Kalendář akcí

<< Duben 2023 >>
PÚSČPSN
27 28 29 30 31 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

Mk 1,29-39

Petr Mareček

 

Evangelium páté neděle v mezidobí cyklu B vypráví o počátcích Ježíšovy veřejné činnosti, jak nám ji zaznamenal evangelista Marek. Po tom, co Ježíš povolal své první učedníky (Mk 1,16-20), přichází do Kafarnaum (Mk 1,21). Není tedy sám, nýbrž se nachází v doprovodu svých učedníků. Takto ve společenství s nimi začíná svou veřejnou činnost.

Pro každého z evangelistů má jistě svou důležitost a význam událost, kterou začíná Ježíšovo veřejné působení. Evangelista Matouš staví na začátek Ježíšovy misijní činnosti horské kázání (Mt 5-7). Tím dává najevo svůj zájem o obsah Ježíšova vyučování. Lukášovo evangelium naproti tomu nejprve vypráví o Ježíšově veřejném vystoupení v synagoze v Nazaretě, ve městě, kde vyrůstal (Lk 4,16-30). Přitom se Lukáš pomocí citace proroctví Izaiáše (Iz 61,1n) snaží zdůraznit význam a cíl Ježíšova působení. Evangelista Jan pak předkládá událost v Káně Galilejské, kde Ježíš proměněním vody ve víno učinil počátek svých znamení, zjevil svou slávu a učedníci v něj uvěřili (Jan 2,1-11). Nakonec pak Marek ve svém evangeliu klade na začátek Ježíšova veřejného působení jeho vystoupení v synagoze v městě Kafarnaum, které se nacházelo na severním břehu Genezaretského jezera.

Evangelista Marek nám nesděluje nic o obsahu Ježíšova vyučování v synagoze. Pouze uvádí, že Ježíš učil a jaká byla reakce na jeho učení. Obsah Ježíšova učení tedy nestojí uprostřed pozornosti Markova evangelia. Důraz je kladen na představení Ježíše jako učitele. Vše je zaměřeno na Ježíšovu osobu, která se projevuje mocným působením své autority a účinnou mocí. Marek rovněž sděluje, jak lidé reagovali na Ježíšovo působení: „oni žasli nad jeho učením“ (Mk 1,22). Důvodem jejich reakce je povaha jeho vyučování: „on učil jako ten, kdo má moc“. Za tím, co Ježíš sděluje, totiž stojí Bůh ve své autoritě. Ježíšovo učení není podnětem k diskusi. Toto učení zasahuje člověka, působí v něm novou orientaci života a vede jej k obrácení.

Ježíšova autorita se však vyjevuje ještě jiným způsobem. V synagoze v Kafarnaum se nachází člověk, který byl posedlý zlým duchem. Kolem Ježíše se stále objevují lidé sužovaní takovýmto způsobem. Mocnosti, které je ovládají a zotročují, jsou pro nás jen stěží pochopitelné. Tyto mocnosti jsou v evangeliu představeny jako nelidské síly, které se chovají jako osoby, mají zvláštní poznání, stojí proti Bohu a ovládají mnohé lidi, kterým škodí a ubližují. Cítí Ježíšovu blízkost a staví se proti němu. Ježíš však ruší jejich moc jediným slovem: „Umlkni a vyjdi z něho“ (Mk 1,25). Osvobozuje lidi z takovéhoto otroctví a navrací jim moc rozhodovat se osobně a ve svobodě. Tímto mocně působícím slovem dává Ježíš najevo, že Bůh má poslední slovo a že svou mocí navrací člověku zpět jeho sebevládu. Zde je rovněž patrné, že Ježíšovo působení je bojem. Toto působení provokuje dělení duchů. Není možné uzavírat kompromisy se Zlem, avšak je nutné ho přemoci. Ježíš přemáhá Zlo a přináší tak svobodu a pokoj.

Po tom, co Ježíš uzdravil posedlého člověka a zjevil svou autoritu, dokazuje svou všemohoucnost skrze další zázračnou činnost.

Ježíš vyšel ze synagógy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala (v. 29-31).

