Znamení

Marie Klašková

 

Milé posluchačky a milí posluchači! Tímto týdnem končí církevní rok. Příští neděle je první v době adventní. Touto nedělí začíná nový liturgický rok. V Písmu svatém se často setkáme s tématem znamení. Podívejme se na toto téma pohledem Starého i Nového zákona.

Národy v okolí Izraele se zabývaly hledáním a výkladem různých znamení. Zvláště v Egyptě či Babylónii můžeme jen těžko rozlišit mezi hledáním znamení a magií. Zkoumání znamení se u těchto národů stávalo součástí bohoslužby. Běžné byly nejrůznější amulety a modly.

Naproti tomu se Starém zákoně jsou znamení vždy těsně spjata s Božím slovem, které tato znamení vysvětluje. Znakového jednání si můžeme všimnout zvláště v chování proroků. Hospodin řekl o Izaiášovi: „Jako chodí můj služebník Izaiáš nahý a bosý po tři roky a na znamení a předzvěst pro Egypt a pro Kúš, tak požene asyrský král zajatce egyptské a vysídlence kúšské, mladíky i starce, nahé a bosé, s odhaleným zadkem, Egyptu k hanbě“ (Iz 20,3-4). Izaiáš chodil nahý a Boží slovo vysvětlovalo jeho podivné chování. Izraelité si měli uvědomit, že nemohou spoléhat na Egypt jako na spojence proti Asyřanům. Neboť Asyřané dobudou Egypt a poženou Egypťany i všechny přistěhovalce nahé a bosé do zajetí. Také v jednání proroka Ezechiela můžeme najít mnoho znamení. Ezechiel si měl vzít cihlu a vyrýt do ní Jeruzalém. Pak se měl snažit ho dobýt. 390 dní ležel na boku a dobýval město. Jídlo i pití měl přesně odměřeno. Když si chtěl upéci chléb, musel ho připravit na lidských výkalech. Viděno pouze z lidského hlediska, jde často o nepochopitelné záležitosti. O několik veršů dál je celé jeho jednání Hospodinem vysvětleno. Jeruzalém bude obléhán a dobyt. Izraelité budou jíst nečistá jídla. Izaiášovo i Ezechielovo chování určitě lidi pobouřilo a vyvolalo v nich otázku po smyslu jejich jednání. Takové chování, vysvětlené Božím slovem, bylo znamením budoucnosti.

Nejen Bůh dává znamení, ale také člověk touží po znameních, která by mu poskytla jistotu, že s ním mluví sám Bůh. Gedeon prosil Hospodina: „Jestliže jsem opravdu našel u tebe milost, dej mi nějaké znamení, že se mnu mluvíš ty sám!“ (Sd 6,17). O Gedeonovi nemáme v Bibli mnoho zpráv, ale připomeňme si ještě jedno znamení, které si vyžádal od Hospodina. Gedeon má bojovat s Midjanity. Není si příliš jist vítězstvím, proto žádá znamení. Na zemi rozprostřel ovčí rouno a řekl: „Bude-li rosa jenom na rouně a všude po zemi bude sucho, poznám, že mou rukou vysvobodíš Izraele, jak jsi řekl“ (Sd 6,37). I stalo se tak. Gedeon si pro jistotu žádal nové znamení. Opět rozprostřel rouno a ráno byla všude rosa, jen rouno bylo suché. Tomuto dvojímu znamení uvěřil a vydal se do úspěšného boje s Midjanity.

Některá znamení mají více funkcí. Bůh dal Mojžíšovi znamení, aby mu lid uvěřil a aby jimi odpověděl na faraónovu žádost o zázrak. Také události, kterými Bůh trestá Egypt, dosvědčují Hospodinovo slovo, a jsou proto znameními. Současně jsou pro svou neobvyklost označeny jako zázraky – podle jejich trestající funkce je také nazýváme egyptskými ranami. Na deseti egyptských ranách můžeme snad nejlépe vidět, že znamení neodpovídají na otázku „jak?“, ale spíše na otázku „proč?“. Bůh vyvádí svůj lid z otroctví, protože lid k němu volal a prosil o pomoc. Díky těmto velkým znamením se ukazuje velká Boží moc.

