Petr Mareček
Apoštol Petr patří zajisté k nejvýznamnějším postavám prvotní církve. Petr, původním jménem Šimon, řecky „Simón“, je jmenován 75krát v Novém zákoně. Jedná se o jméno, které se objevuje pouze v evangeliích a ve Skutcích apoštolů. Hebrejský ekvivalent ke jménu Simón je Šimeon. Toto jméno měl jeden z Jákobových synů a praotců Izraele. Jméno Simon je od doby Aristofana používáno rovněž u Řeků. Volba jména pro Šimona, pro jednoho z pozdějších Ježíšových učedníků, byla zřejmě ovlivněna židovským používáním tohoto jména. Na druhou stranu je třeba mít v patrnosti, že jeho bratr se jmenoval Ondřej (Mk 1,16) a byl tedy nositelem řeckého jména. Šimon však byl nepochybně Židem, pocházel ze židovské rodiny. V souvislosti s tzv. Antiošským konfliktem se apoštol Pavel na Petra obrací slovy: „Jestliže ty, který jsi Žid, nedodržuješ mezi námi židovský zákon, jak to, že nutíš pohany, aby ho dodržovali?“ (Gal 2,14). Toto přiblížení se k pohanům objasňuje, proč je Šimon později jako křesťan vůči pohanům otevřenější než mnozí jeho druzi. Ve Starém zákoně je jméno Šimon použito – kromě jména jednoho z Jákobových synů – již jen v Ezdrášovi 10,31 a v Makabejských knihách. Tam se setkáváme s veleknězem Šimonem, který ve své době sehrál významnou roli. V Novém zákoně se s tímto jménem setkáváme mnohem častěji, častokrát je použito v souvislosti s nějakým přízviskem, například: Šimon Kananejský, popř. zvaný Zélota, Šimon, bratr Páně, Šimon Malomocný, Šimon z Kyrény; Šimon – farizej, Šimon Iškariotský, otec Jidáše Iškariotského, Šimon – mág, Šimon – koželuh.
Šimon, Ježíšův učedník, je však obvykle jmenován v Novém zákoně pomocí označení Petr. Jméno Petr je řeckého původu a znamená skála. Tímto je apoštol nejčastěji jmenován: 156krát. V Novém zákoně se setkáváme pak ještě se jménem Kéfás, které je aramejského původu, a které znamená stejně jako jméno Petr „skála“. Jméno Kéfás je použito pro Petra v Novém zákoně 9krát. Evangelista Jan uvádí, že Petr byl syn Janův, hebrejsky: syn Jochananův. O Petrově matce není žádná zmínka, rovněž není nikde uvedeno její jméno. Záhadné je přízvisko „Bar-Jona“ se objevuje pouze v Ježíšově výroku, který zaznívá bezprostředně po Petrově vyznání: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův (aramejsky: bar-Jona), protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec.“ (Mt 16,17). Obvykle bývá předkládáno vysvětlení, že Jona je zkrácenina jména Jochanan. Formulace v Janově a Matoušově evangeliu se tedy shodují.
Ohledně roku narození Šimona Petra je možné pouze vést spekulace. Podle Jan 21,18 zemřel jako starý muž. Podle tehdejších představ byl člověk starý již ve věku 50 let. Rovněž událost, která popisuje Petra běžícího k prázdnému hrobu po Ježíšově zmrtvýchvstání jej představuje jako staršího člověka. Je možné se domnívat, že se Šimon Petr narodil někdy kolem počátku křesťanského letopočtu. Domovem Šimona Petra byla oblast kolem Genezaretského jezera, které bylo ve Starém zákoně označované jako Kineretské moře. V Ježíšově době toto jezero bylo rovněž nazýváno Galilejské moře nebo Tiberiadské moře.
