Kalendář akcí

<< Únor 2022 >>
PÚSČPSN
31 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 1 2 3 4 5 6
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

Parusie – druhý Kristův příchod

František Kubenka

 

Parusie – druhý Kristův příchod

Slovo parusie, kterým označujeme druhý Kristův příchod, je řeckého původu a znamená „spasitelnou přítomnost“ Ježíše Krista, završení dějin spásy a světa v Bohu, který se zjeví bezprostředně ve své slávě. Termín parusie ve smyslu příchodu se používal v období řecké kultury pro slavné triumfální vjezdy panovníků, imperátorů a králů do měst, která podléhala jejich správě.

Také křesťanství převzalo tento termín a používá jej pro budoucí slavný příchod Ježíše Krista.

Starý zákon připravoval vyvolený národ na příchod Vykupitele, Nový zákon je zvěstí o jeho příchodu. V návaznosti na hlásání proroků připravuje Jan Křtitel své posluchače na vystoupení Mesiáše, který již zahájil poslední dobu. Ježíš totiž přišel na konci času zachránit lidstvo a uskutečnit Boží spravedlnost. „On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm“ (Mt 3,11b-12).

Naše spása už začala, ale dovršena bude teprve druhým příchodem, parusií Ježíše Krista. Jeho příchod bude provázen mnoha znameními: „A tehdy uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až se to všechno začne dít, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení“ (Lk 21,27-28). Dějiny budou završeny: dílo Ježíše Krista a dějiny světa budou završeny v Bohu, který se zjeví bezprostředně ve své slávě. „Až přijde Synčlověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na svůj trůn slávy, a budou před něj shromážděny všechny národy“ (Mt 25,31-32 ). Druhý příchod Krista-Soudce je však zároveň zjevením Boží lásky, neboť Bůh soudí svět z hlediska lásky, která přivádí k spáse všechny, kdo se k ní chtějí nechat přivést.

Apoštol. Pavel spojuje často druhý Kristův příchod s „dnem soudu“ (Řím 2,5), mluví o „dni Kristově“. Modlí se za Filipany, aby se dovedli správně rozhodovat, aby čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův. Do Korintu píše: „nejste pozadu v žádném Božím daru, jen ještě musíte s touhou čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista“ (1 Kor 1,7-8 ).

Jakubův list promlouvá také do našich dnů: „Vydržte i vy trpělivě a nedejte se zviklat, neboť příchod Pána je blízko“ (Jak 5,8).

Na některých místech hovoří Ježíš o svém příchodu nebo o příchodu Božího království. Mluví snad o svém blízkém příchodu, když říká: „Někteří z těch, kdo tady stojí, neumřou, dokud neuvidí, že Boží království už přišlo k moci“ (Mk 9,1)? Tato slova nelze vztáhnout na Ježíšův druhý příchod. Vyjadřují spíš poznání, podle kterého Boží království jižpřišlo s Ježíšem. Stejně tak Matoušův výrok: „Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Skutečně, říkám vám: Nebudete hotovi s izraelskými městy, než přijde Syn člověka“ (Mt 10,23 ).

Ani Janovo Zjevení neříká Kristovými slovy – „ano, přijdu brzo!“ (Zj 22,7)  co se míní příslovcem „brzo“. Ježíš potvrzuje, že Boží pohled na čas je jiný než náš, když praví: „O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec“ (Mk 13,3).

Kdy tedy můžeme očekávat příchod Páně?

Autor listu Židům povzbuzuje křesťany ze židovství: „Všímejte si jeden druhého a pobízejte se k lásce a k dobrým skutkům. Neopouštějte vaše společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale navzájem se povzbuzujte, a to tím spíše, že vidíte, jak se ten den blíží. Vždyť jen chvilku, malinkou chvilku, a přijde ten, který má přijít, a neomešká se“ (Žid 10,24-25.37).

Apoštol Pavel zřejmě doufal, že druhý Ježíšův příchod ještě sám zažije:„Potom my, kteří do té chvíle zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchvácení do oblaků, abychom se ve vzduchu setkali s Pánem. A pak už budeme s Pánem navždycky“ (1 Sol 4,17 ).

V listě Filipanům nachází snad odezvu pozdější Pavlův pobyt ve vězení, a útrapy, které ho provázely. Pro každého člověka nastane příchod Páně v hodině smrti. „Vždyť pro mne život je Kristus a smrt zisk. Avšak kdybych dál tady žil, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit. Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem – a to je věc velmi, daleko lepší“ (Fil 1,21–23).

Smrt je tedy chápána jako „parusie“, jako Kristův příchod. Tato počáteční „parusie“ v hodině smrti dojde svého naplnění na konci světa, až všichni, kdo k němu patří jako jeho „tělo“, budou mít spolu s ním účast na Otcově slávě v Duch svatém. Pak bude „Bůh všechno ve všem“ (1 Kor 15,28).

První křesťané žili v očekávání bezprostředního druhého příchodu Páně: „Času nám nezbývá“ (1 Kor 7,29); „spása je nyní blíže, než když jsme uvěřili, noc pokročila, den se přiblížil“ (Řím 13,11).

