibuje člověku vykoupení: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi potomstvo tvé a potomstvo její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu“ (Gn 3,15).

Tímto příběhem začínají dějiny spásy. Člověk propadá smrti, ale současně očekává vykoupení, vysvobození. Bůh člověka zkouší mnoha různými způsoby, kterými zkoumá jeho srdce: „To vás zkouší Hospodin, váš Bůh, aby poznal, zda milujete Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší“ (Dt 13,4). Bůh zkoumá, zda člověk žije pro něho či nikoli. Všimněme si některých významných starozákonních osobností. Prvním příkladem bude praotec Abraham. Bůh mu slibuje zemi, potomstvo a velké jméno. Abram odchází na jeho pokyn ze své země do země nové, neznámé. Vidíme ho jako muže obrovské víry. Ale hned následující příběh ukazuje, že také Abram neobstojí v Boží zkoušce. Ze Zaslíbené země odchází do Egypta a tam se vzdává své ženy. Chce zachránit sebe, a proto obětuje svou vlastní ženu. Některé Boží zkoušky jsou z lidského pohledu nepochopitelné. Na začátku dvaadvacáté kapitoly První knihy Mojžíšovy čteme: „Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: …vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Moria a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ (Gn 22,1-2). Bůh chtěl vyzkoušet Abrahamovu oddanost a žádal po něm jediného syna, skrze kterého se měla naplnit Boží zaslíbení. Abraham však v této náročné zkoušce obstál – také Izák vyšel z této zkoušky živý a zdravý. Bůh někdy žádá mnoho, z lidského pohledu snad až příliš mnoho. Bůh však zkoušel Abrahamovu víru a důvěru. Abraham v této zkoušce obstál, a mohlo tak dojít k naplnění všech Božích zaslíbení.

Izák je podroben zkoušce neplodností své ženy – přesněji řečeno – nejen Izák, ale už jeho otec Abraham – a také jeho syn Jakub. Všichni tři měli neplodné manželky. Izák prosil za svou ženu Rebeku Hospodina a on ho vyslyšel. Izák obstál v náročné zkoušce dvacetiletého soužení bez potomků a dostává za svou důvěru Bohu dvojčata – Ezaua a Jakuba. Také v Jakubově životě objevíme mnoho Božích zkoušek. Jednou z nich je boj o milovanou Ráchel. Jeho láska k ní byla zkoušena čtrnáct let. Ani po tak dlouhé době, kdy musel za ni sloužit, nedostává automaticky potomka. Až po mnoha letech se Ráchel narodí syn Josef.

Bůh nezkouší jen každého jedince, ale i celý národ. Izrael je vyvolený národ, se kterým Bůh uzavřel smlouvu. Tento národ však není o nic lepší než ostatní národy. Navzdory jeho nevěře se o něj Bůh stará a vyvádí je z egyptského otroctví. Na poušti zkouší Bůh důvěru svého lidu. Lidé nemají vodu a vzpouzí se proti Hospodinu, který se slituje a dá vodu ze skály. V Druhé knize Mojžíšově čteme: „To místo pojmenoval Massa a Meriba (to je Pokušení a Svár) podle sváru Izraelitů a proto, že pokoušeli Hospodina pochybováním – Je mezi námi Hospodin nebo ne?“ (Ex 17,7). Ke stejné události se vrací devadesátý pátý žalm: „Nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse, kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy“ (Ž 95,8-9). Lidé, které Hospodin vyvedl z Egypta, pochybují o jeho přítomnosti v jejich středu. Dostávají sice vodu, po které touží, ale do Zaslíbené země vstoupí až jejich potomci. Na poušti stráví čtyřicet let, než vymře vzpurné pokolení. Vidíme, že nejen Bůh zkouší člověka, ale že také člověk může z mnoha důvodů pokoušet Boha.