Starozákonní autoři se snaží odstranit vše, co by odpoutávalo znamení od Božího slova. Znamení a slovo Boží jsou dvě pevně spojené skutečnosti. Vždy se poukazuje na víru či poznání, ale také na možnost neuposlechnutí. Znamení nikdy nepůsobí sama o sobě, ale jsou vždy Božím darem.

Pojďme se teď, milí posluchači, věnovat tématu znamení na pozadí Nového zákona. V evangeliích najdeme mnoho znamení, která učinil Ježíš. Pisatelé evangelií používali k řeči o znameních tří různých výrazů: znamení, zázrak, div. Smysl všech znamení, zázraků a divů je však shodný – přivádějí člověka k Bohu. Největším a nejdůležitějším znamením v Novém zákoně je Ježíšovo zmrtvýchvstání.

Židé očekávali, že Mesiáš vykoná divy, srovnatelné s divy při vysvobození z Egypta. Mesiáš byl v představách lidí vůdcem, který porazí pohanské Římany a zajistí Židům samostatnost. Ježíš neplní tato očekávání, ale přináší lidem znamení, která naznačují příchod Božího království. Ježíšovy zázraky potvrzují jeho kázání.

V takzvaných synoptických evangeliích – Matoušově, Markově a Lukášově – se dovolávají znamení převážně zákoníci a farizeové. V Matoušově evangeliu čteme: „Tehdy řekli někteří ze zákoníků a farizeů: ´Mistře, chceme od tebe vidět znamení.´ On však jim odpověděl: ´Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše´“(Mt 12,38-39). Ježíš reaguje přísně na touhu po znameních. Pokolením zlým a zpronevěřilým nazývá lidi, kteří se považovali za elitu Izraele. Některá znamení a zázraky se opakují ve všech třech evangeliích. Jiná jsou charakteristická pro určité evangelium. V synoptických evangeliích jsou Ježíšovy podivuhodné činy většinou označovány jako zázraky.

V Janově evangeliu jsou Ježíšovy zázraky označovány výhradně slovem „znamení“, protože jsou důsledně chápány jako zjevení Ježíšovy slávy. Prvním Ježíšovým znamením bylo proměnění vody ve víno na svatbě v Káně Galilejské. Autor evangelia končí událost v Káně slovy: „Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili“ (J 2,11). Podstatné není samotné znamení, ale poselství, které se skrze ně dává člověku. Znamení jsou jakoby ukazatele při cestě, které člověku naznačují směr, jímž má jít dál. Člověk, který pochopí jejich význam, se stává poutníkem na cestě za Ježíšem. Víra není automatickým důsledkem zázraku, ale je spíše předpokladem správného porozumění. Podíváme-li se z druhé strany, mají být Ježíšova znamení pobídkou a pozváním, aby se člověk vydal na cestu víry. Člověk nesmí stavět svou víru na znameních a zázracích. Velmi zřetelně se to ukazuje při Ježíšově setkání s lidmi po zázračném rozmnožení chlebů. Po tomto nasycení se vypráví, jak Ježíš kráčel po moři. Ráno ho však zástupy opět hledaly. Ježíš jim však řekl:„Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se. Neusilujte o pomíjejí pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný“ (J 6,26). Zástupy zůstávají ve svém hledání u mimořádné povahy události a nepoznávají její vnitřní smysl. Následující dialog zcela zřetelně ukazuje, oč Ježíšovi šlo a jak ho lidé nepochopili. Na otázku, co tedy musí činit, aby konali skutky Boží, Ježíš odpovídá: „´Toto je skutek, který žádá Bůh, abyste věřili v toho, koho on poslal.´ Řekli mu: ´Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš?´“ (J 6,29-30). Nestačilo jim zázračné rozmnožení chlebů, ale sami chtěli určovat podmínky, za kterých by byli ochotni uvěřit. Víra, která je podmíněná pouze znameními, není pro Ježíše pravou vírou. Spojitost znamení a víry je vyřešena na konci Janova evangelia. Vzpomeňme si na Tomášova slova: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím“ (J 20,25). Když se Ježíš Tomášovi zjevil, říká mu: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili“ (J 20,29). Tato slova jsou jasnou kritikou postoje těch, kteří spatření zázračných věcí činí podmínkou své víry a jimž nestačí svědectví vyjádřené slovy. V Janově evangeliu najdeme sedm zázračných znamení, čtyři z nich se nacházejí jen v tomto evangeliu. Je to proměnění vody ve víno na svatbě v Káně Galilejské, uzdravení chromého, uzdravení slepého a vzkříšení Lazara. Tato znamení vynikají určitým stupňováním zázračnosti. Od proměnění vody ve víno po vzkříšení Lazara. Vrcholem všech znamení je Ježíšova smrt a vzkříšení.

