Ladislav Tichý

V nedělním evangeliu uslyšíme úryvek z Ježíšovy řeči při poslední večeři, jak ji zachytil evangelista Jan:

1Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. 2Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. 3Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. 4Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. 5Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. 6Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně – a hoří. 7Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. 8Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.

Kdo žije v kraji, kde se pěstuje vinná réva, zná velmi dobře, jak z kmínků a kmenů této rostliny každý rok vyrůstají nové výhonky, na kterých potom v určité roční době dozrávají sladké plody. Aby však hrozny byly skutečně šťavnaté, lahodné a dobré, je třeba se o vinnou révu starat a ošetřovat ji. To znali a velmi dobře věděli obyvatelé Palestiny i dalších území ve středozemní oblasti v 1. století po Kristu. Proto začáteční věta evangelního úryvku 5. neděle velikonoční „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař“ mohla být dobře srozumitelná Ježíšovým současníkům i prvním čtenářům Janova evangelia.

První část této výpovědi „Já jsem pravý vinný kmen“ je sedmou a poslední větou v Janově evangeliu, kterou začíná Ježíš slovy „já jsem“ a v jejímž přísudku je pak uveden pojem, který má velmi důležitý duchovní význam. První takovou větu najdeme v 6. kapitole, kde Ježíš během své řeči v synagoze v Kafarnaum říká: „Já jsem chléb života“ (6,35.48; srov. 6,41). Tato věta je pak v 6,51 ještě rozvedena: „Já jsem chléb živý, který sestoupil z nebe“. V Jan 8,12 prohlašuje Ježíš: „Já jsem světlo světa“. V 10,7.9 říká Ježíš o sobě: „Já jsem dveře“; a potom hned v 10,11.14 pronáší známou větu: „Já jsem dobrý pastýř“. V Jan 11,25 doplňuje Ježíš víru v obecné vzkříšení, kterou vyznala Marta, slovy: „Já jsem vzkříšení a život“. V Jan 14,6 při poslední večeři poučuje Ježíš apoštola Tomáše i ostatní učedníky: „Já jsem cesta, pravda a život“. A posléze 15,1, tedy na začátku evangelního úryvku 5. neděle velikonoční, prohlašuje Ježíš: „Já jsem pravý vinný kmen.“ Toto tvrzení se z předcházejících vět nejvíce podobá dvěma výpovědím z 10. kapitoly („Já jsem dveře“ a „Já jsem dobrý pastýř“), protože také tato výpověď o vinném kmeni je rozvíjena a blíže vysvětlována, podobně jako Kristova řeč o dobrém pastýři a o ovcích.

Toto prohlášení stojí na začátku druhé Ježíšovy řeči k učedníkům při poslední večeři. Pro pozorného čtenáře Janova evangelia je tato nová řeč určitým překvapením, protože předtím 14,31, tj. na konci 14. kapitoly, už Ježíš řekl učedníkům: „Vstaňte, pojďme odtud!“ Co pak následuje v kapitolách 15 až 17, lze stěží chápat jako Ježíšova slova pronášená cestou z večeřadla. Teprve v Jan 18,1 čteme, že Ježíš s učedníky odešel do zahrady za potokem Cedron. Ježíšovo loučení s učedníky se tedy skládá z několika částí. Po první Ježíšově řeči na rozloučenou v Jan 14,1-31 následuje pak ještě druhá řeč v kapitolách 15 a 16 (podle některých jsou to vlastně řeči dvě) a nakonec je připojena tzv. velekněžská modlitba v kapitole 17.

Náš evangelní úryvek tvoří tedy počátek druhého oddílu loučení Ježíše Krista se svými učedníky. Odborníci označují náš text jako obraznou řeč. Není to podobenství, jaké známe ze synoptických evangelií, protože se nevypráví žádný děj. Ježíš zde užívá obrazu vinného kmene a ratolestí, které z něho vyrůstají, aby názorně přiblížil svůj vlastní význam pro druhé. Zmiňuje se hned také o významu svého nebeského Otce: „můj Otec je vinař“.

