Kalendář akcí

<< Říjen 2024 >>
PÚSČPSN
30 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous slide
Next slide

Ez 33,1-9

Petr Chalupa

 

O 23. neděli v liturgickém mezidobí uslyšíme jako první čtení úryvek z knihy proroka Ezechiela.

Celou knihu lze rozdělit na tři části. V první (kap. 1-24), která snad z hlediska vzniku patří do doby před r. 587 před Kristem, tedy do doby před zničením chrámu Babylóňany, hlásá prorok Judsku a Jeruzalému odsouzení, zpochybňuje nedotknutelnost města a ničí naděje odvedených na brzký návrat.

Druhá část obsahuje výroky proti cizím národům (kap. 25-33). Ve třetí části (kap. 33-48) se prorok cítí poslán, aby pozvedal a utěšoval sklíčené, aby je připravoval na novou záchranu a obnovení života ve vlasti.

Náš úryvek je úvodem k této části knihy. Ezechiel je povolán, aby se stal strážným pro Izraelův dům. Verše našeho úryvku pojednávají o funkci proroka jako strážného. Text je rozdělen opakovaným oslovením na dvě části. První vyjadřuje úkol hlásat Izraeli pomocí takzvaného kazuistického právního předpisu, tedy předpisu vycházejícího z určitého případu. Tento úsek sice v neděli neuslyšíme. Je však důležité poslechnout si jej, aby vybrané verše navázaly na verše bezprostředně předcházející.

Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, mluv k synům svého lidu a řekni jim: Jestliže přivedu na nějakou zemi meč a lidé té země si ustanoví ze svého středu strážného a on uvidí na zem přicházet meč, zatroubí na polnici a varuje tak lid. Jestliže se však ten, kdo slyší zvuk polnice, nedá varovat, ať si přičte vlastní smrt, když ho stihne a zasáhne meč. Slyšel zvuk polnice, nedal se varovat, ať si přičte vlastní smrt; (strážný) však varoval, a tím i sama sebe zachránil. Jestliže však strážný uvidí blížit se meč a nezatroubí na polnici, takže lid není varován, a meč přijde a někoho zasáhne, ten bude postižen pro svou vlastní vinu, jeho krev však budu vymáhat z ruky strážného.

Důsledky trestuhodného zanedbání ze strany člověka, který je ve své službě odpovědný za druhé, nám jsou dodnes snadno srozumitelné. Zároveň je pochopitelné, že lidé, kteří nedbají na výstrahy, sami si zaviňují případné neštěstí.

Můžeme si všimnout, že slovy „přivedu na nějakou zemi meč…“ je do právního sporu vtažen sám Hospodin.

Druhá část začíná novým Hospodinovým oslovením proroka. Znovu se připomíná, že je jmenován strážným. Tento úsek se však už zabývá pouze jednáním strážného.

Nuže, synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš z mých úst slovo, napomeň je mým jménem.

Ezechiel dostává úkol varovat – v původním hebrejském textu – dokonce před samotným Hospodinem. Projevuje se zde nepochopitelnost Božího jednání. Hospodin tasí meč proti svému lidu, aby jej pro neposlušnost zahubil. Zároveň však ustanovuje svému lidu strážného, aby před mečem, s nímž sám přichází, varoval a pokusil se tak tragické důsledky napadení vyloučit. Takové jednání je vysvětlitelné jedině v duchu výroku z 18. kapitoly: „Mám snad zalíbení v zločincově smrti – praví Pán, Hospodin – anebo spíše chci, aby změnil své chování a byl živ?“ (Ez 18,23).

Když řeknu bezbožnému: Zemřeš! a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. Když se však budeš snažit odvrátit bezbožného od jeho chování, aby se změnil, ale on nezmění své chování, zemře pro svoji nepravost, ty však sám sebe zachráníš.

V jeruzalémském chrámě se zřejmě pronášely v určitých situacích výroky rozhodující o životě. Život přitom znamená společenství s Bohem – dar, který byl udělen ve svatyni, na místě Boží přítomnosti – ovšem za předpokladu poslušnosti vůči Hospodinovým přikázáním. Každé narušení společenství s Bohem hříchem znamená vydání do moci smrti. Život je naproti tomu zaručen pouze v případě, že Hospodin zůstává se svým lidem. Snad proto říká prorok Amos: „Hledejte dobro, a ne zlo, abyste žili, aby opravdu byl Hospodin, Bůh zástupů, s vámi – jak říkáte“ (Am 5,14).

Ezechielova slova zazněla v babylónském vyhnanství – daleko od zničeného chrámu. V této situaci slibuje Bůh život člověku, který ho vyznává dodržováním jeho ustanovení.

Neúprosné „zemřeš“ je odpovědí na neposlušnost vůči konkrétnímu příkazu – neustále přitom jde o jednotlivce. Být strážným spočívá tedy v napomínání k dodržování přikázání, jejichž přestoupení vede ke smrti. Znamená to, že nejvlastnějším prorokovým úkolem je starat se o život adresátů poselství. Za tento život nese odpovědnost.

K odsouzení došlo zničením Jeruzaléma a Judska v roce 587 před Kristem. Obnoveným ustanovením proroka dává Hospodin najevo svou ochotu darovat život. K tomu je však zapotřebí proroka jako člověka napomínajícího a varujícího. Má svůj úkol vykonávat věrně – jinak mu hrozí trest smrti.

