Kalendář akcí

<< Listopad 2022 >>
PÚSČPSN
31 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 1 2 3 4
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

Ko 2,12-14

Petr Chalupa

 

O 17. neděli v liturgickém mezidobí uslyšíme jako druhé čtení úryvek z listu Kolosanům. Z tohoto listu čteme už potřetí, tentokrát byly vybrány tři verše druhé kapitoly. První část této kapitoly vyjadřuje Pavlovu starost o víru Kolosanů. Poslechněme si, jak silných slov autor listu užívá. Tyto verše sice v neděli neuslyšíme, bude však dobré, když si je nyní poslechneme, abychom dokázali vnímat kratinký úryvek v širší souvislosti, a tak mu lépe porozuměli:

Rád bych, abyste si byli vědomi, jaké tvrdé boje svádím o vás, o Laodičany a o tolik ostatních, kteří mě nikdy neviděli na vlastní oči.

Autor textu neskrývá záměr, s kterým píše:

Chci jim dodávat vnitřního povzbuzení, aby je pevně pojila láska a aby tak úplně a pronikavě do všeho vnikli tím, že se dobře obeznámí s oním tajemným Božím rozhodnutím, totiž o Kristu. V něm jsou nahromaděny celé poklady moudrosti a poznání.

Pavel prozrazuje, že měl důvody k napsání právě těchto slov. Někdo se zřejmě pokusil koloské křesťany odvést od pravé víry v Krista.

Říkám vám to proto, aby vás nikdo nemohl mást šálivými důkazy. Vždyť i když je moje tělo od vás daleko, aspoň můj duch je s vámi, a mám radost z dobrého pořádku u vás, že vaše víra v Krista je pevná.

Pro jistotu připojuje Pavel souhrn své nauky a připomíná její důsledky.

O Kristu jste od nás přijali tuto nauku: Ježíš je Pán; žijte proto dále ve spojení s ním, v něm buďte zakořeněni a na něm vybudováni, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, a hodně Bohu děkujte.

Pak je Pavlovo varování konkrétnější:

Dejte si pozor, aby vás nikdo nezotročil „filosofií“ – je jen klam a mam. Jsou to samé nauky lidské, které se opírají o světské prvopočátky, ne o Krista.

Před jako filosofií Pavel varuje? Někteří řečtí filosofové se domnívali, že veškeré dění ve světě je soubojem několika živlů. Pomocí tvrdé askeze se má lidská duše vymanit z tohoto zápasu. Nebezpečí takových představ spočívalo zřejmě především v podceňování významu Ježíše Krista. Proto Pavel zdůrazňuje:

Vždyť v Kristu bydlí celá plnost božství tělesně, a vy skrze něho jste přidruženi k jeho plnosti, k němu, jenž je hlava všech andělských knížat a mocností.

Poslové, přicházející z nebe, měli významné postavení v tehdy zřejmě oblíbeném filosofickém uvažování. Židé v nich pochopitelně viděli různé druhy andělů. Následující věty potvrzují, že se Pavel obrací na židovské čtenáře.

A že patříte k němu, byli jste obřezáni, ovšem ne obřízkou provedenou lidskýma rukama, ale obřízkou Kristovou, která záleží v úplném svlečení hmotného těla;

K židovskému národu patří pouze muž, který je obřezán. Obřízka jako znamení smlouvy uzavřené s Bohem se objevuje poprvé u Abrahama (Gn 17). V dějinách vyvoleného národa měla pravděpodobně největší význam v době babylonského vyhnanství. Mezi neobřezanými Babyloňany byl tento projev znakem – dnes bychom řekli – národní a náboženské identity. V čem tedy spočívá zmíněná obřízka Kristova? Co míní autor textu „úplným svlečením hmotného těla?“

Zde začíná text, který uslyšíme v neděli jako druhé čtení:

Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili, jak velikou moc má Bůh, který ho vzkřísil z mrtvých.

Křestní ponoření do vody je přirovnáno k uložení do hrobu. Pohřbením může být ovšem také zdůrazněna skutečnost Ježíšovy smrti jako odpověď na domněnku o jeho zdánlivé smrti. Ujištění o vzkříšení zároveň s Kristem má rozptýlit strach, se kterým se Pavel zřejmě v Kolosech setkal. Tamější křesťané se obávali, že jim už zmíněné živly uzavírají cestu do nebe. Proto bylo třeba zdůraznit, že vše rozhodující se už stalo, že tedy žádný živel nemůže zatarasit přístup ke vzkříšenému Kristu. Ve třetí kapitole pak z toho vyvozuje: „usilujte tedy o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici“ (3,1). Vzkříšení tedy znamená nový život, který je ještě „skryt v Bohu“ až do druhého Kristova příchodu, kdy „se ukáže Kristus“ jako tento nový život a my „se ukážeme s ním ve slávě.“ Ve víře už tento nový život začal. Ježíšova smrt a vzkříšení měly význam pro celý svět. Křesťanské společenství je křtem ujištěno, že nejen žije z této skutečnosti, ale má na ni také zaměřit celý svůj život.

