Kalendář akcí

<< Listopad 2021 >>
PÚSČPSN
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 1 2 3 4 5
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

Iz 12,2-6

Marie Klašková

 

Milé posluchačky a milí posluchači! Ze 12. kapitoly proroka Izajáše čteme o slavnosti křtu Páně a o třetí neděli adventní, která se podle prvního slova vstupního zpěvu latinsky nazývá „gaudete“ – „radujte se“. Důvodem radosti má být blížící se oslava Ježíšova narození. Každé úterý se v našem pořadu „Bible v liturgii“ věnujeme žalmu, vybranému pro liturgii následující neděle. Příští neděli se místo žalmu zpívá starozákonní kantikum z knihy proroka Izaiáše.

Izaiáš působil jako prorok v Judsku, na sklonku 8. století před Kristem. Jeho proroctví se týká v první řadě vyvoleného národa, ale v jeho zvěsti najdeme také misijní odkaz. V našem úryvku z 12. kapitoly budeme například číst o hlásání Hospodinových činů celému světu.

Jméno Izaiáš znamená „Hospodin je spása“. Podobně jako mnoha dalších případech také toto jméno vystihuje podstatu prorokova hlásání. Izaiáš prorokuje o vykoupení a milosti. Je také prorokem, v jehož kázání se objevuje zvěst o Mesiáši, který přijde. Když hovoří o Hospodinu, nazývá ho „Svatým Izraele“, jak uslyšíme v nedělním úryvku. Toto oslovení se vyskytuje v celé knize třiatřicetkrát. Označení Hospodina „Svatý Izraele“ najdeme mimo Izaiáše pouze třikrát v žalmech, dvakrát u Jeremiáše a jednou ve Druhé knize královské.

Kniha Izaiáš se člení do tří oddílů, náš úryvek patří do první části. V první až dvanácté kapitole čteme o hříších Judska a Izraele. Pak následuje zvěstování soudu a slova plná naděje na budoucí vykoupení, která hovoří o Hospodinově králi, obrazně o výhonku z kmene Jesse. Nový král – Mesiáš – bude pocházet z Davidova rodu, protože Davidův otec se jmenoval Jesse. Za jeho vlády bude mír a pokoj na zemi. Všechny izraelské kmeny budou zase žít pospolu. Vykoupení budou vydávat o Hospodinu svědectví všem národům a zvěstovat jeho skutky. Právě tento chvalozpěv budeme zpívat v neděli po prvním čtení.

Jak víme z dějin izraelského národa, v Izaiášově době byl lid odváděn do vyhnanství. Prorok vidí tuto dobu jako období trestu za modloslužbu a provinění v sociální oblasti. Izaiášovi však bylo odhaleno něco z budoucí slávy, proto vkládá vykoupenému lidu do úst píseň, která začíná slovy:„´Vzdávám tobě chválu, Hospodine! Rozhněval ses na mě, tvůj hněv se však odvrátil a potěšils mě“ (Iz 12,1). Tento chvalozpěv připomíná v mnoha rysech žalmy. Stopátý žalm začíná velmi podobně: „Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno. Uvádějte národům ve známost jeho skutky“ (Ž 105,1). Můžeme se domnívat, že Izaiáš vycházel při sepisování tohoto chvalozpěvu nejen z žalmů, ale také z Mojžíšovy děkovné písně. Podobně jako po vysvobození z Egypta a po přechodu Rudým mořem zazpívá vysvobozený lid Bohu děkovnou píseň. Všimněme si, že Izaiáš přejímá doslovně jeden verš z Mojžíšova chvalozpěvu. Mojžíš po přechodu Rudým mořem zpíval:„Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou“ (Ex 15,2). Izajáš ve svém chvalozpěvu používá tato Mojžíšova slova, když říká: Hle, Bůh je má spása, doufám a jsem beze strachu. Hospodin, jen Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou“ (Iz 12,2). Z této citace můžeme usuzovat, že Mojžíšova píseň byla známá, lidé se ji modlili, sloužila jako díkůvzdání Bohu za jeho dobrotu a velikost.

V prorockém pohledu zasloužil lid trest za svou nevěrnost vůči Hospodinu. Bůh však nadále zůstává Bohem milosrdným a shovívavým, který obrací všechno zlé v dobré. Tato skutečnost je vždycky důvodem pro dík a chválu. Radost z vysvobození se přirovnává k radosti žíznivých lidí, kteří se mohou bez omezení napít. Čteme: S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy´“ (Iz 12,3). Pro nás je voda samozřejmostí, i když odborníci varují, že pitné vody stále ubývá. V poušti je však voda vzácná. Lze ji vyvážit zlatem. Na vodě závisí život či smrt člověka. Izrael je územím, které je bohaté na pouště a hory. Vody, která je předpokladem pro život, není v této zemi nazbyt. Hospodin je na mnoha místech přirovnáván k prameni a studnici života. V knize proroka Jeremiáše říká Hospodin o sobě: „Opustili mne, zdroj živých vod!“ (Jr 2,13). Hospodin je jediným zdrojem živé vody, který nevysychá. Je pramenem spásy. V tomto verši chce Izaiáš upozornit na lepší budoucnost. Za vlády zaslíbeného krále bude všeho dostatek, i životně důležité vody. V Novém zákoně bychom našli mnoho odkazů na budoucí hojnost, kterou prožívají vykoupení. Ježíš říká v rozhovoru se samařskou ženou: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem vyvěrajícím k životu věčnému“ (J 4,13-14). O několik století později používá Ježíš stejného obrazu jako Izaiáš a ukazuje na pramen živé vody k životu věčnému.

