Kalendář akcí

<< Březen 2022 >>
PÚSČPSN
28 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

List Římanům

Marie Klašková

 

Milí posluchači, v dnešním pořadu Bible v liturgii se budeme zabývat „listem Římanům“. Ve sbírce listů apoštola Pavla je uveden jako první. Je to dáno nejen délkou, ale také teologickým obsahem. V listu Římanům najdeme mnoho slov, která se často opakují. Více než sedmdesátkrát se zde vyskytují slova „zákon“ a „všichni“. Alespoň šedesátkrát se opakují slova „spravedlnost, víra a hřích“.

Při čtení listu Římanům si všimněme také častých starozákonních citací. Najdeme zde minimálně sedmdesát přímých citátů ze Starého zákona, které jsou převzaty ze čtrnácti starozákonních knih. Citace pocházejí z Pěti knih Mojžíšových, z takzvaných historických knih a proroků. Většina citátů je ze Žalmů a Izajáše.

Kdo je autorem listu Římanům? Badatelé se shodují na autorství apoštola Pavla. Otázkou jsou pouze poslední dvě kapitoly. Příkladem nejednoznačnosti může být závěrečná chvalořeč, kterou najdeme v posledních verších šestnácté kapitoly: „Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista. V ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno, nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou. Jedinému moudrému Bohu buď skrze Ježíše Krista sláva na věky věků. Amen“ (Řím 16,25-27). Tato slova nejsou obsažena v některých významných rukopisech. Také volbou výrazů, obratů a myšlenek se výrazně liší od Pavlova slohu. Pravděpodobně se jedná o pozdější vsuvku, kterou do tohoto listu dodal někdo z pozdějších redaktorů všech Pavlových listů. V některých rukopisech je tato vsuvka zařazena již do čtrnácté nebo patnácté kapitoly. Všimněme si ještě jedné zajímavosti. Existuje domněnka, že šestnáctá kapitola byla původně součástí jiného listu. Hlavním důvodem této hypotézy je obsah této kapitoly. Pavel v ní pozdravuje mnoho osob, navzdory skutečnosti, že v Římě nikdy nebyl. Tolik pozdravů mohl Pavel psát spíše do Efezu, tedy obce, ve které delší dobu pobýval. Můžeme si však jen těžko představit, že by nějaký list do Efezu obsahoval jen tyto pozdravy. Kde se v tom případě ztratil zbytek? List Římanům by bez šestnácté kapitoly žádné pozdravy neobsahoval. Je samozřejmě možné, že některé osoby, které Pavel znal, se přestěhovaly do Říma. Mezi Řeckem a Římem byl v té době velmi čilý ruch a pohyb zpráv i osob. Tato domněnka však více problémů přináší než řeší. V dnešní době je proto tento názor zastáván poněkud méně, než tomu bylo dříve.

Řekli jsme si, že list napsal apoštol Pavel. Nyní se budeme zabývat otázkou,kde tento dopis psal? Místo napsání listu Římanům není nikde výslovně zmíněno, proto je nelze s jistotou určit. Psal ho pravděpodobně z Korintu v zimě roku 57 až 58, na konci třetí misijní cesty. Skutečnost, že byl právě v tomto městě, dosvědčuje zmínka o jáhence Foibé: „Doporučuji vám naši sestru Foibé, diakonku církve v Kenchrejích“ (Řím 16,1). Kenchreje byly východním přístavem Korintu. Dalším znamením pro Korint je pozdrav na konci listu Římanům: „Pozdravuje vás Gaius, který svůj dům otevřel mně i veškeré církvi“ (Řím 16,23). Je to týž Gaius, o kterém Pavel mluví na začátku Prvního listu Korinťanům: „Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil kromě Krispa a Gaia“ (1 Kor 1,14). Pavel se chystal k cestě do Jeruzaléma nebo se již nacházel na této cestě. Tuto domněnku můžeme vyvodit z patnácté kapitoly: „Zatím však se chystám do Jeruzaléma, abych přinesl pomoc tamějším bratřím“ (Řím 15,25). Do Jeruzaléma chtěl Pavel plout lodí z korintského přístavu. Ve Skutcích apoštolů čteme o Pavlově cestě: „Prošel tamější krajiny, vytrvale povzbuzoval bratry slovem Božím a přišel do Řecka, kde strávil tři měsíce. Když se chystal vyplout do Sýrie, zosnovali proti němu Židé úklady, a proto se rozhodl vrátit se přes Makedonii“ (Sk 20,3-4).

