Kalendář akcí

<< Prosinec 2021 >>
PÚSČPSN
29 30 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

Strádání a těžkosti v misijní činnosti apoštola Pavla

Pavel Zahradníček

 

Na čem se lidé nejčastěji shodnou? Asi na tom, že něco nepůjde… Když se něco organizuje, připravuje, chystá, to hned většina lidí vidí množství překážek a obtíží, proč to jistě nepůjde, a mnohé dokáže odradit již jen to, že bude třeba vynaložit určité množství námahy.

Když jde o překonávání překážek pro dobrou věc, apoštol Pavel nám nabízí zcela odlišný – povzbudivý – pohled na strádání, těžkosti a překážky. Je zřejmě jen málo biblických postav, které musely překonávat tolik překážek a obtíží, jako právě apoštol Pavel, a k jejichž životu bychom měli tak rozsáhlé množství historických pramenů, pocházejících dokonce ze stejného století, ve kterém sami žili. Připočteme-li k tomu skutečnost, že část textů, které tvoří tyto prameny, pochází zcela nepochybně od samotného Pavla, dostáváme se k něčemu, co nemá mezi ostatními biblickými postavami obdoby. V textech apoštola Pavla a v jeho životním příběhu již dlouho hledám a nacházím povzbuzení pro sebe i pro ostatní, kteří se nasazují pro dobrou věc, s námahou překonávají nejrůznější překážky a bojují s vyčerpaností. Dnes bych se o toto povzbuzení chtěl rozdělit i s vámi.

Nejrozsáhlejší přehled o překážkách a útrapách v Pavlově misijním působení získáváme díky takzvaným katalogům útrap. V Pavlových listech je jich obsaženo celkem šest (Řím 8,35; 1 Kor 4,9-13 ; 2 Kor 4,8-9; 6,4-5; 11,23-29; 12,10). Pavlovy katalogy útrap poprvé objevil biblista Bultmann díky svému výzkumu stylů v Pavlových listech. Dohromady se zmiňují o celkem třiceti překážkách a útrapách. Pavel sám v nich popisuje, co pro hlásání evangelia zakusil. Jde tedy o zcela autentický popis, ve kterém se odrážejí nejen suchá fakta, ale i Pavlovo rozpoložení v době, kdy ten či onen katalog – tedy výčet překážek – psal. Některé z nich jsou psány ve vysloveně povzbudivém duchu. Tak např. v Řím 8,35 čteme:

Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?

A k tomu tomuto výčtu Pavel o dva verše dál dodává:

Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.

Pavel dokáže vidět překážky takto optimisticky i přes to, že v jiných katalozích utrap otevřeně přiznává, jak doslova drtivé jsou překážky a útrapy, které pro evangelium podstupuje. Nejrozsáhlejší a nejpůsobivější je katalog Pavlových útrap, který nám on sám nabízí v 11. kapitole Druhého listu Korinťanům. Pavel ho psal ve chvíli, kdy zakoušel nevděk těch, pro které pracoval, kdy byl vystaven osočování a pomluvám od těch, kteří se za apoštoly jen vydávali, a ve skutečnosti sváděli církevní obec v Korintě na scestí a ničili jeho apoštolské dílo. Pavel se zde nechce chlubit, ale to, co pro evangelium vytrpěl, má být výmluvným svědectvím o ryzosti jeho úmyslů, na rozdíl od zlých úmyslů falešných apoštolů:

Jsou Kristovi služebníci? To mluvím už úplně bez rozumu: Já více než oni! Lopotil jsem se mnohem více, do žaláře jsem se dostal častěji, týrání jsem zakusil nad veškerou míru, v nebezpečí smrti jsem se octl častokrát. Pětkrát jsem od židů dostal čtyřicet ran bez jedné, třikrát jsem byl bit pruty, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal na lidi, den a noc jsem se zmítal na širém moři. Často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích v neobydlených krajích, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry. K tomu vyčerpávající práce, mnohé bezesné noci, hlad a žízeň, časté posty, zima a chatrné oblečení. Kromě toho každodenní nával ke mně a starost o všechny církevní obce. Kdo cítí slabost, abych ji necítil i já? Kdo je sváděn ke hříchu, aby to nepálilo i mne? (2 Kor 11,23-29).

Za každým z bodů, který je v tomto katalogu zmíněn jen třemi či čtyřmi slovy, můžeme tušit celé příběhy. Často jde o překážku tak závažnou, že by jinému zcela zabránila v dalším dobrém díle. Vyvstává tu před námi nejen obraz Pavla – putujícího misionáře v prachu cest, ale také Pavla – vězně, který je mnohokrát podrobován nelidským tělesným trestům a který evangelium velmi často hlásá z vězení a ve vězení. Za zmínku stojí, že sám Pavel ze svých sedmi listů, jejichž je nepochybným autorem, napsal dva z vězení (Flp a Flm), v dalším pozdravuje své bývalé spoluvězně (Řím 16,7) a v jednom z nich (2 Kor) vězení dvakrát zmiňuje ve zmíněných katalozích překážek. Ve více než polovině svých dopisů se tedy dotýká svého věznění. Takovéto množství zmínek o věznění v něčí korespondenci již samo o sobě vypovídá, že pobyt ve vězení byl pro autora něčím, co trvale a podstatně zasahovalo do jeho života.

Množství a závažnost překážek, se kterými se musel apoštol Pavel a jeho apoštolské dílo potýkat, je mimořádné. Na první pohled, kdybychom neznali Pavla a jeho životní příběh, bychom možná řekli: Člověk, který měl tak nesmírně těžké podmínky, nemohl nic dokázat. Víme však, že opak je pravdou! Pavel založil nebo se podílel na založení desítek církevních obcí na dvou kontinentech. Při pohledu na jeho život můžeme získat i zcela nový pohled na překážky a strádání.

