Kalendář akcí

<< Prosinec 2024 >>
PÚSČPSN
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous slide
Next slide

Am 8,4-7

Petr Chalupa

 

O 25. neděli v liturgickém mezidobí uslyšíme jako první čtení úryvek z knihy proroka Amosa. Jde o první úsek z řady výroků v 8. kapitole, které byly vsunuty mezi čtvrtou a pátou část Amosových vidění. Boží rozsudek ve druhém verši druhé kapitoly – “pro můj izraelský lid uzrál konec” – navazuje na obžaloby, které Amos vyslovil proti Severnímu království kolem roku 760 před Kristem. Hlavní body obžaloby najdeme už ve druhé kapitole: “za stříbro prodávali spravedlivého a chudáka za pár opánků; hlavy ubožáků drtili v prachu země a křivili právo pokorných; syn s otcem chodili za stejnou nevěstkou, a tím znesvěcovali mé svaté jméno” (2,6-8). Tematika provinění se vine celou knihou proroka Amosa a v našem úryvku se objevuje naposledy.

Úryvek začíná výzvou k pozornosti, adresovanou obchodníkům toužícím po majetku, kteří se provinili vůči hospodářsky slabým lidem v Hospodinově národu. Už oslovení je první výčitkou. Dále se zejména obchodníkům s obilím vytýká touha po penězích. Důkazem jsou jejich vlastní slova. Závěrečný verš úryvku předpovídá trest.

Ohledně literárního druhu jde o krátké prorocké odsouzení, které vyústí do přímého Hospodinova slova až v závěrečném verši. Biblická odsouzení se vyznačují tím, že představují odsouzení jako Boží reakci na porušení smlouvy ze strany lidí – nikoli jako blíže nezdůvodněné rozhodnutí bohů v podobných, mimobiblických textech. Takto se Hospodin projevuje jako mravně jednající Bůh – není svévolný.

Zaposlouchejme se nyní do čtvrtého verše osmé kapitoly, kterým začíná nedělní úryvek:

Slyšte to, vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země

Tento verš navazuje po výzvě k pozornosti – “slyšte” – slovesem “šlapat” na obžalobu z druhé kapitoly. Výsledkem utlačování má být podle hebrejského textu úplné vyhlazení. Tato obecná obžaloba se konkretizuje v následujícím verši: jde o podvodné vykořisťování nižších vrstev v hospodářském životě.

a říkáte: “Kdypak už bude po slavnosti novoluní, abychom mohli prodávat obilí? A po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah,

Zde je působivě odhalena touha po penězích a majetku. Obchodníci s obilím vidí nov měsíce a každý šabat pouze s negativního hlediska. O svátcích je zakázáno obchodovat (srov. Neh 13,15-22). Nov měsíce měl od pradávna charakter svátku a slavil se za dodržování kultovních předpisů o čistotě v rodinách i ve svatyni jako slavnost Hospodinova lidu. Dodržování šabatu je odůvodněno už v Druhé knize Mojžíšově: “Po šest dnů budeš konat svou práci, ale sedmého dne přestaneš, aby odpočinul tvůj býk i osel a aby si mohl oddechnout syn tvé otrokyně i host” (Ex 23,12). Toto – dnes bychom řekli – humanitární opatření se rozvíjí v páté knize Mojžíšově: “Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží” (Dt 5,15). Tak se stává šabat zpřítomněním základního vysvobození v dějinách spásy a zároveň oslavou svobody všech příslušníků Božího lidu. V Druhé knize Mojžíšově má šabat jako zvláštní Hospodinův den přímo kosmický význam. “Ať tedy Izraelci dbají na den odpočinku a dodržují jej po všechna svá pokolení jako věčnou smlouvu. To je provždy platné znamení mezi mnou a Izraelity. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe a zemi, ale sedmého dne odpočinul a oddechl si” (Ex 31,16n).

Zmínění obchodníci s obilím nedbali na tato jasná ustanovení. Sociální rozměr šabatu zcela převrátili: šabat pro ně byl už jen zábranou ve vykořisťovatelském sobectví.

Chtěli porušit nejen zákaz obchodovat, a tedy šabat, ale využít tento den k podvodným manipulacím a prodávající bezostyšně zvýhodnit. Lze to provést mnoha způsoby: falšováním dutých měr; manipulací s váhou, na které se vážily tehdejší peníze v podobě kousků kovu nebo samotné obilí; v úvahu připadalo i nesprávné závaží. V páté knize Mojžíšově jsou zakázány falešné míry a váhy ve jménu Hospodinově jako věci, které poškozují společenství: “Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, má v ohavnosti každého, kdo páchá něco takového, každého, kdo se dopouští bezpráví” (Dt 25,16). V knize Přísloví se totéž říká pozitivně: “Vahadla i správné misky patří Hospodinu, všechna závaží jsou jeho dílem” (Př 16,11).

Text z knihy proroka Amosa pokračuje slovy:

nuzáka kupovat za stříbro a chudáka za opánky? I nejhorší obilí prodáme.”

