Marie Klašková

Milé posluchačky a milí posluchači! V prvním čtení ze slavnosti Zmrtvýchvstání Páně uslyšíme o tom, jak Petr pokřtil Kornélia. Toto čtení se částečně kryje s úryvkem čteným o šesté neděli velikonoční. Proto se dnes budeme zabývat událostmi, které křtu předcházely. Zaměříme se na prvních dvacet tři veršů desáté kapitoly a v pondělí před šestou nedělí velikonoční si podrobně rozebereme zbývajících dvacet pět veršů.

V desáté a jedenácté kapitole se Lukáš věnuje dvěma tématům, která vzájemně proplétá. Jedna tradice vypráví o důstojníkovi Kornéliovi, který se obrátil, a druhá o Petrově vidění, které ukázalo všechna zvířata jako čistá. Spojením obou tradic vzniká vyprávění o první Petrově misii mezi pohany. Kornélius je přitom určený samotným Pánem. Bible přesně popisuje jeho profesi a postavení. V prvním verši desáté kapitoly čteme: „V Cesareji žil jeden člověk, jmenoval se Kornélius, setník takzvané Italské čety“ (Sk 10,1). Autor Skutků apoštolů také nezapomíná na osobní charakteristiku a vztah Kornélia k židovství a k Bohu samotnému. Čteme: „Byl to zbožný a bohabojný člověk, on i celá jeho rodina, dával mnoho almužen a vytrvale se modlil k Bohu“(Sk 10,2). Kornélius se projevoval jako dobrý člověk. I přes to, že byl vojákem, dával chudým almužny, byl vstřícný vůči židům, což tehdy, podobně jako dneska, nebylo zcela běžné.

Bible dál pokračuje: „Tan spatřil jasně ve vidění kolem tří hodin odpoledne, že k němu vstoupil Boží anděl a řekl mu: ‚Kornélie!‘“ (Sk 10,3). Předpokládá se, že autorem Skutků apoštolů je stejná osoba, která napsala evangelium podle Lukáše. V tomto evangeliu je pro mimořádný Boží zásah do dějin člověka použito zvěstování anděla. Hned na začátku evangelia přichází anděl k modlícímu se Zachariášovi a zvěstuje mu narození dlouho očekávaného syna – Jana Křtitele: „Anděl mu řekl: ‚Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan‘“ (Lk 1,13). Bůh prostřednictvím anděla zasahuje také do života židovské dívky Marie: „Anděl jí odpověděl: ‚Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží‘“ (Lk 1,35). Marii se tímto zvěstováním zcela změnil život. Po narození Ježíše přichází andělé k pastýřům: „Anděl jim řekl: ‚Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid‘“ (Lk 2,10). Nejvíce Božích zásahů prostřednictvím andělů je v prvních dvou kapitolách Lukášova evangelia. Také však v jeho závěru vystupují andělé jako zvěstovatelé veliké změny a radosti. Ježíš je živ, vstal z mrtvých! Učedníci jdoucí do Emauz říkají: „některé z našich žen … byly zrána u hrobu a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ“(Lk 24,22-23).

Po tom, co jsme si udělali krátký exkurz do Lukášova evangelia, vraťme se nyní zpátky ke Kornéliovi. Anděl k němu přichází ve tři hodiny odpoledne. Na některých místech v Bibli najdeme přesnou hodinu události. Například podle Janova evangelia byli první učedníci Ježíšem povoláni ve čtyři hodiny odpoledne. Přesná hodina může odkazovat na důležitost události. Skutečnosti, které významně zasáhnou do lidského života, si člověk většinou pamatuje přesně na hodinu – například porod prvního dítěte, náhlé obrácení, úmrtí někoho velmi blízkého. Anděl, podobně jako Bůh, oslovuje člověka jménem, volá na něj: „Kornélie!“

Dále čteme: „On na něj pohlédl a celý ustrašený se zeptal: ‚Co je, pane?‘ Odpověděl mu: ‚Tvé modlitby a tvoje almužny vystoupily k Bohu a on si na ně vzpomněl‘“ (Sk 10,4). Kornélius reaguje s respektem, snad s obavou z nečekaného setkání. Je však ujištěn o smysluplnosti a vyslyšení svých modliteb a proseb. Od anděla dostává konkrétní a podrobný rozkaz, co má dál dělat: „‚Nuže, pošli několik lidí do Joppe a povolej jistého Šimona, kterému říkají Petr. Je jako host u koželuha Šimona, který má dům u moře‘“ (Sk 10,5-6). Hned v prvním verši desáté kapitoly je zmíněno, že Kornélius bydlel v Cesareji. Nyní má vyslat posly do Joppe, což byl přístav u středozemního moře, vzdálený asi 200 kilometrů vzdušnou čarou od Damašku. O pár veršů dále se dozvíme, že do Joppe dorazili druhého dne. Dále čteme: „Když se vzdálil anděl, který s ním mluvil, zavolal si Kornélius dva sluhy a bohabojného vojáka, jednoho z těch, kteří mu byli stále k službám. Všecko jim vyložil a poslal je do Joppe“ (Sk 10,7-8). Kornélius vysílá 3 lidi pro Šimona Petra do Joppe. Výběr lidí poukazuje na Kornéliovo bohatství, když mohl odeslat na cesty tři ze svých lidí.

