Marek Dunda

Milí posluchači, dnes se opět zamyslíme nad úryvkem z Markova evangelia, který bude čten při bohoslužbách příští neděli. Tentokrát se jedná o část deváté kapitoly a to od 30. do 37. verše. Nejprve si úryvek poslechněme:

Ježíš a jeho učedníci sestoupili z hory a procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane.“ Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat. Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: „O čem jste cestou rozmlouvali?“Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší. Ježíš se posadil, zavolal si svých dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“ Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: „Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“

Ježíš prochází se svými učedníky Galilejí, jedná se spíše o nenápadný průchod touto oblastí, protože je zde zmínka: „Nechtěl, aby o tom někdo věděl.“ Zároveň také evangelista dodává, že důvodem k tomuto utajení bylo, že Ježíš chtěl poučit své učedníky. Dokonce se dovídáme, co bylo námětem Ježíšovy výuky. Tradičně bývá toto místo nazýváno jako druhá předpověď Ježíšova utrpení. Ježíš totiž postupně seznamoval své následovníky s tím, co ho čeká. Tak je připravil, aby danou situací nebyli zaskočení, ale rozpoznali, že se naplňuje to, o čem sám Ježíš dříve mluvil. Ani v této druhé předpovědi Ježíšova utrpení nechybí zmínka o tom, že „za tři dni po své smrti vstane“. Opakované poučení učedníků o Ježíšově utrpení bylo zřejmě velmi důležité, ale pro učedníky těžko pochopitelné. I Marek dodává: „Oni však té věci nerozuměli.“ Přestože nechápali, báli se Ježíše zeptat.

Dále se úryvek evangelia zmiňuje o událostech, které se odehrály v Kafarnau. Ježíš v domě kladl svým učedníkům otázku: „O čem jste cestou rozmlouvali?“ Naznačil tím, že je průhledné i to, proč se báli zeptat na okolnosti týkající se jeho utrpení a zmrtvýchvstání. Možná tušili, že by zároveň mohlo vyjít najevo i to, o čem spolu rozmlouvali, a že by zřejmě Ježíšova reakce nebyla pochvalná. Ježíš se jich však zeptal: „O čem jste cestou rozmlouvali?“ Odpověď evangelisty, která mlčení učedníků vysvětluje, nám dává nahlédnout do stupně jejich nevyzrálosti. Ježíš je chce něčemu naučit, chce jim ozřejmit něco důležitého a jim jde o vybudování mocenských pozic a o prvenství – jde jim o pozemskou velikost. Učedníci mlčeli a Ježíšovi neodpověděli, a milosrdně o tom pomlčel i Ježíš. Z verše 35 však vyznívá, že jeho znalost skrytých skutečností lidských srdcí je neomezená: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“

Evangelista říká, že Ježíš se posadil, svolal svých Dvanáct a pronesl k nim zmíněný výrok. Postoj sedícího učitele naznačuje sdělování důležité pravdy. Může to v nás vyvolat představu biskupa, který předsedá a vyučuje ve své katedrále. Ježíš při své výuce používal obrazná vyjádření, kterým říkáme podobenství. K poučení svých Dvanácti vzal dítě a řekl jim: „Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá.“ Zároveň tím učedníky ujišťuje o velikosti své moci, a zároveň ukazuje, jak hodnotná je cena dobrého skutku vůči někomu tak bezvýznamnému, jako je malé dítě. Kdo totiž přijme malé dítě, přijímá toho, kdo poslal samotného Ježíše.

Zamysleme se nad jednotlivými důležitými detaily, které by nás v tomto úryvku mohly upoutat. Ježíš a jeho učedníci procházeli Galilejí nepozorovaně. V Markově evangeliu se častěji objevuje, že Ježíš nechtěl, aby se o něčem mluvilo. Jeho jednotlivé zákazy mluvit nebo spíše příkazy mlčet mohou mít různé kořeny. V našem případě se hned nabízí vysvětlení, že Ježíš chtěl nerušeně své učeníky poučit. Pokud by se rozkřiklo, že tudy procházejí, jistě by byl kýžený klid narušen těmi, kteří by za Ježíšem a jeho učedníky přišli. Zmínka, že Ježíš procházel přes Galileu, není náhodná. Dává tušit, že Marek mluví o Ježíšově cestě do Jeruzaléma.

Vyučování učedníků bylo pro Ježíše velmi důležité. Věnoval jim svou pozornost a trpělivost. Právě do této situace evangelista zařazuje druhou předpověď utrpení. V Markově evangeliu máme celkem tři Ježíšovy předpovědi utrpení, a to v osmé, deváté a desáté kapitole. Tato druhá předpověď utrpení může být považována za historicky nejvěrohodnější. Tím jistě nebudeme zpochybňovat věrohodnost dalších dvou předpovědí Ježíšova utrpení. Biblista Tuckett však připomíná, že právě na tomto místě pro věrohodnost svědčí všeobecný jazyk.

