Kalendář akcí

<< Prosinec 2021 >>
PÚSČPSN
29 30 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

Jméno a obřízka ve Starém zákoně

Marie Klašková

 

Při dnešním zamyšlení si povíme něco o jménu, jeho významu, o volbě a změně jména v bibli. Také si přiblížíme obřad, který je pro Židy charakteristický, který však my už prakticky neznáme, a tím je obřízka.

Zpravidla hned po narození dostávalo dítě jméno. Určovala ho někdy matka, jindy otec, ale často i příbuzní. Pro Orientálce byla ve jménu utajena zvláštní moc. Dodnes se Arab vrhá k zemi, aby ho kletba druhého nezasáhla, ale aby jej přelétla. Slovo nebylo pouhý zvuk. Největším trestem bylo vymazání jména. Čí jméno bude zapomenuto, toho památka vymizí ze země, žádná vzpomínka po něm nezůstane. V knize Job čteme: „Jeho památka vymizí ze země, nezůstane po něm nikde jméno“ (Jb 18,17).

Bůh k člověku přivedl všechna zvířata, aby viděl, jak je nazve. Své stvoření završuje tím, že každou z hvězd volá jménem, jak píše prorok Izajáš: „Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem“ (Iz 40,26b).

Velmi záleželo na volbě jména. Samotná jména prvních lidí mají vyjádřit jejich podstatu. „Adam“ znamená hebrejsky člověk, „ adama“- je hebrejsky půda, země. Už ze znění těchto dvou slov můžeme odvodit určitou etymologickou souvislost.

Adam pojmenoval svou ženu Eva, hebrejsky –„chavá“, což je život dávající, protože měla být matkou všech lidí. Kniha Genesis (Gn 3,20) nám o tom podává následující svědectví:

„Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých.“

S velikou oblibou se užívalo jmen, jejichž jednou částí bylo Boží jméno. Na osobních jménech se dá také sledovat vývoj teologických úvah, splývání a srůstání božstev. Ve Starém zákoně se často setkáme se jmény, obsahujícími „El“, jež označuje božstvo všeobecně. Tento kořen je obsažen například ve jménu Michael, které znamená –„Kdo jako Bůh?“. Další výraz, jehož se používá pro označení Boha jsou čtyři hebrejská písmena: jód, hé, vau a hé. Tento výraz přepisuje Český ekumenický překlad jako Hospodin. Vlastní Boží jméno je obsaženo např. ve jménu Jozue neboli Jehošua, což česky znamená „Hospodin je spása“.

Ženy často mívaly jména rostlin, např.: šóšana, počeštěno Zuzana, znamená lilie; Támar je hebrejsky palma. Často se setkáváme s názvyzvířatDebora je například včela, Lea – koza, Ráchel – ovce, Jonáš – holub,Káleb – pes. V těchto jménech jsou pravděpodobně zachyceny dozvuky takzvaného totemismu.

Pojmenování dítěte bývalo velmi rozmanité. U mnohých jmen nelze přesně určit jejich význam. V Ježíšově době se v Izraeli s oblibou dávala jména po rodičích nebo jiných příbuzných.

Když Bůh dává člověku nové jméno, znamená to, že se jeho život zcela změní. Abramovi rozšířil jméno na Abrahám, což znamená Otec hlučícího davu pronárodů; jeho žena Sáraj obdržela jméno Sára, tedy – Kněžna; Jakub neboli Úskočný dostavá jméno Izrael, což znamená – Zápasí Bůh. Jestliže je takovým symbolickým jménem obdařeno dítě, má to většinou prorocký význam. Prorok Ozeáš má pojmenovat svou dceru Lórucháma – Neomilostněná, aby tak jasně vyjádřil vztah mezi Hospodinem a jeho nevěrným lidem.

Většina všech jmen ve Starém zákoně má  svůj vlastní význam a symbolický smysl. Změna jména byla znamením změny života, postavení, povolání.

Druhým tématem, kterým se dnes budeme zabývat je obřízka.

Původ tohoto obyčeje měl jen málo  společného s výklady dnešních Židů o hygieně. Nejstarší stopy po obřízce nacházíme již v 3. tisíciletí v Egyptě. Obřízka bývala vykonána v době pohlavního dospívání nebo před sňatkem a měla zajišťovat normální sexuální život. Symbolizovala také vstup do plného života kmenového společenství. Byl to iniciační obřad.

