Petr a Hana Častulíkovi
Dnešní úryvek je z knihy Přísloví, 9. kapitola, 1.-6.verš. Tuto knihu obecně řadíme mezi poetické a takzvané mudroslovné knihy Starého zákona.
Vývoj této literatury pravděpodobně vypadal tak, že z lidové moudrosti, která hojně využívala přísloví, se vyvinulo přísloví mudrců. Pro ně používá hebrejština označení mášál. Tím rozumí krátký duchaplný výrok, který vtipně a často i obrazně dává užitečné naučení pro život. Výraz přísloví – mášálnebyl ovšem jen běžnou průpovědí nebo lidovým rčením, ale také „vladařsky rozhodným, mocí naplněným výrokem“, jímž bylo možno přivolat na hlavu druhého požehnání či kletbu.
Protože většinu knihy tvoří průpovědi připisované Šalamounovi, dostala celá kniha název Šalamounova přísloví.
Číst mudroslovnou literaturu, do které kniha Přísloví patří, se v určitém ohledu podobá čtení proroctví: materiál zde nemá logické uspořádání. Jedná se o knihu sbírek psanou po staletí, která byla do konečné podoby sestavena během 3. století před Kristem.
Knihu Přísloví nelze číst jako běžný obsahový text. Stejně jako u Knihy Moudrosti a Sírachovece se spíše jedná o podobnost se stylem encyklopedickým – nelze jej číst najednou od začátku do konce, spíše se doporučuje studium kratších struktur.
Mudroslovná literatura se snaží nabídnout praktické rady, jak žít „dobrým životem“. Hledání cesty, smyslu a cíle lidské existence vedlo autory k různým závěrům. Konkrétně kniha Přísloví obsahuje spíše konzervativní potvrzení tradiční myšlenky Páté knihy Mojžíšovy: dobří budou odměněni a bude jim požehnáno; údělem těch špatných je neštěstí a utrpení.(Př 14,11; Př 15,6; Př 19,23, aj) Toto spojení ctnosti s bohatstvím a špatnosti s chudobou je pak zpochybněno v jiné mudroslovné knize, a to v knize Job.
Jak jsme již zmínili, můžeme v knize najít různý obsah i odlišnou básnickou formu, a to zejména díky několika autorům, kteří se na psaní knihy podíleli. Nejzřetelněji lze určit tři velké sbírky 1-9; 10,1-22,16 a 25-29.
V úvodní části (kapitoly 1-9) jsou mudroslovné výroky seřazeny do deseti větších celků, které můžeme chápat jako poučení. Jako první totiž uvádějí důležitou postavu „učitele moudrosti“, který své řeči pokaždé uvozuje oslovením „můj synu“. Vedle této postavy se zde ještě objevuje Moudrost sama, která poučení vyjadřuje veřejně (1,20-23). První sbírka má tedy charakter programu celé knihy Přísloví. Zejména to platí pro úvod (1,1-7), který vyjmenovává ústřední pojmy: moudrost, porozumění, poznání, kázeň a shrnující pojem – bázeň před Hospodinem.
Druhá sbírka Přísloví Šalamounových (10,1-22,16) je charakteristická velkým počtem samostatných výroků. Dohromady jich zde najdeme 375. V mnoha případech se jedná o nové interpretace starších výroků, které výslovně hovoří o Hospodinu.
I třetí sbírka, která byla sestavena za vlády krále Chizkiáše, obsahuje jen jednotlivé výroky.
Nyní se blíže podíváme na postavu Moudrosti v knize Přísloví.
Moudrost je nejdůležitějším termínem pro celou oblast mudrosloví. Tento typ poučení a přísloví směřuje k pochopení smyslu života a poznání jeho Dárce a Stvořitele. Moudrost předpokládá kázeň, v níž je obsaženo jak napomínání, tak i potrestání. Výsledkem moudrosti a správného poznání jsou spravedlnost, právo a přímost v postavení člověka před Bohem. Taková moudrost nepochází z lidského jednání, ale plyne z Hospodinova slova, z přemýšlení o něm. Lidská moudrost má svůj původ v Bohu, který je sám Moudrost a který moudrost sděluje tomu, komu sám chce. Moudrost vychází z Božích úst jako dech. Moudrost se podílí na všem, co Bůh v lidském světě činí od stvoření až dodnes.
Moudrost je pro člověka nejvyšším pokladem, je darem samotného Boha a ona rozděluje všechna Boží dobra: život a štěstí, bezpečnost, milost a slávu, bohatství a spravedlnost a všechny ctnosti. Být spojen s Moudrostí znamená být spojen s Bohem. Moudrost činí z lidí Boží přátele.