Za povšimnutí stojí i to, že se jedná o předpověď nejkratší. Zatímco v osmé kapitole Ježíš zmiňuje, že bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů zákona a zabit, zde se spokojuje s krátkým vyjádřením: „Bude vydán lidem do rukou a zabijí ho.“ Třetí předpověď utrpení nalezneme ve 33. a 34. verši desáté kapitoly, a to v tomto znění: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti a vydají pohanům a budou se mu posmívat a plivat na něj a zbičují a zabijí ho, ale po třech dnech vstane.“ Ve všech třech případech končí tato tvrdá předpověď víceméně podobnými slovy: „ale za tři dni po své smrti vstane.“ Za zmínku stojí také to, že ve všech třech předpovědích Ježíš mluví o sobě ve třetí osobě jednotného čísla jako o Synu člověka. Vyjádření „syn člověka“ znamená totéž, co syn Adamův, to znamená člověk. Právě tímto chtěl Ježíš svým učedníkům a posluchačům naznačit, že se na něj vztahuje to předpověď proroka Daniela ze 7,13nn: „Díval jsem se v nočním vidění a hle – s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka … byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny a jazyky; jeho moc je věčná – a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.“ Dá se tedy shrnout, že názvem „Syn člověka“ zdůrazňuje Ježíš dvě skutečnosti – svou lidskou přirozenost a zároveň své mesiášství.

Jaký účinek měla Ježíšova druhá předpověď na jeho učedníky? Byli syny své doby, znali všeobecně rozšířenou představu o očekávaném mesiáši a jistě každý z nich měl i svou vlastní představu o tom, jak se na Ježíšovi jeho mesiášství naplní. Evangelista říká, jak pochopili Ježíšovu předpověď: „Oni však té věci nerozuměli.“ Kde tedy byla chyba? Proč nerozuměli? Že by jim to Ježíš vyložil nesprávně? Nebo že by nechtěl, aby rozpoznali jádro jeho sdělení? Domnívám se, že chyba byla na jejich straně. V čem? Už bylo naznačeno, že byli zřejmě uzavřeni do dobou ovlivněných představ o mesiáši. Možná i kvůli svému sporu o prvenství, kdo je mezi nimi největší, nevěnovali přiměřenou pozornost Ježíšově sdělení. Dá se také předpokládat, že daná skutečnost byla pro ně natolik nepřijatelná, že ji vlastně ani nechtěli pořádně pochopit. Marek dodává: „Báli se ho zeptat.“ Na jiných místech vidíme, že neměli obavu požádat Ježíše o vysvětlení, například v podobenství o rozsévači, ale zde zřejmě měli důvod. Buď mohli očekávat napomenutí pro malou pozornost vůči tomu, co už bylo dostatečně vysvětleno, nebo se také mohli obávat opětovného potvrzení skutečnosti tak, jak ji nechtěli slyšet.

Další část zmíněného úryvku evangelia se odehrává v Kafarnaum. Toto městečko si Ježíš vyvolil za sídlo pro svou činnost v Galileji. Kvůli své poloze bylo Kafarnaum obchodním městem na břehu Genezaretského jezera, a to poměrně rušným. Zde se odehrává Ježíšův další rozhovor s učedníky. Úryvek, který uslyšíme v nedělním evangeliu, obsahuje jednu Ježíšovu otázku a dva poučné výroky. Ze strany učedníků pak mlčení. Nejprve zahanbené, poté naslouchající. Otázka: „O čem jste cestou rozmlouvali?“ není potřebná kvůli Ježíšově znalosti, ale kvůli zamyšlení učedníků nad sebou samými. Už tím, že by na ni odpověděli, museli by se cítit před svým pokorným Mistrem přinejmenším trapně.

Ježíš ve svém výroku naznačuje, že skutečné prvenství v Božím království je odlišné od lidských měřítek. A dává přímo radu, jak se stát prvním: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“ Ježíš tím dává najevo, že skutečné prvenství se neodvozuje jenom ze vztahu s ním, ale i z postoje služby vůči všem. Pokud by šlo jenom o blízkost s Ježíšem, pak si na ni mohli činit nároky přinejmenším Petr pro svoje výraznější postavení ve skupině učeníků a nebo i Jan pro svoji oblíbenost u Ježíše a společně s Jakubem pro své příbuzenství s ním. Skutečné prvenství však spočívá ve službě druhým, a záleží na vnitřním postoji, který se dá charakterizovat slovem „otrok“ či „služebník všech“.

Poslední výrok, který v nedělním evangeliu zazní z Ježíšových úst, je doplněn názornou ukázkou: Ježíš „vzal dítě“ a v jeho přítomnosti pronáší hlubokou pravdu o hodnotě přijetí dítěte. Tento výrok zřejmě mohli učedníci chápat v širších souvislostech. Dítě totiž v tehdejším rozvrstvení patřilo do nejnižší kategorie společnosti. Nemělo žádná práva. Tím, že Ježíš uvádí, že přijetí tohoto tvora, tento dobrý skutek vůči někomu, kdo je ostatními nedoceňován, je hodnocen tak, jakoby byl prokázán samotnému Ježíši. A nejen to, ale přímo tomu, který Ježíše poslal. Zde nalézáme tradiční křesťanské povzbuzení: „Snaž se vidět v každém člověku Krista.“ V naší době můžeme vzít tento výrok víc doslovně, jako motivaci pro rodiče, kteří mají ochotně přijmout nový dar života a v dítěti vidět Boží příchod do jejich manželství. V dnešní době sobectví, kdy náš národ postupně vymírá kvůli nedostatku dětí, je Ježíšovo poučení o přijetí dítěte burcující.

Naslouchejme tedy skrze tento úryvek evangelia Ježíšově moudrosti, a nebuďme jako učedníci, kterým záleželo jen na osobním pozemském prvenství.