Můžeme se pokusit zevšeobecnit to, co vidíme v Pavlově apoštolském životě a co je obsaženo v Pavlově pohledu na překážky a obtíže. Můžeme to dokonce doplnit o pohledy Pavlových následovníků a žáků, se kterými se setkáváme v dalších novozákonních textech. Dostaneme tak jakousi „pavlovskou teologii překážek“, která může být povzbuzením i pro současnost – pro nás.

Ve stručnosti můžeme tuto „pavlovskou teologii překážek“ shrnout do následujících čtyř bodů:

1) Překážky se kterými se setkáváme, rozhodně nemusí bránit dobrému dílu. Pavlův život a dílo jsou o tom historickým, hmatatelným svědectvím. Pavlův život jasně ukazuje, že nutnost překonávat překážky se váže ke každému dobrému dílu, ale nebrání jeho uskutečnění. Překážky jsou zkrátka něčím samozřejmým, s čím je nutno počítat, když usilujeme o dobrou věc. Nutnost překonávat překážky k dobrému dílu patří! V katalozích útrap Pavel mluvívá o překážkách, které musel sám překonávat, ale často také ve svých listech líčí překážky jako něco, co není omezeno jen na něho samotného, ale postihuje „nás“:

…Soužení jsou naším údělem… (srov. 1 Sol 3,3).

My se v každou hodinu vydáváme v nebezpečí (1 Kor 15,30).

Na všech stranách jsme tísněni (2 Kor 4,8).

Jsme pronásledováni, jsme sráženi k zemi (srov. 2 Kor 4,8).

Pavel překážky a utrpení předpovídá i druhým a později se na svou předpověď odvolává:

Když jsme byli u vás, předpovídali jsme vám, že na nás přijdou soužení; a to se také, jak vidíte, stalo (1 Sol 3,4).

Sám Pavel zevšeobecňuje překážky, které on a další hlasatelé evangelia musí překonávat, na daleko širší okruh. Nejen na ty, kteří evangelium šíří, ale i na ty, kteří ho přijímají a snaží se ho žít:

A vy jste jednali jako my i Pán, když jste uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého (1 Sol 1,6).

2) Neexistuje jednoduchá nepřímá úměra mezi množstvím a závažností překážek a úspěchem dobrého díla, o které se někdo snaží. To znamená, neplatí: čím větší překážky, tím méně dobrého lze udělat. Naopak výsledek úsilí pro dobré dílo může být naprosto nezávislý na velikosti překážek. Záleží totiž nejen na okolnostech, za kterých se něco dělá (jaké skutečnosti se staví proti a jaké pro), ale, jak ukazuje v případě šíření evangelia Pavlův životní příběh, také na tom, co se dělá a kdo za tím stojí. A když jde o evangelium, o dobré dílo, a když za tím vším stojí Bůh, pak se není čeho bát… Pavel sám říká: ‚…slabost Boží je silnější než lidé‘ (1 Kor 1,25).

3) Dokonce, za určitých okolností, naopak i překážky napomáhají dobrému dílu. Pavel sám ke konci svého života shrnuje tuto svou zkušenost slovy:,Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha…‘ (Řím 8,28). Že tomu tak opravdu je, popisuje i Lukáš ve Skutcích apoštolů: když evangelium odmítli židé, byl to podnět, aby Pavel hlásal evangelium pohanům. Když byl Pavel uvržen ve Filipách do vězení, byla to příležitost, aby obrátil a pokřtil žalářníka s celým jeho domem. Když byl poslán jako vězeň k císařskému soudu do Říma, naplnil se jeho dlouhodobý záměr a touha hlásat evangelium i v srdci římské říše.

4) Pavlova slova i jeho život ukazují ještě jednu důležitou skutečnost: Překážky a soužení mohou mít také hlubší, „mystický“ význam. Sjednocují s Kristem. Kristus je totiž vzorem pro všechny, kteří jsou ponižováni v překážkách a utrpení a kteří je dokonce na sebe dobrovolně berou, jak říká Pavel v takzvaném hymnu na Krista v druhé kapitole listu Filipanům, který začíná slovy:

Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: Ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka… (Flp 2,5-11).

Sjednocení s ním ve smrti (v tom, co je záporné, to je v utrpení, obtížích, překonávání překážek) nás s ním spojuje tak, že s ním budeme spojeni i v tom, co je kladné:

Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven (2 Kor 4,10).

Svou teologii překážek ilustruje Pavel svým vlastním barvitým životním příběhem. Nejde tedy jen o nějakou teorii. Důležité je však i to, že autor Skutků a autoři dalších listů, které na Pavlovy listy navazují, tuto „pavlovskou teologii překážek“ dále rozvíjejí. Zdůrazňují tak její nadčasovou platnost. Ukazují nám, že ani my se nemusíme překážek bát, jde-li o dobrou věc.

Zvláštním způsobem tuto skutečnost zdůrazňuje autor Skutků apoštolů v závěru svého díla. Potom, co líčil všechny útrapy a obtíže, které musel Pavel překonávat, potom co vylíčil jeho zatčení, uvěznění a deportaci do Říma, končí celou knihu slovy:

Zcela otevřeně a bez překážek hlásal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu (Sk 28,31).

V původním řeckém textu má věta trochu jiný slovosled. Slovo „bez překážek“ tvoří závěr věty a je tedy úplně posledním slovem celé knihy Skutků. Snad takovéto zvláštní zakončení knihy, která z velké části zachycuje, přes jak obrovské překážky se uskutečňovalo hlásání a šíření evangelia, je možno chápat i jako určitý výsměch všem překážkám. Těm již překonaným i jakýmkoliv budoucím.