Kalendář akcí

<< Červenec 2022 >>
PÚSČPSN
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

Ž 112

Petr Chalupa

 

O 5. neděli v liturgickém mezidobí cyklu A zpíváme po prvním čtení některé verše 112. žalmu, který řecký a latinský překlad považují za žalm 111.

Tento žalm patří k takzvaným abecedním žalmům, neboť v hebrejštině začíná každé půlverší vždy dalším písmenem hebrejské abecedy. Takto se mělo napomoci paměti při zapamatování písně. Zároveň jsou tyto žalmy dokladem vynikajících básnických schopností lidí, kteří byli v Izraeli označováni jako lidé moudří. Stačí, když si představíme, že bychom měli vytvořit báseň, jejíž každá následující sloka by začínala vždy dalším písmenem naší abecedy…

Stejně je sestaven i předcházející žalm. Oba jsou navzájem tak těsně propojeny pomocí stejných výrazů a myšlenek, že mohou pocházet od téhož básníka nebo z jednoho kruhu autorů.

Postup hebrejské abecedy nezůstal bez vlivu na uspořádání obsahu. Autor řadí sevřené věty jednu za druhou. Po stránce literárního druhu se setkáváme s poučnou básní, která však má zřetelné rysy chvalozpěvu a děkovné písně.

Žalm vznikl pravděpodobně v době po babylónském vyhanství. Jeho text nenaznačuje, ve které situaci by mohl vzniknout nebo ve které by se používal. Je však velmi blízký několika žalmům, jež se zabývají zbožností spravedlivých, kterou prožívali podle Mojžíšova Zákona. Zejména se zde pomýšlí na odměnu spravedlivého člověka.

Aleluja! Blaze muži, který se bojí Hospodina,
který má velkou zálibu v jeho přikázáních.

Zvolání „aleluja“ nepatří k žalmu, který se jinak pevně drží postupu hebrejské abecedy. Snad kdysi existovala menší skupina takzvaných „alelujových“ žalmů, která byla zařazena do žaltáře právě na toto místo.

Blahoslavenství v prvním verši silně připomíná 1. žalm. Náš žalm však není utvořen podle 1. žalmu – jde spíš o podobnou formu. Šťastný je údajně člověk, který se bojí Hospodina. Bát se znamená v této souvislosti očekávat od někoho jiného zajištění své existence. Kdykoli jde o méně, nejde o skutečnou obavu – totiž tam, kde neočekáváme oporu svého života nebo nedbáme na toho, od kterého musíme očekávat všechno. Spravedliví lidé se považují za ty, pro které je Bůh živou skutečností. Žijí v těsném životním společenství s ním a jeho Zákonem. Tím se liší od bezbožníků a všech podob pozdější, čistě formální zbožnosti. Mají zálibu v jeho přikázáních.

Mocné bude na zemi jeho potomstvo,
pokolení řádných lidí bude požehnáno.
Hojnost a bohatství bude v jeho domě
a jeho štědrost potrvá navždy.

Tyto verše obsahují mnoho zaslíbení pro člověka, který se bojí Hospodina. Jeho život nezůstane bez odměny. Zjevně bylo nutné slibovat spravedlivému člověku šťastnou budoucnost. Jeho život byl obklopen protivníky a zlými zprávami. Hospodin však nedopustí, aby ten, kdo má před ním bázeň, vyšel naprázdno. Takový člověk je naopak na cestě k plnosti spásy. Jeho požehnanému potomstvu je slíbena země. Spravedliví budou mít hojnost a bohatství. Ve Starém zákoně je bohatství znamením Božího požehnání. Odměna se očekává na tomto světě. Je však zároveň určena k projevům štědrosti vůči druhým.

Září v temnotách jako světlo řádným lidem,
je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý.

Jaký význam má spravedlnost v tomto verši? Označuje jednání podle smlouvy s Hospodinem, jež se osvědčuje bázní před ním a zároveň přináší požehnání. Spravedlnost nelze opustit, trvá navždy. Jak už bylo naznačeno, spravedlivý člověk žije mezi protivníky a musí počítat se zlými zprávami. To jsou obrazně temnoty. Je mu ovšem slíbeno, že zazáří jako světlo. Světlo je nejprve a obecně symbolem šťastného života. Někdy je sám Hospodin obrazně světlem (Ž 27,1). V nejširším smyslu je spravedlivý člověk obklopen štěstím, jako by byl ozářen sluncem. Ve všem přijímá Hospodinovu osobní náklonnost. Můžeme také říci, že spravedlivý člověk zrcadlí Hospodinův jas.

Blaze muži, který se slitovává a půjčuje,
stará se o své věci podle práva.

5. verš uvádí známky života, který je podle smlouvy zakotven ve spravedlnosti. Spravedlivý člověk dává a půjčuje. Své obchody provozuje, aniž by požadoval úroky či podváděl. Jedná totiž podle práva: to je podle požadavků Božího zákona.

Neboť navěky nezakolísá,
ve věčné paměti bude spravedlivý.