Obraz ratolestí vyjadřuje postavení a vztah učedníků, tj. i každého věřícího, vůči Ježíši Kristu. Není nezajímavé, že za příznivých podmínek dosahovaly v Palestině výhonky, které každý rok vyrůstaly z kmene vinné révy, délky až šesti metrů. Na zimu byly useknuty až k samotnému kmeni, aby v novém roce mohly vyrůst nové a zdravé. Vinná réva přináší dobré plody, když neroste divoce a nekontrolovaně, ale když je ořezávána. Neplodné výhonky (ratolesti) nemohou zbytečně zatěžovat rostlinu, musejí pryč. Nejprve je třeba odstranit suché výhonky. Tak můžeme snadno chápat Ježíšova slova, která vztahuje na činnost svého Otce: „Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává“ (v. 2a). Potom je nutné odřezat také nadbytečně bující a neužitečné výhonky. Proto říká Ježíš, že jeho Otec každou ratolest, „která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více“ (v. 2b).

V řeckém textu je v tomto verši poznat určitá hříčka se slovy: nejprve airei„odřezává“, a potom kathairei „čistí“. Ježíšovi učedníci byli očištěni slovy svého Mistra a Pána. Tím vlastně on koná totéž, co dělá jeho Otec. I v tom je potvrzena Ježíšova jednota s jeho nebeským Otcem, která je právě v Janově evangeliu na více místech jasně zdůrazněna. Ježíšova slova dávají životu jeho učedníků správný směr. Ale ti se musejí i nadále snažit, aby uchovali spojení s Ježíšem. Proto je Ježíš povzbuzuje a napomíná: „Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás“ (v. 4a). Nezbytnost tohoto spojení vyjadřuje krásně obraz ratolesti na vinném kmeni: „Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně“ (v. 4b). Už z těchto slov je poznat naprostou nutnost spojení s Kristem pro to, aby život Ježíšových učedníků (a to platí nejen pro úzký kruh jeho spolupracovníků, ale pro každého věřícího v Krista) byl plodný, aby přinášel bohaté a dobré plody. Tento základní předpoklad Ježíš ještě jednou důrazně opakuje: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic“ (v. 5).

Je poznat, že spojení s Ježíšem znamená oboustranné společenství: „Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce“. Není řečeno, co se myslí oním ovocem. Proto bývají dávány různé odpovědi, jako je správný vztah k Bohu projevující se v pravé bohoslužbě, mravní osvědčenost, poslušnost, která vyvěrá z lásky, bratrská láska, nebo také získávání dalších lidí za Kristovy učedníky. Asi se dá říci, že to všechno sem určitým způsobem patří. Jde tedy o plnost všeho, co patří k dobrému životu víry a lásky ve společenství věřících. Tomu odpovídají také Ježíšova slova „beze mne nemůžete dělat nic“ (v. 5c). Bez spojení s Kristem nelze žádné dobré a bohaté ovoce očekávat. Neudržovat spojení s Kristem může znamenat ztrátu všeho, jak to vyjadřuje varování: „Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně – a hoří“ (v. 6).

Udržovat a upevňovat spojení s Kristem znamená však také jistotu vyslyšení modlitby: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to“ (v. 7). Podobný příslib vyslyšení proseb zazněl už v první Ježíšově řeči na rozloučenou (14,13): „za cokoli budete prosit ve jménu mém, to všechno udělám, aby Otec byl oslaven v Synovi.“ Tam se Ježíš odvolával na svou jednotu s Otcem, zde poukazuje na jednotu věřících s ním. Příslib „můžete prosit, oč chcete“ působí impozantně, ale i pro mnohého věřícího, který zakusil, že ne všechny jeho modlitby byly vyslyšeny tak, jak si přál, může znít trochu nepřesvědčivě. Avšak Ježíš slibuje toto vyslyšení samozřejmě jen pro ty, kteří zůstávají v těsném spojení s ním a pro které jsou jeho slova určující silou pro jejich život. To znamená, že pak prosí o to, aby zůstávali napojeni na Ježíše a aby jejich život přinášel plody podle Boží vůle. Vysvětlení v tomto smyslu najdeme také v Prvním listu Janově (5,14): „V tom je naše radostná důvěra v Boha, že nás vyslyší, když ho prosíme o něco, co je shodné s jeho vůlí.“

