Kalendář akcí

<< Prosinec 2021 >>
PÚSČPSN
29 30 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

Manželství v mudroslovné literatuře

Marie Klašková

 

V dnešním pořadu se budeme, milí posluchači, věnovat básnickým textům mudroslovné literatury. Výběr životního partnera, fungující manželství, láska mezi mužem a ženou – to vše jsou témata, o kterých se mluvilo už před mnoha a mnoha lety. Životem získával člověk zkušenosti. Časem se našli lidé, kteří tyto životní zkušenosti zapsali, doplnili, upravili. V Bibli najdeme nejen staré příběhy a osudy lidí. Jednu část Bible můžeme označit jako mudroslovnou literaturu. Do této skupiny se řadí knihy – Přísloví, Sirachovec, Kniha Moudrosti, Kazatel a Píseň písní. Mudroslovná literatura mluví mimo jiné o radostech i strastech manželství. V Biblické době bylo běžné mít více žen, pokud byl muž dostatečně bohatý. Mudroslovná literatura však mluví výhradně o partnerství jednoho muže a jedné ženy. Na některých místech vyzdvihuje tento svazek nad mnohoženství.

Nejdříve se podrobněji podíváme, milí posluchači, do knihy Přísloví. Věrnost jedné ženě je přirovnána ke zdroji dobré vody. Prameny a studnice s pitnou vodou jsou dodnes v Palestině vzácné, přitom však voda vždy rozhodovala o životě a smrti. Velmi podobné obrazy objevíme i v Písni písní. Láska k vlastní ženě chrání člověka před nevěrou, jak čteme v knize Přísloví: „Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, z milované laně, z líbezné srny. Její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně“ (Př 5,18-19).

Je-li žena dobrá, pak je požehnáním od Boha. Autor knihy Přísloví vykresluje ideální ženu jako zrcadlo všech ctností. Cení si práce ženy v domě, její starosti o rodinu i o manžela a celkově její péče o dobrý chod celé domácnosti: „Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení“ (Př 18,22). Nejkrásnější chválu ženy najdeme v poslední kapitole knihy Přísloví. Přečtěme si z ní několik veršů: „Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Srdce jejího muže na ni spoléhá… Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám. … Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země…. Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení. … Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí!“(Př 31,10-11.15.23.28). Přečetli jsme si jen několik veršů z poslední kapitoly. Při začátku šabatu, každý pátek večer, říká muž své ženě právě těchto posledních jedenadvacet veršů z knihy Přísloví.

Další mudroslovnou knihou je kniha Kazatel. Známe ji jako knihu velmi skeptickou, zastoupenou výrokem: „marnost nad marnost“. Kazatel mluví o stejném údělu všech lidí. Poukazuje na skutečnost, že smrti nelze uniknout.„Chléb, víno, bílé roucho, olej a život s milovanou manželkou“ přináší člověku potěšení a klid v tomto životě. V deváté kapitole čteme: „Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny svého pomíjivého života…“ (Kaz 9,9).

Mezi další mudroslovné knihy patří Sirachovec. Jedná se o knihu plnou dobrých rad a ponaučení. Také Sirachovec se věnuje vztahu mezi manželi, zaobírá se charakterovými vlastnostmi, které se od ženy vyžadují. Mluví o ženě dobré a špatné. S velkou trpkostí se vyjadřuje o zlé ženě, muži takové ženy radí, aby se jí rychle zbavil: „Nenechávej vodu volně vytékat a zlou ženu volně jednat! Nejde-li s tebou ruku v ruce, odetni ji od svého těla“ (Sir 25,25-26).

Každá žena si nemůže nepovšimnout čtyřiadvacátého verše pětadvacáté kapitoly, kde Sirachovec připisuje vinu za prvotní hřích pouze ženě: „Hřích začal od ženy, a proto všichni umíráme“ (Sir 25,24). Byla to snad pouze žena, kdo na počátku zhřešil? Ten, kdo se provinil neposlušností, byl člověk, tedy žena i muž. Není proto přípustné dávat vinu za první hřích pouze a jen ženě. Označení „člověk – adam“ se vztahuje na muže i ženu.

Po mnoha tvrdých slovech, která byla určena špatným ženám, a po varování před nimi dokázal Sirachovec popsat také ženu dobrou a statečnou, která je požehnáním od Hospodina. Taková žena o pečuje muže, rozveseluje ho a svým půvabem osvěžuje: „Blaze manželovi dobré ženy, počet jeho dnů bude dvojnásobný. Statečná žena působí svému muži radost, naplní jeho léta pokojem. Dobrá žena je dobrý podíl… Ať bohatý či chudý, je dobré mysli, a v každé době má úsměv na tváři“ (Sir 26,1-4).

Sirachovec je často velmi tvrdý ve svém posuzování. Nemůžeme mu však vytýkat zaujatost. Špatnou ženu kárá, dobrou chválí. Blahořečí manžela dobré ženy.