I vás, když jste byli mrtví pro své hříchy a když vaše tělo bylo neobřezáno, zase oživil zároveň s ním. Odpustil nám všecky hříchy,

K čemu vede vzkříšený život? Vysvobozuje z neobřezanosti odpuštěním hříchů. Doba před křtem je označena jako smrt. Takto se tradičně mluvilo. Známe například otcův výrok z podobenství o ztraceném synovi v Lukášově evangeliu: „byl mrtev a je zase živ“ (Lk 15,24.32). Můžeme si všimnout, jak velmi autorovi záleží na překonání smrti a vnímání nového života. Teprve druhotně znamená křest také odumření nesprávnému způsobu života. Doba před křtem je charakterizovaná hříchy. Žít v nich znamená být mrtev za živa.

Obřízka je zřejmě obrazem. Kolosané byli křesťané z pohanství. Jejich neobřezanost spočívala v hříších, které je odsuzovaly k smrti. Právě tato smrt však byla překonána tím, že je Bůh oživil zároveň s Kristem.

zrušil dlužní úpis, který svědčil proti nám svými předpisy, a nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž.

Dlužní úpis se zhotovoval vlastní rukou, jak svědčí list Filemonovi (19). Nejde však o nějaké upsání se ďáblu. Pomýšlí se na skutečnost, která se nachází mezi Bohem a lidmi a uzavírá volný přístup. Obraz přibití dlužního úpisu na kříž chce říci, že lidská vina ulpěla na Kristu a spolu s ním byla ukřižována. Podle apoštola Pavla vzal Kristus „prokletí“ na sebe (Gal 3,13), Bůh s ním jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem (2 Kor 5,21).

Není snadné určit, o jaké jde předpisy, které by měly svědčit proti nám. V souvislosti s následujícími verši se zřejmě pomýšlí na pravidla koloských filosofů. Je ovšem také možné, že předpisy se míní starozákonní přikázání. Důležité však je, že žádné předpisy nemohou zpochybnit jistotu spásy.

Knížata a mocnosti odzbrojil, veřejně je tak ukázal a křížem nad nimi triumfoval.

Pro Kolosany nebezpečné živly představuje Pavel jako odzbrojené nepřátele. Je tedy pochopitelný obraz triumfálního průvodu, v němž Bůh vede poražené mocnosti za Kristem – podobně jak vodíval římský císař válečné zajatce. Takto jsou vystaveny výsměchu na veřejnosti.

Zde končí nedělní úryvek Ovšem z toho, co bylo řečeno, vyvozuje Pavel požadavek nežít podle světských prvopočátků. Poslechněme si ještě bezprostředně následující verše listu Kolosanům:

Nikdo vás tedy nesmí odsuzovat, když se nedržíte předpisů o pokrmech a nápojích, nebo když nezachováváte výroční svátky, novoluní a soboty. Toto všechno je přece jenom stín věcí budoucích, kdežto ta skutečnost je Kristovo tělo. Nikdo vám nesmí upírat právo na vítěznou odměnu, nikdo, kdo si libuje v pokořování sebe, v uctívání andělů, kdo se tváří, že je ve viděních jako doma. Takový člověk nemá proč se nadýmat, protože to dělá pod vlivem svého tělesného smýšlení, a nedrží se Hlavy. Ta přece celému tělu dává přes klouby a šlachy všechno, co ono potřebuje, a drží tělo pohromadě, takže ono potom roste vzrůstem, který působí Bůh.

V situaci, která byla silně poznamenaná koloskou filosofií, předkládá autor nauku o Kristu. Zprvu se zdá, jako by se popisovala jen Kristova sláva. Tematicky sjednocený oddíl začíná tvrzením, podle kterého „v Kristu bydlí celá plnost božství tělesně.“ Proto je nadřazen všem knížatům a mocnostem. Totéž říká obraz triumfálního průvodu vítěze, následovaného odzbrojenými zajatci. To všechno bylo třeba říci nejistým Kolosanům. Ještě překvapivější je výpověď, podle které dospělo k plnosti života i křesťanské společenství. Také tato skutečnost musela být připomenuta lidem, kteří se obávali, že cesta do nebe je pro ně uzavřena.

Totéž je také dnes třeba říci světu, který už není přesvědčen o nepochybné nadřazenosti církve, ale spíš o všech možných silách – světu, který se uzavírá nebi a kterému hrozí, že nebe ztratí. Problémy se tím ovšem hned nevyřeší. Jak nalézt Boha v Ježíši Kristu? Může se o tom člověk nechat poučit? Můžeme se přitom vyhnout jak objektivnímu konstatování, tak i subjektivním dojmům?

Autor listu odkazuje na Kristův kříž. Ve svých úvahách vychází z této události. Křížem bylo vybojováno vítězství, v něm spočívá Kristova vláda. Nový život křesťanů je výslovně chápán jako život na základě odpuštění hříchů. Něco z této novosti se musí nepochybně projevit. Novost je vnímána jako osvobození od předpisů, tedy od nástrojů, jimiž člověk zjišťuje svou nadřazenost. Pak je osvobozen od snahy mít úspěch, pozvednout se nad jiné, triumfovat. Náš dnešní úryvek hovořil především o této základní svobodě.