Pavel varoval Soluňany před jakýmkoli vypočítáváním přesného data této osudové události: „Bratři, co se týká doby, kdy přijde náš Pán Ježíš Kristus a kdy se my u něho shromáždíme, prosíme vás: nenechte si tak snadno poplést hlavu nebo dokonce se polekat nějakou prorockou řečí nebo dokonce listem prý od nás poslaným, že byste se domnívali, jako by ten den Páně už měl nastat. Nenechte se žádným způsobem od nikoho oklamat“ (2 Sol 2,1–3).

Život vznikající církve byl poznamenán blížící se parusií. „A teď slyšíme, že někteří z vás žijí nepořádně a nic nepracují, ale jsou velmi zaměstnání věcmi, do kterých jim nic není. Takovým lidem důrazně přikazujeme mocí, kterou máme od Pána Ježíše Krista, aby pěkně v klidu pracovali a jedli chléb, na který si sami vydělají“ (2 Sol 3,11–12).

Pán Ježíš varuje před falešnými mesiáši a proroky: „Řekne-li vám někdo: ,Tady je Mesiáš‘, nebo: ,Tam je‘, nevěřte tomu! Vystoupí totiž lžimesiáši a lžiproroci, budou konat zázraky a divy, aby svedli, možno-li, i vyvolené. Vy se však mějte na pozoru! Pověděl jsem vám to všechno už napřed“ (Mk 13,21-2).

Apoštol Pavel píše Soluňanům, jako by měl na mysli tato Ježíšova slova: „Nenechte se žádným způsobem od nikoho oklamat. Napřed musí totiž nastat odpadání a objevit se člověk… hříšný, propadlý záhubě, protivník, který se povyšuje nade všecko, co nese jméno Boží nebo čemu se vzdává náboženská úcta. Posadí se dokonce v Božím chrámě a bude se prohlašovat za Boha“ (2 Sol 2,3-4). Protivník na konci času napodobuje Pána i jeho druhý příchod, včetně falešných zázraků – ke zkáze lidí. Tím koná satanovo dílo zde na zemi. Jisté je, že Ježíšově parusii bude předcházet vystoupení bezbožníka a jeho zničení bude dílem Ježíše Krista. „A pak hned se objeví onen bezbožník, ale Pán Ježíš ho zahubí jediným svým slovem a tím, že slavně přijde“ (2 Sol 2,8).

Máme být připraveni na Pánův příchod?

Věřící člověk má přijmout Pána, až přijde. Proto jsme vyzýváni k bdělosti, k připravenosti na Pánův příchod. Ježíš dává základní doporučení učedníkům na závěr řeči o konci světa a svém druhém příchodu: „Mějte se na pozoru, bděte, protože nevíte, kdy ten čas přijde. Je tomu podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Opustil svůj dům, dal svým služebníkům nad tím plnou moc, každému jeho práci, a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy pán domu přijde, zdali navečer, nebo o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nenalezl spící. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!“ (Mk 13,33-37).

Křesťan se nemá nechat přemoci spánkem, má být připravený. Charakteristickým rysem je bdělost a naděje v Ježíšův návrat. Znamená to pohotovost v odmítnutí pozemských rozkoší a blahobytu. Pán Ježíš nás varuje: „Mějte se na pozoru, ať vaše srdce není zatíženo omamnými opojeními a životními starostmi, aby onen den vás nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto buďte bdělí a modlete se po všechen čas, abyste tomu všemu, co se má stát, mohli uniknout a obstát před Synem člověka“ (Lk 21,34-36 ).

Apoštol Pavel píše Soluňanům: „Co se týká času a chvíle, není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte sami totiž velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci“ (1 Sol 5,1-2).

Představeného církevní obce v Sardech, který pozapomněl na Kristův příchod, napomíná Jan ve Zjevení: „Probuď se a utvrď zbytek, který je už na umření…. Neprobudíš-li se však, přijdu jako zloděj, a ty nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu“ (Zj 3,2-3). Naopak: „…Blaze tomu, kdo bdí…“ (Zj 16,15).

Vzkříšením Ježíše Krista začal jeho druhý, skrytý a neustálý příchod, který bude naplněn ve slávě na konci času. Pořád platí jeho příslib: „Já jsem s vámi až do skonání tohoto věku“ (Mt 28,20). Pán přichází stále znovu ve svátostech, zvláště v Eucharistii. Svátost Kristova těla a jeho krve je pojítkem mezi jeho prvním příchodem v těle a druhým příchodem ve slávě. Přijímání Eucharistie sytí naději na Pánův příchod. Celý Nový zákon žije očekáváním „slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele, Ježíše Krista“ (Tit 2,13), „který nás povolal ke své věčné slávě. Jemu patří sláva a vláda na věčné věky“ (1 Petr 5,10). „Nynější utrpení trvá jen chvilku a je lehké, ale zjednává nám slávu nad pomyšlení nesmírnou, obrovskou, která trvá věčně“ (2 Kor 4,17).

Slova Písma jsou plná radostné naděje. Celé tvorstvo nedočkavě očekává zjevení Boží slávy (Řím 8,19). Jan vidí, jak s nebe sestupuje nový Jeruzalém „v plném jasu Boží slávy“ (Zj 21,23).

Při Kristově parusii přijde tentýž Ježíš Nazaretský, který přišel na tuto zem, žil náš život, byl ukřižován, vzkříšen a který vstoupil na nebesa „Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, vzatý od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe“ (Sk 1,11). „Amen, přijď Pane Ježíši!“ (Zj 22,20).