O novoročních slavnostech se čerpala voda z pramene Gichonu. Pak se vylévala kolem oltáře. Je možné, že právě o této slavnosti se zpíval tento chvalozpěv. Na tento obyčej se pravděpodobně odvolává také Ježíš, když mluví o Duchu svatém jako o zdroji a dárci živé vody, jak čteme v Janově evangeliu: „Ježíš vystoupil a zvolal: Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, ´proudy živé vody poplynou z jeho nitra´, jak praví Písmo. To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili“ (J 7,38-39). V tomto výroku Ježíš cituje proroka Izaiáše, jehož slovům se dnes věnujeme.

Dále v neděli uslyšíme: V onen den řeknete: ´Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno! Uvádějte národům ve známost jeho skutky. Připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené. Zpívejte Hospodinu, neboť vykonal důstojné činy, ať o tom zví celá země!´“ (Iz 12,4-5). Izaiáš vyzývá vykoupené, aby chválili Boha a vzývali jeho jméno. Boží jméno bylo svaté a nikdo je nesměl vyslovit. Proto se místo něj četlo Pán, Hospodin. Izraelité mají chválit Boží jméno, mají je zvěstovat všem národům. Celá země má být zpravena o velikých Božích činech. V knize proroka Izaiáše najdeme mnoho misijních textů. Izajáš ukazuje svému národu, že spása není určena jen jemu, ale celému světu. V době Izaiášova hlásání to byla převratná novinka. Všeobecně se mělo za to, že spása je pouze pro vyvolený národ – Izraele.

Izaiáš vyzývá Izraele, aby hlásal spásu všem lidem. Říká: Jásej a plesej, ty, která bydlíš na Sijónu, neboť Veliký je ve tvém středu – Svatý Izraele (Iz 12,6). Sión je hora, na které byl postaven jeruzalémský chrám. Jeruzalém byl duchovním středem Izraele. Proto říká prorok – „jásej ty, která bydlíš na Siónu“ – jinými slovy – „jásej Jeruzaléme, jásej Izraeli“. Radostnou zvěst má nést do celého světa žena, která bydlí na Siónu. Tedy všichni ti, kdo uvěřili v Hospodina. Sión se tak stává středem světa, protože zde se zjevuje Hospodin. Četli jsme „veliký je ve tvém středu – Svatý Izraele“. Izaiáš používá s oblibou slovního spojení „Svatý Izraele“. Již na začátku dnešního pořadu jsme si řekli, že na mnoha místech v jeho knize najdeme tento termín. Slovo svatý je pro nás křesťany pojmem známým, často nadměrně užívaným. Přísně vzato náleží pojem „svatý“ jen Bohu. V hebrejštině je „svatý“ odvozeno od slova „oddělit“. Proto „Svatý Bůh“ je Bůh nejen bezmezně dobrý a dokonalý, ale také někdo, kdo se ode všeho stvořeného absolutně liší. Boží svatost však není uzavřena jen sama do sebe. Bůh na ní dává člověku účast. Bůh svou svatostí posvěcuje všechno, co je mu blízké. Proto je Izrael na některých biblických místech označován jako „národ svatý“. Ve Třetí knize Mojžíšově čteme: „Buďte svatí, neboť já jsem svatý“ (Lv 11,44). Izaiáš proto může říci: Svatý je v tvém středu, Izraeli!

Izajášova slova, která budeme zpívat místo žalmu, jsou plná radosti a naděje. Vždyť Bůh je uprostřed Izraele. Celý národ, všichni, kdo uvěřili, mají blížící se spásu zvěstovat celému světu. Radostné poselství lze vnímat také ve všech ostatních nedělních čteních. Odpovídají radostnému rázu této adventní neděle. Máme se radovat, protože Pán je blízko. V prvním čtení uslyšíme slova proroka Sofoniáše: „Zaplesej, siónská dcero, zahlahol, Izraeli! Raduj se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská! Rozsudek nad tebou Hospodin zrušil!“ (Sof 3,14-15). Sofoniášova slova se velmi podobají Izaiášovým. Již jsme si řekli, že siónskou dcerou se myslí obyvatelé Jeruzaléma a celý izraelský národ. Všichni se mají radovat, jásat a plesat, protože Bůh je v jejich středu. Zrušil rozsudek o zavržení. Ve druhém čtení uslyšíme snad nejznámější slova z listu Filipanům: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! … Pán je blízko!“ (Flp 4,4-5). Pavel vybízí a povzbuzuje věřící k radosti, protože Pán je blízko – a to je opravdový důvod k radosti. V evangeliu budeme číst o kázání Jana Křtitele. Prorok Jan byl bezprostředním předchůdcem Pána Ježíše. Hlásal jeho příchod, připravoval mu cestu. Lidé k němu chodili, aby se obrátili a dali pokřtít. Jan jim dával konkrétní rady, co mají ve své situaci dělat. O křtu však říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já. Nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm“ (Lk 3,16). Podobně jako u ostatních čtení je i tento text vybrán tak, aby vybízel k radosti. Bůh přichází, aby byl uprostřed nás. Proto je nutné dobře se na jeho příchod připravit.