Kalendář akcí

<< Prosinec 2021 >>
PÚSČPSN
29 30 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

Mdr 7,7-11

Angelo Scarano

 

V nedělním prvním čtení uslyšíme chválu na moudrost, kterou dává Bůh:

Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic. Nesrovnával jsem s ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro. Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře. Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství (Mdr 7,7-11).

Máme tu ozvěnu Šalomounovy modlitby z 1 Kr 3,6-13, ve které mladičký král upřednostnil moudrost a schopnost spravedlivě soudit před čímkoli jiným. Uveďme si začátek tohoto poučného textu:

„Jednou šel král do Gibeónu, aby tam obětoval; bylo to největší posvátné návrší. Šalomoun tam na oltáři obětoval tisíc zápalných obětí.

V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: ‚Žádej, co ti mám dát.‘

Šalomoun odvětil: ‚Ty jsi prokazoval velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi, a on před tebou chodil věrně, spravedlivě a se srdcem upřímným vůči tobě. Toto velké milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes.

Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet.

A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten.

Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout?‘“

Tato starobylá Šalomounova modlitba našla tedy ozvěnu v knize Moudrosti, v mudroslovném spise z 1. století před Kristem určeném Židům z diaspory, žijícím v Alexandrii.

Liturgický text je součástí 7. kapitoly, kde autor na začátku vyznává svou malost a křehkost. Pak následuje chvála Moudrosti kvůli ní samotné, protože převyšuje to, co se nejvíc cení u lidí: moc, bohatství, zdraví i krásu. Tato Moudrost není součástí lidské přirozenosti, není vlastnictvím králů či vladařů. Proto se autor o ni uchází modlitbou. Text neříká, koho o ni prosí, ani kdo ji dává, snadno se však dá tušit, o koho jde.

Svatopisec si volí přednostně Moudrost před jinými dobry, aniž ví, že si volí právě pramen toho všeho (7,12). Seznam použitých sloves je sám o sobě dostatečně výmluvný: modlil jsem se, dal jsem jí přednost, nesrovnával jsem s ní, miloval jsem ji. Slova chvály věnovaná Moudrosti jsou důkazem toho, že máme před sebou čistou podobu literárního druhu „chvalořeči“.

Na začátku 7. kapitoly se předkládá obraz moudrého krále s rysy společnými všem lidem díky stejné lidské přirozenosti. Každý člověk přijímá svoji existenci, nevytváří ji: zkušenost nám ukazuje, že člověk je bezmocný vůči počátku i závěru svého života. A Šalomoun, kterým se inspiruje náš text, nebyl výjimkou. Moudrý vladař, jednoduše proto, že je člověkem, prosí. Text nám neříká, o co prosí, ani koho prosí, přesto kontext (kapitoly 7-9) rozptyluje jakoukoli pochybnost: prosba je adresována Bohu a má jako předmět rozumnost a moudrost.

Verš 11 se skládá ze dvou částí v dokonalém paralelismu: „modlil jsem se, a byl mi dán rozum“ má jako paralelu „prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal“. Opět jsme svědky použití oblíbeného semitského prostředku paralelismu, který slouží k zdůraznění určité myšlenky. Jak už bylo řečeno, autor jasně naráží na Šalomounovu úpěnlivou modlitbu v Gibeónu. Pán mu dává nejen moudrost, ale i mnohem víc. V pasivním tvaru „byl mi dán“ je ukrytá teologická výpověď: jen Bůh dává moudrost, a to jako dar. Ze strany člověka se však vyžaduje odpovídající pasivní postoj přijetí.

Rozum, nebo lépe rozumnost, je praktickou moudrostí projevenou při řízení a vládě, jak je možné vydedukovat z 1 Kr 3,9: „Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem“. Avšak rozumnost není jenom toto, vždyť paralelismus s „duchem moudrosti“ tomu dodává hlubší význam. Proč autor mluví o duchu moudrosti, a ne jednoduše o moudrosti? Vždyť na jiných místech Bible bývá dvojčlen „rozumnost-moudrost“, respektive „rozumný-moudrý“! Odpověď zní, že v našem biblickém spise je duch moudrosti vztahován k duchu Božímu: existuje vnitřní souvislost mezi svatým duchem kázně (1,5), duchem moudrosti (1,6), duchem Božím (1,7), moudrostí a duchem (9,17). Jak bude zjevné o něco dále, duch moudrosti nebo jednoduše moudrost patří do sféry ryze božské. Zdá se tedy, že termín „duch“ vnáší odstín zvnitřnění: duch moudrosti proměňuje každého, koho proniká. Moudrost je pak plodem ducha: „Avšak je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými“ (Job 32,8). Nakonec se v našem spise pojmy duch a moudrost ztotožní, jak prakticky dokáže náš autor v tomto verši nebo v historické úvaze od 10,1, kde Moudrost hraje stejnou roli jako Duch Boží podle starších biblických spisů.

