Kalendář akcí

<< Srpen 2022 >>
PÚSČPSN
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

Sk 10,24-48

Marie Klašková

 

Milé posluchačky a milí posluchači! V dnešním pořadu se budeme věnovat výkladu prvního čtení z následující neděle. Toto čtení se nám částečně kryje se stejným úryvkem čteným o zmrtvýchvstání Páně. Jedná se o příběh o důstojníku Kornéliovi, který zabírá celou desátou kapitolu Skutků apoštolů. Proto jsme si ho rozdělili na dvě části. Prvních 24 veršů jsme rozebírali v pondělí před slaností zmrtvýchvstání Páně a můžete je najít na internetových stránkách Českého katolického biblického díla. Dnes se zaměříme na druhou část příběhu, na zbývajících 24 veršů.

V desáté a jedenácté kapitole se Lukáš, autor Skutků apoštolů, věnuje dvěma tématům, která vzájemně proplétá. Jedna tradice vypráví o důstojníku Kornéliovi, který se obrátil, a druhá o Petrovi a jeho vidění týkajícím se čistých a nečistých zvířat. Spojením obou tradic vzniká vyprávění o první Petrově misii mezi pohany. Kornélius je důstojníkem italského pluku a dostalo se mu vidění při modlitbě. Měl vyslat posly do Joppe pro Petra. Kornélius splní co je mu přikázáno a vyšle posly. Mezi tím má Petr vidění. Spatří plachtu, která je spouštěna před něj a je plná nečistých zvířat. Petr dostane příkaz, aby je zabíjel a jedl. Zdráhá se. Židé se totiž těchto zvířat nesměli ani dotknout, natož je jíst. V tom přijdou do domu poslové od Kornélia. Petr je přijme a připraví se, aby se ráno mohli vydat na cestu. V tomto okamžiku začíná náš úryvek.

Ve dvacátém čtvrtém verši čteme: „Nazítří přišli do Cesareje. Kornélius je očekával a spolu s ním jeho příbuzní a nejbližší přátelé.“ (Sk 10,24). S Petrem přišlo do Cesareje také několik bratří z Joppe. Jsou očekáváni nejen Kornéliem, ale celou jeho rodinou a přáteli. Lukáš tuto situaci popisuje jako první větší misii u pohanů. „Když chtěl Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu. Ale Petr jej přinutil vstát a řekl: ‚Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk.‘ Za rozhovoru vešli dovnitř a Petr shledal, že je tam shromážděno mnoho lidí.“ (Sk 10,25-27). Kornélius se před Petrem klaní. Jedná se zde o výraz hluboké úcty. Petr ho však zvedá, protože padat na kolena má člověk jen před Bohem. Společně pak vchází do domu mezi očekávající lid.

„Promluvil k nim: ‚Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje. Proto jsem také bez váhání přišel, když jste pro mne poslali, a nyní se ptám, jaký jste k tomu měli důvod.‘“ (Sk 10,28-29). V tomto okamžiku se odhaluje smysl obou vyprávění. Křesťanství vychází ze židovství, má v něm své základy. Nový Boží lid ale nemusí přejímat všechny zásady, co dodržují židé. Petr ve vidění poznal, že se může stýkat s pohany, aniž by se tím rituálně znečistil. Ptá se však po důvodu pozvání.

„Kornélius odpověděl: Jsou to právě tři dny, co jsem se v tuto chvíli modlil ve svém domě odpolední modlitbu, a náhle stál přede mnou muž v zářícím rouchu a řekl: ‘Kornélie, Bůh vyslyšel tvou modlitbu a ví o tvých dobrých skutcích. Vyprav posly do Joppe a povolej odtud Šimona, kterému říkají Petr. Bydlí v domě koželuha Šimona u moře.‘ Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi ochotně přišel. Nyní jsme tu všichni shromážděni před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil.“ (Sk 10,30-33). Kornélius se ujímá slova a stručně Petrovi popisuje svou situaci a všechny důvody pro pozvání. Z jeho vyprávění je cítit napětí s jakým všichni očekávají, co bude Petr mluvit.

„A Petr se ujal slova: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech.“ (Sk 10,34-36). Petr na začátku své první dlouhé řeči k pohanům vyzdvihuje přirozenou lidskou dobrotu. Bohu je milý každý člověk, který žije dobře, a který v něj věří tak, jako voják Kornélius. Díky Ježíšovi padly všechny bariéry mezi lidmi. Skončilo dělení na muže a ženu, žida či pohana. Všichni jsou jedno v Ježíši Kristu. Jak píše Pavel v listu Galaťanům: „Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.“ (Gal 3,28-29).

