Kalendář akcí

<< Červenec 2023 >>
PÚSČPSN
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

L 19,1-10

Petr Mareček

 

O 31. neděli v liturgickém mezidobí uslyšíme úryvek z 19. kapitoly Lukášova evangelia. Tento text je zajímavý už z hlediska stavby celého evangelia.

Město Jericho se stává na Ježíšově cestě do Jeruzaléma předposlední zastávkou. V Jerichu začíná výstup od údolí řeky Jordánu judskou pouští do Jeruzaléma. Ježíšovo přecházení z místa na místo charakterizuje apoštol Petr ve Skutcích apoštolů následujícím způsobem: “…Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny…” (Sk 10,38). V Lukášově evangeliu to platí zvláštním způsobem pro poslední úsek jeho cesty. Každá zastávka Ježíšovy cesty se tak stává příležitostí k projevu pomoci, záchrany a spásy. Slepému, který sedí na okraji cesty a který k němu volá plný důvěry – “Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!” – Ježíš věnuje nejen dar uzdravení zraku, nýbrž i schopnost vzdát Bohu chválu a dar následování (Lk 18,35-43). Zacheovi, který se rovněž nachází na okraji cesty a který musel vylézt na strom, protože by rád Ježíše viděl, daruje své společenství a obrácení – tímto způsobem mu tedy dává spásu. Stav a situace těchto dvou mužů je velmi odlišná. Také jejich setkání s Ježíšem je odlišné. Oba však zakoušejí, že Ježíš je neminul bez povšimnutí, nýbrž že se u nich zastavil a že každý podle vlastní potřeby dosahuje Boží pomoci.

Vyprávění o Zacheovi se objevuje ve evangelijní tradici pouze u Lukáše. Jméno Zacheus znamená v hebrejštině “nevinný” nebo “čistý”. V podobenství o boháči a chudákovi znamená jméno Lazar “Bůh pomáhá.” Jméno poukazuje na šťastný osud jeho nositele na věčnosti (Lk 16,20). Podobně má jméno Zacheus nejspíš symbolický význam. Ten, který je pokládán od lidí za nečistého, za veřejného hříšníka, se nakonec – po setkání s Ježíšem – objevuje jako čistý.

Zacheus je bohatý muž. Jako vrchní celník náleží však podle židovského hodnocení k lidem, kteří byli ve společnosti považováni za nemorální. Kvůli stálému styku s lidmi nejrůznějšího druhu, rovněž s pohany, byl pokládán za nečistého. Protože celníkům byly všeobecně připisovány nespravedlivé a chamtivé obchodní praktiky (srov. Lk 3,12n), byli nenáviděni a lidé jimi opovrhovali. Žid plnící požadavky Zákona se nestýkal s celníky. Tímto způsobem se Zacheus nacházel na okraji společnosti. Je sice bohatý muž a má dobré postavení, nedochází však uznání od těch, kteří udávají tón ve společnosti. Tato situace rozpolcenosti mohla být rovněž příčinou jeho velkého zájmu o Ježíše. Chtěl ho vidět a poznat. Zacheus nepatří k takovým bohatým lidem, kterým stačí požitek z dostatku bohatství, které je jediným obsahem jejich života (srov. Lk 12,16-21; 16,19-31). Jeho touhy tyto postoje přesahují.

Naléhavým přáním Zachea je vidět Ježíše. Tento zájem může být z velké části dán zvědavostí. V každém případě jej však uvádí do pohybu, který s sebou nese i určité námahy, aby Ježíše mohl spatřit. Množství lidí, kteří Ježíše doprovázejí a kteří jej obklopují, se stává překážkou, aby mohl Ježíše zahlédnout. Zacheus je však vynalézavý. Předbíhá zástup, v jehož středu Ježíš kráčí. V získaném čase vylézá na strom. Takto konečně nalézá místo, z kterého může s jistotou uvidět Ježíše. Zde je třeba dodat, že důstojnosti bohatého člověka neodpovídá běh, ani lezení na strom. Takto se obvykle chovají malí chlapci. Zacheus riskuje tímto svým počínáním, že bude zesměšněn. Zacheovo jednání dává najevo, jako veliké je jeho přání, aby mohl alespoň zahlédnout Ježíše. Veškerá tato aktivita vychází od samotného Zachea.

Ježíš se však postará, aby nezůstalo pouze u Zacheova přání. Zacheus se smí seznámit s Ježíšem a přijmout od něho spásu. Obrazně můžeme říci: Ježíš bere pevně za ruku Zachea, který ji k němu váhavě vztahoval. Ježíš se ujímá vedení a staví Zachea na novou cestu. Ježíš ho vytahuje z jeho skrýše na stromě a nechá se k němu pozvat jako host do domu. Již od počátku Ježíšova působení bylo charakteristické, že nepřehlížel celníky a nenechával je stranou, nýbrž se nechával zvát k nim (Lk 5,27-32; 15,2). Toto jednání dosahuje zde svého vrcholu, když se Ježíš ujímá iniciativy a když sám hledá společenství u stolu s celníkem. Ježíš si je přitom vědom, že jedná podle Boží vůle, jak je zřejmé z jeho slov: “…dnes musím zůstat v tvém domě” (Lk 19,5). Bůh neodepsal a nezavrhl celníky. Prostřednictvím společenství u stolu s Ježíšem jsou voláni ke společenství s Bohem. A právě v tom spočívá záchrana a spása: “dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův” (Lk 19,9). Ježíš přišel jako zachránce pro všechny lidi (srov. Lk 2,10n). Nehledě na veškeré protesty Ježíš ukazuje zřetelně všem, že celníci nejsou vyloučeni z jeho spásonosného působení. Ve svém jednání dává zakusit, že Bůh má zájem o všechny lidi a že je stále na cestě k nim. U všech lidí však jde o to, aby se obrátili, aby přilnuli k Bohu, aby se jím nechali zasáhnout a aby ho přijali. Spása znamená znovu objevit společenství s Bohem. Ježíšovo jednání je rozličným způsobem přijímáno. Velké množství lidí se bouří a reptá (srov. Lk 5,30; 7,34; 15,2). Oni přece ví, co se patří a co se nesluší. Při setkání s celníkem se může člověk nanejvýš poskvrnit. V tomto úsudku jsou přísní a tvrdí. Protože se však Ježíš nepodrobuje tomuto jejich názoru, vyvolává u nich vzdor a odmítnutí. Uzdravení slepého schválili (Lk 18,43), avšak projev milosrdenství vůči celníkovi odmítají. Svým jednáním odmítá Ježíš tuto tvrdost a dává najevo, že Boží pohled je zcela odlišný.