Smyslem vyslyšení proseb věřících je oslava nebeského Otce. K této oslavě slouží také bohaté a užitečné plody, které přináší jejich život napojený na Krista: „Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci“ (v. 8). V tom je poslání Ježíšových učedníků vlastně společné s posláním a dílem Ježíše Krista, protože on ve své velekněžské modlitbě (17,4) říká svému Otci: „Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal.“

Ježíšova obrazná řeč o vinném kmeni a ratolestech poukazuje na základní skutečnost života těch, kdo věří v Krista. Není možné se při výkladu této řeči odvolávat na každý detail, protože např. výhonkům vinné révy nemůže nikdo přikázat, aby nesly hojné ovoce, ale základní myšlenka je jasná. Spojení s Kristem je naprosto nezbytné pro to, aby lidský život přinesl plody, které mají trvalou hodnotu. Především dnešní člověk dovede vykonat obdivuhodné věci např. na poli vědy a techniky. Ale ty mají pouze vymezenou platnost a omezený význam, který se nedá srovnávat se skutky Kristovy lásky v životě jeho věřících.

Je možné uvést celou řadu příkladů těch, kdo žili v těsném spojení s Kristem a jejichž život přinesl bohaté plody, i když tyto plody můžeme vidět jen částečně a někdy pouze očima víry. Už v Novém zákoně máme názorný příklad apoštola Pavla, který ve svém listu Galaťanům napsal: „Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,19b.20a). Tato jeho slova vyjadřují právě ten postoj, který názorně přibližuje obrazná řeč o vinném kmeni a ratolestech. Apoštol Pavel, jak dostatečně jasně poznáváme z jeho listů, prožíval své společenství s Kristem opravdu živě a intenzivně. Pro něho byl „život Kristus, a smrt zisk“ (Flp 1,21). On věděl, že jestliže náš život je takto zakotven, nebude nás moci nikdo a nic odloučit od lásky Kristovy (srov. Řím 8,35.39). Život v lásce je samozřejmým projevem tohoto živého spojení s Kristem, jak to také vyjadřuje pokračování obrazné řeči o vinném kmeni, které se čte jako evangelium následující neděli.

Sv. Terezie z Lisieux napsala 15. října 1889 v dopise své sestře Celině, která tehdy ještě žila ve světě, ale s níž ji spojovalo stejné duchovní směřování, že v tomto životě je třeba dělat jen jednu věc: „milovat Ježíše ze vší síly svého srdce a pro něho zachraňovat duše, aby byl milován“. Mohli bychom v těchto slovech vidět speciální povolání a poslání, které objevila tato učitelka církve pro sebe a pro svou rodnou sestru. Ale nepochybně patří také k úkolu všech, kdo v Krista věří, aby jejich láska ke Kristu přinášela bohaté plody a tyto plody aby potom přitahovaly druhé.

Když vinná réva dozrává, vinné kmeny nejsou skoro vidět. Vidíme především výhonky s listy a hrozny. Ježíš Kristus – pravý vinný kmen – není ve světě přítomen viditelně. Je možné ovšem velmi dobře vidět ty, kdo v něho věří. Pohled na ně a na jejich život má druhým přibližovat Krista. To je velký úkol církve, tj. konkrétně všech, kdo ji tvoří.