Předmětem jeho milosrdné náklonnosti se stává tchýně Šimona Petra, kterou uzdravuje. Takto se zjevuje jako ten, kdo odnímá nejrůznější těžkosti a soužení z lidského života. Podle líčení Markova evangelia je to první zázrak. Předmětem tohoto zázraku je žena. Uzdravení, které Ježíš dává, je tak dokonalé, že tato uzdravená žena hned může pohostitpříchozí.

Když nastal večer a slunce zapadalo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je (v. 32-34).

Ježíšovo první působení s sebou nese další následky. Lidé poznávají, od koho mohou očekávat pomoc, když jsou sužováni takovýmito trápeními a těžkostmi. Evangelista Marek sděluje, že ještě tentýž den večer přinášeli k Ježíšovi všechny své nemocné a posedlé. Ježíš je tedy ukázán jakoby v sevření od obrovského množství lidí, kteří zakouší rozličná trápení a soužení. Veškeré naděje směřují k jeho osobě. On je schopen na jejich naléhání odpovídat. Je nejen schopen jim pomoci, ale rovněž jim skutečně pomáhá.

Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustil za ním. Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají!“ Odpověděl jim: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“ A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy (v. 35-39).

Svým láskyplným jednáním Ježíš vzbudil důvěru u lidí. Jsou plni radosti, že k němu mohou přicházet se všemi svými bolestmi, neštěstími a strádáními. Není divu, že jej chtějí u sebe zadržet. Ježíš se však od nich vzdaluje. Již časně ráno, ještě za tmy, odchází na pusté místo, aby se tam modlil (Mk 1,35). Nenechá se přimět k tomu, aby se do Kafarnaum vrátil. Nevidí totiž své poslání v tom, že bude nepřetržitě pomáhat lidem v Kafarnaum z jejich nouze a trápení. Jeho úkolem je zvěstovat blízkost Božího království v celé Galileji.

Marek ve svém evangeliu vypráví, že Ježíš odešel časně ráno na pusté místo, aby se tam modlil. Evangelista opět neposkytuje další podrobnosti. Jaká byla Ježíšova modlitba? Byla to modlitba díků, kdy Bohu děkoval za dobrý začátek svého působení? Nebo se jednalo o naléhavou prosebnou modlitbu ohledně jeho další misijní činnosti? Nebo se snad jednoduše chtěl v tichu a samotě setkat v modlitbě se svým Otcem?

Tuto zmínku o Ježíšově modlitbě o samotě za časného rána můžeme brát rovněž jako pozvání k naší osobní modlitbě podle Ježíšova příkladu. Ježíš toužil po setkání s Bohem v samotě a tichu. Evangelista Marek sice zmiňuje jen zřídka Ježíšovu modlitbu, nicméně z těchto zmínek je možné vypozorovat, že k Ježíšovu obrazu v Markově evangeliu nepatří pouze neúnavné a ustavičné misijní působení, nýbrž i čas na setkání s Bohem v modlitbě. Sám Ježíš, který je nedostižným způsobem spojen s Bohem a který má zvládnout nesmírný úkol, nachází čas k modlitbě, věnuje čas na setkání s Bohem. Evangelista Marek nám představuje Ježíše modlícího se především o samotě (Mk 1,35; 6,46; 14,32-42).

Ježíšova modlitba je spojena s důležitými předělovými okamžiky jeho působení. Dvakrát Ježíš po modlitbě nabádá své učedníky „pojďme!“. Poprvé je to na začátku jeho veřejného působení, když chce plně rozvinout svou misijní činnost (Mk 1,38) a podruhé je to v závěrečné fázi jeho působení před zatčením (Mk 14,42).