Velmi oblíbenou mudroslovnou knihou je Píseň písní. Hebrejský název bývá různě překládán. V hebrejštině vyjadřuje třetí stupeň přídavného jména, proto asi nejvýstižnějším překladem „Píseň nejkrásnější“. Jde o sbírku veršů s milostným obsahem. Klíčem k pochopení této knihy se stal vztah mezi mužem a ženou. Muž přistupuje ke své ženě jako k nevěstě, která ho očekává, aby se stal jejím mužem. Oba milenci nejsou spolu sami, ale doprovází je chór, který se raduje z jejich lásky a dosvědčuje jim jejich zasnoubení. Láska muže a ženy roste, až vyvrcholí zasnoubením a svatbou. Tato gradace je čitelná ze vzájemných oslovení. Muž nazývá ženu nejkrásnější mezi ženami, přítelkyní, sestrou, chotí.

Píseň písní se věnuje popisu ideální lásky mezi snoubenci, kteří po sobě touží a radují se z každé chvíle, kdy mohou být spolu. Básnickým způsobem je tu vyjádřen obdiv nad krásou a půvabem druhého. Chvíle, které prožívají snoubenci společně, střídají chvíle odloučení, které je však vedou k ještě větší, pevnější a vášnivější lásce.

Píseň písní klade velký důraz na věrnost ve vztahu snoubenců. Láska není nevinná a nezávazná hra, ale je to žár, který přetaví každý odpor a sobectví v nové společenství. Láska zvítězí nad chaosem vod, ona je život:„Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky… Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví…“ (Pís 8,6-7). Básnickým jazykem je vyjádřena důležitost panenské čistoty: „Zahrada uzavřená jsi, sestro má, nevěsto, uzavřený val, zapečetěný pramen“ (Pís 4,12). „Maličkou máme sestru, prsy ještě nemá… Jestliže je hradbou, stříbrné cimbuří na ní postavíme, jestliže je dveřmi, zahradíme je cedrovou deskou“ (Pís 8,8-10). Takovou láskou se podle starozákonní moudrosti zachovává lidský rod. Je třeba si všimnout, že v této knize se neopěvuje lidská plodnost, ale láska mezi mužem a ženou.

V Písni písní je láska muže a ženy chápána zcela výlučně jako monogamní – tedy pouze jeden muž a jedna žena. Z některých míst je možno vysledovat určitý vývoj od mnohoženství k jednoženství. Ženich se už nechlubí mohutným harémem, ale jásá nad krásou jediné, kterou si vyvolil. Chválí její čistotu a bezúhonnost, kterou se liší od ostatních žen: „Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu, ona jediná je holubice moje, moje bezúhonná, jedinečná ze své matky, přečistá z té, jež ji porodila. Spatřily ji dcery, blahoslavily ji, královny i ženiny jí vzdaly chválu“ (Pís 6,8-9).

Mnoho vědců, zabývajících se Starým zákonem, se snažilo zjistit, kdo se skrývá za rolí ženicha a nevěsty. Z jednoho pohledu je možno chápat tento vztah v jeho čistě lidské a tělesné podobě. Je to obraz krásného vztahu muže a ženy a oslava tohoto vztahu. Z druhé strany je možno chápat tento vztah i teologicky. Ženich zastupuje samotného Boha, a nevěsta reprezentuje Boží lid. Nevěsta je ztělesněním všech ctností, které má mít člověk vůči svému Stvořiteli. Obraz manželství vyjadřuje a ukazuje nejčistší a nejvyšší vztah člověka k Bohu. Cílem člověka by mělo být dosáhnut takové lásky, oddanosti a věrnosti Bohu, jakou projevuje vzorná manželka svému muži a manžel své ženě. Bůh se člověku zcela dává. Píseň písní líčí snoubenecké radosti. Nevěsta odmítá milostné nabídky krále a dává přednost prostému a chudému snoubenci. Děj popisuje osudy lásky, která se postupně očišťuje a zdokonaluje skrze pokušení. Píseň písní líčí tiché návštěvy Boha v člověku, naplňující štěstím, blahem, láskou.

Tento alegorický výklad nemá však snižovat doslovný význam lidské lásky, ale právě naopak: násobí jeho sílu. Vždyť pravá lidská láska má být symbolem poznání Boha, který je Láska. Nemůžeme však zcela oddělovat význam původní od alegorického, lásku lidskou od lásky Boží, pohlavní společenství od sdílení života a přátelství. Nebylo by správné omezit se pouze na jeden význam. Tím by celá Píseň písní ztratila něco podstatného ze své krásy. Při jejím čtení je tedy třeba brát v úvahu oba výklady.

Připomenu jen, že minulý pátek jsme se v pořadu „Bible v liturgii“ podrobně zabývali manželstvím jako obrazem Božího vztahu k lidem.

Dnešním pohledem na lásku a manželství v mudroslovné literatuře jsme zakončili páteční tématický cyklus „manželství a rodina“. Od příštího pátku se budeme opět věnovat tématům, která úzce souvisí biblickými úryvky, které byly vybrány pro liturgii mše svaté.