Kalendář akcí

<< Červen 2022 >>
PÚSČPSN
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 1 2 3
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

L 5,1-11

Petr Mareček

 

V neděli uslyšíme při slavení eucharistie úryvek z Lukášova evangelia. Před tímto textem se evangelista zmiňuje o Ježíšově činnosti mezi krajany. Výsledek Ježíšova působení v Nazaretě je skličující. Ježíš pochází od Boha a přináší radostné poselství, je však radikálním způsobem odmítnut. Neúspěch ale neznamená, že by se Ježíš zpronevěřil svému poslání a že by přestal hlásat evangelium v Kafarnau a judských synagogách. O Ježíšově kazatelské činnosti vypovídají verše, které bezprostředně předcházejí našemu úryvku (Lk 4,31-44). Skutečnost, že se Ježíš setkává s lidmi, kteří touží naslouchat Božímu slovu, je zřejmá z velkého zástupu lidí, který se shromáždil kolem něho a který učí z lodi (5,1-3). Krátce nato povolává Ježíš své první spolupracovníky. Vše vychází z jeho iniciativy a vše je určeno k tomu, aby Šimon dospěl ke zkušenosti s Ježíšem. Šimon zakouší, co znamená vykonat Ježíšův příkaz. Zakouší, kým je před Ježíšem. Může tak pochopit, že zdánlivě špatné vyhlídky na úspěch a osobní nedostatečnost jsou druhořadými vzhledem k Ježíšovu příslibu.

Úvodní události, které se odehrávají před povoláním Šimona Petra a na jejichž pozadí se vypráví o povolání Jakuba a Jana, jsou důležité k pochopení atmosféry, ve které se uskutečňuje rozhodnutí učedníků následovat Ježíše. Vylíčení události je velmi působivé. Ježíš se nachází na břehu Genezaretského jezera – obklopen zástupem, který touží naslouchat Božímu slovu. Protože se lidé na něho tlačí, je nucen vstoupit na jednu ze dvou zakotvených lodí a vzdálit se kousek od břehu (Lk 5,1n). Z lodi pak začíná vyučovat zástup, shromážděný na břehu jezera (Lk 5,3). Základní prvek této úvodní události spočívá v postoji lidu, který naslouchá Božímu slovu (srov. Lk 5,15; 6,18 atd.). Hlásání Božího slova patří mezi hlavní projevy činnosti na veřejnosti, a to nejen Ježíšovy (Lk 4,22.32.36.43n), ale i apoštolů, všech učedníků a misionářů v prvotní církvi, jak svědčí Skutky apoštolů (srov. Sk 4,31; 6,2.7; 8,14; 11,1 13,5.7 atd.). V Lukášově evangeliu představuje vnitřní postoj naslouchání výchozí bod pro přijetí víry (Lk 6,47-49; 8,8.11-21; 9,35 atd.).

Při události, kterou líčí naše perikopa, je Ježíš činný pouze dvakrát. Na začátku dává příkaz: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!“ (Lk 5,4) – na konci pak slibuje: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi“ (Lk 5,10). Mezitím se vypráví o činnosti a reakcích Šimona Petra a jeho druhů. Jsou zde rovněž dva krátké proslovy, se kterými se Šimon Petr obrací na Ježíše. Nejdříve Šimon Petr konstatuje: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě“ (Lk 5,5) a pak vyslovuje žádost: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný“ (Lk 5,8).

Na Ježíšův příkaz zajet na hlubinu a spustit sítě k lovu reaguje rybář Šimon Petr na základě svých odborných znalostí a své předcházejícího neúspěchu během nočního lovu. Po celou noc, to znamená po dobu, která je vhodná k lovení ryb, rybáři pracovali a nic nechytili. Podle jejich hodnocení situace je nic nemůže přimět k tomu, aby nyní ve dne, kdy není vhodný čas k lovu ryb, se znovu pokoušeli ryby lovit. Šimon se však neřídí pouze svou profesionální zkušeností a prožitým neúspěchem, nýbrž opírá se s důvěrou na Ježíšovo slovo: „na tvé slovo spustím sítě“. Ježíšovo slovo, kterému nejdříve naslouchal společně se zástupem lidí, se nyní mění v přímé nařízení, které je mu adresováno.