Milí posluchači, už víme, že tento list napsal apoštol Pavel pravděpodobně z Korintu. Stojí před námi další otázky: Pro koho byl napsán tento list? Kdo byli Římané? Kolik křesťanů tam již tehdy žilo? List Římanům není adresován jedné církevní obci, jako například list Efezanům nebo Galaťanům. Pavel se obrací ke všem Římanům, když píše: Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti. Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista“ (Řím 1,7). Z listu vyplývá, že Pavel píše jak Židům, tak i pohanům. Toto složení římské obce bylo podnětem pro mnoho těžkostí a také důvodem pro napsání tohoto listu. Pavlovi záleželo na tom, aby právě církev v centru římského impéria byla důkladně poučena o základech křesťanské víry. Právě římská církev musela nejvíce obhajovat svou víru proti všem útokům. Mnoho tamních křesťanů skončilo svůj život mučednickou smrtí.

Již jsme si řekli, že Pavel v této obci nikdy předtím nebyl. V úvodu svého listu vyslovuje přání navštívit ji: „Bůh, jemuž z celé duše sloužím evangeliem o jeho Synu, je mi svědkem, jak na vás bez ustání pamatuji při všech svých modlitbách a prosím, zda by mi konečně jednou nebylo z vůle Boží dopřánodostat se k vám (…) Rád bych, abyste věděli, bratři, že jsem už často zamýšlel přijít k vám, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce, tak jako mezi jinými národy, ale až dosud mi v tom bylo vždy zabráněno“ (Řím 1,9-13). Pavel chtěl působit hlavně tam, kde se evangelium ještě nehlásalo. Svou práci ve východní části římské říše pokládal již za ukončenou. Chtěl se vydat do Španělska, jak čteme v patnácté kapitole: „Nyní však už pro mne není žádné volné polev těchto končinách. Už mnoho let k vám toužím přijít, až se vydám do Hispanie(Řím 15,23-24). Zastávka v Římě mu měla tuto cestu umožnit, proto si připravoval svou cestu do Říma takovýmto dopisem. Zdali se do Španělska někdy dostal, zůstává nezodpovězenou otázkou.

Počátky křesťanství v Římě jsou pro nás zahaleny určitým tajemstvím. Křesťanství přinesli do centra římské říše pravděpodobně křesťané pocházející ze židovství, kteří přišli z Jeruzaléma. Někteří mohli zažít seslání Ducha svatého o letnicích na apoštoly, jak se o tom zmiňují Skutky apoštolů. Kromě toho byl mezi Římem a hlavními městy jednotlivých provincií neustálý kontakt. Takže také mnozí z těch, kdo uvěřili Pavlovu hlásání v Řecku a Malé Asii, přišli do Říma a zvěstovali evangelium o Ježíši Kristu. Zakladatelem této církevní obce nemůžeme jmenovat žádného z apoštolů. Tato obec existovala pravděpodobně už ve čtyřicátých letech prvního století. Nejdříve byla složena převážně z křesťanů pocházejících ze židovství, protože Židů žilo v Římě velmi mnoho, pravděpodobně asi padesát tisíc, a měli postaveno třináct synagog. S počátky křesťanství v Římě souvisí pravděpodobně také zmínka historika Suetonia. Ten ve své knize „Život Klaudiův“ píše: „Židy, kteří se z podněcování Chrestova neustále srocovali, vyhnal z Říma“. Je pravděpodobné, že důvodem tohoto vyhnání Židů z Říma byly spory o Ježíše jako mesiáše mezi římskými Židy. Někteří ho jako mesiáše uznávali, jiní ne. Klaudiův dekret se většinou datuje do roku čtyřicet devět. Po tomto zákroku mohli v římské církvi převážit křesťané z pohanství nad křesťany ze židovství. Po Klaudiově smrti se zřejmě mohli Židé do Říma vrátit. V době napsání tohoto Pavlova listu byla křesťanská obec v Římě složená převážně z bývalých pohanů.