6.verš začíná potvrzujícím „neboť.“ Pak rozvíjí gratulaci začínající slůvkem „blaze“ v předcházejícím verši: Spravedlivý nezakolísá. „Věčná paměť“ je trvalá vzpomínka, přesahující hranici smrti.

Nemusí se obávat zlé zprávy,
jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina.

Spravedlivý je vyzbrojen proti pomluvám a špatné pověsti, proto se nemusí bát. Tato nebojácnost spočívá v pevnosti jeho srdce a důvěře v Hospodina.

Jeho srdce je zmužilé, nebojí se,
dokud neuzří své protivníky ve zmatku.

Tento verš je obměnou předcházejícího. Spravedlivý člověk sice ještě bojuje, ale vidí už své protivníky ve zmatku, to znamená, že nad nimi vítězí.

Rozděluje, dává chudým,
jeho štědrost potrvá navždy,
jeho moc poroste v slávě.

Obsah tohoto verše se kryje s předcházejícími. V hebrejské textu čteme doslova: „jeho roh poroste v slávě.“ Pozvednutý roh je znamením mocné síly. Obsahově se potvrzuje, že spravedlivý bude ve věčné paměti.

Uzří to hříšník a rozzlobí se,
bude skřípat zuby a zchřadne;
zajde touha bezbožníků.

Závěrečný verš líčí zánik bezbožníků. Bezbožník musí být svědkem triumfu spravedlivého. Skřípání zuby je znamením nezměrného hněvu.

Na první pohled hovoří náš žalm o odplatě. Při bližším pohledu však zjišťujeme, že má charakter zaslíbení. Týká se člověka, který žije v temnotách a ohrožen protivníky. Člověku, jehož život je poznamenán utrpením, je slíbena spása. Spravedlivý člověk má budoucnost – to je hlavní výpověď 112. žalmu. I když je tato budoucnost ve Starém zákoně líčena jako pozemská zaslíbení, přesto se v ní projevuje Boží plnost, jejíž požehnání se týká také tohoto světa. Nejdůležitějším projevem požehnání je pevnost srdce. Jedině z této pevnosti vyrůstá nebojácnost vůči všem nebezpečím, kterým je spravedlivý člověk vystaven, dokud žije. Bázeň před Bohem, která je charakteristikou tohoto života, se prožívá jako radost z Hospodinových přikázání.

Náš žalm vykresluje ideálního člověka. V duchu smlouvy s Hospodinem klade důraz na smlouvu s lidmi, tedy na smysl pro sourozenecké vztahy mezi lidmi. Otevřenost vůči strádajícímu a trpícímu člověku je zároveň branou, kterou vstupuje požehnání od Boha do takového života – a činí jej trvalým.

Jako křesťané vyznáváme, že dokonalý člověk se stal skutečností v Ježíši Kristu. Každý verš našeho žalmu vypovídá svým způsobem o něm. Díky Ježíšovi je také pro nás tento žalm velkou útěchou a zaslíbením. V Denní modlitbě církve nám tyto skutečnosti připomíná 112. žalm při druhých nedělních nešporách čtvrtého týdne.

Žalm zazní při nedělní eucharistické slavnosti po 1. čtení z proroka Izajáše, ve kterém se objevují výzvy k péči o chudé a ubohé s příslibem, že takto jednajícímu člověku – obrazně řečeno – vzejde světlo, tedy bude žít plným a šťastným životem. Přirovnání ke světlu se drží také úryvek z Matoušova evangelia, v němž Ježíš ujišťuje své učedníky, že jsou světlem světa. A vybízí je: „Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“

Ve funkci responzoriálního zpěvu po čtení se objeví 112. žalm také v pátek 6. týdne v mezidobí, kdy zazní po čtení z listu svatého apoštola Jakuba. Úryvek zdůrazňuje pomoc hladovým a nedostatečně oděným lidem jako konkrétní projev víry.

Uvedení žalmu po čteních z knihy Tobiáš v pondělí a úterý 9. týdne v mezidobí napovídá, že právě Tobiáš je příkladem spravedlivého člověka, který je obklopen posměchem a jehož život je dokonce ohrožen. V Denní modlitbě církve se náš žalm zaměřuje právě na tuto příkladnost života, neboť je zařazen do nešpor ve společných textech o duchovních pastýřích a svatých mužích.

Tematika žalmu je nepochybně vhodná také po čtení z Druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům ve středu 11. týdne v mezidobí. V úryvku vybízí apoštol korintské křesťany ke sbírce pro chudé – mimo jiné pomocí citátu z našeho žalmu. Stejné čtení a mezizpěv nacházíme o svátku svatého Vavřince dne 10. srpna. Víme, že mu byla svěřena charitativní činnost v římské církvi.

Žalm zazní také po úryvku z Pavlova listu Filipanům v sobotu 31. týdne, ve kterém apoštol děkuje za podporu, kterou mu filipští křesťané poslali. Jednali podle našeho žalmu jako spravedliví lidé, když byli štědří. Naplňuje se tedy na nich zaslíbení: jsou blahoslavení, jsou šťastní.