Petr pokračuje: „Dobře víte, co se dálo po celém Judsku: Začalo to v Galileji po křtu, který kázal Jan. Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.“ (Sk 10,37-38). Lukáš se v Petrově řeči obrací nejen na posluchače v Kornéliově domě, ale i na čtenáře Skutků apoštolů, u kterých se předpokládá, že znají Lukášovo evangelium. Formulace „začalo to v Galileji po křtu, který hlásal Jan“ je velmi podobná výpovědi na začátku Ježíšova veřejného působení. Po Janově křtu a ďáblově pokoušení čteme: „Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí.“ (Lk 4,14).

Všimněme si také, že Petr začíná svou řeč podobně jako na začátku Skutků apoštolů v řeči po seslání Ducha svatého: „Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte.“ (Sk 2,22). Ježíš byl naplněn Duchem svatým a svou moc prokazoval množstvím zázraků, uzdravení a znamení.

Petr je svědkem všeho toho, co se stalo, když svou řeč pokračuje slovy: „A my jsme svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě. Ale oni ho pověsili na kříž a zabili.Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se – nikoli všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu napřed vyvolil, totiž nám; my jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.“ (Sk 10:39-40). Člověku těžko pochopitelné ukřižování Spasitele Ježíše Krista je vyváženo Božím jednáním. Bůh Ježíše třetího dne vzkřísil. Ježíš však bezprostředně po vzkříšení nezmizel ale několikrát se zjevil těm, kteří mu byli nejbližší. Ty si vyvolil, aby jeho radostnou zvěst hlásali dál. Z evangelií víme, že se několikrát zjevil apoštolům a jejich druhům, Marii Magdaléně a ženám u hrobu, učedníkům cestou do Emauz.

Další verš nám vysvětluje, jak první křesťané chápali zjevení vzkříšeného Ježíše: „A uložil nám, abychom kázali lidu a dosvědčovali, že je to on, koho Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých.“ (Sk 10,42). Ke zjevení dochází kvůli věrohodnému svědectví o Ježíšově vzkříšení těch, kdo ho budou hlásat. Vzkříšený Ježíš má být soudcem živých i mrtvých. Křesťané již nemusí mít ze soudu strach, protože při křtu jim byly odpuštěny všechny hříchy: „Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří.“ (Sk 10,43).

Vrchol celého vyprávění přichází v posledních čtyřech verších: „Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli.“ (Sk 10,44). Na všechny posluchače sestoupil Duch svatý. Křesťané ze židovství, kteří přišli z Joppe společně s Petrem i čtenáři Skutků apoštolů musí poznat, že Ducha svatého může přijmout úplně každý. Nezávisle na tom, je-li původně žid nebo ateista. „Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha.“ (Sk 10,45-46). Všichni, kteří uvěřili, a na které Duch svatý sestoupil chválili a velebili Boha.

Už nic nechybělo k tomu, aby byli pokřtěni. Proto čteme: „Tu Petr prohlásil: ‚Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?‘ A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.“ (Sk 10,46-48). Šest bratří, kteří přišli společně s Petrem z Joppe, pokřtí celou Kornéliovu rodinu i jeho přátele, kteří poslouchali Petrovu řeč a přijali Ducha svatého. Přítomnost bratří z Joppe je v tomto příběhu velmi důležitá. Následuje totiž Petrova obhajoba v Jeruzalémě. Křesťané ze židovství ho obvinili, že se stýkal a jedl s nečistými pohany. Po tom, co jim Petr znovu – v těchto dvou kapitolách již potřetí – převypráví zjevení u Kornélia a své vidění v Joppe a šest bratří dosvědčí, že na všechny pohany sestoupil Duch svatý, ostatní apoštolové již nemají žádné námitky. Chválí Boha za to, že se dal poznat i pohanům: „Tak i pohany povolal Bůh k pokání, aby dosáhli života!“ (Sk 11,18).

Na závěr si všimněme, že impuls k hlásání evangelia pohanům a jejich křest přichází od Boha. On se zjeví Kornéliovi a řekne mu, aby poslal pro Petra. A je to také on, kdo sešle Ducha svatého na všechny posluchače. Tak se naplňuje Kristův příkaz z konce Matoušova evangelia: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,19-20).