Následující Ezechielův text zdůrazňuje těsný vztah mezi lidským jednáním a důsledky, které takové jednání přináší – důsledky, kterými není nic menšího než volba mezi životem a smrtí:

Ty tedy, synu člověka, řekni Izraelovu domu: Stále mluvíte takto: Lpí na nás naše zločiny a hříchy, pro ně my hyneme, jak bychom mohli zůstat naživu! Řekni jim: Jako že jsem živ – praví Pán, Hospodin – nemám zalíbení v hříšníkově smrti, ale aby hříšník své chování změnil a byl živ; změňte, změňte své špatné chování! Proč byste měli zemřít, izraelský dome?

Základem naděje na záchranu ohroženého života je Hospodinovo zalíbení nikoli ve smrti provinilce, ale v životě kajícníka, který změnil své jednání.

Prorok opět uvádí různé případy, ke kterým mohlo docházet ve vztahu mezi spravedlivým a hříšným jednáním, mezi rozvíjením života a ohrožením smrtí.

Ty, synu člověka, řekni synům svého lidu: Spravedlnost nezachrání spravedlivého, když bude hřešit, ale hříšník nebude klopýtat ve své bezbožnosti, když se od ní odvrátí – jak spravedlivý nezachová svůj život pro spravedlnost, když bude hřešit. Když řeknu spravedlivému, že bude živ, ale on spoléhá na svou spravedlnost a dopouští se nepravosti – všechny jeho spravedlivé skutky budou zapomenuty, zemře pro svoji nepravost, kterou spáchal. Když řeknu hříšníkovi, že zemře, ale on se od svého hříchu odvrátí, bude jednat podle práva a spravedlnosti, vrátí zástavu, nahradí uloupené, bude zachovávat příkazy, které dávají život, a nebude páchat nepravost, jistě bude žít a nezemře. Nevzpomene se na jeho hříchy, které spáchal, jednal podle práva a spravedlnosti – jistě bude živ.

Reakce Ezchielových posluchačů je nečekaná. Nevšímají si Boží nabídky, jak se zachránit, ale obviňují Boha, že údajně nejedná správně.

Synové tvého lidu však řekli: Pán nejedná správně! Oni však nejednají správně! Neboť odvrátí-li se spravedlivý od své spravedlnosti a bude-li páchat nepravosti, kvůli nim zemře. Odvrátí-li se však bezbožný od své bezbožnosti a bude-li jednat podle práva a spravedlnosti, kvůli nim bude živ. Vy však říkáte: Pán nejedná správně! Každého z vás budu soudit podle jeho chování, Izraelův dome!

V celém úryvku si můžeme nejprve všimnout zvláštního napětí v Hospodinově jednání. Hospodin oznamuje odsouzení, zároveň však prorokovou výzvou k pokání varuje před soudem. Chce svůj lid zničit, zároveň však prorokovým slovem nabízí možnost vyhnout se odsouzení. Čteme-li tyto texty jako křesťané, nejsme daleko od Pavlovy nauky o ospravedlnění bezbožných. Pavel píše Římanům (5,10):

„Jestliže jsme byli s Bohem usmíření smrtí jeho Syna v době, kdy jsme byli s ním ještě znepřáteleni, tím spíše – po usmíření – budeme zachránění Kristovým životem.“

U pojmu život se na chvíli zastavme. Znamená totiž sílu, plnost a vnitřní dynamiku. V pravém smyslu je životem jen život neporušený, zajištěný a zdravý. Nejde jen o vyloučení fyzické smrti. Všechna narušení života bídou, nemocí, nepřáteli, strachem, samotou a proviněním jsou vnímána jako vpád smrti do oblasti života. Život proto znamená plnost smysluplné a radostné existence. V Janově evangeliu říká Ježíš:

 „Já jsem přišel, aby ovce mohly žít, a to v hojnosti“ (10,10).

Dále je nápadné zaměření na jednotlivce. Před tím se hovořilo o odsouzení celého národa, nyní se nabízí jednotlivci možnost obrátit se a tak dosáhnout záchrany. Ve svobodě se může obrátit, a to v protikladu k osudovému společenství provinilců.

Úryvek však zdůrazňuje především odpovědnost, kterou má prorok jako strážný. Nesplní-li svůj úkol, bude se zodpovídat ze smrti hříšníka, kterého nevaroval.

Také nositelé autority v křesťanském společenství mají podle Nového zákona silné prorocké rysy. Poslání strážného mají vykonávat nejen vzhledem k celé obci, ale také s ohledem na jednotlivce. Nemá ovšem přitom jít o pedantské moralizování, ale o neúnavné vyzývání k lásce, jako to naznačuje úryvek z listu Římanům pro příští neděli:

„Nebuďte nikomu nic dlužní – jen vzájemnou lásku. Neboť kdo druhého miluje, splnil zákon“ (Ř 13,8).

K bratrské službě strážného je však vyzván každý člen společenství, jak připomíná nedělní úryvek Matoušova evangelia:

 „Když tvůj bratr zhřeší proti tobě, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal“ (Mt 18,15).