Marie Klašková

Protože se už velmi blíží svátky narození našeho Spasitele, budeme se dnes věnovat biblickým textům, které se o této významné události zmiňují.

Mnoho poznatků o Ježíšově životě čerpáme z prvotní katecheze apoštolů, ze které vycházejí evangelia. Ale ani kázání Ježíšových učeníků, ani evangelia, se nikdy nesnažila podat Ježíšův životopis ve smyslu, jak jej chápeme dnes. Pro dnešního člověka je životopis bez přesné vnitřní a vnější chronologie tělem bez kostry. Hlavní věc, ke které dnes přihlížíme jsou čísla a data. Když se narodí dítě, zajímá nás, v který den se narodilo, v kolik hodin, kolik vážilo atd.

Evangelisté ovšem neměli v úmyslu psát životopis Ježíše Krista, a proto jim nešlo o přesná data a dějovou kostru. Dva evangelisté, kteří píší slohem nejbližším slohu životopisnému, jsou Lukáš a Jan. V jejich evangeliích se vyskytují určitá chronologická data. Lukáš poukazuje na vnější okolnosti Ježíšova života, tedy vnější chronologii, a Jan se zaměřuje na události Ježíšova života, tedy na určitou vnitřní chronologii.

Evangeliím šlo o duchovní poučení a výchovu, ne však o historickou věrohodnost. Pro tento duchovní cíl bylo třeba vylíčit Ježíšovy činy a jeho učení, ale nebylo nutné zasazovat je do přesného časového rámce a spojovat je s tehdejšími vnějšími událostmi. Původní katechezi šlo o duchovní dědictví, nikoli o vědu nebo učenost. Apoštolé poukazovali na skutky a učení, které vzdělávalo ducha, ale příliš se nestarali o dny a roky. V životě Ježíše Krista jsou údaje jen velmi přibližné. Žádné datum není možné stanovit s jistotou, protože texty, které máme k dispozici, jsou skoupé ohledně čísel a jejich výklad je problematický. V bibli mají čísla význam spíš symbolický, než faktický. S touto nesnází se setkáme už při řešení otázky Kristova narození, porovnáme-li zprávy jednotlivých evangelistů.

Co tedy vlastně víme o Ježíšově narození? Bližší zprávu o příchodu Ježíše na tento svět nám podávají jen dva evangelisté, Matouš a Lukáš. Vyprávění o Ježíšově narození u Matouše a Lukáše patří k biblickým textům, o nichž se nejvíce diskutuje. Cílem tohoto našeho zkoumání nebude však kazit si vánoční náladu nebo zničit tradiční zvyky, které z těchto vyprávění vycházejí. Spíš je třeba najít jádro poselství, které přinášejí, a to možná i za cenu toho, že se zhroutí některé naše představy nebo iluze. Rozdíly mezi Matoušovým a Lukášovým vyprávěním jsou dosti podstatné. Nejdříve si oba úryvky ve zkrácené formě přečteme.

Evangelista Matouš vypráví:

„Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit… A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou. Padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země. Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu… Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí, ve stáří do dvou let“ (Mt 2,1-2; 9-13; 16).

Podle Matoušova vyprávění se tedy zdá, že Josef bydlel se svou snoubenkou Marií v Betlémě už delší dobu, protože měli svůj dům. Evangelista Matouš také píše o mudrcích, kteří viděli hvězdu na východě a přišli se poklonit nově narozenému dítěti – králi. Herodes se bojí o svůj trůn, a tak nechává všechny děti do dvou let povraždit. Mezitím však Maria s Josefem a malým Ježíšem prchají do Egypta.

Nyní si přečtěme Lukášovo vyprávění:

„Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plének a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. V té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově… Když pak uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina.“ (Sk 2,1-12;22)

Lukášovo vyprávění je zcela odlišné. Josef s Marií přicházejí do Betléma kvůli sčítání lidu. O této události se Matouš vůbec nezmiňuje. Nenajdou však volné místo pod střechou, proto se musí uchýlit do stáje, ve které Maria porodí. Také o mudrcích z východu zde není ani zmínky. Ježíšovi se však přicházejí poklonit pastýři, kteří se nacházeli v blízkosti. Jak je vůbec možné, že by Lukáš – údajně lékař – úplně opominul tak drastické Herodovo vraždění? Lukáš se také nezmiňuje o útěku do Egypta, ale právě naopak nechává nově narozeného Ježíše přinést do jeruzalémského chrámu a obětovat Bohu. Mohl by tento fakt uniknout Herodově tajné službě? Podíváme-li se pozorně na oba úryvky, zjistíme, že v obou vyprávěních vystupují – kromě hlavních postav, tedy Ježíše, Marie a Josefa – naprosto jiné osoby.