Zacheus má naproti tomu velikou radost z toho, že Ježíš chce vstoupit do jeho domu. Jeho přání uvidět Ježíše je více než splněno. Rád souhlasí s tímto přesahem ve splnění svého přání. Zacheus se nezlobí, že ho Ježíš objevil ve skrýši na stromě a že musel slézt ze stromu před zraky všech. Nevšímá si řečí lidí, jeho mysl se plně soustředí na splněné přání. Přijímá Ježíše do svého domu a dospívá k důslednému obrácení. Evangelista nezná u žádného jiného bohatého muže takové rozhodnutí ke změně života jako u Zachea. Krátce před tím zakusil Ježíš odmítnutí ze strany bohatého člověka po výzvě k následování. Tehdy řekl: “Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!” (Lk 18,24). Lidé na to reagovali otázkou: “Kdo tedy může být spasen?” (Lk 18,26). Zacheus dochází spásy díky Ježíšovi (Lk 19,9). Chce nyní velkoryse konat dobro a jednat spravedlivě. Nezůstává pouze u pohledu na Ježíše, nýbrž jedná podle jeho vůle. Díky Ježíšově náklonnosti se jeho dům stává místem spásy. Ježíš se setkal s člověkem, který byl vyloučen z tehdejší židovské společnosti a jehož život byl plný provinění a chybného jednání. Když však opouští tohoto člověka Ježíš, je tento člověk zcela jiný. Je plný radosti ze smíření s Bohem a nachází se na správné cestě. Toho dne prožil Zacheus velkolepou proměnu.

Ježíšova slova – “dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův” (Lk 19,9) – tvoří vrchol příběhu. V Lukášově evangeliu je totiž Ježíš představen především jako Spasitel (Lk 2,11). Zacheova spása pochází z jeho schopnosti přijmout Ježíše a přilnout k jeho slovu, které vyzývá ke sdílení majetku s chudými a potřebnými.

Ježíš označuje Zachea jako “syna Abrahamova”. Nečiní to pouze proto, že z etnického hlediska náleží Zacheus k vyvolenému Božímu lidu, jenž vidí v Abrahamovi svého praotce (srov. Lk 13,16) a prvního, kdo poznal Boží spásu (srov. Lk 1,55.73; Sk 3,25; 7,2-8.16n), nýbrž i proto, že toto synovství je potvrzeno přilnutím k Ježíšovi, který přivádí k završení a dokonání Abrahamovy naděje a očekávání. V podobenství o boháči a chudém Lazarovi se dozvídáme, že chudý člověk byl po smrti přenesen k Abrahamovi (Lk 16,22). Abraham je zde chápán jako ochránce chudých a duchovní spříznění s ním znamená náležet k jeho společenství. Zacheus se podle svého rozhodnutí – “polovinu svého jmění dám chudým” – stává pomocníkem chudých, jejichž ochráncem je právě Abraham. Takto se stává opravdovým Abrahamovým synem podle nabádání Jana Křtitele, který vyzývá Židy, aby se nedomnívali, že mají zabezpečenou spásu jako Abrahamovi potomci, nýbrž že je nezbytné, aby “nesli ovoce, které ukazuje, že činí pokání” (srov. Lk 3,8).

Ježíš je “Synem člověka”, jehož misijní činnost je zvláštním způsobem zaměřena na odpuštění hříchů (srov. Lk 5,24). Hledá, co je ztraceno (srov. Lk 19,10). Ježíšova slova v závěru úryvku – “neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo” (Lk 19,10) – připomínají tři podobenství o milosrdenství: pastýř hledá “ztracenou” ovci (Lk 15,4.6), žena hledá “ztracenou” minci (Lk 15,8n) a otec nalézá “ztraceného” syna (Lk 15,17.24.32). Tento způsob jednání, který charakterizuje Boha, byl ohlášen již starozákonními proroky, kteří popisovali činnost Boha jako pastýře, jenž hledá ztracenou ovci (srov. Jer 31,10; Ez 34,4.15n). Tento způsob jednání se nyní stává viditelným v Ježíšově veřejném působení.

Závěrečná Ježíšova slova mohou dodat odvahy každému člověku. Ježíš přišel nikoli proto, aby soudil a zaháněl. Právě ztracené, kteří se provinili a kteří hynou, chce hledat a zachránit. Chce je vyvést z jejich nouze a nebezpečí. Zacheus vyhlížel svým způsobem Ježíše a toužil ho poznat. Byl jím nalezen a zachráněn.