Šimon oslovuje Ježíše titulem, který v původním jazyce evangelia zní:epistata. Tento řecký výraz bývá obecně překládán výrazem „mistře“. Jde o titul, který se používá k označení někoho, kdo má předsednické nebo vedoucí postavení, kdo je velitelem, nebo komu je přiznána autorita nějakou skupinou lidí. V Lukášově evangeliu používají tento výraz učedníci téměř vždy, když oslovují Ježíše (Lk 8,24.45; 9,33.49) a vyjadřují tak své uznání. Ježíš je pro ně věrohodný a spolehlivý vůdce, který si zaslouží důvěru.

Šimon přechází ve své odpovědi z role rybáře, který se nepotřebuje od Ježíše ničemu učit, k roli učedníka. Postupuje proti všem principům skutečnosti a lidské zkušenosti. Opírá se zcela o Ježíšova slova a uznává jejich naprostou spolehlivost. Proti Petrovu úsudku tedy stojí Ježíšovo slovo. Ježíš neposkytuje žádná odůvodnění a vysvětlení. Vše spočívá na jeho slově.

Zde je třeba připomenout, že pro Šimona Petra není už Ježíš neznámou osobou. Šimon byl přítomen uzdravení své tchýně a zakusil přitom Ježíšovu moc (Lk 4,38n). Proto se spoléhá na Ježíšovo slovo i v tomto případě, kdy se příkaz zdá marný – a podle veškeré lidské zkušenosti nesmyslný.

Výjimečnost a mimořádnost přebohatého úlovku ryb dokazuje, že je možné se spolehnout na Ježíšovo slovo. Sítě se téměř trhají. Obě lodě jsou tak naplněny množstvím ulovených ryb, že se skoro potápějí. Šimon Petr zakouší díky tomuto rybolovu, kdo je Ježíš a kdo je on sám. Obrací se na Ježíše jako na Pána. Tento Ježíšův titul, řecky kyrios, byl oznámen pastýřům při Ježíšově narození v souvislosti s dalšími Ježíšovými tituly: „Spasitel a Kristus“ (Lk 2,11). Ježíšův titul „Pán“ se objevuje v Lukášově evangeliu více než u Marka a Matouše. Tento titul používají ti, kteří se obracejí na Ježíše s prosbou (např. Lk 7,6; 9,54.59.61; 11,1). Jde o výsostný titul pro pomazaného, kterým se klade důraz na Ježíšovu moc. Za zmínku stojí také skutečnost, že v řeckém textu Starého zákona je titul „Pán“ překladem slova, kterým se nahrazovalo nevyslovitelné Boží jméno, jež tvořily čtyři hebrejské souhlásky: jod, hé, vav a hé.

Šimon zakouší při tomto výjimečně a mimořádně bohatém úlovku ryb působení Ježíšovy moci, moci Pánovy. Je mu jasné, že se nenachází na stejné úrovni, ale že je vzhledem k němu hříšným člověkem. Šimonovo zvolání – „odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný“ – připomíná scény ze Starého zákona, které vypovídají o zkušenosti člověka s vnímáním Boží přítomnosti. Prorok Izaiáš uznává například při Božím zjevení v chrámě vlastní lidskou bídu a nedostatečnost: „Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů“ (Iz 6,5; srov. Sdc 6,22; 13,22; Ez 1,28).