Podle Matouše se Ježíš narodil za krále Heroda, který zemřel v roce 4 před naším letopočtem. Lukáš umisťuje Ježíšovo narození do doby velkého sčítání lidu za Quirinia. Takové sčítání proběhlo někdy v roce 7 nebo 6 před naším letopočtem a nemělo takový rozsah, jaký popisuje Lukáš. Necháme-li stranou všechny další otázky, které se váží k tomuto sčítání, činí rozdíl mezi dobou narození u Matouše a Lukáše nejméně dva roky. Ani jeden z nich pak nemluví o ročním období nebo o dni, ve kterém se měl Ježíš narodit.

Jak jsme si právě řekli, okolnosti Kristova narození jsou nejasné. Nemůžeme přesně určit rok, den a osoby, které se nějakým způsobem u Ježíšova narození vyskytovaly. Tyto problémy nás vedou k tomu, že musíme klást důraz na teologické poselství, které tyto texty zprostředkují.

Matouš píše své evangelium pro Židy. Proto klade důraz na sdělení, že Ježíš je Davidovým potomkem. Jeho snahou je ukázat v Ježíši z Nazareta očekávaného Mesiáše, předpovězeného Písmem. Paradoxně však v Izraeli nebyl přijat, jak vyplývá z chování Heroda, velekněží a zákoníků. Přijímají ho ale pohané, mudrci od východu. Své poselství opírá Matouš o mnohá starozákonní svědectví. Už v prvních dvou kapitolách Matoušova evangelia se nachází pět starozákonních citací ze čtrnácti, které jsou v celém evangeliu. Hned v první kapitole čteme slova proroka Izajáše:

„Hle, panna počne a porodí syna
a dají mu jméno Immanuel,
to jest přeloženo, Bůh s námi.“ (Mt 1,23; Iz 7,14)

Pak hned ve druhé kapitole, když se Herodes ptá velekněží a zákoníků, kde se má mesiáš narodit, odpovídají mu, jak je psáno u proroka Micheáše:

„Aj ty Betléme v zemi judské,
zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými,
neboť z tebe vyjde vévoda,
který bude pastýřem mého lidu, Izraele.“ ( Mt 2,6 )

Josef s Marií a Ježíšem utíkají do Egypta, odkud se vracejí až po Herodově smrti. Možná nás napadne, proč právě do Egypta? U Matouše je odpověď jasná. Aby se splnilo Písmo:

„Z Egypta jsem povolal svého syna.“ (Mt 2,15; Oz 11,1)  

Ve chvíli, kdy Herodes dal povraždit všechny malé chlapce, cituje Matouš Jeremiášova slova:

„Hlas v Ráma je slyšet,
pláč a veliký nářek.
Ráchel oplakává své děti
a nedá se utěšit,
protože jich není.“ ( Mt 2,18; Jr 31,15)

Matouš chce především ukázat, že Ježíš je očekávaný Mesiáš, který měl přijít. Izrael, ke kterému nejdříve přišel, ho nepřijal. Zato ho však s radostí přijímají pohané.

Lukáš má úplně odlišný pohled. Píše své evangelium pro křesťany z pohanství. Ježíš v jeho evangeliu vystupuje jako milosrdný Spasitel všech lidí. Lukáš se tolik nezajímá o rozdíly mezi Židy a pohany. Pro něho jsou důležitější rozdíly mezi bohatými nebo pyšnými a chudými, kteří potřebují Boha. Lukášův Ježíš přichází hlavně k chudým, protože Boží království je pro chudé. Proto se také podle něho Ježíš nenarodil v bohatém domě, ale v chudých jeslích; Josef a Maria byli utrmácení poutníci na cestě do Betléma, kteří neměli kam hlavu složit. Ježíšovi se nepřicházejí poklonit mudrci od východu s bohatými dary, ale chudí pastýři, kteří pásli svá stáda v okolí a spali pod širým nebem.

Když jsme si přiblížili teologické poselství obou textů, je nám už jistě jasnější, proč si každý z evangelistů všímá jiných aspektů Ježíšova života, Ježíšova narození. Jakékoliv snaha zharmonizovat obě tato vyprávění musí nutně ztroskotat. Jejich síla a význam není v historických datech nebo osobách, tedy v historické věrnosti výpovědí, ale v jejich teologickém poselství. O půlnoční mši svaté při slavnosti Narození Páně budeme číst o Ježíšově narození v Lukášově podání. Při slavnosti Zjevení Páně, 6. ledna, uslyšíme tuto zprávu v pojetí Matoušově.