Synoptická evangelia mluví pouze všeobecným způsobem o domově Šimona Petra v oblasti Genezaretského jezera a pak jeho pozdějším pobytu v Kafarnaum. Janovu evangeliu vděčíme za informaci, že Šimon pocházel z Betsaidy. Betsaidu je tedy možné pokládat za místo jeho narození. Betsaida se stala slavnou díky tetrarchovi Filipovi, který po smrti svého otce Heroda Velikého zdědil severovýchodní oblasti jeho říše: Iturea, Trachonitis, Batanea, Gaulanitis, Auranitis. Zde vládl od roku 4 př. Kr. do roku 34 po Kr. Vesnici Betsaida povýšil na město s novým jménem Julias a učinil ho hlavním městem. Zatímco Josephus Flavius používá pro vesnici nové označení Julias, evangelia zmiňují staré označení Betsaida. Jméno Betsaida znamená „domov ryb“ či „místo rybolovu“. Lidé z Betsaidy se převážně živili rybolovem. Je pravděpodobné, že Šimon Petr se svým bratrem Ondřejem nebyli najatými dělníky, nýbrž samostatní rybáři. Zda příležitostně zaměstnávali námezdní dělníky nebo nádeníky není zcela jisté, avšak je to doloženo pro Jakuba a Jana slovy Markova evangelia 1,20: „Bratři nechali svého otce Zebedea na lodi s najatými pomocníky a odešli s Ježíšem.“ Kromě svého profesního vzdělání v oblasti rybolovu, které člověk obvykle přejal od svého otce, získal Šimon své další vzdělání prostřednictvím synagogy.
V evangeliích je jméno Šimona Petra spojeno s vesnicí Kafarnaum. Zde se nachází dům Šimona a jeho bratra Ondřeje. Důvod přestěhování se z Betsaidy do Kafarnaum nemůžeme s jistotou stanovit. Obvykle je přestěhování Šimona Petra dáváno do souvislosti s jeho sňatkem, protože v Kafarnaum žije v domě rovněž Šimonova tchýně. Také v Kafarnaum se bratři Šimon a Ondřej živili rybolovem. Název Kafarnaum (Kefr Nahum) znamená „vesnice Nahuma“. O kterého Nahuma se jedná, nelze ovšem stanovit. Podle opakovaných svědectví evangelií byla v Kafarnaum synagoga. V evangelní tradici neexistuje místo, se kterým by bylo spjato tolik událostí jako s Kafarnaum).
Povolání Šimona za Ježíšova učedníka je relativně podrobně popsáno ve všech čtyřech evangeliích a je dáno do souvislosti s povoláním dalších učedníků. Forma a způsob líčení této události je však v jednotlivých vyprávěních odlišná. Podle Marka a Matouše je povolán Šimon společně se svým bratrem Ondřejem. Toto povolání se odehrává u Genezaretského jezera a je spojeno rovněž s povoláním bratrů Jakuba a Jana. Ve vyprávění Markova a Matoušova evangelia začíná Ježíšovo působení povoláním prvních čtyř učedníků. Tímto způsobem je zdůrazněno, že od začátku Ježíšova působení existovali svědkové jeho činnosti.
Lukáš se ve svém evangelním vyprávění soustředí na postavu Šimona a spojuje jeho povolání s událostí zázračného rybolovu. Toto povolání se děje po Ježíšově kázání v Nazaretě a činnosti v Kafarnaum, kde uzdravuje posedlého v synagoze a pak Šimonovu tchýni v jeho domě. V okamžiku Šimonova povolání Ježíš pro něj není neznámou osobou. Lukášovi jde v události Šimonova povolání o to, aby představil svým čtenářům Ježíše skrze jeho slova a činy.