Pravá Moudrost dává člověku „srdce schopné rozlišovat mezi dobrem a zlem“ (1 Král 3,9).
Starý zákon také varuje před pokušením, které lidský rod pronásleduje už od Adama, a to sám poznávat a rozhodovat o tom, co je dobré a zlé. Proroci upozorňují na takový typ lidské moudrosti a varují před ním. „Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích a rozumní sami před sebou“ (Iz 5,21), „budou polapeni do pasti vlastní chytrosti, protože odvrhli Hospodinova slova“ (Jer 8,9).
Zosobněná Boží moudrost v knize Přísloví je představena v ženském rodě a vystupuje jako hostitelka. V ostatních mudroslovných knihách je Moudrost personifikována jako vyhledávaný miláček (Sir 14,22), manželská záštita (Sir 14,26) a starostlivá manželka (Sir 5,2).
Tyto texty z mudroslovných knih ještě nehovoří o Moudrosti jako o božské osobě ve smyslu Nového zákona, ale nabízejí možnost rozjímat nad hloubkou Božího tajemství konkrétních situacích. V Novém zákoně pak najdeme naplnění učení o moudrosti ve ztotožnění Moudrosti s Kristem ve Zjevení: člověk, který je spojen se Synem Božím, má podíl na Boží moudrosti a je uveden do blízkosti samého Boha.
Samotný nedělní úryvek začíná výrokem
„Moudrost si zbudovala palác, opřela jej o sedm sloupů.“
Dominantními výrazy jsou v tomto verši palác (dům) a sedm sloupů. Dům je zvláštním prostorem, je to místo setkávání, místo které zajišťuje ochranu, které je také zajisté obrazem toho, kdo v něm přebývá. I prostý příbytek může být příjemný, vkusný, s atmosférou, která každého návštěvníka potěší. Naopak i drahé honosné budovy mohou působit neosobně, cize a chladně. Moudrost zve člověka do svého vlastního domu, ne jako pouhého služebníka, ale jako hosta. Vstoupit do Božího domu lze jen s pokorným a zkroušeným srdcem (Iz 57,15; Žl 15). I zde najdeme odkaz na Nový zákon, ve smyslu – kdo dovede člověka k nebeskému příbytku? Odpověď nacházíme v samotné božské Moudrosti – Ježíši Kristu, který vstoupí do světa lidí a vystaví si mezi nimi svůj příbytek, do kterého pozve všechny lidi.
Dům Moudrosti stojí na sedmi sloupech, je tedy nejvýš jistý, bezpečný a pravý. Symbolika čísla sedm označuje úplnost, celost, ať dobra či zla. Příkladů známe několik, jen pro ilustraci uveďme – Boží záměr se stvořením světa trvá sedm dnů. Marie Magdaléna byla posedlá sedmi nečistými duchy – byla tedy posedlá celá. Jestliže snacha Rút je lepší nežli sedm synů, označuje číslo sedm nejvyšší míru. Dům, který Moudrost staví, je tedy domem – společenstvím plnosti.
Dále úryvek pokračuje:
„Pobila dobytek, smísila víno, připravila také svůj stůl.“
Prostřený stůl je více než znak hojnosti, štědrosti a bezpečí. Tento obraz Božího požehnání směřuje k novému věku, kdy zároveň odkaz na víno umocňuje náznak budoucího mesiášského věku.
„Poslala své služebnice volat z vyvýšenin města: Kdo je nezkušený, ať sem přijde, kdo je bez rozvahy, toho chci učit. Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité pijte! Nechte dětinství, a budete žít, po cestě poznání choďte!“
Dívky jsou zde uvedeny jako služebné moudrosti. Jsou jejími prostřednicemi, které vyřizují pozvání nezkušeným lidem. V doslovném překladu najdeme tento výraz přeložen jako – lidem postrádajícím srdce. Moudrost především vyhledává ty, kdo potřebují a touží po její pomoci. Ty, kteří vědí o své nemoudrosti a sami chtějí přebývat u pravé Moudrosti.
Moudrost tedy není jen pasivní, je hlavně aktivním prvkem. Sama vychází vstříc lidem a zve je k proměně. Tato proměna nemá být jen proměnou vnější. Ten, kdo bude jíst chléb a pít víno, které předkládá Moudrost, má opustit staré smýšlení a vydat se po nové cestě, cestě dokonalosti, kterou pravá Moudrost nabízí.