Letnicemi začíná řada nových znamení a divů, které podobně jako Ježíšova znamení a zázraky potvrzují slova apoštolů. Pavlovo kázání je přijímáno jako Boží slovo právě v důsledku znamení a zázraků, které posluchači vidí a které jsou konány mocí Božího Ducha.

Existují také klamná znamení a proroci, které posílá ďábel. Tato znamení mají svést lidi na špatnou cestu. Ve Druhém listu Soluňanům čteme: „Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila“ (2 Sol 2,9). Autor knihy Zjevení povzbuzuje zkoušené věřící svými viděními, mezi které patří symbolická postava ženy bojující s drakem. V knize Zjevení čteme: „A ukázalo se veliké znamení na nebi. Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. … Tu se ukázalo na nebi jiné znamení. Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami a na každé hlavě měl královskou korunu“ (Zj 12,1.3). Postava ženy symbolizuje církev, která zvítězí nad mocnostmi temnoty – drakem. Církev dovede lidi k pravému životu a klanění jedinému pravému Bohu.

V neděli budeme číst úryvek z jedenadvacáté kapitoly Lukášova evangelia. Této kapitole se říká „apokalyptická“. To znamená, že se věnuje skrytým věcem, které je třeba poodhalit. Vypráví o konci světa, najdeme v ní předpověď zničení jeruzalémského chrámu a druhého příchodu Syna člověka – Ježíše Krista. Uslyšíme: „Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách“ (L 21,25). Druhý příchod Syna člověka bude doprovázen mnoha znameními. Ježíš tuto skutečnost přibližuje učedníkům pomocí podobenství o fíkovníku. Fíkovník je znamením. Když se začne zelenat, znamená to, že léto je blízko. Podivná znamení na nebi nemají probouzet zvědavost ani úžas. Ohlašují příchod Božího království.

Doba adventní nás vybízí ke větší bdělosti a připravenosti a příchod Pána Ježíše. Během čtyř neděl se máme připravovat na Vánoce, na narození Páně. Také ostatní čtení jsou vybrána tak, aby vybízela posluchače k radosti, bdělosti a připravenosti.

V prvním čtení budeme slyšet slova proroka Jeremjáše. Podrobně jsme se jimi zabývali již v pondělním pořadu Bible v liturgii. Připomeňme si alespoň několik veršů: „Hle, přicházejí dny,…,kdy splním to dobré slovo, které jsem vyhlásil!…V oněch dnech a v onen čas způsobím, aby Davidovi vyrašil výhonek spravedlivý, a ten bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost“ (Jr 33,14-15). Bůh plní své sliby v pravý čas. Slíbil příchod Mesiáše. V době adventní se na tento příchod zvláště připravujeme.

Druhé čtení uslyšíme z Prvního listu Soluňanům. Pavel vybízí věřící v Soluni, aby byli připraveni na druhý Kristův příchod. Říká jim: „Žijte tak, abyste se líbili Pánu!“ (1 Sol 4,1). Jaký život se líbí Kristu, to známe z evangelií a vlastně i z celé Bible. Žijme tak, abychom byli vždy připraveni na Jeho příchod a nebyli jím nepříjemně překvapeni a zaskočeni.

 
  • Kalendář akcí
    << Kvě 2017 >>
    púsčpsn
    1 2 3 4 5 6 7
    8 9 10 11 12 13 14
    15 16 17 18 19 20 21
    22 23 24 25 26 27 28
    29 30 31 1 2 3 4