V tomto verši se stupňuje obžaloba bohatých obchodníků, kteří by se chtěli obohatit dokonce i na odpadu z obilí: využívají podvodně získaného kapitálu, aby obchodovali s lidmi. Tato zvyklost, rozšířená ve starověkém Orientu, je přísně zakázána sedmým přikázáním Desatera, které chrání jak svobodu, tak i majetek bližního. V druhé kapitole označuje Amos zneužívání otroků za hlavní zločin Severního království.

Hospodin přísahal při Jakubově chloubě: “Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek!”

Závěrečný verš uvádí hrozbu trestem jako Hospodinovu přísahu. Slova “při Jakubově chloubě” je obtížné vysvětlit. Pravděpodobně se zde připomíná výrok ze šesté kapitoly: “Pán, Hospodin, při sobě přísahal – praví Hospodin, Bůh zástupů: Ošklivím si Jakubovu pýchu, nenávidím jeho paláce, napospas vydám město a vše, co je v něm” (6,8). Izraelské povyšování vede Hospodina k slavnostní přísaze. Trvalé porušování smlouvy nenechá bez trestu.

Prorok Amos je nestarším z takzvaných píšících proroků. Působil od roku 760 před Kristem v Severním království. Jeho zvěst byla Izraeli a církvi uchována působením jeho učedníků. Mezi křesťany neměl ovšem Amos dříve tak velký význam. Mohlo to být způsobeno tím, že jeho texty nepojednávají o obsahu víry. Avšak právě tato skutečnost by měla vzbudit pozornost těch křesťanů, kteří se jednostranně zaměřují na pravou víru. Můžeme se tázat, proč Bůh posílá do Severního království nejprve Amosa a teprve později Ozeáše, který prosazuje první přikázání: Hospodin je Bohem, nikoli Bál. Hospodinu velmi záleželo na tom, aby v Božím lidu vládla mezi lidmi spravedlnost. Prorok oznamuje Izraeli trest smrti. Nepomůže mu, že se věnuje bohoslužbě jako Hospodinův lid. Pošlapává přitom lidskou důstojnost a lidská práva.

Náš úryvek je jedním z řady Amosových textů, které dosvědčují, že etické jednání mezi lidmi patří do biblického zjevení jako něco prvotního, nikoli druhotného. Proto také je Desatero dvojrozměrné, znázornitelné křížem. Svislé břevno znamená přitakání Hospodinu, vodorovné přitakání bližnímu. S Hospodinem je neodlučně spojeno jeho přitakání lidem. Uctívá ho pouze ten, kdo skrze něho, s ním a v něm vnímá v bližním jeho obraz.

Náš úryvek se zmiňuje o provinění proti člověku v oblasti sedmého a desátého přikázání. Touha po penězích a majetku může někoho zaujmout natolik, že je schopen pro získání mamonu obětovat jiné lidi. Proto je touha po majetku podle listu Kolosanům a Efezanům modloslužbou. Kdo jí propadá, porušuje nejen sedmé a desáté přikázání, ale také přikázání první, jak říká Ježíš ve svém varování před mamonem.

Krátký text ze Starého zákona může vést k zamyšlení v sociální oblasti. Někteří lidí říkají, že je nutné být především dobrý člověkem a že k tomu nikdo nepotřebuje náboženství nebo Boha. Biblický text ukazuje, že spravedlnost mezi lidmi není nutná sama o sobě, ale právě proto, že je službou Bohu. Spravedlnost je sice přirozenou povinností mezi lidmi, avšak ten, kdo tak žije, uctívá zároveň Boha. On chce spravedlnost. Takto se tato povinnost dostává na vyšší úroveň. Nemůžeme tedy zůstat jen dobrými lidmi.

Amos kritizuje obchodování s chudými a bezbrannými lidmi. Současné obchodování s lidmi je tématem, nad kterým lze uvažovat ve světle biblických textů. Příkladem obchodování s lidmi mohou být případy, ve kterých gangy převaděčů zneužívají nouze běženců. Patří se také obchodování se ženami a nespravedlivá mzda dělníkům ze zemí takzvaného třetího světa. Zde ovšem musíme nejprve důkladně promyslet, jak se Písmo svaté vyjadřuje proti těmto nebezpečím.

Můžeme také uvažovat o neděli jako dni odpočinku, kdy je zakázáno obchodovat. Šabat je zpřítomněním dějin spásy. Mezi křesťany přebírá tuto funkci neděle. V neděli plníme nejen přikázání o dni odpočinku. Jejím smyslem je oslava dne zmrtvýchvstání.

Jestliže vyjdeme z nedělního evangelia o nepoctivém správci, najdeme propojení s ostatními biblickými texty této neděle. Sledovat bychom mohli “spolehlivost v malých věcech” či “správu cizího majetku”, to znamená sociální chování. První čtení pak zdůrazňuje, jak má vypadat sociální spravedlnost. Druhé, z prvního listu apoštola Pavla Timoteovi, připojuje zbožnost a ukazuje, že tyto dva základy umožňují nerušený život: ve spojení s Bohem a lidmi. Vstupní modlitba mše svaté vyprošuje lásku k Bohu a lidem jako základní zákon našeho jednání: “Bože, tys nám uložil, abychom milovali tebe a bližního, neboť v tom je smysl a naplnění všech ustanovení posvátného zákona; dej nám sílu, abychom zachovávali tvá přikázání, naplnili je láskou, a tak vešli do věčného života”.