Evangelista Marek po tom, co se zmínil o Ježíšově odchodu časně ráno na pusté místo, aby se tam modlil, sděluje, že Šimon a jeho druhové se pustili za ním. Jednalo se zřejmě o první čtyři povolané učedníky, kteří jsou udiveni tím, že jim Ježíš najednou zmizel z očí. Jakmile ho našli, tak mu sdělují: „Všichni tě hledají.“ (Mk 1,37). Z této výpovědi je zřejmé, že všichni v Kafarnaum měli zájem, aby se Ježíš vrátil a zůstal s nimi. On však na to reaguje výzvou: „Pojďme jinam do okolních městeček, abych i tam kázal“ (Mk 1,38a). Nevrací se tedy do města Kafarnaum, ale vyzývá učedníky, aby šli s ním, aby ho následovali v jeho dalším působení.

K této výzvě adresované učedníkům Ježíš připojuje odůvodnění, které je možné chápat dvojím způsobem, jak je zřejmé i z rozličných překladů. Ekumenický překlad uvádí: „neboť proto jsem vyšel“ (Mk 1,38b) – tj. neboť z tohoto důvodu Ježíš časně ráno opustil město Kafarnaum. Liturgický překlad naproti tomu zní: „protože kvůli tomu jsem přišel“ (Mk 1,38b) – tj. neboť kvůli tomuto jej Otec poslal.

V Ježíšově vzdálení se vychází najevo určité napětí, které doprovází veškeré jeho misijní působení. Jedná se o napětí mezi tím, co má činit podle pověření svého Otce a co od něj lidé bezděčně očekávají na základě svých přirozených tužeb. Obyvatelé města Kafarnaum by rádi u sebe zadrželi toho, který má moc nad každou nemocí, bolestí a strádáním. Patří totiž k lidské přirozenosti, že člověk touží především po zdraví, aby si tak mohl s radostí a nerušeně užívat dober pozemského života.

Ježíš ale opouští Kafarnaum. Staví se tak proti chybnému chápání své misijní činnosti. On není lékařem zvláštních kvalit, který je schopen komukoliv zprostředkovat úplné zdraví. V tomto nespočívá jeho poslání, tím není vyčerpáno. Ježíš je hlasatelem radostné zvěsti, on ohlašuje plnost času a blízkost Božího království (Mk 1,15). Jeho veškerá zázračná činnost poukazuje na jeho moc a má funkci znamení. Kdykoliv Ježíš uzdravuje nebo vyhání zlé duchy, děje se to kvůli tomu, aby vyšla najevo a byla potvrzena skutečná moc a dobrota Boha, který se sklání k člověku.

Ježíšovo poselství ale nespočívá pouze v těchto činech. Plný účinek dobrotivé Boží náklonnosti vůči člověku vychází najevo teprve v Ježíšově vzkříšení z mrtvých, které přemáhá smrt a uděluje člověku účast na Božím životě. Správné přijetí Ježíšova poselství nespočívá tedy v tom, že je pokládán za lékaře nebo za divotvůrce, nýbrž v tom, že se člověk nechá oslovit jeho poselstvím a odpoví na ně svým obrácením a vírou (Mk 1,15).

Ježíš zvěstuje poselství, které je adresováno v prvé řadě celé Galileji. S tímto poselstvím vystupuje v synagogách (Mk 1,39). Izrael měl pouze jeden chrám a ten byl v Jeruzalémě. Ve vesnicích a městech však byly vystavěny synagogy, které sloužily židům k společnému setkání. Tam se modlili a naslouchali Božímu slovu.

Je dobré si všimnout, že zatímco Jan Křtitel ohlašoval své poselství na poušti, Ježíš vystupuje v synagogách. Začleňuje tedy své misijní působení do rámce bohoslužby Izraele. Představuje se jako Boží posel, který se obrací na izraelský lid při jeho bohoslužbě.

Nezůstává však pouze u kazatelské činnosti. Jako v synagoze v Kafarnaum se vyhánění nečistého ducha objevuje v souvislosti s Ježíšovou učitelskou činností, tak je tomu i nadále. Ježíš káže v synagogách po celé Galileji a vyhání zlé duchy (Mk 1,39). Toto spojení zvěstování radostného poselství s uzdravováním posedlých je příznačné rovněž pro působení Ježíšových učedníků (Mk 3,14n; 6,12n). Poselství o Božím království je potvrzováno skrze mocné jednání, které má původ u Boha.