V některých biblických spisech se setkáme s polemikou o utrpení spravedlivého. Velmi jednoduše řečeno, lidé si mysleli, že pokud jednají dobře a spravedlivě, bude se jim také dobře dařit. Utrpení přichází na toho, kdo byl zlý a nečestný. Problém však nastal, když se objevil spravedlivý člověk, kterého postihlo utrpení. Charakteristickou postavou je Job. V Bibli najdeme knihu Job, která relativizuje všeobecné mínění o odplatě. Spravedlivý Job je stižen utrpením, nemocí a smrtí svých dětí. Ani jeho vlastní žena a přátelé mu nerozumí. Satan – kníže tohoto světa – ho podrobuje tvrdé zkoušce. Když v ní Job obstál, obdržel všeho dvojnásobek. V knize Judit, která je jednou z nejmladších starozákonních knih, najdeme vysvětlení pro utrpení a zkoušky spravedlivých: „Především však děkujme Hospodinu, našemu Bohu, který nás podrobuje zkoušce jako naše otce. Připomeňte si, co učinil s Abrahamem jak podrobil zkoušce Izáka a co se stalo Jakubovi… Jako je nespálil v ohni, když zkoumal jejich srdce, tak ani nás nepotrestal. Hospodin však švihá ty, kdo se mu přibližují, aby jim dal výstrahu“(Jdt 8,25-27). O zkoušce Abrahama, Izáka i Jakuba jsme si již říkali. Tito praotci mají být vzorem celému národu. Měli blízký vztah k Hospodinu – přesto a možná právě proto – byli také od něho tvrdě zkoušeni. Kniha Judit nabízí vysvětlující odpověď: Bůh švihá ty, kdo se k němu přibližují, zkouší je víc než ostatní.

Jak Bůh slíbil již na počátku, dal lidstvu vykupitele, Ježíše Krista. Také on byl zkoušen, podobně jako každý jiný člověk. Ježíšovy zkoušky bychom mohli rozdělit do dvou skupin: přezkoušení Bohem či satanem – a zkoušky ze strany lidí.

Ježíš byl postaven satanem do situace, ve které první člověk neobstál. Satan mu dává tři lákavé návrhy. Nejdříve má proměnit kameny v chleby. Pak nabízí všechna království světa za klanění. Třetí pokušení spočívalo ve zneužití Božího synovství k divadelnímu představení. Na všechna pokušení reaguje Ježíš rázně: „Je psáno – nebudeš pokoušet Hospodina, svého Boha“(Lk 4,12). Ďábel pak od něho odešel a znovu se ukázal v Getsemanech před smrtí na kříži. V Ježíšovi se překrývá zkouška a pokušení, ale Ježíš nad obojím vítězí. Ukazuje svou věrnost a lásku v mnoha podobenstvích.

Druhou velkou zkouškou, o které jsem se již zmínila, je kříž. Náročnost boje v Getsemanské zahradě nám evangelisté přibližují krvavým potem. Pro každého z nás je důležité, že také v této zkoušce Ježíš obstál. Boj s pokušením ukončil slovy absolutní odevzdanosti do Boží vůle: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň“ (Lk 22,42). Překonáním všech pokušení a zkoušek plní Ježíš zaslíbení daná po pádu prvních lidí. Ježíš je novým Adamem, který překonává satana, a je tak dokonalým obrazem Otce. Smrtí však jeho život nekončí, ale nastává slavné vzkříšení. Co Adam ztratil, Ježíš znovu získává. Vstává z mrtvých k životu, a tím dává všem lidem naději na věčný život, o který člověk přišel, jakmile podlehl pokušení.

Ježíš je také zkoušen lidmi, kteří měli o Mesiáši docela konkrétní představy. Očekávali od něho, že se stane králem a zbaví je římské okupace. Požadovali na něm senzace a zázraky. V Nazaretu nemohl udělat mnoho zázraků pro nevěru svých rodáků. Při ukřižování jej pokoušeli ti, kdo šli okolo, i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. V Matoušově evangeliu čteme: „… zachraň sám sebe! Jsi-li Syn Boží, sestup s kříže!… Je král izraelský, ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! Spolehl se na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj!“ (Mt 27,40-43). Tato pokušení ze strany lidí se nápadně podobají pokušením ze strany ďábla na začátku Ježíšova působení. Je pokoušen, aby ukázal svou velikost a moc, aby se projevil jako Syn Boží. On však těmto lákavým pokušením nepodléhá, ale spoléhá na svého Otce, umírá, ale třetí den vstává z mrtvých, a tím nám získává naději na věčný život.

Ježíš – stejně jako praotcové, Job a jiné biblické postavy – může být pro každého člověka vzorem. Všichni byli zkoušeni a pokoušeni. Obstáli však a obdrželi za to věnec slávy.

 
  • Kalendář akcí
    << Čvn 2017 >>
    púsčpsn
    29 30 31 1 2 3 4
    5 6 7 8 9 10 11
    12 13 14 15 16 17 18
    19 20 21 22 23 24 25
    26 27 28 29 30 1 2