Nyní už víme, milí posluchači, kdo, kde a komu tento list napsal. To je výborným předpokladem k obrácení pozornosti na obsah tohoto dopisu. Lépe pochopíme, proč Pavel používá právě tato slova a tento styl. List Římanům obsahuje nejsoustavnější výklad Pavlovy teologie. Je to vlastně výklad ústně tradovaného evangelia, který se vyrovnává s odlišnými názory. Pavel dělí lidstvo na dva velké bloky: židy a pohany. Obě tyto skupiny se snažily najít prostředek, jak se ospravedlnit před Bohem, a tak dojít spásy. Židé žili v domnění, že jejich zvláštní vyvolenost a Mojžíšův Zákon je osvobodí od Božího hněvu. Řekové se oddávali studiu a moudrosti, ale méně dbali na svůj mravní život. Pavel hlásá, že Ježíš Kristus přišel všechny lidi osvobodit od jejich bloudění. Jeho evangelium má za cíl ospravedlnění člověka a jeho spásu. V tomto listu mluví Pavel hodně o ospravedlnění. Celý list můžeme rozdělit na dvě velké části. Prvních jedenáct kapitol se věnuje ospravedlnění člověka skrze víru a druhá část se zaměřuje na Boží spravedlnost v křesťanském životě. Velice stručně si přibližme obsah jednotlivých témat.

V první až čtvrté kapitole staví Pavel na stejnou úroveň Židy i pohany. Zákon ani moudrost nejsou nástroji pro smíření s Bohem, protože jedině víra ospravedlňuje člověka. Všem připomíná příklad praotce Abraháma, který dříve než byl obřezán, byl ospravedlněn vírou. Ve čtvrté kapitole čteme: „Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahámovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry“ (Řím 4,13). Pátá až osmá kapitola se týká především naděje po smrti. Člověk v Kristu je člověkem smířeným s Bohem a určeným k plné slávě. Opakem byla katastrofa v ráji. Adamem lidstvo upadlo do otroctví hříchu a smrti, Kristem však je osvobozeno a včleněno do věčného života. Další kapitoly, devátá až jedenáctá, jsou zaměřeny na situaci Izraele. Před Bohem i jeho Synem Ježíšem Kristem jsou si všichni lidé rovni, Židé i Řekové. Židovský národ zůstává přesto zvláštním lidem Božím.

Druhá část listu Římanům, dvanáctá až patnáctá kapitola, jsou zaměřeny na novou situaci církve, která překračuje národnostní i zeměpisná omezení. Není církví jednoho místa nebo národa, ale stává se univerzálním společenstvím. Pavel zdůrazňuje hlavně lásku a pokoru, ve které mají být všichni křesťané jednotní. Celý list končí několika doporučeními, pozdravy a slavnostním závěrem na konci šestnácté kapitoly.

Závěrem dnešního pořadu Bible v liturgii se pokusme o krátké shrnutí. List Římanům napsal apoštol Pavel pravděpodobně na přelomu let 57 a 58 v Korintu. Dopis byl psán pro křesťany v Římě, které chtěl Pavel navštívit při cestě do Španělska. Je shrnutím Pavlovy teologie o ospravedlnění a víře. Z tohoto listu jsou vybrána druhá čtení pro část liturgického mezidobí v roce označovaném písmenem A. Již po tři neděle jsme naslouchali Pavlovým slovům z listu Římanům a budou nás provázet až do 24. neděle v liturgickém mezidobí.