Ve verši 8 začíná autor vlastní chvalozpěv Moudrosti a přitom používá srovnání, jako je to koneckonců časté u řeckých profánních spisovatelů i biblických svatopisců. S básnickou tvořivostí rozšiřuje svůj původní pramen 1 Kr 3,9-14. Stojí však za zmínku, že autor nerozvádí témata dlouhého života a vítězství nad nepřáteli. Lyrika se dokáže vyjádřit jednodušeji, ale s pomocí sloves a srovnání pečlivěji zvolených. Autor srovnává na prvním místě Moudrost s vnějšími dobry: s královskými symboly, s bohatstvím, s drahokamy. Toto vše, nakolik je vysoko ceněno u druhých, je ve skutečnosti ničím, pískem a blátem.

V 10. verši se pak Moudrost srovnává nejdřív s dobry více niternými a osobními, jako je zdraví a krása. Je možné říci, že autor zde odráží typicky řecké vnímání skutečnosti, a proto hovoří o životních silách neboli zdraví a o vnějších formách neboli o kráse. Avšak Izraelitovi nebylo cizí takové uvažování o těchto hodnotách. Zdraví je zahrnuto v pojmu život a v obecnějším pojmu pokoj – šálóm. A o ocenění fyzické krásy máme několik roztroušených biblických svědectví a dokonce celou knihu, Píseň písní, která po této stránce může úspěšně konkurovat nejzdařilejším dílům řecké literatury. Avšak zůstává platné to, že Moudrost má větší hodnotu než zdraví nebo krása.

V druhé části 10. verše se uvádí poslední element srovnaný s Moudrostí: světlo. V přírodě není nic krásnějšího než denní světlo. A Moudrost je bezpochyby převyšuje: „Ona je nádhernější než slunce i než jakékoli postavení hvězd. Je-li porovnána se světlem dne, ukáže se, že je převyšuje.“ (Mdr 7,29) Vždyť sluneční světlo slábne při západu slunce, ale Moudrost nezná západu. Záře Moudrosti nepatří záři slunce nebo hvězd, proto je nehasnoucí. Nachází se v jiné sféře, v oblasti morální a božské. „Moudrost září a nevadne“ (6,12), „je odleskem věčného světla“ (7,26), proto „jeho záře nezanikne“ (7,10). Kdo má účast na Moudrosti, participuje na nesmrtelnosti.

Moudrý člověk přesto nepohrdá pozemskými dobry. Ví totiž, že to jsou přece jenom dobré věci, proto je může porovnat k samotné Moudrosti. Avšak on si upřednostnil Moudrost. Náš autor se pak ztotožňuje se Šalomounem a připomíná, že Moudrostí získal všechno dobré. Příslovečná je totiž moudrost Šalomounova i jeho bohatství. Samozřejmě že hodnocení dobrých věcí není stejné v knize Moudrosti jako v knihách Královských či Kronik. V těchto knihách dobré věci jsou: bohatství, sláva, královská moc. V knize Moudrosti, oproti tomu, ty dobré věci přicházející s Moudrostí, s ní jsou hodnotami mnohem většími, mají její samotnou povahu, vždyť ona dává původ všem věcem (7,12). Nevylučuje časná dobra, ale pokud je zahrnuje, pak jim propůjčuje nové světlo. Ona však se může člověku dávat bez nich. Autor zná například případ chudého spravedlivého (2,10).

Dobra a nesčíslné poklady Moudrosti mají větší cenu než všechno bohatství tohoto světa. V knize Přísloví zosobněná Moudrost takto promlouvá: „Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost. Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro. Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva, abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice“ (8,18-21).

Tím největším darem Moudrosti je pak samotné přátelství s Bohem, jak uvádí 7,14: „Ona je pro lidi nevyčerpatelným pokladem; kdo jej získali, připravili si přátelství s Bohem, doporučeni dary, které s sebou nese výchova.“