Janovo evangelium v podobnosti s Markem a Matoušem líčí události povolání jako úvod veřejného Ježíšova působení. Jan Křtitel přivádí první učedníky k Ježíšovi. Líčení události je ve znamení „hledání a nalezení“. Na první Ježíšova slova v Janově evangeliu: „Co hledáte?“ učedníci reagují protiotázkou: „Kde bydlíš?“ Nedotazují se na jeho dům. Tato otázka se bytostně týká Ježíšova původu a dává vytušit, že jeho domov je u Boha. Událost setkání prvních učedníků s Ježíšem končí Ondřejovým vyznáním: „Našli jsme Mesiáše“, které adresuje svému bratru Šimonovi. V Janově evangeliu se povolání Šimona neděje bezprostředně skrze Ježíšovo slovo, nýbrž zprostředkovaně skrze jeho bratra Ondřeje. V Janově evangeliu Šimon sice není prvním povolaným učedníkem, avšak při svém prvním setkání s Ježíšem dostává nové jméno. Ježíšův pohled si vybírá jeho a Ježíš k němu promlouvá: „Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas, to je v překladu Petr“ (Jan 11,42). S tímto darováním jména se setkáváme rovněž v Mt 16,18, kde se objevuje v souvislosti s Ježíšovým úmyslem zbudovat svou církev na Petrovi.
Z evangelní tradice je zřejmé, že okruh Ježíšových učedníků byl větší než dvanáct. Mezi Ježíšovy učedníky je třeba počítat i ženy, které Ježíše následovaly. Počet sedmdesáti dvou učedníků v Lk 10,1 není skutečným počtem. Je třeba jej chápat v souvislosti s tím, že předpokládaným počtem všech národů světa byl právě počet sedmdesáti. Dvanáct učedníků je v evangeliích uváděno jako jasně vymezená skupina. Šimon Petr náležel k této skupině Dvanácti. Seznam dvanácti učedníků poskytují všechna tři synoptická evangelia a Skutky apoštolů. V Markově a Lukášově evangeliu je seznam Dvanácti spojen s událostí jejich vyvolení. V Matoušově evangeliu je seznam Dvanácti navíc spojen jak se jejich vyvolením, tak s jejich vysláním. Ve Skutcích apoštolů se seznam učedníků objevuje před událostí Letnic. Ve Skutcích apoštolů je vyjmenováno pouze jedenáct učedníků bez Jidáše.
Ve všech těchto čtyřech seznamech je Šimon Petr uváděn na prvním místě. Tím je zdůrazněna jeho významnost v této skupině. Petr patřil rovněž společně se syny Zebedeovými mezi tři upřednostněné učedníky. Když je o nich řeč, vždy je Petr opět zmiňován na prvním místě. O Petrovi se dále z evangelií dovídáme, že vyznal Ježíše jako Mesiáše, a že vystupoval jako mluvčí apoštolů. Podle Janova evangelia 18,10 chtěl při zatčení Ježíše bránit mečem. I když zapřel Ježíše po jeho zatčení, zjevení Zmrtvýchvstalého se mu dostalo mezi prvními. V prvních kapitolách Skutků apoštolů čteme, že Petr byl hlavou a vůdcem prvotní církve v Jeruzalémě. Podle svědectví Skutků apoštolů 2,14nn Petr pronesl o letnicích řeč, po které se obrátilo na tři tisíce lidí. Dále jsme ze Skutků apoštolů informováni o tom, že Petr přijal setníka Kornélia jako prvního pohana do církve. Za Heroda Agrippy I. asi v roce 44 po Kr. byl vězněn a zázračně osvobozen. Podle Sk 15 a Gal 2,1-10 hrál Petr hlavní roli na jeruzalémském sněmu v roce 48. Dále působil v Antiochii, kde došlo ke sporu s Pavlem. Z prvního listu Korinťanům se dovídáme, že kolem r. 55 existovala v Korintu skupina, která Petra považovala za svou zvláštní autoritu. Apoštol Petr zemřel mučednickou smrtí v Římě mezi lety 64 a 68 za Neronova pronásledování.
Vedle apoštola Pavla se žádný z apoštolů nesetkal s takovým ohlasem v dějinách jako apoštol Petr. Tito dva apoštolové náleží k sobě. Život obou dvou dochází svého završení v Římě. Jejich mučednická smrt nastává v téže době, jak to uvádí historik Eusebius. V listě Klementa Římského jsou Petr a Pavel pokládání za hlavní sloupy církve. Irenej z Lyonu o nich prohlašuje: „Petr a Pavel zvěstovali evangelium v Římě a zakládali církve. Jejich společné mučednictví v Římě odůvodnilo jejich jedinečnou prioritu v očích římské církve.“