Bibliodrama

Bibliodrama a hra v rolích

Bibliodrama je souhrnným pojmem pro vícerozměrovou práci s Biblí. Pojem „bibliodrama“ je odvozen od „psychodramatu“. Zatímco však u psychodramatu jde spíš o terapii, kdy je v popředí jednotlivec, u bibliodramatu je prvotní záležitostí proces ve skupině.

Bibliodrama chce prožít lidské jednání a porozumět mu v rámci biblických obrazů, symbolů a vyprávění.- ať už se uskutečňuje jako hra v rolích, divadlo, pantomima nebo hlubinně psychologická práce.
Skupina se pokouší dramatickým ztvárněním vcítit do biblických textů a najít vztah mezi svou skutečností a skutečností popisovanou v textu.Důležitá je přitom identifikace. Jestliže se vcítím do určité role, vnímám „dřívější dobu dnes“. Tradice a aktuální situace se navzájem interpretují.

„Nadčasovost starého příběhu – mohl by se odehrávat v kterékoli době – účastníci vnímají a vyjadřují gesty tak, aby ho mohli znovu objevit v každodenním životě“ (W. Teichert).

Ačkoli neexistuje žádné pevné schéma postupu, v praxi se osvědčil následující průběh:

1. krok: „zahřívací fáze“, cvičení uvádějící do atmosféry (tělesné cviky, meditace…).
2. krok: fáze hry (neznamená jen text zahrát, ale aktualizovat, pokusit se o vzájemné působení mezi textem, rolemi a našim životem).
3. krok: zpracování v rozhovoru (vyhodnocení toho, co jsme při hře viděli a cítili; vztahy, které se ve hře objevily).

Všechny tři fáze je možné uplatnit v různém sledu – podle odlišných aspektů textu.

Následují některé jednodušší možnosti hry v rolích:

  • Role příběhu rozdáme několikrát, vždy jiným účastníkům. V rozhovoru uvedou herci svůj pohled na roli. Z jejich názorů vznikne mnohovrstevný obraz (srovnatelný s mnoha hlasy, které si v nás mohou také odporovat. Na rozdíl od hry dáme v každodenním životě průchod jen jednomu hlasu).
    Namísto toho, abychom text jednoduše zahráli, mělo by dojít na konflikty příběhu a možná řešení. Má-li se něco takového podařit, je nezbytné, aby moderátor stanovil přesný rámec hry. Předem musí určit, kdy (tehdy nebo dnes) a kde se příběh odehrává a kdo (ve svobodě) převezme kterou roli. Nejsou-li role jasné, dochází k neustálému prolínání různých rovin, na kterých se děj odehrává. (Pro aktualizaci by tedy měla být základem aktuální situace.)
  • Každý účastník zvolí nejprve v textu pojem, do kterého se pokusí vcítit. Pak začne tento pojem na „jevišti“ předvádět ostatním. (Moderátor přitom může pomáhat různými impulsy.)
    Potom přijde někdo další se svým pojmem, pokouší se mu dát vlastní výraz a navazuje vztah k předcházejícímu (např. chrám – farizej), pak nastupuje třetí atd. Tato metoda vyžaduje pozorného a zkušeného moderátora.
  • Vytvořit sochu: Každý si v textu vybere slovo nebo obrat, který se pokusí učinit svým vnitřním vlastnictvím. Nejprve každý znázorní slovo (nebo obrat) postojem, jako by byl sochou. Pak může skupina 3-4 předvést ostatním své výtvory, jak následují za sebou. Je nezbytné, aby následoval rozhovor, při kterém se vyhodnocuje.
    Alternativa: Skupina 4-5 vyjádří slovo společně. Ke ztvárnění je možné použít barevných šátků.
 
  • Kalendář akcí
    << Zář 2017 >>
    púsčpsn
    28 29 30 31 1 2 3
    4 5 6 7 8 9 10
    11 12 13 14 15 16 17
    18 19 20 21 22 23 24
    25 26 27 28 29 30 1