Nyní autor spojuje vyprávění o Kornéliovi se zážitkem Petra. V okamžiku, kdy poslové přichází do Joppe, se dostává zjevení Šimonu Petrovi. V devátém až šestnáctém verši čteme: „Když na druhý den byli ještě na cestě a už se blížili k městu, vystoupil Petr na střechu, aby se modlil. Bylo to kolem poledne. Dostal hlad a chtěl něco sníst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení. Viděl nebe otevřené a jak se něco snáší dolů. Podobalo se to velkému prostěradlu spouštěnému za čtyři cípy na zem. Uvnitř byli všichni možní čtvernožci, dále zvířata, co se plazí po zemi, a ptáci. A nějaký hlas na něj zavolal: ‚Jen do toho, Petře, zabíjej a jez!‘ Petr odpověděl: ‚Ani za nic, pane! Nikdy jsem ještě nejedl nic poskvrněného ani nečistého!‘ A ten hlas k němu promluvil podruhé: ‚Co Bůh prohlásil za čisté, o tom neříkej, že je to poskvrněné.‘ A opakovalo se to třikrát. Pak se ta věc vrátila zpět do nebe“ (Sk 10,9-16). Díky tomuto Božímu zjevení si Petr jasně uvědomí, že Bůh nedělí lidi na čisté a nečisté, na židy či pohany. Ale všichni tak mají možnost uvěřit v Ježíše Krista.

Je známou skutečností, že židé dělí zvířata na čistá a nečistá. Toto dělení vychází z Třetí knihy Mojžíšovy. Zjednodušeně se může říct, že mezi čistá zvířata patřila ta, která jsou současně sudokopytníky a přežvýkavci. Nesměl se proto jíst velbloud, zajíc, daman, prase. Dále pak všechna čtyřnohá zvířata chodící po tlapách – jako pes, kočka. Z vodních zvířat byla nečistá ta, co neměla ploutve a současně šupiny. Mezi nečisté ptáky patří dravci a jiní vybraní ptáci – sovy, čápi, apod. Židé takováto zvířata nejedli, ani se jich nedotýkali. Toto rozdělení však s Ježíšovou smrtí padá. Křesťané nejsou nijak omezováni ve výběru jídla. Stejně tak setkání s nevěřícím člověkem věřícího neznesvěcuje. Právě naopak, je poslán hlásat evangelium všem lidem.

V dalších verších je opět propojeno vyprávění o Kornéliovi s Petrem. Dále čteme: „Zatímco byl Petr na rozpacích, co má znamenat to vidění, co spatřil, ti lidé, které poslal Kornélius, se doptali na Šimonův dům a přišli ke dveřím. Zavolali a ptali se, zdali je tam jako host Šimon, kterému říkají Petr“ (Sk 10,17-18). Joppe bylo starobylé opevněné město, původně přidělené pokolení Dan. Za vlády krále Šalamouna sloužilo jako přístav pro Jeruzalém, od kterého je vzdáleno jen 55 kilometrů. V Joppe nasedl prorok Jonáš na loď, když prchal před svým posláním. Dále se o něm píše v knihách Makabejských, kdy ho Šimon Makabejský obsadil, opevnil a vybudoval z něj velký námořní přístav. Pro svou výhodnou polohu bylo po všech zpustošeních znovu obnoveno a nyní se nazývá Jaffa. Podle popisu anděla měli poslové hledat dům u moře, ve kterém žil koželuh Šimon. Zatímco oni dorazili do cíle své cesty, tak Petr neustále přemýšlí nad významem zjevení:„Mezitím, co Petr stále ještě přemýšlel o tom vidění, řekl mu Duch: ‚Jsou tu dva lidé a hledají tě. Ihned sestup dolů a bez váhání jdi s nimi, protože já jsem je poslal‘“ (Sk 10,19-20). Všimněme si opakování slov – „Petr úporně přemýšlel“ a „Petr stále ještě přemýšlel“. To poukazuje, že právě proběhlé zjevení nebylo Petrovi vůbec jasné. Nerozuměl tomu, co mu tím chtěl Bůh říct. Až do přemýšlení opět zasáhne Bůh a pošle ho za muži, kteří na něj čekají v přízemí domu.

Dále čteme: „Petr tedy sešel dolů a řekl: ‚Já jsem to, koho hledáte. Co vás ke mně přivádí?‘ Odpověděli: ‚Setník Kornélius, je to člověk spravedlivý a bohabojný, který má dobrou pověst u celého židovského národa, dostal od svatého anděla pokyn, aby si tě zavolal do svého domu a vyslechl od tebe poučení‘“ (Sk 10,21-22). Poslové jasně formulovali své poslání, představili mu svého pána a pozvali Petra na cestu do Cesareje. Petr se na příkaz Božího Ducha nerozpakuje nad tím, jak má jednat, ale zve je do domu. Celá událost se stala během odpoledne. Přes noc bylo nebezpečné cestovat, proto vyráží na cestu až ráno: „Uvedl je tedy dovnitř a nabídl jim pohostinství. Následujícího dne se pak s nimi vydal na cestu. Šli s ním i někteří bratři z Joppe“ (Sk 10,23).

Celé vyprávění pokračuje setkáním v Cesareji, Petrovou řečí, obrácením a křtem Kornélia a všech, kdo s ním byli v domě. Právě víra a křest pohanů je vrcholem celého vyprávění o Kornéliovi a Petrovi. Pro tehdejší lidi bylo důležité poznat, že Duch svatý vane kam chce. Duch svatý je dán stejně židům jako pohanům. Bůh nikomu nestraní. Tím, kdo události dává do pohybu, je samotný Bůh. On vyslyší Kornéliovy modlitby, zjeví mu svého anděla a přivede k němu Šimona Petra. Hlásání evangelia o vzkříšení Ježíše Krista pohanům a jejich křest tedy odůvodňuje a začíná samotný Bůh a apoštolové. O těchto událostech budeme podrobně mluvit v pondělí před šestou nedělí velikonoční.