Obřízka také původně souvisela s přírodními kulty, zdůrazňujícími plodivou sílu. Starověký Přední Východ tyto představy silně zdůrazňoval a v mnohých kultech se setkáváme i s prostitucí, jinde zase s vyklešťováním – např. v Sýrii nebo Babylónii. Přitom nešlo o žádné výstřednosti, ale o vážné náboženské představy, vyvolané tvořivou a plodivou silou přírody. V Izraeli pak byla obřízka pojímána až druhotně jako znak sounáležitosti a duchovní jednoty. Pochopitelně časem upadl v zapomění její původní, předizraelský a neizraelský smysl.

Starý zákon nám podává trojí zprávu o zavedení, popřípadě obnoveníobřízky. První ji zavádí Hospodin prostřednictvím Abraháma ke zpečetění smlouvy. Zprávu o tom nalezneme v První knize Mojžíšově: „Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán“ (Gn 17,10).

Druhá zmínka se nachází v knize Jozue: „Zhotov si kamenné nože a znovu zaveď podruhé pro Izraelce obřízku“ (Joz 5,2-9).

Třetí zmínka je ve Druhé knize Mojžíšově a týká se Midjánky Sipóry. Je to také jediná zmínka ve Starém zákoně, kdy obřízku provádí žena: „Tak vzala Sipora kamenný nůž, obřezala předkožku svého syna“ (Ex 4,25).

Oba poslední případy dokládají, že se obřízka netýkala nemluvňat. Jozue obřezal izraelské syny na pahorku Atalot, což je v překladu pahorek předkožek. V tomto místním označení se snad dochovala stopa toho, že kdysi obřezávali hromadně všechny dospívající jinochy a předkožky pak zakopali nebo spálili. V každém případě to byl úkon obřadný a u Izraelců byl podmínkou k účasti na jiných obřadech.

Tím, že se obřízka posunula do doby krátce po narození, dostala jiný význam. Stala se iniciačním obřadem, který symbolizoval vstup do náboženského společenství. Chlapci bývali obřezáni většinou 8. den po narození. Čteme tak ve Třetí knize Mojžíšově: „Osmého dne byla obřezána jeho předkožka“ (Lv 12,3).

Také Jan Křtitel a Ježíš byli podle Zákona obřezáni osmého dne, jak se o tom zmiňuje evangelista Lukáš:

Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš
Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš…“ (Lk 1,59;2,21).

V První a Druhé knize Mojžíšově se dočteme, ze obřízce podléhali všichni mužští obyvatelé domácnosti, tedy i otroci. Stejně tak cizinci,pokud se chtěli zúčastnit např. „hostiny velikonočního beránka“:

„Abraham tedy vzal svého syna Izmaela a všechny zrozené ve svém domě i všechny koupené za stříbro, všechnu svou čeleď mužského pohlaví a obřezal jejich neobřezané tělo…“ (Ex 12,48).

„Jestliže by u tebe pobýval host a chtěl by připravit Hospodinu hod beránka, nechť je u něho obřezán každý mužského pohlaví a potom bude smět přistoupit a tak učinit a bude jako domorodec v zemi“ (Gn 17,23).

Pátá kniha Mojžíšova mluví také o symbolické obřízce srdcí. Obřízka je znamením znovuzrození a odpuštění, pokání a obnovy. Bůh tak očišťuje člověka od viny a činí ho schopným milovat a poslouchat Boha. Obřízka srdce má přímou souvislost s novou smlouvou. Z Páté knihy Mojžíšovy uslyšíme:

„Obřežte tedy svá neobřezaná srdce a už nebuďte tvrdošíjní“ (Dt 30,6)
„Hospodin, tvůj Bůh, obřeže tvé srdce i srdce tvého potomstva a budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a budeš živ“
 (Dt 10,16).

Obřízka byla v Izraeli zavedena jako viditelné znamení smlouvy mezi Hospodinem a jeho lidem. Nebyla žádným novým „vynálezem“ Izraelitů, ale převzali ji od okolních národů. V Izraeli ji poprvé na příkaz Hospodinův zavádí Abrahám na znamení smlouvy a zaslíbení. V Páté knize Mojžíšově a u proroků je zdůrazněna obřízka srdce jako symbol očištění a obrácení člověka k Bohu. Jak už bylo řečeno, také Ježíš byl podle Zákona osmého dne obřezán. Zítra si budeme liturgicky připomínat jeho Uvedení do jeruzalémského chrámu.