Prohlášení o vlastní hříšnosti, které je doprovázeno padnutím k Ježíšovým nohám, znamená nejen vyznání vlastní nečistoty na základě židovských ustanovení, ale i reakci člověka, který uznává svou lidskou omezenost a malost v okamžiku, kdy se zjevuje Bůh. V této souvislosti je třeba mít na paměti i skutečnost, že v Lukášově evangeliu je Ježíš osobitým způsobem představen jako ten, který přichází spasit hříšníky (Lk 5,29-32; 7,34.36-50; 15,1-32; 18,9-14; 19,1-10; 23,29-43). Ani Šimon Petr, rybář z Galileje, není zproštěn tohoto stavu hříšnosti, který spojuje všechny lidi.

Zkušenost s Pánem otevřela Šimonovi oči pro poznání skutečného stavu jeho vlastní osoby, k uznání vlastní hříšnosti. Tolik je v něm převráceného a protikladného vůči tomuto Pánu, že ho to činí nehodným a nečistým. Řešení této nesnesitelné situace vidí Šimon Petr v Pánově odchodu: „Odejdi ode mne, Pane.“ Pak to mohu se sebou vydržet a budu mít opět zdánlivý pokoj. To však není Ježíšův způsob jednání. Neodchází od hříšníků a neponechává je na pospas jejich hříšnosti a jejich osudu. Ježíš nepřišel, aby volal spravedlivé, nýbrž aby vyzýval hříšníky k pokání (Lk 5,32). Šimonovo poznání je zcela správné, avšak jeho řešení není Ježíšem přijato. Ježíš od něho neodchází, ani ho neposílá pryč. Přijímá ho do svého společenství a do své služby. Šimon, který řekl, „Odejdi ode mne, Pane“, půjde se svými druhy za Ježíšem (Lk 5,11).

Po Šimonově zkušenosti s platností Ježíšova slova následuje Ježíšův příslib: „od této chvíle budeš lovit lidi“ (Lk 5,10). Šimon zná Ježíše jako toho, který chce získat lidi pro přijetí radostného poselství. Ježíš mu dává pochopit ještě jedním, méně určitým způsobem, že se má na této snaze též podílet. Ježíšovo slovo není přímým voláním k následování a k apoštolské službě. Jako příslib znamená toto slovo mnohem víc než povolání. Tímto slovem říká Šimonovi: Můžeš nechat stranou veškeré lidské zkušenosti a uvažování. Je pravdou, že lidsky viděno neexistuje žádná vyhlídka na úspěch. Je pravda, že jsi hříšník. To všechno však musí ustoupit mému slovu. Budeš mým apoštolem a budeš lovit lidi.

Celá událost je tedy zaměřena k tomu, aby dodala odvahu k apoštolské službě – navzdory všem vnějším a vnitřním těžkostem. Tato odvaha může pocházet pouze z Ježíšova slova a jeho osoby. Apoštolská služba nemá svůj základ ani v osvědčenosti apoštola, ani v dobré vůli těch, ke kterým jsou apoštolé posláni, nýbrž pouze v pověření od Pána a jeho moci. Na základě Ježíšova slova může být apoštolská služba přijata.

Šimon Petr smí zakusit moc a platnost Ježíšova slova a přitom musí pocítit nedostatečnost své vlastní osoby. Zároveň smí vnímat milostivou náklonnost tohoto mocného Pána, který ho bere do své služby.

Jeho služba zůstává stále svázaná s touto základní zkušeností a nikdy se nemůže stát nezávislou a samostatnou. Šimon a všichni ostatní musí uznat, že se tato služba nezakládá na jeho osobních kvalitách, nýbrž na Pánově slově. Šimonovi není možné vyčítat, že je hříšník. To ví sám a nadále to bude hořce zakoušet (Lk 22,33n.54-60). Avšak tohoto hříšníka přijal Ježíš do své služby, modlil se za něho (Lk 22,31n) a daroval mu svůj milostivý pohled, i když ho třikrát zapřel (Lk 22,61n). A tak Šimon Petr nemůže nikdy splnit svůj úkol vlastními silami, nýbrž vždy jen s důvěrou v Pánovo slovo.